Polekaně vykřiknu a odsunu se od Yukiho na druhý konec postele.

"Komu jsi ještě řekl, že spolu chodíme?" zaječím na něho.

"Já s ním nic nemám," ukážu na Yukiho prstem, zatímco se zaměřím na kluka ve dveřích.

"Ty debile," mrští po něm Yuki polštářem a snaží se mě přitáhnout k sobě.

"Nikomu, táta si asi pustil pusu na špacír," snaží se Yuki obhájit.

"Pusť! To ti budu tak věřit, zrovna tobě!" vřísknu a snažím se dostat z jeho objetí.

"Promiň, bráško," jukne se kluk na Yukiho a obrátí se na mě.

"On mi fakt nic neřekl, ale vy dva se k sobě hodíte tak jsem předpokládal, že… omlouvám se," omluví se mi zkroušeně.

"Jsi blbec, Ricku. Dovedl´s je?" otituluje ho Yuki s otázkou.

"Ne, to ses spletl, my dva k sobě rozhodně nepatříme,"sleduji jejich hovor.

"Patříme," zavrčí Yuki.

"Jo, přivedl, ale proč jsi chtěl zrovna ty dva? Víš, že poslouchají jen tebe a už napadli člověka," zamračí se Rick.

"Cože? O čem to mluvíte?" zeptám se zmateně.

"Pojď, dolů," zvedne se a chytne mě za ruku. Nechápavě se zvednu a jdu s ním, zavede mě do kuchyně, kde na silných řetězech vrčí vlci. Jeden je černý a druhý stříbrný. Zůstanu ohromeně stát ve dveřích. Yuki mě pustí a bez strachu k nim přiskočí.

"Míšo, Brumlo," zavolá tiše a klekne si k nim, ti ho nadšeně s kňučením, začnou ho olizovat.

"Náš krotitel divé zvěře," ozve se vedle mě Rick, nemůžu si pomoct, ale zní to trošičku závistivě.

"Někdo by měl zkrotit jeho," odpovím a uchváceně ho sleduji. Tohle jsem ještě neviděl.

"Ty jsi to už zvládnul," zasměje se.

"Ani bych neřekl," usměji se nervózně. Nevím, jak na tohle reagovat.

"Věř mi, tak šťastného, jako s tebou, jsem ho ještě neviděl" podívá se na mě s úsměvem. Překvapeně zamrkám.

"To nechápu… vlastně jsem nic neudělal, spíš jsou se mnou jen problémy," poklesnou mi ramena.

"Ani jsi nemusel, člověk jako on se zamiluje jen jednou a navždy. To že jsi s ním, pro něj moc znamená. Jak se k tobě chovaly ty jeho potvory?" zeptá se mě Rick.

"No… vycházím s nimi dobře," věnuji mu výmluvný úsměv, "myslel, jsem, že se tak chová ke každému, ne jen ke mně. Bylo mi to, ale taky divný, vždyť jsme se ani nepoznali a on už mě tahal k sobě domů!"rozhodím rukama.

"To ještě nikdy neudělal, spíš se ostatním vyhýbal. Postarej se o něj, ten ztřeštěnec tě potřebuje," usměje se na mě Rick.

Zmateně se zahledím zpátky na Yukiho a s úsměvem se trochu přiblížím.

"Neseznámíš mě?" zeptám se tiše.

S úsměvem se otočím na Elaina a natáhnu k nim ruku. Vlci okamžitě zpozorní a podívají se na něj.

,Kohopak to tu máme, že by sis už vybral? ´ zeptá se zvědavě Michal.

,Vypadá to tak, ´ zpozorní Bručoun. Nevšímám si jich, jejich dohady mě nezajímají, i když se výjimečně trefily, nesmím to dát najevo kvůli Elainovi a rodičům, ti stále nic netuší, i když je to spíš zázrak.

"Nekoušou?" zeptá se s mírným strachem Elain. S úsměvem zavrtím hlavou, jako bych je někdy mohl nechat.

