12. 03 2012 | 20.23
Pán šelem VII
"Ricku, už přijel?" zeptám se ho naoko klidně, zatímco se ve mně vaří krev a po koutku sleduji Elaina, který mě sleduje vytřeštěnýma očima a překvapeně mrká. Po větě, kterou jsem pronesl, otevře pusu, ale nic ze sebe nevypraví.
"Jo zrovna před chvílí," odpoví mi brácha a pohodlně se opře o futra.
"Dobře, tak ho jdu pozdravit," zamířím ke dveřím s jasnou představou Patrikova mozku na barácích naproti nám. Pijavice.
"Po-počkej, jaký Patrik?" zeptá se mě Elain v hlase má stopy šoku.
"Proč se ptáš?" zeptám se ho udiveně. Nechápu, jak si může myslet, že bych ho vyměnil za tu zrůdnou pijavici venku.
"Já… jen tak…" odpoví nejistě, pořád v šoku.
"No když s ním nechodíš, tak je logické, že se podívá jinde," pokrčí Rick nevinným pohledem. Tak tohle přehnal.
"J-jak jinde?" zakoktá se Elien. Hned na to vyskočí z postele a zavěsí se mi na ruku.
"Počkej," zaměří se na podlahu, " já… chci tě… chci tě. Chci říct… nikoho si nehledej," upře na mě prosebný pohled. Jako bych se na někoho jiného mohl podívat.
"Opravdu: a proč?" začne se mě zmocňovat zvědavost.
"Protože… protože… sakra, vždyť víš, že na to nejsem," zaúpí zoufale a upře pohled na podlahu, " prostě, protože tě… já… já tě…" nedokáže to ze sebe dostat. Cítím, jak se mě zmocňuje naděje.
"Co mě?" skloním se k němu. Je celý rudý od rozpaků, vyhýbá se mému pohledu a nervózně si hraje s rukávem.
"Nechci tě… ztratit. Asi… asi tě mám rád, nebo…" obličej má už v jednom ohni, "nebo možná něco víc…"
Nedopoví, ale pro mě je to, to největší vyznání.
"Však já tebe taky, ale musíš mě chránit, Patrik po mě jede," přitáhnu si ho k sobě.
"Nehodlám se o tebe dělit," vrhne po mě nebezpečný pohled.
"Tak pojď se mnou," podám mu ruku. Po tom co se mě chytne, s ním vyjdu před dům.
"Co tu chceš?" obořím se na Patricka.
"Ahoj Yuki, přišel jsem za tebou, lásko," Patrik jde s úsměvem ke mně a Elaina naprosto ignoruje.
"Drž se, dal," zavrčí Elain.
"Jenže já o tebe nestojím, dokonce jsem zasnoubený," setřu Patrika.
"Zasnoubený?" vyhrknou oba naráz s vyjeveným pohledem.
"Jo Patriku, zasnoubený," přitáhnu si k sobě Elaina, kterému začne cukat obočí.
"Aha, tak… Jo má pravdu," propálí Patrika vražedným pohledem.
"A nedá se to zrušit? Víš přece, jak moc tě miluji. Proč zrovna s tímhle tintítkem,"sjede Patrik povržlivě Elaina.
"Nedá, a ty jsi nejspíš slepý blbec, máš deset vteřin na to, abys vypadnul," odseknu vztekle. Nazvat Elaina, mého nádherného Elaina tintítkem? Co si vůbec myslí?
"Holt smůla, Yuki je teď jenom můj, odpal," ozve se Elain, který přede mnou stojí připravený kdykoliv skočit, kdyby se ke mně Patrik přiblížil.
"Miláčku, děkuji," přitisknu se k Elainovi a začnu ho líbat.
"Máš nějaký problém?" zeptá se za mnou Rick, dost vytočeným hlasem.
"Kdyby sis to rozmyslel, tak zavolej, já se nehodlám přestat snažit," mrkne na mě Patrik, zatímco Elain zavrčí, sotva Patrik udělá krok ke mně.
Hlasitě hvízdnu a k nám se přiřítí vlci s Rolfem. Hned začnou dorážet na Patrika, který radši zdrhne, ale před tím mi stihne poslat rychlou vzdušnou pusu. Elain po něm málem skočí, tak, tak ho zadržím a ukážu na Míšu, který Patrikovi roztrhne nohavici, než stačí naskočit do auta a ujet.
"Zbabělec," odfrkne si Míša a odběhne s Rolfem a Bručounem za dům.
"Kretén, příště ho odstřelím," otituluji Patrika a podívám se na Elaina, který se už uklidnil, ale bránil mě krásně.
"Co jsi mu to vykládal o zasnoubení?" obrátí se na mě.
"Kdybych mu řekl, že spolu chodíme, vysmál by se mi, a není to pravda?"obrátím se na něho překvapeně.
"Ne, není… nebo vlastně už je to jedno. Stejně bys mě k tomu dřív nebo později přinutil, ale na veřejnosti se budeš chovat normálně, jasný? Žádný řeči o tom, že spolu chodíme a už vůbec ne o zásnubách," rezignuje se spoustou podmínek. Pousměji se, to se teprve uvidí.
"Nepřinutil, přesvědčil," opravím ho a políbím, hned se ke mně přitiskne a snad poprvé mi polibek oplatí.
"Nepůjdeme si lehnout?" zeptám se, když si všimnu, že je ospalí.
"Jo, jsem zase nějak unavený," odpoví. Vezmu ho do náruče a odnesu do pokoje, kde ho položím na postel. Potom vytáhnu čokoládu.
"Dáš si?" zeptám se ho a začnu ji rozbalovat. S úsměvem přisvědčí, ulomím kus a dám mu čokoládu do pusy, stěží uhnu jeho jazýčku, když se mlsně olízne.
"Chutná? Počkej, nějak ji vylepším," vyskočím a zamířím, s jeho zvědavým pohledem v zádech, do kuchyně, kde nenápadně uzmu šlehačku a vaničku malin.
"Zkus teď," nastříkám šlehačku na čokoládu a ozdobím ji malinou. Strčím mu dobráku do pusy a ucítím jeho jazýček, jak slízne trochu šlehačky, která mi zůstala na prstech.
"Výborný," olízne se.
Neodolám a nastříkám mu šlehačku do pusy a vzápětí ho políbím. Nechá mě, ale i přesto ucítím, jak se mírně roztřese. Trochu se odtáhnu, abych ho nevylekal.
"Miláčku, já ti nikdy neublížím," pohladím ho a lehnu si k němu.
"Promiň," omluví se mi za něco, za co nemůže.
"To je v pořádku," odpovím mu a snažím se ho uklidnit hlazením. Ucítím, jak mě políbí na krk a položí mi hlavu na rameno.
"Snaž se usnout," obejmu ho. Poslechne mě a zavře oči, do pár minut usne. Když to zjistím, vezmu do ruky knihu a snažím se číst, což se mi nepovede, protože uslyším, jak zašeptá moje jméno a přitulí se ke mně. Odložím knihu.
"Jsem tu s tebou miláčku," obejmu ho. Pohladí mě rukou na hrudi, až se mi zatají dech a spokojeně se usměje. Nechápavě zakroutím hlavou a zkusmo mu jednou rukou vjedu pod košili a pohladím ho. Ve spánku spokojeně zapřede a otře se o mě jako kočka. Vyvolá to ve mně tichý výbuch smíchů. Rychle se podívám na Elaina, který klidně dál leží a s občasným pohlazením se uvelebí přímo na mě.