Bojuji s vlkem, který mě srazil, zoufale se dívám za kořistí, která mi uniká. Oženu se a skoro ho setřesu, když se přižene druhý a tomu prvnímu pomůžou. Někdo mě popadne zezadu, tak abych na něj nedosáhnul a zaječí mi do ucha.

"Ty pitomče, přestaň, Kira by si to nepřál…" hlas pokračuje, ale já ho nevnímám. Úplně ochabnu a zůstanu ležet na zemi. Ani moc neprotestuji, když mě kolem hrudi a krku, připnou nějaké řemeny se silným řetězem. Skoro nevnímám hovor.

"Kam ho zavést, aby ho nenašli?" zeptá se někdo udýchaně.

"Co na Kirovu chatu? Je dost daleko od civilizace a lidí. Navíc ho tam můžeme hlídat?" zeptá se někdo.

"Počkejte, Kira má chatu?" ozve se udiveně.

"Jo, ale netuším, kde je. Ještě jsme ji nenašli," ozve se první hlas. Pak je chvíli ticho.

Někdo zatahá za řetěz a donutí mě zvednout. Pak někam jdeme, kam to netuším, ale je mi to jedno, všechno bez něj ztratilo smysl. Ucítím drcnutí. Nic ani to se mnou nehne, nemám důvod se ohnat.

"Tu to je," ozve se zas další hlas a zvuk otevíraných dveří. Vedou mě po nějakých schodech, kde mě zbaví řemenů a zavřou dveře. Rozhlédnu se, bez zájmu, když poznám Kiruv pokoj, proměním se a lehnu si na postel.

Nechci myslet na nic, ani na to kde vůbec jsem. Tiše zavřu oči a usnu.

"Tohle je šílené, málem jsem se zbláznil, že ho zabije, když ho jeho bratři strhli stranou. Ještě jsem nezažil, aby byl tak zuřivý," zašeptá Leon a opře si hlavu o ruku, kterou opírá o desku stolu, u kterého sedí.

"Nikdy jsi ho taky neviděl bez Kiry," usadí ho Daren a opře se o zeď.

"Ani tenkrát nebyl děsivější," přisadí si Dirk.

"Když si vezmete, že je po sedativech, je to ještě horší," zamumlá Marcus stojící za Leonem.

"Sedativech?" zeptá se zmateně jeden z hostů.

"Jo, včera při útoků lovců zranili Kiru, naštěstí se z toho vyhrabal. Argor tam snad zešílel, a to zjistil až po tom, co jsme lovce odrazili. Kluka, který se o něj chtěl postarat pokousal, tak jsme ho museli uspat. Padli na něj dvě dávky, než usnul," shrne zhruba děj Leon.

"Jak moc byl Kira zraněný?" zeptá se další.

"Mířil na srdce, nůž se zastavil kousek od něj, zachránily ho jen tak tak," ozve se Marcus.

"Víte, co by mě zajímalo?" ozve se Ichigo.

"No?" obrátí se na něho Leonuv otec.

"Jak vysvětlí ten park," odpoví Ichigo.

"Natáčení se vymklo kontrole," odpoví klidně Leonuv táta.

"Král nebude mít moc velkou radost," zacukají koutky Lucienovi navzdory vážné situaci.

"Jo, to máte pravdu, táta nebude moc nadšený, zvlášť když Argor zmizel ze zámečku," ozve se Tyr, který se promění do své lidské podoby.

"Proboha, jestli jsem někdy pochyboval, tak teď už ne,"vydechne Leon.

"Jak je na tom Asir teď?" zeptá se Leonův táta.

"Usnul, ale moc dobře ne," odpoví Kyr, který se také proměnil, a oba přejdou ke svým ochráncům, kterým se schoulí v náručí.

"Proč má Agaton strach z ohně?" zeptá se Filip.

"Miláčku, je to Asir," napomene ho Ramaru.

"To je mi jedno, co je. Pro mě to bude Agaton a basta. Může být třebas král pouště, ale pro mě to bude Agaton," postaví si Filip hlavu. Ramaru si jen povzdechne.

"Nech ho, pro mě to bude také napořád syn," pousměje se Leonův otec.

"Ten strach má z požáru. Když jste byly ve Vlčím městě, byly jste na zámku?" zeptá se Leonův táta.

"Jo byly, šly jsme i do té spálené části, ale Agaton vešel na jeden krok a pak utekl," zavzpomíná Yuki.