"Můžu si je pochladit?" zeptá se mě Elain znovu a já si ho přitáhnu k sobě.

"Chvilku vydrž, představím vás, tohle je Michal," ukážu na černého vlka, " a tohle je Bručoun," ukážu na šedého. Trochu se k nim přisunu a tak si Elaina v klidu mohou očichat. Zatímco, stále držím Elaina, který je na mě přitisknutý, Brumla, jak mu říkám, začne do Elaina strkat a dožadovat se pohlazení.

"Pohlaď ho," zašeptám Elainovi do ucha. Pozoruji, jak nejistě natáhne ruku a opatrně ho pohladí, hned do něj strčí Míša, který se dožaduje stejné pozornosti. Vzaly ho. Elain natáhne druhou a pohladí ho. V dalším momentě vykoukne Aisha a když si všimne Brumly skočí mu přímo na oči. Její oblíbená hra. Brumla ji v momentě setřese a s vyceněnými zuby jí začne nadávat.

"Potvůrko, pojď se schovat!" natáhne k ní Elain ruku a vezme ji do dlaně, " neublíží ji?" zeptá se, se strachem.

,Není ani na sousto, ´ zabručí Brumla.

"Neboj, jsou to kamarádi," dívám se na Aishu hovící s i v jeho rukách. Nejradši bych si to s ní vyměnil. Mezitím se Míša natáhne a olízne ho, Brumla ho okamžitě následuje.

"Jak tak koukám, tak tě přijali," konstatuje Rick klidně.

"To jsem rád," usměje se a věnuje mi ten nejnádhernější úsměv. Políbím ho a pustím vlky, kteří hned začnou pobíhat a seznamovat se s okolím.

"To mi musíš, při každé příležitosti brat vzduch z plic?" ohradí se Elain, proti polibku. Jsem rád, že mi rovnou nevrazil, vlci by měli vánoce.

"Já to nedělám a co tu vůbec stojíš bosky, když jsi nemocný?" přehodím si ho přes rameno. Zamířík ke schodům do pokoje.

"Pusť mě! Nejsem pytel od brambor!" vzteká se, ale na oko poznám to, pak to vzdá a zůstane na mě vyset. Pohnu si a hodím do postele, kde ho přikryji, pak se otočím po Míšovi, který proběhl kolem mě a vzápětí se začnu smát nad tím obrázkem, který se mi naskytne.

"Jsem rád, že se bavíš, jen mi unikla Pointa," podívá se na mě Elain nechápavě.

Vzhledem k tomu, že nemůžu smíchem mluvit, mu jen uhnu, aby se podíval sám na Míšu, který uviděl akvárium a teď stojí na zadních přední nohy opřené o vrch a s hlavou natáhnutou dovnitř nevěřícně hledí na Doru, kterou jsem posledně neměl.

Elain, stejně jako já, vyprskne smíchy.

"Vypadá tak skvěle, seberu se trochu a natáhnu se pro foťák, abych je vyblýsknul.

"To bude aspoň foto," zachichotá se Elain a sleduje hada, který si všimnul nenadále společnosti a připlazil se k Michalovi.

"Hm," brouknu a sleduji Doru, jak se k Míšovi natáhne a dotkne se jeho čumáku. Chvíli tak zůstanou a mi napjatě sledujeme kdo z koho. Nakonec to Míša nevydrží a Doru olízne. Zatímco se Elain znovu rozesměje, Míša se vytratí pro Brumlu, který tu drobotinu zbožňuje.

"No zdá se, že se seznámily a teď běžel pro Brumlu," konstatuji suše. Elain nemusí čekat dlouho a vlci jsou zpátky, vběhnou dovnitř a Brumla se hrne k akváriu. Opře se o něj jako předtím Míša a kouká dovnitř, v zápětí se začne usmívat.

"Brumlovi se líbí," usměji se. Čekal jsem to.

"To je neuvěřitelný," nepřestává se chichotat.

