Tímto prohlašuji letošní jaro za zahájené

28. 03 2017 | 08.50

Kalendářní jaro začalo sice už před několika dny, ale mé vnitřní jaro se svého oficiálního vyhlášení dočkalo až teď.

Proč zrovna teď? Protože je krásné počasí. Protože se posunul čas a mně přijde hrozně divné chodit spát v obvyklou dobu, když to teď vychází na nějaké dvě hodiny po setmění. Trochu jsem se bála, že mi bude dělat problémy vstávání do tmy, ale kupodivu ne. Poslední dva dny jsem nějak podivně plná energie. A optimismu. A rozhodnutí vykašlat se na věci, které mě štvou a dusí a brzdí, protože mému rozletu nic bránit prostě nebude. Tak! (A jestli mi tohle přesvědčení vydrží aspoň do víkendu, bude to úspěch...)

V neděli jsem obědvala venku na zahradě. Chtělo to sice nějakou bundu nebo deku, ale bylo to moc hezké. (Až na to množství mušek, které přišly ochutnávat.) Pak jsem zahájila (alespoň svou osobní) letošní sezónu ve hře mölkky. A byla jsem hned dvakrát poražena. Utěšuji se tím, že pokud jde o mého soupeře, šlo snad jen o štěstí začátečníka. (Ne, že bych já byla nějak pokročilá...)

V každém případě můžu prohlásit, že na mě leze jaro.

Jak to poznám?

Například tak, že se začíná snižovat moje potřeba spánku, což je dobře, protože mám víc času na nekonečnou hromadu úkolů do školy.

Horší je to v jiných oblastech.

Například móda.

Začala jsem přemýšlet o tom, co na sebe. Začala jsem pociťovat čím dál silnější potřebu změny. Babička mi dala dva katalogy s hadry, ať si je v klidu prolistuji a něco v nich vyberu. Rozhovor v danou chvíli mimochodem vypadal nějak takto:

Babička: A už jsi měla na sobě něco z toho, co jsme nakoupily společně?

Já: Myslíš ten nákup loni v červnu? Nope.

Babička: Měla by sis pořídit něco nového. (podává mi katalogy) Nelíbilo by se ti něco z tohohle? Koupím ti, co budeš chtít. Jen si vyber.  

Máma (vezme jí katalogy z ruky): A platí to taky pro mě?

Děda: Pro tebe ne! Ty by sis určitě chtěla objednat od strany 1 až do strany 70!

___

Víte, co je nejhorší? Vzala jsem si ty katalogy domů a otevřela jsem je namísto skript o finské literatuře. A nebylo to jako obvykle, kdy to rychle prolistuji, konstatuji, že nic, ale že snaha byla, tak třeba příště, stejně pořád budu nosit ty svoje jedny oprané kalhoty a dvě jednobarevná (černá) trička, která se hodí úplně ke všemu. Ne, takhle to vůbec neprobíhalo. Probíhalo to tak, že se mi moc líbila jedna sukně. Jenže černá, takže to by asi neprošlo. Pak jedny kalhoty. Ty mi babička doporučovala a musím jí dát za pravdu. A pak nějaká ta halenka a druhé kalhoty... Vím, že by babička chtěla pro mě ještě plavky, ale myslím, že tam to nemá smysl. Letos se stejně chystám jenom na sever, a navíc k plavkám začínám mít čím dál větší odpor. Moc málo látky, víte? Ale mně ani nevadí mít odhalené břicho (na to jsou některé plavky uzpůsobené), já bych spíš chtěla mít víc zakrytý zadek a nohy. Takové jako trenkové spodky. Ale to jsem se asi měla narodit jako muž. Ach jo. Vlastně jsem našla jedny, u kterých se spodní díl aspoň blížil mým představám. Jenže se mi nelíbil pro změnu díl vrchní. Což je vůbec oříšek, protože díky své nesymetrické postavě narážím na problém, že bych potřebovala spodní díl dámský, ale vrchní spíš... no jo, holčičí. Holt jsem nějaká nedovyvinutá. A s tím asi nikdo nepočítá.

Stejně jako nikdo očividně nepočítá s tím, že existují lidé, kteří jsou velmi vysocí a velmi hubení. A tak nemůžu pořádně obléknout ani vikinga na nadcházející výpravy. A to mě rozčiluje. A nevím, proč se tím vůbec zabývám, když je jaro, sluníčko svítí, kvete zlatý déšť a orchideje za mým oknem a chcípající bazalka najednou vystřelila vzhůru takovým způsobem, že mě přesvědčila, že ji likvidovat ještě nebudu. Je teplo a světlo a všechno je barevnější a veselejší a já bych měla dělat úkoly a kašlu na to a chodím raději s mámou na velikonoční trhy a pomáhám jí nakupovat cokoli s tulipány, protože ona je tulipány posedlá. Ale já to vlastně chápu. Vůbec mám pocit, že se s mámou poslední dobou nějak neobvykle hodně chápeme. Možná to ale vychází z toho, že se vídáme jen dvakrát měsíčně. A nebo je to taky tím jarem?

S příchodem jara se začíná proměňovat i zaměření mých aktivit. Před dvěma týdny jsem oficiálně přestala vést náš studentský spolek. Věřili byste tomu, že to jsou už dva roky od jeho založení? Moje předsednictví v posledních měsících už za moc nestálo, a tak jsem ráda, že se toho ujal někdo jiný. V jazykovce teď učím jenom jeden kurz, ten druhý se nenaplnil. Možná ale dostanu aspoň jednoho studenta na individuální výuku. Nebudu vám lhát, s ohledem na mé startovní zkušenosti jsem z nových studentů vždycky trochu nervózní. Ale pořád doufám, že jsem si smůlu vybrala na začátku a teď už bude všechno v klidu.

Ostatně musím se učit vycházet s nepříjemnými lidmi. Nebo možná ani ne tak s nimi vycházet, ale spíš nenechat se jimi rozhodit. Prostě to brát tak, že mi můžou... vy víte co. Ale ne to jenom říkat, opravdu to tak brát. A nenechat se rozhodit neúspěchy. A soustředit se na hezké věci a ty ošklivé házet za hlavu. Mám před sebou docela dost úkolů. Souvisí to s tím, že jedním z úkolů je najít si práci (nějakou normálnější a výnosnější než občasné sezení v knihovně našeho oddělení). Zajímavé je, že jsem o práci psala už v lednu. A že mě za ty dva měsíce ta myšlenka vůbec neopustila, ačkoli argumentace pro a proti se hodně změnila. Každopádně asi nastal čas uvést celou tuhle myšlenku do praxe a pak se uvidí.

Vždycky se uvidí.

Myslela jsem, že loni se ze mě stal mistr improvizace. A stejně jsem zase sklouzla do tendencí všechno do detailu plánovat. Jako bych nevěděla, že plány stejně nikdy nevyjdou.

Takže sbohem plány, jdu se do událostí vrhat po hlavě.

Snad si ji moc nenatluču.

 A jak vítáte jaro vy? :-)