Sedím pod stromem a dívám se na jezero. Sice bych měl být ve škole, ale nijak nespěchám. Zrovna se chci zvedat, když o mě zakopne drobný blonďáček s tmavě modrými oči.

"Nevěděl jsem, že mi skočíš rovnou do náruče" ozvu se pobaveně, když blonďáčka zachytím na poslední chvíli.

" To jistě… sorry" zacuká mu obočí a vstane, že odejde.

"Ty se někam chystáš?" držím ho dál.

"Hej co to děláš? Pusť!" zpanikaří kluk.

" Nechceš se mnou zajít na kolu nebo na zmrzlinu?"pozvu ho.

"My se známe?" podívá se na mě kluk podezřívavě.

"Ne, ale můžeme to napravit. Jsem Yuki Gareth." Představím se a podám mu ruku.

"Elain… promiň, ale spěchám do školy. Už jdu pozdě" odpoví nervózně.

"Kolik je hodin?" zpozorním.

"Za pět minut osm" dívá se, Elain, nervózně mimo mě.

"A kruci. Nevíš, kde je Yukova střední?" zeptám se nervózního Elaina.

"Náhodou tam zrovna jdu," přeměří si ho Elain nic neříkajícím pohledem.

"Tebe mi seslalo snad samo nebe, poběž," vyskočím na nohy a vydám se na cestu.

Elain se na mě zaraženě podívá a spěchá vedle mě.

"Ty jsi tu nový?" zeptá se po chvíli.

"No jo přistěhovali jsme se v sobotu. Kudy?" zastaví se na rozcestí.

"Je to kousek odtud," ukáže směr Elain.

"Tak poběž," chytnu ho za ruku a přidám do kroku.

Zamrazí mě, ale nechám se táhnout beze slova jen s případným navigováním.

"Už jsme tady," vytrhnu mu ruku a vyhnu se jeho pohledu.

"Dobře, máte tu dozor na chodbách?" zeptá se jako by měl strach, abych neměl průšvih.

"Jo máme, ale vypadá to, že tu zrovna nikdo není. Už víš, ve které jsi třídě?" zeptám se ho zvědavě.

"Bohužel ne, musím do ředitelny a ty utíkej, ať nemáš průšvih, já to už najdu," usměje se na mě.

"Fajn," řeknu a po cestě se ohlížím přes rameno.

Zaklepu na dveře a vstoupím do nové třídy.

"Dobrý den jsem nový student," řeknu a rozhlédnu se po třídě.

"To snad není pravda," zaslechnu známi hlas a stočím tím směrem pohled. Sedí tam Elain s iridovaným pohledem. Usměji se.

Učitel mě představí a posadí za Elainem do lavice.

"Ahoj, stihnul jsi to?" zeptám se ho šeptem.

"Ne, ale nevšimnul si toho, normálně za to nechává lidi po škole," odpoví mi stejně tiše.

"Já bych s tebou byl rád po škole," mrknu na něj.

Podívá se na mě zděšeným výrazem.

"Děje se něco?" zeptám se ho nejistě.

Elain mi věnuje naštvaný pohled a tiše si pro sebe něco mručí.

"V kolik končí vyučování?" nedám mu pokoj.

"Dneska o půl jedné, tady máš rozvrh," odpoví mi Elain a podstrčí mi papír s rozvrhem.

"Děkuji zlatíčko, půjdeš mi pomoct vybrat učebnice?" zeptám se ho s úsměvem a dám se do přepisování rozvrhu.

"Cože?" zeptá se Elain a zbledne.

"Potřebuji koupit učebnice a nevím kde, ředitel říkal, že mi máš pomoct," upřu na něj nevinné oči.

"Tohle jsem nemyslel," špitne Elain.

"A co jsem řekl?" přemýšlím.

"Radši nic," otevře naprázdno pusu Elain.

"Ať ti tam nevletí moucha," zvednu mu jemně bradu. Elain hned zrudne do nádherné červené a následně zbledne jako papír.

"Máš nádherné barvy, ale víc se mi líbí ta červená, sluší ti," vrátím mu s úsměvem rozvrh.

