Brzo ráno se probudím a podívám se na Elaina, který upírá oči ke stropu. Vypadá jak po nějakém šoku. Stoprocentně nespal, pod očima má kruhy jak hrom.

"Že ty ses šel přece jen omluvit a nachytal je při tom?" napadne mě první věc.

"Vážně je to na mě tak hodně vidět," zamrká očima, beze slova mu přejedu po černých kruhách, co má pod očima.

"Jsi jak upír. S kým tam byl?" zeptám se ho s úsměvem.

"Promiň, ale to jsem fakt nestudoval… myslím, že to byl Alex," zamumlá Elain.

"Aha. Chceš do školy, nebo by ses radši prospal?" zeptám se ho. Vím, že s mamkou bych to nějak skoulel.

"Klidně," zamumlá Elain nepřesvědčivě. Tuším, že to za chvíli zruší.

"Dobře tak se jdi obléknout," usměji se a vstanu. Hned se začnu převlékat, i když pod jeho pohledem to není moc snadné, vzrušuje mně. S ničeho nic ucítím, že se ke mně přitiskne a obtočí ruce kolem pasu.

"Rozmyslel jsem si to, budeme doma," zamumlá ospale. Jen se usměji a zalehnu k němu do postele, kde se zamuchlám do peřin.

"Dobře, dělej, že spíš," pohladím ho. Elain hned zavře oči a začne pravidelně oddechovat. Přitáhnu si ho k sobě a obejmu ho, čekám, až se ve dveřích objeví máma, což se stane za chvíli.

"Kluci vstávejte," nakoukne do pokoje a zastaví se na nás pohledem.

"Mami elainovi není dobře, můžeme zůstat doma?" upřu na ni prosící pohled. Máma přejde k posteli a skloní se k němu.

"Vypadá nějak bledě, tak dobře dej na něho pozor, já musím do práce, pa," mávne

"Pa mami," odpovím a podívám se na elaina, který mezitím usnul. Sáhnu po ovladači a potichu si zapnu televizi, přejíždím po programech, dokud nenajdu animovaný kanál a nechám ho tam. Klidně se dívám, když zasténám a podívám se po Elainovi, který se ke mně skrčil, při tom mi přejel nosem po mích prsou. Se rty těsně u mé hrudi zašeptá ze spánku moje jméno. Překvapeně se usměji a upravím si ho v náručí, hned se ke mně přitulí.

"Líbej mě," zašeptá ze spánku. Nevidím důvod proč mu nevyhovět, zvlášť když mi polibky začne oplácet. Po chvíli to přeruším.

"Stačí, počkám si, až budeš vzhůru," zašeptám mu. Jen se ke mně přitiskne a spí klidně dál. Dívám se dál na televizi, aniž bych postřehl, že se Elain, o pár hodin později, probouzí.

"Já jsem usnul?" zamžourá na mě ospale, až se musím usmát.

"Po té probdělé noci není divu," políbím ho. Po chvíli se ode mě udýchaně odtáhne.

"Nějak mi předtím nešli zavřít oči," zasměje se, " co sleduješ?" zvědavě se koukne na televizi.

"Zrovna tam dávají Velkou zkoušku," odpovím a nechám ho, aby si mě lehl na rameno a díval se, se mnou.

"Zdálo se mi o tobě," promluví za chvíli tiše.

"A copak?" zeptám se ho zvědavě.

"Bylo o hrozně divný… řeknu ti to, ale nesměj se," klade si podmínku. Ukážu mu smrtelně vážný obličej.

"Zdálo se mi, že jsem tady s tebou, ale pak přišel tvůj brácha, odtáhnul si mě a začal mě znásilňovat…" vypovídá potichu Elain. Po zádech mi přejede mráz, vím, že by to brácha neudělal, ale stejně, tohle vážně není dobré.

"A proč se ti to zdálo?" zeptám se, v hlase je mi celkem znát strach.

"Proč myslíš?" zvedne ke mně zvědavé oči.

"Až mi to řekneš," nedám se, začínám tušit, že otec se nespokojil jen s mučením.

"Ne, ne ty první," ozve se Elain rozhodně, jak se za tu chvíli změnil, usměji se spokojeně.

"Ale já se ptal první," namítnu rozhodně. Přece se nedám!

"Ale jestli chceš odpověď, tak si musíš taky první odpovědět,"setře mě pohotově Elain až si povzdechnu, přehádat ho není zrovna snadné.