"Tak nějak," souhlasím, "Jednou jsem viděl Brumlu, jak stojí s vyceněnými zuby nad myší. Myslel jsem, že uhodila její poslední hodinka. Chudinka myš se strachem nemohla pohnout. Brumla ji olíznul a pak ji opatrně přenesl až k jejím ukrytu."

"Páni," věnuje mu Elain nadšený pohled.

"To jo," zabručím a zavolám je.

"Míšo, Brumlo," počkám, až přiběhnou, " budete hlídat tady panička," ukážu na Elaina a oni se na něho usmějí.

"Nemyslíš, že to trochu přeháníš?" zeptá se mě a usměje se na vlky.

"Radši neponechám nic náhodě,"odpovím mu a znovu ho políbím. Kupodivu se mi nebrání a dokonce se k polibku přidá. Opatrně se dotknu jazykem jeho úst a čekám jeho reakci. Rozechvěje se, ale drží. Zkusmo zatlačím víc, odstrčí mě a zadýchaně vstane.

"Jdu se umýt," vyhrkne a rychle zmizí v koupelně.

"Ehm," odkašle si Rick ve dveřích.

"Co chceš?" zavrčím na něho.

"Vypadá to, že to s ním jde trochu pomalu, co?" nadhodí významně brácha a vlci začnou věnovat pozornost nám

"Já si počkám, je roztomiloučký," upřu na dveře zasněný pohled.

"Aby ses dočkal," neodpustí si popíchnutí a pak se usměje, " sluší vám to spolu."

"Pitomče, to je na tom to nejhezčí a díky," usměji se na něho, aby viděl, že mě nenaštval.

"Jistě, proto na mě vrčíš sotva přijdu," podívá se na mě ironicky.

"Právě mi utekl," skenuji dveře od koupelny.

"Tak to máš blbý, ale já nemůžu za to, že jsi ho provokoval," podívá se na mě.

"Jen jsme se líbali," obhajuji se.

"Vážně?" nevěří mi brácha. Střelím po něm pohledem.

"Tak to je buď hodně nesnadný případ, nebo nevím, ale myslím, že tě má rád," mrkne na mě.

"Celkem se mu nedivím a taky se mu líbím," mrknu zpátky.

"No myslím, že můžeš mít aspoň klidný svědomí, když už tě nenechá ani políbit ho," popíchne mě. Nejradši bych mu ten úšklebek setřel polštářem, ale tím by získal navrch.

"Náhodou, tenhle mi oplatil," trumfuji.

"A pak utekl, zajímavé," stěží zadržuje smích.

"Ty pako, ještě nikoho neměl!" setřu ho. Tedy aspoň si to myslím, pokud…

"Fakt ne?" diví se.

"Ne," odseknu.

"Tak to ti přeji hodně štěstí. Na jak dlouho to vůbec vidíš?" posadí se vedle mě na postel.

"Co?" stočím na něj zrak.

"Za jak dlouho si myslíš, že přizná, že tě miluje?" začínají jeho slova zavánět sázkou.

"Ten mě pořádně potrápí," zasměji se a zmařím mu tak snahu.

"Díky, že jsi je přivezl tak rychle," zvážním a kouknu po vlcích.

"Nemáš zač, zněl jsi ustaraně, tak jsem radši spěchal," pousměje se.

"Fakt díky, máš to u mě," děkuji mu znovu.

"V pohodě, co bych pro bráchu neudělal?" mrkne na mě.

"Teď to bude hodně těžké, víš, kolik váží?" zeptám se a neubráním se zděšení v hlase.

"Nevím, ale moc to asi nebude, vypadá dost hubeně," zamračí se Rick.

"Čtyřicet kilo a to prý vážil třicet devět," prozradím mu.

"Kecáš, vždyť to v jeho věku ani nejde, navíc je to kluk. To musí být blbost!" podívá se na mě nevěřícně.

"bohužel ne. V nemocnici ho vážily. Rodiče ho klidně nechaly doma i když neumí vařit a to ještě minimálně měsíc a bez peněz. Prý to bylo hodně často," obeznámím ho s jeho situací.