"Ani se mu nedivím, v té části kde hořelo, byly dětské pokoje. Asira nebo Agatona jsme odtamtud dostali na poslední chvíli, jeho bratři byly už pryč. Nejspíš to udělal někdo z lovců nebo z jejich kompliců," vysvětlí Kiruv táta.

To je strašné, nevím, proč z něj měli takový strach," vydechne Filip.

"No když si vzpomeneš, jak vyváděl dneska, tak se jim ani moc nedivím," zadumá Leon.

"Měli nechat Kiru a jeho na pokoji, dobře jim tak," nafučí se Filip. Na to můžou všichni jen kývnout.

"To jsi jim nezanechal nějaký vzkaz?" nedá to Sonovi.

"Ano, nechal, ale král se mi neozval," pokrčí rameny Leonuv táta.

"Jak zněl ten vzkaz?" zeptá se Katsu /Kyr/.

"Postarám se o vašeho syna, dejte vědět, kdy bude bezpečné ho donést. Revon." Odpoví Leonuv táta.

"Tak to je pěkná polízanice, táta nad tím lístkem seděl snad každou noc a přemýšlel, co na něm může být. Ten papír totiž ohořel a zbyla z něj jen část …e o vašeho syna, d… Nikdo netušil, co tam bylo napsané," chytne se za hlavu Kaito /Tyr/.

"Tohle vědět, tak ještě po někom vzkážu. Tahle možnost mě nikdy nenapadla," zasténá Leonův táta.

"Možná je to dobře, že se to stalo. Vyrostl z něj perfektní člověk," usměje se Katsu a Kaito horlivě kývá.

"Všechno mohlo být jinak," povzdechne si Leonuv táta.

"Ano, to mohlo, ale neměl bych perfektního bráchu," ozve se Leon.

"Chceš říct našeho bráchu," ozvou se Kaito s Katsu součastně.

"To jste řekli vy," ujistí je s klidem Leon. Dvojčata se jen na sebe podívají a rozhodí rukama.

"Hele, co byste řekli tomu, kdybyste místo toho posedávání začali hledat Asira," zaječí ve dveřích Saja.

"Ahoj, jak si to tady našel?" obrátí se na něho pobaveně Leon.

"Narazil jsem do zdi," odsekne Saja. Ozve se smích.

"Neřekl…" začne ječet.

"Jestli budeš řvát ještě víc, tak ho vzbudíš," ozve se Katsu mírně vyčítavě.

Saja vyletí schody a je slyšet zvuk otevíraných a zavíraných dveří. Pak se uklidněný usadí na schodech a zhluboka si oddechne.

"Kapitáne," pozdraví dostatečně Leonova otce, ten jen kývne.

"Jak to vypadá s Kirou," zeptá se Saja tiše.

"Snaží se probojovat z nemocnice. Nechtějí ho pustit, kvůli tomu zranění, co mu způsobil jeho strejda," ozve se Zack.

"Doktor?" zeptá se Saja.

"Ne, bývalý velitel," opraví ho Leon. Saja jen pokývá hlavou a nekomentuje to.

Netrvá dlouho a znovu do chaty někdo vrazí, tentokrát někdo, koho všichni čekali.

"Kiro, jsem rád, že jsi v pořádku," skočí k němu Zack a obejme ho.

"Věřte mi nebo ne, ale já taky, co by si beze mě kulihrášek počal? Proboha jen mu neříkejte, jak mu říkám," zasměje se a ostatní s ním.

"Dělal velké problémy?" zeptá se Kira vážně.

"Ani ne, jen pokousal Sama, takže ho museli uspat, když se probral tak vyrazil dveře v zámečku a zdrhnul přímo králi pod nosem. Pak porazil tlupu dětí, těm se nic nestalo, na to napadl skupinu lovců. Bohužel před obecenstvem a policií a jako třešničku nakonec zaútočil na bývalého velitele, který měl u sebe nůž. Naštěstí se mu nic nestalo, díky jeho bratrům, kteří ho srazili bokem, i tak se s nimi pořádně porval. Pak už šlo všechno celkem dobře, odtáhli jsme ho sem a od té doby spí," informuje ho o Argonovích krocích Leon s pobaveným úšklebkem.

"Já se z toho magora zblázním," povzdechne si Kira. Jen, co to dořekne, ozve se ze shora řinkot skla. Nikdo nelení a všichni vyletí nahoru a do pokoje.

