Probírám se na nějakém kavalci. Nemohu hnout ani jediným svalem. Problémy mi dělá i otevřít oči. Konečně se to podaří a já se rozhlédnu.

Jsem v nějaké místnosti, u okna je stůl s dvěma židlemi a lůžko, na kterém ležím. Vůbec se nemůžu hnout, jsem jako ochromený.

"Proboha, kolik jste mu toho dali, že se ještě neprobral," ozve se za dveřmi. Hned zavřu oči a předstírám spánek.

"Dvě dávky, je neobyčejně silný," ozve se nějaký hlas.

"Dvě? Vy pitomci, to jste ho chtěli zabít? Jedna by uspala slona! Pusťte mě k němu, musím se na něho podívat," poručí hlas.

"Jasně Fardene, ale dej si pozor, už se mohl probrat," varuje ho první hlas a v zámku zarachotí klíč.

Pootevřu oči a podívám se jen natolik, abych viděl, kdo vešel. Tolik se podobá Kirovi, až mě bodne u srdce.

Muž se ke mně skloní a začne mě prohlížet. Jen co se mě dotkne, otevřu oči a začnu vrčet s odhalenými tesáky.

"Klid, jen tě prohlédnu, jestli ti ty léky neublížili," zabručí kluk a neprozřetelně se dostane k tlamě. Kousnu ho. Hýbat s čelistí, můžu sice ztěžka, ale i tak ho to zabolí.

"Au. Ty jsi divoch, nepotřebuje na tebe Kira náhubek?" baví se kluk. Nakonec mi změří tep na pacce a pustí mě.

"Tak jak?" zeptá se první hlas a ten, jemuž patří, stane ve dveřích. Je to jeden ze strážců.

"Bude v pořádku, nijak mu to neublížilo, ale radši k němu nikoho nepouštějte, a když mu budete dávat jídlo, buďte u toho nejmíň tři. Nejspíš bude chtít utéct. Začíná propadat depresi," odpoví mu kluk s pohledem na mě.

"To není moc dobré," zamračí se strážce a nechá kluka projít ven.

"Není, taky má moc dobrý imunitní systém, po těch dvou dávkách by měl ještě spát. Probudit se měl až ráno další den, ne za jeden den," vyjde z pokoje.

"Ta první s ním ani nehnula, jediný účinek na něj měla, že se zpomalil, jinak nic," odfrkne si druhý hlas.

"Kecáš, po jedné injekci usne každý vlk hned," uslyším zvýšený hlas kluka.

"Fardene, přisahám ti, že to s ním nehnulo, jen ho to zpomalilo, byl jsem u toho," zapřísahá se druhý kluk.

"Můj bože, nemá náhodou královskou krev?" zeptá se kluk.

"Možné to je, kdybych měl hádat jen podle srsti, řekl bych, že je to Tyr nebo Kyr," ozve se první a v zámku zarachotí klíč. Pak se hlasy ztiší, že nic neslyším, i když napínám sluch, jak jen se dá.

"Fardene, jak to vypadá s Kirou?" stoupneme si daleko od dveří a tak, aby nás bylo slyšet co nejmíň, a ještě šeptáme.

"Nevím, ten nůž byl dost blízko srdce, ale nezasáhl ho, i tak se doktoři zapotili, aby ho nemusel přivítat svatý Petr. Teď je v bezvědomí, neví se, kdy se probere nebo upadne do kómatu," povzdechnu si.

"Ale žije. Doufám, že se probere, co nejdřív, už kvůli Argorovi," povzdechne si druhý.

Najednou sebou všichni trhnou, když dřevo dveří od jeho pokoje zapraští pod nárazem.

"Rychle závoru," křikne první a v momentě, kdy ji nasadí Argor do nich narazí znovu. Když zjistí, co udělali, jen divoce zavrčí.

Nic nezaslechnu a tak zkusím pohnout tlapou. Trochu se to povedlo, každopádně nejsou zdřevěnělé jako v době, kdy jsem se probudil. Začnu s nimi cvičit a po chviličce jimi pohnu a s obtížemi se pokusím stoupnout. Podaří se mi to snad až na stý pokus.

Nejistě seskočím na zem a spadnu, začíná další fáze obtížného stoupání, ale podaří se. Začnu chodit kolem malé místnůstky a procvičovat svaly, které jsou ztuhlé, když získám jistotu rozběhnu se a vší silou narazím do dveří, až dřevo zapraští. Pousměji se, nebude to tak složité. Odklušu na druhou stranu pokoje a znovu narazím do dveří s rozběhem. Tvrdě si narazím rameno. Museli tam dát závoru nebo něco takového. Temně zavrčím.

Vrátím se na druhý pokoj a znovu se rozběhnu proti dveřím.

