"Yuky, říkal jsem ti, že máš ležet, vždyť úplně hoříš!" zděsím se, když mu sáhnu na čelo.

"Nic mi není, jen je mi smutno," zamumlá tiše. Nic mu není a já jsem královna Alžběta, zavrčím pro sebe tiše. Podepřu ho a táhnu zpátky do pokoje.

"Jasně nic ti není," řeknu se zřetelnou ironii v hlase.

"Není," potvrdí Yuki a přitáhne mě k sobě.

"Máš horečku, lehni si a neodmlouvej," dostrkám ho do postele a přinesu obklad a prášky na horečku.

"Už tu s tebou zůstanu, tak nikam nechoď," políbím ho na horké čelo a dám mu odklad. Yuki zavře oči a hned usně. Ustaraně ho chvíli hladím ve vlasech, pak si k němu lehnu a přitáhnu ho k sobě. Po chvíli začne kašlat.

"Ššt," zašeptám a rychle vstanu, v lékárničce najdu něco proti kašli a dám mu to, když mu chci dát čaj, aby to zapil, odmítne.

"Proč ne? Je tady napsaný, že to máš zapít, tak to uděláš i kdybych tě k tomu měl donutit, nevím jak. No tak udělej to pro mě," přejdu od výhružek k prosbám. Vážně mám o něj strach.

"Bolí mě v krku, chci spát," zachraptí Yuki.

"Vypij to a pak budeš spát, jinak ten lék pořádně nezabere," snažím se mu s povzdechem domluvit, nakonec se čaje napiji a přitisknu rty na jeho, abych mu ho předal. To si vezme a chce ještě. Stejným způsobem mu dám ještě trochu.

"Ty chutnáš líp," zamumlá Yuki a hned spí. Dám mu pusu na horkou tvář a lehnu si k němu.

"Já ti říkal, ať mě nelíbáš, když jsem nemocný, ty pako," povzdechnu si a přitáhnu si ho k sobě, obličej mu zabořím do vlasů.

"Máte jít večeřet," nakoukne k nám Rick.

"Yuki ode mě chytil tu pitomou angínu, donesu mu to sem," odpovím mu a jdu s Rickem do kuchyně, jen doufám, že nebude takový magor, aby vstával.

"Mami, Yuki je nemocný, brnknu pro doktora," křiknu do kuchyně a jdu k telefonu, abych ho zavolal. Elain stojí vedle mě nejspíš, aby mi mu mohl popsat příznaky. Rychle se s doktorem domluvím a podívám se na Elaina.

"doktor přijde sem," vysvětlím mu s mrknutím.

"Díky," odpoví Elain a rozběhne se do kuchyně, kde vezme dvě porce a jde s nimi nahoru. Je na první pohled vidět, že má o něj strach.

Jsem před dveřmi, když zaslechnu Yukiho jak mě tiše volá.

"Tady jsem, dobře že jsi vzhůru, nesu ti večeři," dám talíře n stůl a s jeho si sednu na postel vedle něj, všimnu si, že má suchý obklad a odložím talíř. S obkladem zmizím v koupelně a hned se vrátím a dám mu ho na čelo.

"Tak a teď večeře zvládneš to, nebo chceš pomoct?" zeptám se Yukiho.

"Nechci, nemám hlad," zachraptí Yuki s horečnatým pohledem.

"Já vím, že ne, ale naposled jsi jedl ve škole a je skoro večer. Tak jen trochu, pokoušu ti to, chceš?" zeptám se a vezmu do ruky chleba.

"Nne zimmma," zachraptí Yuki. Zase odložím talíř a začnu hledat ve skříních další deku, jen co ji najdu, přikryji ho a lehnu si k němu.

"Je to trochu lepší?" zeptám se ho. Yuki kývne a zavře oči, chvíli na to dovnitř vletí vlci a začnou kňučet a ochomýtat se kolem postele, na tohle zřejmě nejsou zvyklí.

"Pšt, páníček je nemocný, musíte být hodní," snažím se jim domluvit. Zřetelně vidím jak vlci protočí oči a lehnou si bokem.

"Jak na tom je?" nakoukne do pokoje Rick.

"Má dost vysokou horečku a pořád je mu zima, aspoň na chvíli přestal kašlat, večeře se ani nedotknul a asi zase usnul," hlásím mu.

"To je tak pořád, doktor tu bude za chvíli. Asi fakt chytl tu angínu u něj má trošku horší průběh," prohrábnu si vlasy a zamlčím, že je to tak proto, že v jednom kuse utíká.

"To sleduji, dostane se z toho, že jo," obrátí na mě Elain oči plné strachu.

"Neboj, jen bude muset ležet asi čtrnáct dní," odpovím mu a snažím se přijít na to jak ho tam udržet.

"Ricku, poradíš mi, když nebudu vědět co dělat, že jo? Já se sotva postarám sám o sebe, mám strach, že něco zpackám," prosí mě Elain očima až se musím usmát.

