Podívám se na kalendář, tak a je tu poslední týden. Ty první tři uběhly jako voda. Ani skoro nevím, jak se chodí po dvou.

"Na co koukáš?" pohladí mě Kira.

"Jak ten čas pádí," povzdechnu si.

To ano, je to už dlouho, ještě listopad a máme tu vánoce, zdrhlo až hrůza," povzdechne si Kira. S tím mohu jen souhlasit. Připadá mi to jako týden, co jsem ho poprvé v květnu spatřil. Pak jsem ho viděl až v horách, kam jsme vyrazili na prázdniny.

"Kiro, co kdybychom jim vyrazili naproti? Venku je krásně," kouknu se do říjnového dne.

"Nejsem proti, ale je škoda, že není sníh, užili bychom si. Tedy aspoň já, když bych se do nich strefoval," povzdechne si Kira.

"To by z toho moc nadšeni nebyli," poznamenám pobaveně.

"Oni možná ne, ale já ano," ujistí mě o svém dobrém srdci. Musím se zasmát. Počkám, až se Kira oblékne a vyrazíme. Naštěstí mě nepřipne, jen otevře dveře a nechá mě vyběhnout.

Rychle přeběhnu k parku a ztratím se mu z dohledu. Za chvíli přiběhnu a držím se mu, co nejblíže.

Když vidím, že se zastavil u stánku s kuřaty, odběhnu kousek dál. Za chvíli se mě pokouší chytnout nějaký chlap. Zuřivě na něho zavrčím a ukážu mu tesáky.

"Ari," ozve se Kira nedaleko a za chvíli je u mě.

"Chcete něco?" zeptá se ledově chlapa.

"Jo, toho psa, mé dceři se líbí, kolik za něj chcete," zeptá se Kiry. Cítím, jak zkoprní nad tou drzostí.

"Není na prodej," ozve se Kira ještě zuřivěji.

"Všechno je na prodej, jen to chce tu správnou cenu. Tak kolik?" usměje se přátelsky chlap.

"Moje cena je váš život," usměje se Kira kajmaním úsměvem a namíří na něj pistol.

Chlapovi ztuhne usměv na rtech a začne pomalu couvat. Pak uteče.

"Argore, drž se u mě," zatahá mě za ucho a vede mě ke stánku, tam mi dá na zem vykostěné kuře, které si rád dám.

"Dejte si pozor, s tím chlapem byly nejednou problémy," varuje nás. A taky, že jo.

"Ukradl mi mého psa," přiřítí se chlap za chvíli i s policií.

No tak to už je vážně haluz. Už se chystám zaútočit, když do mě někdo drbne a já uvidím Kyra. Jsou tu i s Tyrem a posadí se přímo po mém boku každý z jedné strany a přesně do stejného sedu. Kira to postřehne a usměje se.

"Tak to mi budete schopný říct, který to je," ozve se poťouchlé Kira.

"Jistě, je to…" otočí na nás a strne. Začne přejíždět z jednoho na druhého. Jsme dokonale k nepoznání. Stejný postoj, stejná srst, stejná výška. Nerozezná nás ani podle obojku, máme stejný.

"Ari," ozve se nejistě chlap. Ani se nehnu, touhle zkratku může používat jen Kira.

"Dore, Same, Done, Asire…," zkouší namátkou různá jména. Při tom posledním nepatrně ztuhnu, ale nedám to nijak najevo.

"Vy neznáte jméno svého psa?" pozvedne policista obočí.

"Já…" začne chlap.

"Myslím, že nám budete muset něco vysvětlit na stanici. A co se týče vás, jaktože je nemáte na vodítku?" otočí se policista na Kiru. Ten se vytasí s povolením a za okamžik se objeví další dvě vedle jeho.

"No dobře, ale dejte si pozor, nemusel byste mít stejné štěstí," ozve se policista, když je pořádně pročte a vrátí mu papíry.

"Nebojte, dám," ujistí ho Kira a pohladí mě. Divné je, že se přitom ani neohlédl.

"Tak to bylo o chlup," ozve se Shou a vezme si zpět své povolení.

"Jo, už jsem myslel, že budu muset přivolat strážce," oddechne si Kira.

"Ti by ti dali," uchichtne se Juno a přitáhne si k sobě Tyra.

"Ani mi nemluv," povzdechne si Kira. Přitisknu se k němu a omluvně zakňučím.

"To je dobré miláčku," pohladí mě a snaží se mě uklidnit. Když se mu to trochu podaří, obrátím se směrem k domovu, na procházku mě přešla chuť.

Kira neprotestuje a jde vedle mě. Tyr a Kyr se ke mně připojí a doběhneme domů. Kira odemkne a pustí mě dovnitř.

