Já chci taky někdy slavit narozeniny!

24. 03 2017 | 08.43

Myslím, že název článku mluví za vše.

Uznávám, že je to trochu dětinské, ale zachtělo se mi oslavit nějaké veledůležité výročí. V březnu se sešly narozeniny několika blogů a k tomu i několika mých příbuzných (a jiných důležitých osob), tak se na mě ta narozeninová nálada nějak přenesla, i když narozeniny jinak moc neslavím (v podstatě žádné, ale ty svoje obzvlášť).

S termíny to bylo trochu složitější. Tento blog má narozeniny v podstatě dvojí. Pro mě osobně je důležitější datum 18. ledna, kdy jsem v roce 2015 s překvapením zjistila, že blog stále existuje, a rozhodla jsem se ho vzkřísit. To jsem pro letošek už prošvihla. Naštěstí je tu ještě datum založení blogu, které připadá na 24. března. V tento den jsem v roce 2011 měla ve Francii dlouhou chvíli. Byla jsem tam na půl roku, měla jsem spoustu času, ale hlavně málo kamarádů, se kterými bych ho mohla trávit. Ideální příležitost založit blog. V roce 2015 byla situace jiná. Tehdy mě k blogování přivedl hlavně Fin, který si založil vlastní blog, a z nějakého důvodu chtěl, abych to udělala taky. (Jen doufám, že nečekal, že budu psát finsky...) Ironií je, že jeho blog už zase dávno neexistuje, zatímco můj tady pořád je a kupodivu docela žije, i když občas upadá do stavu hibernace, ale zatím se vždy zase probral!

Je mi stydno, že už zase kopíruji od Tlapky, ale nakonec jsem se rozhodla, že budu držet partu. A tak si dovoluji vám nabídnout své odpovědi na aktuálně oblíbený blogový dotazník.  

1) Jak vznikl tvůj první blog a o čem byl?

Můj první blog vznikl někdy kolem roku 2006. Tehdy jsem měla pocit, že všichni píšou hlavně o hudbě, a tak jsem se rozhodla psát spíš o filmech a o seriálech (tehdy jsem hrozně žrala Čarodějky). No jo, zas tak originální to taky nebylo...

2) Jaký je tvůj aktuální blog a o čem bys chtěla, aby v budoucnu byl?

Můj aktuální blog je docela těžko definovatelný. Sama jsem mnohdy překvapená z toho, o čem vlastně je (a někdy se nemůžu ubránit dojmu, že o ničem...). Z toho důvodu ani nemám do budoucna žádné konkrétní cíle. Snad bych jen mohla více pracovat na šíření povědomí o severské kultuře, ale na to existují i jiné a lepší kanály (například Skandinávský dům).

 

3) Jak vznikly tvé blogové přezdívky?

Přiznám se, že už si nevzpomínám, jaké přezdívky jsem používala dříve. Cayenne se se mnou táhne docela dlouho a (snad bych to ani neměla říkat!) taky jsem to odněkud jednoduše a sprostě zkopírovala. Prostě jsem to slovo jednou viděla v titulcích k nějakému videu na Youtube, líbilo se mi, jak to vypadá a jak to zní, a tak jsem si řekla, že prostě budu Cayenne. Pak jsem zjistila, že je to zároveň hlavní město Francouzské Guyany v Jižní Americe, což nahrává tomu, že když o mně někdo chce na internetu něco vypátrat, nemá to tak lehké, protože město je přece jen známější než já.

 

4) Který ze svých článků považuješ za nejlepší?

Na to je těžké odpovědět. Žádného favorita vlastně nemám, protože většina mých článků jsou stejně jenom mé breky nad tím, co se v mém životě aktuálně děje (nebo naopak neděje). Spíš by mě zajímalo, co ode mě rádi čtete vy.

 

5) Proč bloguješ?

To jsem vlastně vysvětlila už v úvodu – aspoň to, proč jsem vůbec začala (znovu) blogovat. A proč stále ještě bloguji? Důvody jsou dva: jednak si neustále potřebuji někde stěžovat + někdo mé stížnosti kupodivu čte a někdy dokonce i komentuje, takže se mi nějak chce v této aktivitě nadále pokračovat.

 

6) Lituješ někdy založení blogu?

Když mě zachvátí nával paranoii, občas lituji toho, co všechno jsem na sebe na blogu už prozradila. Ale to jsou jen výjimky. Kdybych se měla znovu rozhodnout, určitě bych do blogování šla znovu.

 

7) Jak dlouho plánuješ blog mít?

Těžko říct. Dokud budu zvládat psát a dokud to bude aspoň někdo číst.

 

8) Co by sis přála do budoucnosti (nejen v souvislosti s blogem)?

Najít rovnováhu. Abych nedělala věci, kterých budu později litovat. A abych se naučila radovat se z maličkostí. Obojí se myslím vztahuje k blogu stejně dobře jako k mému životu obecně.

 

9) Co na blogování považuješ za největší výhru?

Možnost získat na některé záležitosti úplně nový pohled od lidí, kteří mě sice vůbec neznají, ale třeba znají situace, do kterých jsem se dostala, a umějí napsat přesně to, co chci slyšet (nebo číst).

 

10) Odrazoval tě někdy někdo od blogování?

Od blogování přímo ne, jen od psaní některých článků. Taky jich pár zmizelo...

 

11) Co nejhoršího se ti během blogování přihodilo?

Blog našla babička. A někteří další lidé, které znám osobně. Kvůli nim vznikla zaheslovaná rubrika.

 

12) Ví tvoje rodina a okolí o blogu? Proč? Jak se k tomu staví?

Rodina o blogu ví, protože jsem jim občas poslala odkaz na nějaký článek (třeba ty, co jsem napsala o severské literatuře). Taky o něm vědí moji blogující kamarádi, protože se čteme navzájem. Staví se k tomu různě. Někteří mé psaní podporují, někteří mi dávají kázání, že takhle bych to dělat teda neměla! (Hádejte, kdo patří do jaké skupiny).

 

13) Tvůj největší vzor - bloger, fotograf, spisovatel, kdokoliv jiný. Nebo lidé, kterých si nejvíce vážíš.

Vzorů mám spoustu, v podstatě na každou oblast někoho jiného. Některá jména mám v profilu, u nich jde hlavně o kariérní úspěchy nebo životní postoje. Vyzdvihnout chci také svého tátu, který je pro mě vzorem, pokud jde o jednání s lidmi (jako jeden z mála se totiž umí nad druhé nepovyšovat, ale zároveň se před nimi ani zbytečně neponižovat, a to bych se ráda naučila). Z blogerů je pro mě vzorem Tlapka - byla mimo jiné úplně prvním kontaktem, který jsem se zdejší komunitou navázala po svém návratu před dvěma lety. Tím ale nechci říct, že by pro mě ostatní nebyli vzory! (Jen nemám prostor tu jmenovat všechny a ještě vysvětlovat, proč zrovna oni - třeba to někdy sepíšu v samostatném článku...)

 

14) Kdo tě v blogování podporuje? A pokud nikdo, proč jsi to ještě nevzdala?

Každý, kdo napíše nějaký komentář k mému článku.

15) Stalo se ti někdy, že by se ti kvůli blogu někdo posmíval nebo ti zasahoval do soukromí? Jak jsi to řešila a co bys poradila ostatním?

No jo, výše už jsem zmiňovala incident s některými lidmi z mého okolí. Řešila jsem to zaheslovanou rubrikou a tím, že si dávám větší pozor, o čem píšu. Kažodpádně ale píšu dál!