"No řekněme to tak, že Alex s ním nechodí zrovna dobrovolně," zabručím a před očima mi vyvstane doba, kdy se od bráchy držel dál. Moc k jeho svědomí zrovna nepřispělo, když Alexovi rodiče požadovali finanční náhradu za jejich buzerantského syna. Bylo těžké ho přesvědčit o opaku, ale jak vidím, nakonec se to povedlo a všichni tři se shodli. Taky jsem se dozvěděl, že když Rick není poblíž, bydlí Alex u Drua. Ucítím na sobě Elainuv pohled.

"Aha takže… ty sis myslel, že jsem s ním spal?" podívá se na mě dotčeně. Překvapeně se na něho podívám. Kde tohle vzal?

"Ne, ale jsi natolik citlivý, že bys mohl mít pravdu. Promluvím s ním," odpovím mu zamyšleně. Zrovna tomu, že by si brácha dovolil na Elaina, moc nevěřím.

"Pravdu? Jak to myslíš? … já ti úplně nerozumím. Nemám ponětí, proč se mi to zdálo. Asi proto, že jsem je večer viděl. Nic s tvým bráchou nemám…" obhajuje se Elain. Hlupáček, vždyť já to vím, ale těžko mu můžu říct, že jsem všem řekl, ať na něj dávají pozor. Ještě není ta vhodná chvíle, mohl by se vylekat.

"Já vím a jeho budu jen varovat," přitisknu ho k sobě.

"Nemyslíš si snad, že by mě chtěl, však víš… kolem je spousta mnohem lepších. Ty jsi blázen, proto mě máš v pokoji," sklopí oči. Chvíli si pohrávám s myšlenkou, že se urazím, ale nakonec to zavrhnu.

"Budu ti muset zvednout sebevědomí," prohlásím, "ty jsi vedle nich jako perla mezi kamením," usměji se na něho.

"Ah, ovšem, já určitě. Nevím, jestli sis toho všimnul, ale co chvíli ti visím v rukách jako hadrová panenka, umírám nebo ležím s nějakou nemocí, rozpadám se ti pod rukama a navíc ti neposkytnu žádný sex. Ještě pořád si myslíš, e jsem perla?" zeptá se mě a z hlasu mu přímo odkapává sargasmus.

"Ta nejperlovatější, a když už jsme u toho, tady máš léky," podám mu prášky.

"Jak říkám, jsi cvok," pronese Elain a spolkne je.

"Jo, při narození jsem spadl z jahody, prý to na mě zanechalo následky," pokusím se ho rozesmát. Rozesměje se.

"Z jahody? To by vysvětlovalo, proč umíš být tak sladký," zalichotí mi a políbí mě.

"No ne," překvapeně zamrkám a začnu ho líbat, skoro se ocitnu v sedmém nebi, když polibek prohloubí. Kouzlo se prolomí, když někdo zaklepe a Elain se udýchaně odtáhne.

"Který blbec zas vyrušuje?" zavrčím, i když asi vím kdo to je, nikdo jiný totiž nemá tak pitomí nápady.

"Brácho, můžu?" ozve se Rick podle očekávání.

"Když už jsi tady, tak co je," povzdechnu si a Rick nakoukne do pokoje.

"Máte dole oběd," oznámí nám a přejede naši polohu, kdy skoro ležím na mém zaltíčku, opírám se o ruce, abych ho moc nedusil.

"A kruci, zase jsem rušil?" vyhrkne zděšeně Rick.

"Ano rušil, zase," probodnu ho vražedným pohledem a podívám se na Elaina.

"Chviličku počkej," usměji se a vyjdu s bráchou na chodbu, zavřu dveře.

"Co se děje?" zeptá se Rick, tenhle výraz už zná.

"Jen tak mě napadlo, opovaž se dotknout Elaina… zkusíš to a je po tobě," varuji bratra přátelsky.

"Mě stačí dva a pak, Elain na tobě moc visí," usměje se Rick.

"Fajn, víc jsem ti toho asi nechtěl, když tak si vzpomenu později," usměji se na něho. Je těžké uvěřit, že Rick je ten starší.

"Dobře, mám vám to přinést nahoru?" zeptá se brácha.

"Hm… asi nemusíš. Pochybuji, že bude chtít navázat tam, kde jsme přestali," povzdechnu si.

"Promiň, brácho," omluví se mi Rick a odejde.

"Promiň, už moc nezpraví," zamumlám a vejdu do pokoje v momentě, kdy se Elain převléká z pyžama.

"Už se oblékáš?" pronesu zklamaně. Já se tak těšil.

"Jo nebudu přece celý den v pyžamu," podívá se na mě.