"Předpokládám, že bys je nejradši zabil, na tvém místě bych neuvažoval jinak," přejede si rukou přes tvář.

"Tak nějak. Má z nich šílený strach, vykřikoval něco v tom smyslu, že na něj půjde táta s nožem. Do nemocnice jsem ho musel doslova dotáhnout," pokračuji.

"To je příšerný, už chápu, proč jsi mluvil tak naléhavě. Ví se, kde teď jsou?" zeptá se brácha.

"Neví, nedali mu ani číslo na telefon. Jejich číslo do práce si zjistil z internetu. Vlci jsou spolehliví, Rolf obíhá pozemek pořád dokola a štěká na každou blbost, mám o něj strach," nedám se zastavit.

"Neboj, to se nějak vyřeší, zůstanu tu, kdybys potřeboval, abych ti mohl být na blízku," chlácholí mě.

"Co tvojí kluci?" zeptám se zvědavě.

"Napsal jsem jim SMS, jeden z nich možná přijede za pár dní," odpoví mi.

"Dobře, díky brácho. Policie je už hledá, ale jsou bezradní. Je tam už dost dlouho," zamračím se a vyskočím. Zamířím do koupelny a uvidím Elaina pod vodou. Vidět mu jsou jen vlasy. Zděšeně se k němu vrhnu a vytáhnu ho, obrátím na břicho a bouchnu do zad, aby vytekla voda. Nadávám si do pitomců, měl jsem ho jít zkontrolovat. Pak hned začnu s umělým dýcháním. Po chvíli začne kašlat vodu.

"Co se děje?" přiběhne Rick rychle na pomoc.

"Miláčku, promiň, jsem kretén," bouchnu ho mírně do zad, abych mu pomohl s vykašláváním, a přitisknu ho k sobě.

"Málem se utopil," obrátím se s děsem v obličeji na bratra.

"Jo… promiň, asi se mi zatočila hlava," zakašle a opře se o mě.

"Ty blbečku neomlouvej se, to já jsem idiot, tohle si neodpustím," přitisknu ho k sobě.

,Je v pořádku? ´ nakoukne starostlivě Míša s Brumlou. Kývnu.

"Přestaň vyšilovat, nic mi není a ty za nic nemůžeš," rozkašle se.

"Můžu, měl jsem to předvídat," držím ho v náručí a otočím se na bratra.

"Ricku podáš mi ručník?" požádá, podá mi ho, zatím co polekaně přihlíží.

"Nejsi jasnovidec, je to jen moje chyby, tak se uklidni," snaží se mě zklidnit Elain.

"Okamžitě toho nechej, nebo dostaneš. Neměl jsem tě pouštět samotného, doktor mě varoval," vyčítám si, zatím, co ho utírám a oblékám do pyžama.

"Myslíš si, že bych tě nechal? Divím se, že jsem se nezamknul, většinou na to nezapomínám," prohodí Elain chraptivě.

"Nic takového nebude, koupat se budeš se mnou," zděsím se a vytáhnu klíč. Pak ho vezmu do náruče a odnesu do postele. Připravím mu prášky, které si bez námitek vezme.

"No aspoň bys měl o starost míň," pokrčí Elain rameny a vyhne se mému pohledu. V dalším okamžiku si ho přehnu přes koleno a pořádně ho přetáhnu po zadku.

"Tohle už nikdy neříkej jasné?" zaječím až sebou zvířata trhnou. Elain se s vyděšeným pohledem skrčí a přikývne. S povzdechem ho přikreji.

"Počkej tu, půjdu se odprchovat. Zůstaneš tu chvíli?" podívám se na bratra.

"Jasně," usměje se a já s poděkováním zmizím v koupelně.

"Teď jsi mu hodně ublížil," otočím se s vyčítavým pohledem na Elaina.

"Vždyť je to pravda," knikne

"Není a ty to víš, řekl mi, co se stalo a můžu ti říct, že takovou hrůzu v jeho hlase jsem neviděl, v koupelně mu z očí koukal děs," upřu na něho pohled. Podívá se na mě provinile.