Elain znovu zčervená a zřejmě rozhodnutí mě ignorovat se otočí k oknu. Jsem stejně rozhodnutý nenechat se ignorovat.

"Copak je tam zajímavého broučku?" nakloním se zvědavě k němu.

Elain se pořádně lekne a sletí ze židle. Tohle jsem nechtěl.

"Pane Elaine, copak tam děláte? To jste se houpal na židli?" ozve se ostře učitel.

"Promiňte, pane učiteli, z rukávu mi vykoukla Aisha a Elain se ji lekl," zasáhnu rychle.

Učitel nám přestane věnovat pozornost a vrátí se k tabuli.

"Aisha?" vrhne po mě Elain nechápaví pohled zatímco se sbírá ze země.

"Venku ti ji ukážu," usměji se na něho, zatímco po mě hodí nervózní pohled.

"Tak půjdeš se mnou koupit ty učebnice? Pak si můžeme zajít na něco k jídlu," zeptám se Elaina po vyučování.

"No… tak fajn," odpoví Elain a zvědavě čeká.

"Představím ti Aishu, chodí všude semnou," vytáhnu před budovou samičku sklípkana.

"To je vtip?!" vyhrkne Elain a uskočí.

"Nelíbí se ti? Je krotká," smutně se po něm podívám. Nechápu, jak se může bát takového drobného tvorečka. I když v momentě, kdy si vzpomenu na své začátky, nedivím se.

"To myslíš vážně? Hned to dej ode mě," zaječí Elain a tašku drží před sebou jako štít.

"Už je pryč," schovám Aishu, "musím tě na ni zvyknout, když se mnou chodíš," poznamenám.

"Na nic si zvykat nehodlám," odpoví a radši nepřemýšlí nad dvojsmyslem slov.

"Dobře, tak půjdeme na ty učebnice, veď mě," vezmu ho za ruku.

"Dobře a teď pojď," stáhne ho k sobě do domu a pak do pokoje, kde je zamkne.

"Počkej, já ale musím domů… naši mě čekají," vymýšlí si Elain, kterému se nelíbí, že je s ním zavřený.

"No nevím, ale sousedka od naproti říkala, něco v tom smyslu, že máme pohlídat Elaina," podrbu se ve vlasech a vytáhnu Shaiku z rukávu. Položím ji na stůl.

"Eh… no jo vlastně, tak už doma nejsou… to nevadí, mám stejně ještě něco na práci," probodává pohledem pavouka a drží se od stolu co nejdál.

"Neblázni, stejně mi musíš dát sešity na opsání a vysvětlit mi látku a jí se neboj, neodváží se ti ublížit," snažím se mu domluvit.

"Tak ji aspoň někam zavři," upře na mě prosebný pohled.

"Ty jsi strašný, dám ji k Doře, aspoň si pohrají," povzdechnu si a zvednu Shaiku.

"Drž se s tím co nejdál ode mě," panikaří Elain.

"Dobře a hady máš rád?" zeptám se ho.

"To nemůžeš chovat něco normálního? Psa, kočku nebo fretku? Hada přežiji," povzdechne si Elain.

"Něco takového má doma každý," ohradím se a jdu do vedlejšího pokoje, " pojď se podívat," usměji se na něho.

Vrhne po mě ostražitý pohled.

"Tak pojď je v akváriu, je to hroznýš," pokynu k obrovskému akváriu skoro přes půl místnosti menšího pokoje než je můj.

Elain, přijde ke mně a nakoukne mi přes rameno.

"Seznamte se, Dora, můj druhý mazlíček," ignoruji ostrý pohled hada a dám do akvária Shaiku.

"Páni," vrhne na ni Elain užaslí pohled.

"Nesežere ji? Hadi jí takovou malou havěť, ne?" stará se Elain. Potěší mě, že má o ni starost třebaže Shaika na něj vrhne uražený pohled.

"Spíš drobné hlodavce. Ty dvě si na sebe zvykli, podívej," ukážu na Shaiku, která se zavrtá do středu hadích smyček.

Elain se usměje.