"Proboha, ví ten vlk vůbec, co dělá?" zeptám se zděšeně a poslouchám pravidelné nárazy na dveře.

"Nejspíš jo. Tyhle dveře nejsou stavěné na takové nárazy, i se závorou to s tímhle tempem prorazí," ozve se jeden strážce a starostlivě sleduje dveře.

"Radši budu informovat krále, tohle se mi nelíbí," povzdechnu si a vyběhnu ven ke kanceláři.

"Nestihne to," zamumlá druhý, když dveře rupnou, drží už jen závora a asi ne nadlouho.

V momentě, kdy se po chodbě rozlehnou rozhodné kroky krále, závora povolí a Argor vyběhne z pokoje. Nevšímajíc si lidí napravo nalevo proletí chodbou kolem krále a vyběhne ven, než stačí někdo dveře zavřít.

"Zatraceně, vyvolejte poplach! Jestli někomu ublíží," chytne se strážce za hlavu a zmáčkne poplach. Brána ve dvoře se zavře těsně před Argorem, který zoufale zavyje. Začne pobíhat a měří si pohledem výšku brány a přilehlých zdí. Nejsou moc vysoké, jen něco kolem metru šedesát.

"Tohle přece nemůže skočit," vyletí král z budovy v momentě, kdy se Argor rozběnel a kousek od zdi se odrazí. Bez problému ji přeskočí a hladce přistane na druhé straně,

"Zvyšte zdi o metr! A nahlaste to všem strážcům, stav pohotovosti, jestli tomu vlkovi zkřivíte chlup, dám vás vycpat do muzea," rozkřikne se král, když se vzpamatuje z překvapení.

Běžím, ne tak rychle jako normálně, ale přece jen rychleji než pronásledovatelé. Kolem mě prolétne šipka s uspávacím nábojem a mám toho tak akorát dost. Vyskočím se na silnou větev a běžím po ní, až kam je to možné, pak přeskočím na další podobnou a pořád dokola. Nevšímám si ohromených pohledů za mnou. Na konci lesa skočím dolů a vyběhnu do parku. Je to náš park, i když z jiné strany.

Ke mně se vrhnou děcka, které nikdo nehlídá. Se zuřivým zavrčením je porazím a letím dál. Přes rameno postřehnu, že jsem jich pár porazil, ale nic jim není.

Tuhle část parku neznám a tak se ženu kupředu v touze najít toho, kdo mému Kirovi ublížil.

"Sakra, jestli bude takhle vyvádět ještě chvíli, tak ho budeme muset zabít. Je nebezpečný sám sobě a to nemluvím o okolí," zavrčí strážce a rychle prohlíží sražené děti, které se rozplakaly. Naštěstí jim nic není, jen jsou vyděšené. Vezme je a najde jejich vychovatelku, načež ji, seřve, že má na děti dávat pozor a ne si lakovat nehty. Rozběhne se za ostatními, kolem něj se proženou dva vlci se stejným kožichem, jaký má uprchlý.

V panice po jednom sáhne, když se za ním ozve pobavený hlas.

"To je Kyr, neviděl jsi Argora?" zeptá se ho jeho ochránce.

"Právě se za ním ženeme. Ten blb porazil tlupu dětí, jestli to tak půjde dál..." bezradně rozhodí ruce strážce.

"Ten snad zešílel," vytřeští oči Shou.

"Nejspíš,…" nestačí doříct, když se zepředu ozve křik. Jen se na sebe podívají a vyrazí dopředu, nachomýtnou se k hroznému obrázku. Argor trhá pár lidí bez ohledu na to, kolik jiných to vidí. Policista, který neví, co má dělat po něm začne střílet. Argor šikovně do dráhy kulky shodí dalšího lovce a jako přízrak zmizí mezi stromy.

"Jestli se Kira brzo neprobere, budeme ho muset zabít," pronese strážce tiše a rozběhne se za vlkem. Shou ho bez řečí následuje i s Kyrem.

"Ramaru, Falko co tu děláte?" podiví se překvapeně Lucien.

"A co tu děláte vy?" zeptá se Ramaru stejně.

"Nejspíš to co vy," ozve se za nimi neznámý hlas. Když se otočí, uvidí Zacka, který k nim míří rozhodný krokem, po boku mu běží Kwan.

"Tady je sraz?" ozve se další hlas a k nim dorazí skupina ochránců s vlky. Lucien v nich pozná ty, kteří přišli navštívit Kiru.

"Máte nějaké zprávy?" ozve se Lukas a přiběhne k nim.

"Zatím ne," odpoví Lucien a pohladí Sona. Za chvíli se k nim přidá zbytek Kirovi a Argorovi party.

"No vás tu je," vydechne Leo a přidá se k nim.

Všichni na něho obrátí hlavu.