"Neboj, běž napustit vlažnou vodu spíš teplejší, pokusíme se mu srazit horečku," popoženu ho, hned je tam a napouští vodu já mezitím Yukiho svléknu, nepoděkoval by mi, kdybych ho tam hodil oblečeného.

"Jdeme se zchladit, bráško," zamumlám a v náručí ho odnesu k vaně a ponořím ho do vody. Šokem se probere téměř okamžitě.

"Klid jsem tady," ozve se hned Elain a pohladí ho. Pozoruji jak mu Yuki nahmatá ruce a plně se o něj opře.

"tak hodný," zamumlá Elain a začne mu otírat hrudník, nechám tam Yukiho chvilku a začnu vypouštět vanu.

"Běž se podívat, jestli už přišel doktor, já ho mezitím vezmu do postele, ale obléct ho budeš muset ty," usměji se na něho a Elain hned vyběhne. Tak pojď," zvednu ho a odnesu do postele.

"kam šel?" zeptá se Yuki.

"Podívat se jestli je tu doktor, hned je zpátky," vysvětlím mu.

"Nechci doktora, chci Eliho," zamračí se Yuki, teď mi připomíná pětiletý děcko.

Zadýchaně vyběhnu schody.

"Hned je tu," vyhrknu a hned začnu oblékat Yukiho.

"Dej to pryč," zamračí se Yuki a zkouší se svléknout.

"Nachladíš se," okřiknu ho jako by nebyl nemocný, ale výsledek se dostaví, nechá se obléknout.

"Vidíš, že umíš být hodný," políbím ho a běžím otevřít doktorovi, který právě zvoní.

"Kde je marod?" zeptá se doktor a začne si mě prohlížet.

"Na mě se nedívejte, tentokrát Yuki," začnu ho strkat do pokoje.

"Ach jo tak zase," povzdechne si jen, co ho uvidí a začne ho vyšetřovat. Nakonec začne psát recepty.

"Tyhle antibiotika po šesti hodinách, první co nejdřív, jsou tam prášky i proti horečce a sirup proti kašli," podá mi recepty. Vytrhnu stránku ze sešitu a začnu si to rychle zapisovat, abych něco nepopletl nebo nezapomněl. Doktor mi to nadiktuje postupně a s připomínkou ať je vyzvedneme co nejdřív a kdy se staví, odejde, rychle se s ním rozloučím.

"Skočím pro ně hned, Ricku, zůstaneš tu, než se vrátím?" obrátím se na Yukiho bratra, který kývne.

"Elii, vlky vezmi si je," zachraptí Yuki, hned jsem u něj.

"Vezmu, lehni si a spi, až se probudíš, už budu s tebou," usměji se a pročísnu mu vlasy. Zavolám Míšu s Brumlou a s nimi vyběhnu ven. Venku se drží u mě, neodběhnou dál než na tři metry a u lékárny s nočním provozem se posadí.

Vběhnu dovnitř a bez ohledu na to kolik tu je lidí se proderu před ně a vrazím lékárníkovi recepty do ruky.

Asi vybadám hodně zoufale, protože je vezme, aniž by zavadil o ty na stole a za chvíli mi je dá s přáním brzkého uzdravení, poděkuji a vyběhnu ven. Za chvíli jsem doma a zvoním.

"Nejsi tu nějak brzo? Bývá tam narváno," otevře mi udiveně Rick. Bez řečí mu vrazím tašku do ruky a opřu se o kolena, abych se vydýchal a zbavil se bodání v boku.

"Jo… bylo… hrozně… lidí," dostanu ze sebe nesouvisle.

"Pojď si vzít prášek ty nebo mě Yuki skalpuje," dostrká mě do pokoje. Prosíme, řekni mi jak to, že jsi tu tak brzo," koukne na vlky ležící na posteli.

Polknu a snažím se dýchat vyrovnaně, aby nic nepoznal.

"Kamarád mě vzal autem, byl jsem tam za chvilku a skoro nikdo tam nebyl," usměji se.

"Lhát tedy neumíš, vsadil bych se, že jsi celou dobu běžel a v lékárně jsi všechny předběhnul," přimhouří oči. To má detektor lži nebo co?

"No… tak možná máš pravdu. Co na tom? Jak je Yukimu?" zkouším to zamluvit.

"No musel jsem mu dát facku, hned jak jsi odešel, chtěl jít za tebou," přizná s povzdechem.

"A to je právě ten důvod, proč celou cestu běžím," prořeknu se.

"Dobře, dej mu prášek, snězte večeři a spát," kapituluje a vyjde z pokoje.

Přejdu s léky k posteli a zlehka Yukim zatřesu, abych ho vzbudil.

"Vstávej, je čas na prášky," zašeptám mu do ouška. Yuki se v tu ránu probere a strhne mě k sobě.

"Neodešel jsi," zachraptí.