Vyskočím na gauč, kam mohu, jen pokud jsem s Kirou sám. Jinak je to pro mě tabu. Ze scény v parku jsem tak vytřesený, že ležím ani nedutám.

"Ari, volal Daren, že dnes nikdo nemůže, jdou přípravu na oslavy. Ty a všichni co se proměnili v druhé půlce roku, se toho nesmí zúčastnit, je mi to líto měl jsem to vědět," pohladí mě a dotkne se mého čela, je mi o to hůř, protože si vzpomenu, že tohle mi říkal i Sorbo. Připadám si jako blbec.

Tu scénu jsem si mohl ušetřit a hlavně jsem se neměl vzdalovat od Kiry. Seskočím z gauče.

"Ari," uslyším Kiru a hlas Kyra.

"Nech to na nás. Asi ti nebude chtít přijit na oči, připadá si jak idiot," zadrží ho.

"Idiot jsi jedině ty," oboří se na něho s prskáním Kira.

"A taky jsem jeho trojče," odsekne Tyr a jak jde poznat z hlasu, baví se.

"Prostě to nech teď na nás, buď té lásky," vloží se znovu do hovoru Kyr.

"Tebe nemiluji, úchyláku," ozve se rozhořčeně Kira.

"To vím. Poznat po slepu nás dokáží jen rodiče a tihle dva," odpoví Kyr.

"To se mi vážně ulevilo a teď mě pustě, musím jít za svým broučkem," zavrčí Kira.

"Dej si říct, jen to zhoršíš," zkouší to po dobrém Tyr.

"Dávám vám pět minut, pak jdu já," vzdá se Kira.

Přestanu poslouchat za dveřmi a uklidím se do Jackovi ložnice. Tuším, že moc dlouho už ho využívat nebudu. Co nejtišeji zavřu dveře a schovám se pod postel.

Otevřou se dveře a ozve se čenichání, pak se dveře zavřou. Po chvíli se pod postelí objeví čenich a dvě vlčí oči.

"Kuk, schováváš se?" usměje se na mě Kyr.

Jemně zavrčím a otočím se k druhé straně. Tam na mě kouká Tyr.

"Myslel jsem, že jsi ze schovávání pod postelí už vyrostl, jsi z nás nejstarší bratříčku," usměje se na mě.

Zapomenu, že se nacházím pod postelí, prudce zvednu hlavu a praštím se, až zakňučím. Vteřinu na to se rozletí dveře.

"Co mu děláte?" zaječí Kira.

Tyr ho s neslušným vrčením vyhodí a zabouchne dveře, pak si znovu lehne, aby na mě viděl.

"Bolelo to moc?" zeptá se soucitně Tyr.

"Ale vůbec ne, jak by mohlo?" zeptám se ironicky. Hlava mě doslova třeští a cítím, jak mi na hlavě roste boule.

"Ty jsi blb, proč nevylezeš, než na té kebuli budeš mít bouli jako vejce?" ozve se Kyr.

Uznám, že je to dobrý nápad a začnu se soukat z pod postele. Hned na to se objeví Kira s mokrým hadrem a práškem. Doufám, že je proti bolesti. Podá mi prášek, který sním, hned potom se mi trochu uleví, ale stejně mě bolí.

"Ukaž mi to," natočí k sobě moji hlavu a začne mi ji prohlížet. Pak stoupne a odejde, vzápětí se vrátí s desinfekcí a vatou. Začne mi to čistit. Trhnu sebou.

"Prosím tě drž, máš to trochu rozseklé. Nechápu, jak se můžeš pod tu postel vlézt," hudruje tiše. Nechám si to vyčistit a pak ucítím něco chladivého a bolest je pryč. Překvapeně zamrkám.

"A je to v pořádku, miláčku. Pod tu postel už nelez, ano?" políbí mě na čenich a vstane. Posbírá věci a odejde, tiše za sebou zavře dveře.

"Tak co se děje?" zeptají se mně na naráz.

"Nic, až na to, že jsem k ničemu a dělám jen problémy," odseknu a lehnu si.

"Cože?" vyrazí ze sebe překvapeně.

"Slyšeli jste, ne?" zavrčím vztekle.

"Já z tebe padnu," ozve se Tyr a rovnou to i udělá.

"Ty debile, že ti tak musím říct, kdybys Kirovi dělal problémy, tak se o tebe nepere se starší radou a otcem," zakucká se Kyr.

"Cože?" vytřeštím oči.

"Jo přesně tak, proto jsme tu tak často. Máme podezření, že se to někdo pokusí sabotovat, tak to průběžně kontrolujeme," odpoví mi znovu Kyr.

"Vždyť můj otec o mě nemá ani tušení. Nechápu, proč by to dělali," odpovím mu.