"Tak se vrhneme do učení, asi toho bude hodně," jde vedle, shodí tašku s učením na zem a vytáhne sešity.

"Když to říkáš," jdu za ním a sednu si ke stolu. Vytáhnu své sešity a Elain porovná zápisy.

"Tenhle je poslední," položí přede mě poslední sešit o dvě hodinky později.

"Díky bohu, mozek se mi začíná prášit," oddechnu si.

"Myslel jsem, že toho bude víc," směje se Elain a sedne si na moji postel, odkud má perfektní výhled na akvárium ve vedlejší místnosti.

"Díky bohu," oddechnu si znovu a přisednu si k němu.

"Kdo se ti líbí víc?" zeptám se ho.

"Těžko říct, nejdou k sobě přirovnat, ale mazlit se s hadem je pro mě milejší, než nechat po sobě lozit pavouka.

"Teda miláčku a to se jí tak líbíš," podívám se na něho zdrceně.

"Už půjdu," vstane rychle Elain, otřese se jak mu po zádech přeběhne mráz a snaží se z hlavy vytěsnit jeho oslovení.

"Určitě máš hlad. Co si dáš?" odemknu a táhnu ho do kuchyně.

"Nechci tě otravovat," snaží se vykroutit Elain.

"To není otravování, je tu kuře z rýží dáš si?" zeptám se a už vytahuji dva talíře, které strčím i s porcí do mikrovlnky.

"Tak dobře," svolí Elain, když si uvědomí, že dokáže uvařit tak vodu na čaj.

"Dobrou chut," položím před něj plný talíř s příborem.

"Díky, dobrou chuť." Poděkuje Elain a počká, až začnu jíst.

"Kdy se tvoji rodiče vrátí?" zeptám se ho.

"Nevím, neřekli mi, na jak dlouho odjíždějí. Možná za týden, možná za měsíc. Většinou mi ani neřeknou, že odjíždějí a jedou," pokrčí Elain lhostejně rameny.

"Hm. Tak si sbalíš věci a budeš tu u nás, tedy u mě, já se o tebe postarám," prohlásím. Vůbec se mi nelíbí, co jsem slyšel.

"To je v pořádku, jsem zvyklý být doma sám, nemusíš si se mnou dělat starosti," vrhne po mě překvapený pohled.

Kde jsou vůbec vaši?" zeptá se mě.

"To se mi nelíbí, dojez a půjdeme tě sbalit a rodiče přijdou," koukne na hodiny, " nejpozději do hodiny, pokud je nic nezdrží, ale to by zavolaly," odpovím mu.

"To jim nebudu vadit? Znáš mě jen pár hodin," strachuje se Elain.

"Ne, co blázníš? Uvítají tě s otevřenou náručí," klidním ho, když venku bouchnou dveře od auta.

"Vida, už jsou tu, aspoň nám pomůžou sbalit," usměji se.

"Jak myslíš," odpoví mi Elain, kterého nenapadne žádná výmluva.

"Yuki už jsi doma? Doufám, že jsi jedl," vletí do kuchyně máma, štíhlá blondýnka.

"Dobrý den," pozdraví Elain a odloží příbor.

"Ty musíš být Elain. Dobře, že se o tebe Yuki postaral," usměje se na něho máma.

"No… ano," zakoktá se zaskočený Elain.

"Tvoji rodiče odjeli na měsíc pryč, nechápu, jak můžou být tak nezodpovědní. Budeš bydlet u…" začne na ně nadávat máma.

"U mě v pokoji. Chodím s ním," přeruším mamku s oznámením.

"Chce říct, že spolu chodíme do stejné třídy," ozve se Elain, aby vše uvedl na pravou míru, a zpraží mě pohledem.

"Tak vítej do rodiny, Elaine a Yuki starej se o něj pořádně," ignoruje jeho vysvětlení máma.

"Počkat u tebe v pokoji? To jako s tebou a s tím pavoukem?" otřese se při té představě, pevně doufám, že při představě pavouka.