"Ani jsem se do tebe nehnul," lípnu ho na čelo, " tady máš prášky, pak konečně něco skousneš a půjdeme zase spát," skloním se k němu a krátce se o něj otřu špičkou nosu.

"Nechci prášky," zachraptí.

"Prosím… já vím, že nechceš, ale je to potřeba…" snažím se mu domluvit. Smutně se na mě koukne, ale vezme si je.

"Půjdeš spinkat," zachraptí.

"Hned jak sníš večeři," usměji se na něho.

"Ty mě chceš zabít, bolí mě v krku," zasípe.

"Aspoň trochu," udělám smutná očka.

"Nakrmíš mě?" udělá pro změnu psí očka.

"Co mám s tebou dělat?" povzdechnu si, sednu si za něj, aby se o mě mohl opřít, když zahlednu Ricka, který stojí ve dveřích s otevřenou čelistí a zírá.

"Ehm potřebuješ něco?" zeptám se ho rozpačitě. Jen zavrtí hlavou a hledí dál. Jsem z toho natolik v rozpacích, že vyklouznu zpoza zad Yukiho a sednu si před něj.

"Fajn, tak… už můžeš zavřít pusu nebo si vykloubíš čelist," napomenu ho jemně. Sklapne.

"Promiň. My se tu s ním vždycky pereme, abychom do něj dostali aspoň prášky, a ty to zvládneš levou zadní a ještě ho nakrmíš," začne vysvětlovat trochu mimo sebe.

"To myslíš vážně?" zeptám se překvapeně,

"Naprosto," kývne. Přísně se podívám na Yukiho.

"Ty sis od nich nechtěl brát prášky? Přeskočilo ti? Na to se mnou teda zapomeneš!" pustím se do něho, a když otevře pusu, aby něco řekl, rezolutně mu tam strčím lžíci s večeří. Spolkne to a znovu otevře pusu, aby se bránil, a opět ho nenechám, dám mu tam totiž druhou.

"Vidíš, jak jsi hodný," popichuji ho. Zamračí se na mě a schová se i s hlavou pod dekou. Vážně jako mimino.

"Jo zapomněl jsem ti říct, že když nesníš večeři, tak spíš dneska sám a já si ustelu na pohovce…" začnu ho informovat. Ani nedomluvím a Yuki odhodí deku, zmocní se talíře a začne večeři do sebe házet. Hází při tom po mě vzteklé pohledy.

"Nehltej tolik, to jídlo ti neuteče," krotím ho s pobaveným úsměvem. Yuki mě ignoruje, sní poslední lžící a talíř hodí po Rickym, který se směje ve dveřích.

"Tak spi.! Obejmu ho a políbím s úsměvem.

"Zůstaň tu," zachraptí

"Vždyť nikam nejdu, budu tady s tebou," ujistím ho a Yuki s úsměvem usne.

Po pár minutách vstanu a dopotácím se ke stolku s mými léky, rychle si vezmu prášek na astma a zadýchaně se skrčím u stěny.

Yuki asi nějak vycítí, že mi není nejlíp, protože se probudí a pootočí se. Pak zkusí vstát a po několika pokusech se mu to podaří, pak se dopotácí ke mně. Vlci se na něj jen vyděšeně dívají a Míša vyběhne z pokoje.

"Miláčku, co ti je?" zachraptí a dřepne si ke mně.

"Lež to nic, už jdu za tebou, jen jsem si zapomněl vzít prášky," pohladím ho po tváři.

"Ty ses pro ty prášky určitě hnal," vyčte mi a neohrabaně se mě vezme do náruče.

"Yuki neblbni, pusť mě," zakřičím se strachem v hlase.

"Ty jsi důležitější," zachraptí a donese mě k posteli, položí mě a pak se na ni bezvládně složí."Yuki," zaječím s děsem a zatřesu s ním.

"Stalo se… kruci co…? Ten blbec…," vyrazí ze sebe nesmyslně a skloní se k němu, pak si oddechne

"v pořádku, jen usnul."

"Pane bože," obejmu ho, " já jsem se tak děsně lekl," slyším, jak se mi třese hlas. Přitáhnu si ho k sobě a zakryji nás.

"Co se vůbec stalo?" zeptá se Rick, který si taky oddechl.

"Jen jsem si šel vzít prášek… nenapadlo mě, že se vzbudí," dostanu ze sebe.

"Aha, říkal něco?"pochopí Rick.

"Jen se ptal, co mi je a pak mu asi došlo, že jsem pro ty prášky běžel a pak mě vzal. Když jsem se mu snažil vykroutit, tak mluvil něco o tom, že jsem důležitější… kdyby nebyl nemocný, tak mu vrazím," pohladím Yukiho po vlasech,

"Vy jste magoři oba. Už nevstávej, on je schopný tě hledat i v pekle a dobrou noc," vrtí nevěřícně hlavou, při odchodu Rick.

"Dobrou noc," povzdechnu si a usnu.