"Jo to máš pravdu. Ale spousta lidí Kirovy závidí a chce tě pro sebe. On se snaží, aby sis toho nevšimnul, to dnes byl další pokus. Vybruslil z toho díky tobě skvěle. Plus pro něj hraje i to, že jsi často s ním a že ho bráníš. Nehledě na to, že každého, kdo se tě dotkne, napadneš, kromě Kiry," ozve se Tyr.

"Mimochodem, ten s kým žiješ, není tvůj otec, Argore," podívá se na mě Kyr.

Překvapeně se na něho podívám. O tomhle jsem neměl ani tušení.

"Tvého skutečného otce uvidíš na vlčí hoře, dnes o půlnoci," podívá se na mě tyr.

"Proč mi to Kira neřekl?" zeptám se jich. Odpoví mi někdo jiný.

"Protože ti někdo usiluje o život. Netušíme kdo, snažíme se to vypátrat s Leonem a jeho otcem, který je kapitán Královské vlčí stráže. Chtěli tě zabít už jako novorozence a ten požár to měl zakrýt. To se jim, díky tvému pěstounovi a jeho věrnému pobočníku nepodařilo, ale bylo to proklatě těsně. Ty sis z toho odnesl strach z ohně," odpoví mi Kira.

"Jak dlouho to víš?" zeptám se ho tiše.

"Podezření jsem měl už na jaře. Jste svému otci hodně podobní. Pak to divné chování divokých vlků, tedy jich," ukáže na Tyra s Kyrem, "Téměř celou jistotu jsem nabral po tvé přeměně, měl jsi naprosto stejnou srst jako tví bratři, ale pořád to mohla být náhoda. Přesvědčil mě tvůj pěstoun, který se ukázal tu noc, co se odehrála scéna s tím hořícím lesem," odpoví mi Kira.

"Požár? Jak to, že o tom nevíme," zavrčí Tyr.

"Jednoduše, nebyli jste u toho. Stalo se to den po tom, co byly ty pasti," odpoví jim Kira.

"Taky přijdeme o to nejlepší," povzdechne si Kyr.

"Takže to jak jsi mi začernil tu srst…" vzpomenu si.

"Jo snažil jsem se, aby tě nikdo nepoznal. Bylo to zmařeno, poznal tě Saja, ale musím říct, že i jeho jsme zmátli," zazubí se Kira.

Přiloudám se k němu a šeptnu mu otázku, která mě už dlouho trápí.

"Proč se se mnou nemiluješ?" zeptám se ho ztrápeně. Kira ztuhne a otevře pusu, pak se usměje tak nádherně, že z něj nemůžu spustit oči.

"Miláčku, hned jak ti skončí přeměna, to napravíme. Nevěděl jsem, že o to stojíš. Bylo proklatě těžký ti odolat, když jsi byl tak svůdný," zašeptá mi do ucha.

"Snažil jsem se tě svést, pitomče," zavrčím tiše.

"Já jsem ale debil," otituluje se.

"To ti výjmečně vymlouvat nebudu. Můžeš mi sundat tu věc z krku?" zeptám se ho.

"Kira se na mě poraženecky podívá a sundá mi obojek. To je úleva, zvlášť když mi krk ještě promasíruje.

"Přišli jsme o něco?" zeptá se nejistě Kyr.

"Ne, ale rád bych věděl, proč mi ho chtějí vzít," povzdechne si Kira.

"Kiro, vidíš, jak vypadá? A ještě líp prý vypadá jako člověk, to musím potvrdit. Prostě žárlí a jediná možnost jak ho odebrat je dokázat, že ho nezvládáš. Jinak mají utrum," vysvětlí mu Kyr.

"Nikdo jiný než Kira pro mě neexistuje. Všechny ostatní zabiju. Klidně to tlumočte i mému otci," obrátím se na Kyra.

"Vyřídíme mu to," usměje se Tyr.

"Asi bychom ty svoje neměli nechávat tak dlouho dole," zapřemýšlí Kyr.

"Někdy máš docela dobré nápady, bráško," usměje se Tyr a spolu seběhnou dolů. Jelikož se jedná o naši návštěvu tak zamíříme za nimi.

"Promiňte," ozve se omluvně Kira.

"Nic se neděje, víme, že jste řešili důležitou věc. Asi půjdeme…" začne se zvedat Shou.

"Nikam," dopovím za ně.

"Argor má pravdu, jelikož to vypadá, že jste z přípravy také vyloučeni, tak budeme jen rádi za nějakou společnost," podpoří mě Kira.

"No jo, ale my tu nemáme jídlo," zamračí se Kyr.

"Zvu vás. Udělám kuře, je rychle," odporoučí Kyrovu námitku Kira a jde vařit.

"Tak zůstaneme," pousměje se Tyr.

Za hodinku a půl se Kira vytasí se skvělým obědem, že se nám dělají boule za ušima. Kuře vážně můžu a to jeho teprve.