Něco mě probudí. Nějaký pocit, že je vše v pořádku. Tiše vstanu a přikradu se ke dveřím. Jasně slyším, že někdo vrazí do chaty. Pootevřu dveře a strnu, protože uslyším Kiru. Tohle není možné, on je přece mrtvý. V momentě se proměním a přemýšlím, co dělat. Zpanikařím, otočím se k oknu a proletím jim. Dopadnu na nohy a uháním, co nejdál od přízraku, který mě pronásleduje.

Jen, co dorazím nahoru, zakleji a vrhnu se k rozbitému oknu, pečlivě si prohlédnu střepy, jestli na nich není krev. Naštěstí ne. Vykopnu zbytek střepů z okna.

"Jdu za ním, zůstaňte tady," křiknu a vyskočím. Vím kde ho hledat, je jediné místo, kam by v tomhle stavu šel. Vlčí zub.

Ženu se za ním a jen občas kontroluji, jestli jdu správně. Díky ráně jsem trochu zpomalený, ale to chce jen čas. Dorazím ke skále a začnu se rozhlížet, uvidím ho na vrcholku skály v podobě člověka.

Povzdechnu si a začnu se drápat za ním.

"To musíš pořád utíkat? Měl jsem o tebe strach," ozvu se udýchaně.

Zřetelně vidím jak Agaton ztuhne a napřímí se. Strnule se dívá dopředu a po nekonečně dlouhé době se začne obracet. Za chvíli se očima zabodne do mě.

"Kiro," vydechne nevěřícně.

"Jo jsem to já a rozhodně nejsem duch," zašklebím se na něho. V dalším okamžiku ho držím v náručí, jak se na mě vrhne a snažím se ho utěšit.

V tu dobu před chatou zastaví král a seskočí z koně. Všichni, kdo zůstali v chatě, vyběhnou.

"Vaše veličenstvo," pokloní se Leonuv táta.

"Revone, kde je můj syn?" zeptá se král přísně.

"To nevím, Kira za ním běžel," klidně.

"Aha a proč jsi mi neřekl, že se o syny postaráš? Co nejdřív bych si pro něj přijel," rozčílí se král s nervy v koncích.

"Dal jsem vám to vědět, ale netušil jsem, že lístek ohořel tak, že nešel přečíst. Po pravdě o téhle možnosti mě ani nenapadlo uvažovat. Kdybych to jen tušil, tak ještě pošlu vzkaz," brání se Revon.

"Děkuji za záchranu syna, Revone. Samozřejmě titul kapitána je váš," pousměje se král a přemýšlí, co se Sajou.

"Jestli bych mohl poradit, jmenujte Saju novým velitelem, bude rád," pošeptá mu tiše Revon.

"To není špatný nápad," pousměje se král. "Tak teď počkat až se ti dva vrátí."

Držím vzlykajícího Agatona a snažím se ho uklidnit. Tohle bylo na jeho nervy moc, dobře vím, jak se cítí. Shiu, která byla se mnou, přeleze na Agatona a snaží se ho uklidnit.

Trvá hodně dlouho, než se aspoň trochu vzpamatuje a i pak se ke mně tiskne, jakoby mě nechtěl nikdy pustit. Hladím ho a snažím ho uklidnit. Pak to začne.

"Kiro, přemýšlel jsem," ozve se tiše, ale tak vážně, že mě zamrazí.

"To bude nejspíš poprvé, co přemýšlíš," pokusím se odlehčit situaci. Nepodaří se, sice se trochu pousměje, ale to je tak všechno.

"Odejdu," oznámí mi a mně přejede mráz po zádech.

"Dobře, kam půjdeme," zeptám se a modlím se, ať to není to, co myslím.

"Půjdu sám. Lovci půjdou po mně, nechci tě znovu ohrozit, nechci tě ztratit, ale nedokážu unést myšlenku, že bych byl zodpovědný za tvou smrt nebo zranění. Tohle bylo poprvé a naposled," zabliká Agaton.

"Miláčku…" začnu.

"Nedělej mi to, prosím tě těžší než to je, nechci tě opustit, ale jestli nechci, abys umřel, musím," vzlykne a promění se ve vlka.

,Prosím nedělej mi to,´ žádám ho očima. Odvrátí pohled a najde Shiu.

"Postarej se o ni," podá mi ji a otočí se. Ujde pár kroků. Otočí se po mě. Když už myslím, že si to rozmyslel, obrátí se a dvěma skoky mi zmizí z dohledu.

Na listech zašumí déšť smutných vlků.

A stejně se mnou budeš dál.

Ty jsi ten déšť

co po tváři stéká…

Mé svědomí…

Můj smích i pláč

jen ty víš, co já byl zač…