"Je to zlé, Argor porazil kupu dětí a ještě napadl lovce na veřejnosti, jestli ho chytnou jiní strážci, tak je po něm. Jediná záchrana Argora jsem my a Kira, ale ten se ještě neprobral," vysype ze sebe Leon.

"Takže Kira žije?" ujistí se Zack.

"Jo, ale v jednu chvíli nevěděli, jestli neupadne do komatu. Jdu přímo z nemocnice, už se probral, ale je mimo z léků, které do něj narvali. Jinak po zranění není ani stopy, lékaři trochu nechápou," pousměje se udýchaně Marcus, který zrovna přiběhl a políbil Lea na uvítanou.

"To je mu podobné, ze sebetěžších zranění se jen oklepal, jiná by byla, kdyby zasáhli srdce, to by asi nepřežil," pousměje se Zack.

"Jo, rána byla vedena na srdce, ale nůž se svezl po medailonku, který mu dal Argor," ozve se Leon.

"Po jakém medailonku," zeptá se zvědavě Ramaru. Leon jen nevědoucně pokrčil rameny.

"Hele, jdeme pomoct Argorovi, nebo tu budeme plkat?" zavrčí Krak.

"Už jdeme, mudrlante," podrbe Kraka mezi ušima Ichigo.

"Ještě moment, proč jsou tu tihle?" ukáže na nové lidi Yuki.

"Ze stejného důvodu jako vy. Jdeme pomoct Kirovi a Argorovi, patří mezí nás a nikdo z nás nesmí být zabit za spravedlivost," odpoví jeden člen skupiny, ostatní pokývají hlavou.

"Tak jdeme," pousměje se Daren.

"Ještě moment, ještě je tu jedna věc, kterou byste měli vědět," ozve se Leo.

"Zdržuješ, brbličko,"zavrčí Falko.

"Možná. Pamatujete si na toho strážce, který vystoupil před krále a oznámil mu, že jeho syn Asir žije?" ozve se za Leem jeho otec. Oblečený v bojovém a na prsou se mu leskne znak kapitána královské stráže. Všem poklesne brada.

"Jo to si pamatujeme, byl z toho pěkný poprask," vzpamatuje se první Zack.

"Výborně, tím je to snažší, Asir a Agaton je jeden a ten samý," oznámí klidně a vydá se jako první k lesu. Zarazí se až, když si všimne, že ho nikdo nenásleduje.

"Kde to vázne?" otočí se nechápavě, jako by oznámil, že svítí sluníčko.

"Moment, tím jste chtěl říct, že Agaton je princ Asir?" zeptá se znovu Ramaru mírně mimo.

"Přesně tak. Agaton byl terčem toho útoku, Kira to věděl a vrhnul se mezi ně, aby ho zachránil. Víme, kdo to udělal a stíháme ho," přisvědčí Leonuv táta.

"Doufám, že to nedopadne jako u mě," povzdechne si Zack, který měl stále v paměti moment, kdy ho opustil jeho vlk.

"Dobře, ale kde máme Argora hledat?" zeptá se Daren. Všichni obrátíme oči v sloup. Na tohle jsme myslet nechtěli.

"Ve středu. Když to Agaton někde nezná, instinktivně míří do středu toho místa a tam se zorientuje," oznámí nám Leon.

"Jak to můžeš vědět?" zeptá se Ichigo nechápavě. Krak se rozběhne.

"Žil jsem s ním sedmnáct let, znám ho. Ne tak jako Kira, ale skoro stejně dobře," usměje se Leon a rozběhne se za Saitem. Ostatní ho následují.

Běžíme, co nejrychleji to jde, ale stejně přijdeme pozdě, Argon už tam je a zběsile se rozhlíží po davu. Z jeho očí, které jsou totálně ledové, přimrazí lidi na místě, stejně tak zježená srst, která ho dělá o hodně větší než ve skutečnosti je, i když je nevyšší z vlků, teda kromě svých bratrů. Modré odlesky, které lítají po černé srsti, jak mu hrají svaly, připomínají blesky, které se prohánějí mezi jednotlivými chlupy. Udělat dojem tedy umí, jen co je pravda.

"Nejspíš zahlídl cíl," křikne Leon na ostatní, když Argon bezhlavě rozběhne přímo do vyděšeného davu lidí. Marcus, který neztratí chladnou hlavu, párkrát vystřelí do vzduchu a poté, co se dav ještě vyděšeněji rozprchne, pistoli schová. Teď jasně vidíme za kým se to Argor žene.

"Velitel," pozná ho Leon a vrhne se za ním. Není dost rychlý, Argon se odrazí a letí přímo na něj, když ho někdo srazí z boku k zemi. Strážci, kteří se tam najednou objevili, svážou velitele a spiklenecky mrknou a zmizí.

Obrátíme oči na Argora a na toho kdo ho srazil.