"Vážně? Já… promiň. Prostě pořád nemůžu uvěřit tomu, že by mě někdo mohl takhle… milovat,"hraje si nervózně s rukávem a hází omluvné pohledy na dveře koupelny.

"Tak tomu rychle uvěř, jinak se zblázní. Víš, proč jsem přivezl vlky?"zeptám se ho.

"nevím. Neměl jsi je kam dát?" zeptá se a já si povzdechnu.

"Oni patří Yukimu, požádal mě, abych je přivezl tobě na ochranu. Poznají, když chce někdo někomu ublížit a jsou neúplatní. Brumla jednou napadl ozbrojeného muže, který mířil pistolí na Yukiho. Nebyl to moc pěkný pohled," vysvětlím mu.

"Takže vážně kvůli mně? Já myslel, že to řekl, jen tak. Pochop, už tolik led o mě nikdo ani nezavadí ani pohledem a najednou tolik pozornosti," schová si obličej do dlaní.

"To chápu, ale zároveň ti může jen opakovat, že s tebou je nejšťastnější," usměje se.

"Já mu nechtěl, ublížit," vzhlédne uslzenýma očima.

"Co jsi mu nakukal?" ozve se od dveří Yuki, když se na něho podívám postřehnu zarudlé oči.

"Já vím," podívám se na Elaina, který si rychle utírá mokré oči a nejspíš si pěkně v duchu nadává.

"Nic, jen jsme se bavily, tak já mizím, než mě projedeš mlýnkem na maso," zasměji se a skočím ke dveřím.

"Dobrou," ozve se Elain tiše.

"Dobrou," mrknu na něho a zavřu za sebou dveře.

"Proč jsi plakal?" zvednu mu bradu k sobě.

"Yuki, promiň mi to, já nechtěl, mrzí mě to," obejme mě.

"Nemá tě co mrzet, lásko. Nic jsi neudělal, půjdeme spát?" přitisknu ho k sobě.

"Ale udělal! Dělám to pořád! Proč se musím chovat jako pitomec?" vzlykne.

"A co jsi udělal?" nechápu ho. Zničeně si povzdechne a stáhne mě vedle sebe na postel.

"Tak nic, pojď spát," přitiskne se ke mně.

"Nejdřív mi řekni, co jsi provedl," nakloním se nad něj.

"Ublížil jsem ti," špitne s pohledem stranou. Usměji se a otočím jeho obličej k sobě.

"Neublížil, prostě jsi řekl to, co jsi cítil. Zapomeň na to," políbím ho. Hned mi polibek vrátí a začne mě omluvně laskat ve vlasech. Přikryju nás a přitáhnu si ho do náruče.

"Dobrou noc," zašeptám.

"Dobrou noc," odpoví mi a zavře oči, vzápětí ucítím, jak se zhoupne postel, když na ni vyskočí vlci a přitisknou se k nám.

,Dobrou noc Yuki, ´ popřejí mi a já jim odpovím. Vzápětí vidím, jak Elain opatrně natáhne ruku, nejspíš mě nechce vzbudit, a začne drbat za uchem nejbližšího vlka. Vlk začne bručet.

"Za tohle ti bude vděčný do konce života," zašeptám mu do ucha.

"Promiň, vzbudil jsem tě?" lekne se Elain.

"Nespím, čekám na tebe, chybíš mi tam," zašeptám. Hned cítím, jak se ke mně přitiskne.

"Krásně hřeješ," zavrním.

"Ne líp, než ty," otře se mi o rameno.

"Co takhle polibek na dobrou noc?" zaškemrám.

"Ty si fakt koleduješ, abys ode mě tu angínu chytil," povzdechne si.

"A ošetřoval bys mě potom?" zajímám se.

"To víš, že jo, ale nezaručuji, že bys tu moji léčbu přežil," ujistí mě. Rozesměji se a políbím ho.

"Teď už spi," napomenu ho a Elain se za chvíli usne. Následuji jeho příkladu, aniž bych spatřil spokojený výraz vlků.