"No moc ti to slušelo," přelétnu očima jeho postavu, zatím oblečenou jen v kalhotách. Tak rád bych se na něj vrhnul.

"Proč, když tě vidím, mám chuť se převléknout zpátky?" zeptá se mě Elain. Upřu na něj pohled,

"To netuším," zavrním, přejdu k němu a obejmu ho, " oblékni se, dole máme oběd," dám mu pusu. Elain si pře sebe přetáhne triko a odejde do kuchyně. Obléknu se a zamířím za ním, v kuchyni ho uvidím, jak má hlavu složenou na rukách a spí. Tiše se zasměji a co nejopatrněji ho vezmu do náruče.

Probere ho to.

"Promiň… už se vzhůru," zamumlá rozespale.

"Opravdu si nechceš jít lehnout?" zeptám se ho tiše s úsměvem.

"Možná jo," zamumlá mezi zíváním.

"Dobře, donesu ti pak oběd," usměji se na něho a nesu ho po schodech do pokoje. Elain jen něco zamručí a stulí se v mém náručí, než dojdu nahoru, už zase spí.

"Tak budeme spinkat, ale v těch kalhotách se ti bude špatně spát," povzdechnu si a sundám mu je, po chvilce přemýšlení mu sundám i triko, přikryji ho a lehnu si vedle něho. Nevím, jestli je spánek nakažlivý, ale za chvíli podřimuji vedle něj.

Probudím se za pár hodín a hned si všimnu, že nejsem oblečený, začnu se po něm rozhlížet, až probudím Yukiho, který podřimuje vedle mě.

"Co se děje, miláčku," zavrtí se a otevře oči.

"Hledám, kde mám oblečení," procedím skrz zuby.

"Promiň, broučku, ale myslel jsem, že by se ti špatně spalo tak jsem tě svlékl," vysvětlí Yuki rozespale. Překvapeně zamrkám.

"Jo tak… no co už," povzdechnu si a lehnu si zpátky. Hned si mě přitáhne k sobě.

"Spinkej u mě," usměje se. Usměji se na něho zpátky a přitulím se k němu.

"Kdybych měl zase nějaké perverzní sny a nedej bože, něco dělal," kouknu po Yukim, "tak mě probuď," požádám ho.

"Ten poslední se mi líbil," usměje se na mě.

"Já něco dělal? Říkal jsem něco?" vyhrknu zděšeně.

"Nic, jen jsi mě líbal," uklidní mě.

"To můžu i teď, jestli chceš," usměji se na něj, vysadí mě na sebe, tak se skloním a začnu ho líbat.

"Rozhodně se bránit nebudu," usměje se na mě.

"Kde chceš, abych tě líbal, chci ti udělat radost, kde to máš rád?" zašeptám mu do ucha.

"Kdekoliv chceš, vyzkoušej to, lásko," odpoví s vyzývavým pohledem.

"Už jsi někoho měl a jen mi to nechceš říct nebo to sám nevíš?" nadzvednu se nad Yukiho a podívám se mu do očí.

"S jedním jsem chodil, ale nikdy to nedošlo tak daleko. Nakonec mě opustil, protože jiný mu dal to, co já jsem odmítl," odpoví mi. Věřím mu to, má upřímné oči.

"Tak jo, vyzkoušíme to. Tohle by mohlo zavazet," svléknu mu triko a usměji se na něj.

"Jsi si jistý?" zeptá se mě.

"To spíš ty. Jen tě zlíbám, nic víc dělat nebudu a k ničemu víc mě nedonutíš," varuji ho.

"Už se na to těším," usměje se na mě.

"Tak jo… začneme od shora," zamumlám. Nosem mu přejedu po tváři a přitisknu se na jeho rty, pak postupuji po čelisti až k uchu, které trochu olíznu, přitom mu položím ruku na hruď. Yuki zasténá a otočí hlavu tak, abych se dostal líp na krk

"Že by tady?" zašeptám a ústy se přesunu k jeho oušku, které jemně skousnu, přitom ho pohladím a rukou, kterou jsem loktem opřený o postel, mu pročísnu vlasy.

"Ano broučku," zaslechnu jeho vzrušený hlas.

Skloním se k jeho krku a než ho políbím, krátce na něj nechám dopadnout svůj horký dech. Rukou, kterou mám na jeho těle, se jen tak náhodou zastavím na jeho bradavce.

"Ty potvůrko," vydechne Yuki.