"Ona ti neublíží, řeknu jí, ať se drží zpátky a jo u mě v pokoji," odpovím mu. V ten moment vypadá jako by na něho šly mdloby.

"Miláčku co se děje?" přiskočím k němu a začnu ho poplácávat po tváři.

"…nic…" odpoví Elain, který je při té představě úplně mimo.

"Fakt se neboj, Shaika je rozumná, ne jako Zu," vzpomenu si na škorpiona, který vlezl všude.

"Jako… to myslíš toho hada? Chceš říct, že mě uškrtí? Myslím, že bude bezpečnější spát doma," snaží se Elain vzpamatovat.

"Ne, Dora nevyleze bez mého souhlasu. Dřív jsem choval i škorpiona, ale už zemřel a máma mi zakázala dalšího a spát budeš u mě," prohlásím rezolutně.

"Abychom měli jasno, kolik máš těch mazlíčků?" zeptá se mě Elain.

"No, tady tři, Shaiku, Doru a Rolfa," odpovím a dovnitř vletí, jako na zavolanou, německý ovčák.

"Konečně někdo normální," odechne si Elain a nechá si od něj olízat obličej.

"No promiň, já mám jen normální mazlíčky," urazím se, " a fakt tu zůstaneš, Rolf nezvládne dva domy, přes cestu," prohlásím a ignoruji Rolfův lehce ironický pohled.

"Tak dobře," podívá se mi dlouze do očí a přikývne.

"Výborně tak jdeme," vezmu ho za ruku a Elain mě dotáhne co nejrychleji k protějšímu domu a odemkne.

"Máš to tu pěkné, doufám, že ti nevadí," rozhlédnu se a rovnou omluvím Rolfa, který se vecpal za námi.

"Vůbec ne, udržuji tu pořádek," usměje se Elain a zavede mě k sobě do pokoje, kde si začne balit.

"Nechceš pomoct?" zeptám se ho.

"Není toho moc, hned s tím budu hotov," odmítne Elain.

"Nechce se mi tu jen tak stát," zamračím se.

"Tak na, naházej tam věci z té skříně vzadu," podá mi tašku. Hned se na to vrhnu a za chvíli máme sbaleno.

Elain zamkne dům a klíč dá pod květináč.

"Sem se zloději dívají hned," vytáhnu ho a strčím do kapsy, pak si tašky přehodím přes rameno.

"U nás by neměli co ukrást, nemám ani počítač," řekne, s kyselím výrazem.

Ukaž, vezmu ty krámy sám," natáhne se po taškách.

"Radši mě veď," mrknu na něho.

"Přes silnici snad trefíš ne?" zavrčí na mě Elain.

"Opravdu si to myslíš?" podívám se na něho pochybovačně.

Tohle už Elain ignoruje a snaží se mě dotáhnout naproti, než mě někdo uvidí. V pokoji mu poděkuji a začnu uvolňovat místo ve skříních.

"Tak si vybal, doufám, že dvě skříně ti budou stačit, já ti dám do koupelny ručník," zmizím v ní.

"Díky, úplně," odpoví Elain a snaží se sžít s představou, že už nebude v pokoji sám.

"Uvidíš, že si zvykneš," usměji se na něho, když vidím jeho výraz.

"Asi budu muset… jo kde mám spát? Mám si rozdělat na zemi spacák?" zeptá se mě s povzdechem.

"Ne mám obrovskou postel, vlezeme se tam i se slonem. Neboj, nic nechystám," podívám se na něj ses myslným pohledem.

"Tak jo," hodí po mě podezíravým pohledem a zůstane na mě rozpačitě zírat.

"Děje se něco?"zeptám se s udiveným pohledem.

"Nic. Mohl bych dostat napít? Mám trochu žízeň, stačí voda," uhne pohledem.

Hned zmizím v kuchyni a donesu tři druhy džusu ignorujíc jeho poznámku o vodě.

"Který si dáš?" zeptám se ho.

"Pomeranč," usměje se na mě vděčně. Podám mu sklenici s džusem a zbytek vrátím do lednice. Když se vrátím, vidím, že je pohroužený do četby.