Po obědě nás vyvedou ven, abychom líp trávili, podle jejich slov. Tyra s Kyrem fascinovala moje schopnost lézt na stromy. Tak jsem je to učil. Juna se Shouem chytala fantaz, co je to učím. Kira už jen rezignovaně přihlížel.

"Kiro, kde se to naučil?" chytá se Juno za hlavu. My je posloucháme z dvoumetrové výšky nad jejich hlavami.

"Mě se neptej, lezl od své první přeměny," pokrčí Kira rameny.

Juno se Shouem na něj zůstanou tak hledět, že se bratři rozesmějí a prozradí nás. Podívají se nahoru a všichni tři rezignovaně zavrtí hlavou.

"No jo, ale jak teď dolů?" zeptá se Tyr.

"Jednoduše," odpovím a skočím Kirovi do připravené náruče. Napodobí mě a za chvíli uháníme v dobré náladě domů.

"Ta, co teď, bando?" zeptá se Juno v dobré náladě.

"Co takhle pustit si nějaký film?" zeptám se zkusmo.

"Dobrý nápad, tak vyber," usměje se Tyr. Rozběhnu se k DVD a začnu číst názvy.

"Jé, ty máš Dobu ledovou. Kiro, že ji pustíš," otočím se na něho s prosícíma očima. Vyhoví mi, i když se zrovna dvakrát nadšeně netváří ani jeden.

"Tak co?" zeptám se po třetím díle úplně vytřesený smíchy. Nemusí mi ani odpovídat, jejich tváře hovoří za vše.

"No, my půjdeme. Díky za skvělé odpoledne a Kiro, nezapomeň v deset na hoře," rozloučí se Shou s Junem a odběhnou. Přimknu se ke Kirovi a nechám se drbat pod krkem.

"Tak pojď," popleská mě a zavře dveře.

Podívám se na displej a požádám Shiyu, aby mi zobrazila zmeškané hovory. Udělá to a já zamyšleně vyhledám Kiru.

"Kiro?" nahlédnu do pokoje, kde zrovna převlékl peřiny.

"Copak?" otočí se na mě.

"Daren už mě třikrát prozváněl a mám tam zprávu," posadím se. Kira sáhne po svém a něco tam naťuká.

"Ari, já jsem blb. Naprosto jsem zapomněl na horu," zaúpí zděšeně a začne se oblékat. Zavolám Shiyu a Kira ji vezme do kapsičky.

"Tak jdeme, nebo přijdeme pozdě," pohlédne na hodiny.

"Přijdeme i tak, ale můžeme to snížit," zavrčí si pro sebe.

Podívám se na hodiny a rozesměji se. Je třičtvrtě na deset. Nevím jak je to daleko, ale rozhodně to nestihneme. Ještěže jsem se najedl před tím. Vběhnu do předsíně a podám mu obojek s vodítkem.

"Nech to doma, Ari. My jim ukážeme," usměje se na mě.

Milerád ho poslechnu. Kira se obuje, obleče se a otevře mi dveře.

"A teď rychle," rozběhne se k parku. Neběží nijak rychle, ještě se sem tam objeví chodec venčící psa. To se změní v lese. Rozběhnu se stejnou cestou jako obvykle.

"Ari, tu," zavolá na mě Kira z druhé strany. Vrátím se a už utíkáme jako o život.

"Kiro, pospěšte," poklepe si Leon na hodinky. Kira se ani nenamáhá odpovědět a přidá. Běžíme jako o závod bok po boku.

"Tak už jsme tu všichni?" zeptá se Vlčí král. Ve své vlčí podobě sedí na nejvyšším místě hory.

"Ne Veličenstvo, ještě Kira. Zaručeně na to zapomněl. Prozváněl jsem jeho i jeho vlka, měli by tu být…" začne nás omlouvat Daren.

"Už jsme tu," ozvu se a vyběhnu poslední kousek hory. Zařadím se a opřu se o kolena, abych se vydýchal. Vedle mě se postaví Argor v rozhodně lepší formě, ani se moc nezadýchal.

"Kdepak jste…" začne se vyptávat král, když mu Argor skočí do řeči.

"Tady," zazubí se a půlka hory se zachichotá.

"To vidím," usměje se král. Jsem rád, že se nezlobí.

Najednou vykoukne Shiyu a vyleze mi na krk. Kolem zašumí údiv.

"Pěkný pavouček, Kiro," usměje se na mě Král.

"Děkuji, patří Argorovi," usměji se a jemně skloním hlavu.

"Bohužel, musím začít s nepříjemnou povinností. Objevili se stížnosti, že svého vlka nezvládáš. Nechal jsem to prověřit a důkazy hovoří, bohužel, proti tobě. V takových situacích se vlk předává někomu jinému," začne král.

Strnu a do očí se mi vtlačí slzy. Nesmí mi ho vzít!