"Copak? Tady to asi taky není špatné," zašeptám s úsměvem v hlase se rty, stále u jeho krku. Přesunu se k jeho ramenům, a aniž bych se ho přestal dotýkat, něžnými polibky si zmapuji cestu k jeho prsám, rukou sjedu níž na bříško.

"Miláčku, jestli se mě snažíš zabít, tak se ti to podezřele daří," zaslechnu sténajícího Yukiho, je mi z toho báječně.

"Ty jsi řekl, ať si to místo najdu sám. Varoval jsem tě, že tě hodlám slíbat, dokud na to nepřijdu," usměji se na něho rošťácky a skloním hlavu tam, kde jsem přestal. Zatímco rukou ho pohladím po bříšku, vezmu mezi rty jeho bradavku a zkusmo ji olíznu. Yuki se prohne do luku a přitáhne si mě bíž k sobě.

"Řekni, kdybys chtěl, abych přestal," pohladím ho po vlasech a políbím ho na rty.

"klidně pokračuj, moc se mi to líbí," podívá se na mě s touhou v očích. Už to mě mělo varovat, abych přestal, ale když…

"Dobře," věnuji mu pusu na nos a pak se rty položím až na jho bříško. Jednu ruku přitisknu na pas, druhou na prsa a začnu ho líbat kolem pupíku. Potěší mě, když z jeho rtů unikne hlasitý sten.

"A tímhle dneska končíme," dýchnu mu na podlíško a zlehka se tam s ním chvíli mazlím.

"Dobře lásko," odpoví mi jeho zastřený hlas. Zvednu se a podívám se mu do očí, v kterých sálá hladová touha, kterou se snaží ovládnout.

"Asi jsem to přehnal," povzdechnu si trochu roztřeseně, jak se mi vrátí vzpomínky, a začnu mu rozepínat kalhoty.

"Drž ano? A zítra o tom nechci slyšet," stáhnu mu spodky.

"Co to děláš?" zeptá se vyjeveně Yuki.

"Co asi," usměji se a sehnu se k jeho klínu. Hned mě zvedne.

"Nemusíš to dělat, miláčku," napomene mě něžně, až se usměji.

"V pořádku, chceš to ne?" políbím ho, " já to nedělám poprvé, proto mě to děsí," zašeptám.

"Nenuť se do toho, lásko," zašeptá Yuki. Hlupáček.

"Líbí se mi, jak sténáš," zašeptám mu se smíchem do uch a políbím na krk, " takhle tě přece nenechám," pousměji se. Je tak sladký.

"Ty nepřestaneš?" zasténá.

"Čekám, až řekneš, přestaň," sednu si a dívám se, jak si také sedá.

"Ty to neděláš poprvé?" zeptá se.

"Ne," odpovím tiše," otec mě k tomu párkrát donutil. Vím, co mám dělat… líbí se mi, když mám líbat tebe, ale děsí mě, když někdo to samé dělá mě," vysvětlím, když zachytím jeho zmatený výraz.

"Asi to zní pomateně, že?" povzdechnu si.

"Ne, nezní, nechám to na tobě, jak se rozhodneš," políbí mě.

"Díky," přitisknu se k němu a pak ho strčím do peřin, " a teď lehej a moc sebou necukej," ozvu se rozhodně. Znovu se skloním k podbříšku a něžnými doteky se s jeho penisem nejdřív pomazlím a pak pomalu přejedu jazykem. Jeho "opravdu to chceš," stejně jako moje relaxuj," zanikne v jeho výkřiku rozkoše, když ho vezmu do úst.

Je tak vzrušený, že stačí chvíle, aby mi vystříkl do úst, polknu to a potom, co si utřu pusu ho plíbím.

"Lepší?" zeptám se a odtáhnu se.

"Ano, děkuji," usměje se a přitáhne si mě k sobě.

"Miloval se s tebou někdy?" zeptá se mě po chvíli Yuky. Dlouho mlčím.

Ne nemiloval, to co se mnou prováděl, se rozhodně milování říkat nemohlo.

"Ne… ale zkoušel to," odpovím nakonec tiše.

Zase mi lže, usoudím z toho, jak dlouho mlčí. Nejspíš to nebylo pěkné, že mi o tom nechce říct. Ten parchat může děkovat bohu, že je mrtvý, jinak bych ho hodil do stáda lidožravých kobylek.

"Nebudu tě do ničeho nutit, sám si řekneš, kdy budeš chtít," pohladím ho a usměji se na něho.

"Za dnešek se moc omlouvám, nějak mi úplně nedošlo, co dělám. Nezlobíš se?" zeptá se mě Elain provinile, jako bych se na něj mohl někdy zlobit.