"copak čteš krásného?" nakouknu mu přes rameno. Polekaně sebou thne.

"Povinou četbu Shakespeara," odpoví mi.

"To tě baví?" zeptám se ho udiveně.

"Ani ne, podle nálady," pokrčí Elain rameny.

"Hm, tak to asi začnu taky, ale později. Nechceš si zahrát počítačovou hru?" zeptám se ho.

"Ještě jsem to nikdy nehrál," řekně nejistě.

"tak to je nejvyšší čas se to naučit," vytáhnu ho na nohy a zapnu hru. Pak ho nechám a radím mu jak ji hrát. Zkouší se řídit mými instrukcemi a dojde skoro na konec.

"Jsi dobrý, tak daleko jsem nedošel," pochválím ho uznale.

"To myslíš vážně? Vidím tu hru poprvé," odpoví udiveně.

"No jo začátečníci mají štěstí, nechceš to zkusit znovu?" zeptám se ho. Když souhlasí, pustím mu znovu hru.

"Fakt jsi to nikdy nehrál?" zeptám se ho, když koukám na vítězný konec.

"Ne, na počítač jsem se dostal jen ve škole," odpoví a spokojeně se protáhne.

"Aha, tak to vypadá, že jsem dostal na zadek, jsi skvělý," usměji se na něho pochvalně.

"Když to říkáš. To už je tolik?" vyhrkne, když se podívá na hodiny.

Podívám se na ně.

"Půl jedenácté, to celkem jde jednou jsem nad tím seděl do pěti do rána. Pojď se najíst, máma nám nechala večeři," zvednu se.

Elain jde za mnou a sedne si za stůl.

"Co chceš? Máme tu párky nebo chleba s vejcem," vyjmenuji mu nabídku.

"Ten chleba," vybere si. Dám před něj dva chleby a sobě taky. Postavím před něj čaj. Když se najíme, vrátíme se do pokoje.

"Půjdu se mi už umýt" řekne mi Elain.

"Dobře, já zatím nechám trochu protáhnout Doru," odpovím mu. Hodí po mém mazlíčkovi nejistým pohledem a tiše se zavře v koupelně.

"Co proti ní máš?" zeptám se nejistě.

"Nic, promiň, jestli se tě to dotýká, asi je to jen nezvyk," odpoví mi Elain.

"Aha, tak to by sis měl zvyknout, budeš tu docela dlouho, pokud možno do konce života,"dodám si pro sebe.

"Jasně, ale dej mi na to trochu času. Za den si fakt nezvyknu," křikne Elain.

"Neboj, já nespěchám," vytáhnu Doru z akvária. Pak si všimnu pootevřených dveří a už nakukuji jak Elain mizí pod sprchou.

"Neměl bys to dělat," zasyčí na mě Dora. Ignoruji ji.

Elain vyleze ze sprchy, oblékne se a otevře dveře tak rychle, že nestačím uskočit a praští mě dveřmi.

"Auu, jsem raněný, pofoukáš mi to?" zamžourám na něho smutným okem.

"Předně, co sis myslel, že děláš?" zeptá se naštvaně.

"Lezla tam Dora, jen jsem se ji snažil chytit," zvednu ruku s hadem. Dora se na mě naštvaně podívá.

"Praštil jsem tě moc?" zeptá se mě s výčitkami svědomí a klekne si ke mně.

"Jo, polibek to zpraví," kouknu na něho.

"Víš, na chvíli mě tě bylo líto," vrazí mi facku a rychle se ke mně otočí zády. I tak si všimnu, že se červená.

Povzdechnu si a dám Doru, která na mě zlomyslně kouká, do akvária. Pak projdu kolem něj do koupelny.

"Máš pěkný zadek," rychle za sebou přibouchnu dveře.

Elain rozpačitě zrudne a následně zbledne vzteky. Chvíli přešlapuje na místě a pak zaleze do postele, kde předstírá spánek.

Vylezu se sprchy a opatrně nakouknu do pokoje. Usměji se a lehnu si k němu, přitáhnu si spícího Elaina do náruče.

"Dobrou noc," zašeptám a vzápětí usnu.