"Ty se nemáš za co omlouvat, to spíš já," usměji se na něho.

"Ty? Nic jsi neudělal" podívá se na mě překvapeně a hned potom se mi uvelebí na rameni.

"Asi bychom si měli dát sprchu, ale moc se mi nechce," zabručí Elain. Zacukají mi koutka.

"Mám tě tam odnést?" zeptám se ho vážně.

"Ne to je jen lenost," zasměje se Elain a vyleze. Hned jsem u něj a popadnu ho do náruče.

"Vlastně pořád nevím, kde to máš nejradši," upře na mě rošťácký pohled, tomu se říká, výzva k bitvě.

"Hm a mohl bych si to vyzkoušet na tobě?" přejedu pohledem po jeho těle.

"Ale… až ti řeknu tak toho necháš," hodí po mě nervózní pohled.

"Přísahám," usměji se a položím ho znovu na postel. Vím, že mi nedovolí moc, ale i ta trocha je pro mě požehnáním. Když roztřeseně přikývne na souhlas, položím ho do postele a začnu ho líbat na ústa. Hned zavře oči a snaží se uvolnit.

"Pootevři pusu:" zašeptám, abych ho nevyděsil, a počkám, až poslechne, opatrně do nich vniknu jazykem a zkoumám je.

Cítím, jak mi pod rukama strne, ale po chvíli se ke mně přidá, ještě chvíli ho nechám a pak sjedu ústy na krk, který líbám. Jeho zrychlený dech mi prozradí, že se mu to líbí. Pomalu začnu sjíždět na ramena až k bradavkám, které vezmu do úst a začnu je sát.

Zasténá a přistiženě si přitiskne ruce na pusu. Jemně mu je sundám.

"Nestyď se za to," usměji se a vrátím se ta, kde jsem přestal. Pak začnu pomalu sjíždět na bříško a s rozkoší poslouchám jeho steny.

"Už dost. Vykřikne, když sotva popadá dech. Hned přestanu, kdybych pokračoval, jen bych to zkazil, i tak mám malý problém.

"Dobře, na chvilku mě omluv," políbím ho a vstanu. Než zajdu dokoupeny, zahlédnu, jak si skousl rty a svůj rudý obličej schoval do králíka. Skočím pod ledovou sprchu a teprve když jsem si jistý, že jsem pořádně zchlazený, vyjdu ven jen s ručníkem kolem pasu.

"Stalo se něco?" zeptám se, když ho uvidím stále obličejem zabořeným do zajíce. Okamžitě položí plyšáka stranou.

"Ne… jen jsem se potřeboval zklidnit," zabloudí očima k mému ručníku, " obleč se, jdeme konečně spát," mrkne na mě a zachumlá se do deky. Zabloudím očima k temnému oknu a obléknu se do pyžama.

"Vážně chceš spát?" neodolám, abych ho nepopíchl, když si k němu lehnu.

"Je noc a dost pozdě," namítne. Tak moc zase ne.

" A ty jsi ještě nejedl," vzpomenu si a zvednu ho z postele.

"Usnu nad talířem, neblázni. Najím se klidně zítra," začne namítat Elain.

"Tak to ne, jdeme," nesmlouvavě ho snesu do kuchyně a posadím ke stolu. Vím, že je unavený, ale hladový spát nepůjde, nechápu, jak jsem na to mohl zapomenout, vyčítám si to. Starostlivě se kouknu na Elaina, který sedí, unaveně se kouká do desky stolu a čelo si podpírá rukama. Talíř před sebou snad ani nevnímá.

Tak to by nešlo," povzdechnu si a zvednu ho na klín, lžíci s jídlem mu strčím před pusu.

"Za Yukiho," začnu ho krmit jako dítě. Když otevře pusu k protestu, strčím mu tam lžíci, aniž by stačil říct slovo.

"Mám tě naučit kousat?" zeptám se ho pobaveně.

Elain polkne a rozkašle se, jak mu málem zaskočí.

"Ne, nemusíš," vydoluje ze sebe.

"Dobře," usměji se a krmím ho, kupodivu mě nechá, i když u toho pomalu usíná.

"Poslední lžička," oznámím mu a dám mu ji do pusy.

"Jdeme už? Jsem strašně unavený," zamumlá tiše.

"Jistě lásko," hodím talíř do dřezu a zvednu ho do náruče. Hned se ke mně přitulí a usne. Odnesu ho do postele a hned si k němu lehnu, jen co nás přikryji, usnu také.