Sejdeme se v kuchyni a já zaberu místo. Kouknu oknem do nádherného rána. Spíš poledne opravím se, když pohlédnu na hodiny.

"Tak jistě jste se divili, proč vás tu necháváme často samotné. Je začátek srpna a já se vám to rozhodl sdělit. Dostal jsem novou práci v Tokiu, a tak se musíme stěhovat. V Sehrdonu jsme koupili byt," oznámí nám.

"Do paneláku nejdu!" ozvu se hlasitě.

Stěhování? Budiž, už jsem si stačil zvyknout. Budou mi chybět přátelé, ale to se vykoumá, abych se s nimi občas viděl. Panelák už je na mě moc.

"Agatone, chtěli jsme koupit rodinný dům, ale žádný se nám nelíbil a postavit bychom ho nestačily. Ten byt je velký. Má čtyři pokoje a kuchyň. Bude se ti tam líbit. Kousek od něj je les. Budeš mít šanci se dost vyběhat." snaží se mě přesvědčit otec.

"Už jsem řekl, že do žádného bytu nejdu. Vrátím se do našeho starého domu," zaječím.

"To nebude možné! Týden po tom co jsme se odstěhovali, jsem ho prodal. A v bytě je skoro všechno hotovo. Jsou tam i kluci tvého věku, tak se nudit nebudeš," naštve se táta.

Leon, který doposud sledoval konverzaci mlčky, po mě hodí varovným pohledem. Ignoruji ho.

"Do žádného bytu se stěhovat nebudu a je mi jedno co bude," zařvu na tátu.

"Ty zmetku," vpálí mi táta ránu, až odlétnu, dřív než tomu stačí Leon zabránit. Shiu tak tak nespadne ze svého oblíbeného místa na rameni. Radši mi zaleze do kapsy. Setřu si krev ze rtu, který jsem si prokousl a vrhnu se ke dveřím. Než se kdokoli stačí vzpamatovat, jsem obutý a utíkám od chaty pryč.

"Agatone," zařve za mnou brácha. Nevšímám si toho a za chvíli zmizím za ohybem.

"Nech ho být, až vychladne, vrátí se," ozve se za mnou otec.

Ušklíbnu se. Je vidět, že neví co je Agaton zač.

"My půjdeme dodělat byt. Vrátíme se za týden. Nakoupeno máte a navařeno na dva dny. Pak si poradíte," poznamená a jde k autu. Máma vyběhne z domu a s poznámkou, abych mu domluvil, si sedne k otci.

,Jestli přežiji příštích pět minut, možná budu mít šanci,´ ušklíbnu se v duchu a pozoruji jejich odjezd. Když dočista zmizí, otočím se ke skalám.

"Už jsou pryč, tak vylezte," zavolám.

Na skalách se objeví pět vlčích hlav a šest ochránců včetně Kiry.

Při pohledu na jeho zuřivý výraz, naprázdno polknu.

"Kde je Agaton?" zeptá se Kira zuřivě.

"Někam utekl," bezmocně pokrčím rameny.

"Jak utekl? Jestli se mu něco stane, tak z tebe udělám kůlničku na dříví. A ještě něco Agaton, je můj. Tys ho měl jen chránit. Ještě jednou zjistím, že ses na něho podíval, jinak než na osobu, kterou máš chránit nebo na bratra. Bude o Strážce míň a nebudou za to moct lovci. Ber to jako přátelské varovaní," chytne mě za košili a během proslovu mě mírně škrtí.

Z posledních sil přikývnu a Kira mě pustí.

"Nebojte, postarám se, aby se to už neopakovalo," zasáhne Marcus.

"To doufám," zavrčí Kira.

"Musíme ho najít, kudy běžel?" zavrčí.

Hlavou naznačím směr.

"Fajn. Vy vyčistěte kraj, ať se s těmi červy nemusíme zdržovat a hledání nechte na nás, jsme rychlejší," vykřikne rozkazy Kira a dá se určeným směrem. Vlci ho následují. Vteřinu po nich opouštíme místo i my.

Běžím bez zastávky. Je mi jedno kam, hlavně tam, kde bude les a volnost. V té rychlosti si nevšimnu kořene a zakopnu. V panice se zakloním a ucítím, jak mi něco roztrhne rameno a pak padám na dno příkopu, kterého jsem si nevšiml. Po dopadu cítím, že mám něco s nohou a rameno jako v ohni. Pak ztrácím vědomí.

Běžím lesem, jak nejrychleji to jde. Cítím, že se mu něco stalo. Zatraceně, kdyby ho tenkrát neunesli, mohli jsme spolu být už sedmnáct let.

"Máte něco?" zeptám se ostatních vlků.

"Nic," pokrčí rameny Sorbo.

"Měli bychom jít tudy, je to směrem k Vlčímu špičáku," nadhodí Falko a odkluše směrem, který myslel.

"Jsi idiot, nezná to tu, neví, že se tam scházíme," odsekne Sorbo.

"A ty ho podceňuješ," odporuje Falko.

"Falko tudy," zavelí Ramaru.

"Je to špatný směr," odporuje Falko.

"Sorbo má pravdu, neví to. Půjdeme tím směrem a pak se vrátíme, když to bude nutné," přidám se k většině.

"Jste idioti," řekne Falko a rozběhne směrem, kudy chtěl.

"Falko," křikne za ním Ramaru, ale ten zmizí v lese.

"Najdu ho pak. Agaton může být zraněný." Zavrčí Ramaru.

Po jeho slovech mi přejede mráz po zádech a já se rozběhnu druhým směrem. Ostatní mě hned následují. Začínám se modlit, abychom ho našli co nejdřív.

Probírám se. Hlava mě bolí jak střep a v puse mám sucho. Zkusím jí hnout, ale nejde to. totéž je s celým tělem. Nechápu proč. Po chvilce se mi začnou vracet vzpomínky a já si vzpomenu na pád.

Otevřu oči. Do nich se mi opře sluneční světlo a já je opět zavřu.

Shiu!

Prudce otevřu oči a zkouším pootočit hlavu. Trochu se mi to povede. Hvízdnu. Vyjde teňoulinký zvuk, ale vyjde. V dalším okamžiku, si to ke mně pádí velký pavouk. Když přijde blíž, poznám Shiu. Uleví se mi, že je v pořádku. V momentě, kdy znovu upadám do bezvědomí uslyším blízko vlčí vytí.

Udýchaně se zastavím. No tak Agatone, kde jsi? Už se to chystám vzdát, když uslyším jemné hvízdnutí. Za běhu bych to neuslyšel. Jde od strže.

Opatrně se přiblížím a nakouknu dolů. Pochvičce spatřím nesrovnalosti a zaměřím se na ně. Teprve po chvíli mi dojde, na co koukám.

Je to Agaton.

Kousek poodběhnu a zvednu hlavu k vlčímu volání. To opakuji třikrát, jsem si jistý, že mě uslyší. Pak si sednu a čekám.

"Falko," zastaví se Ramaru, když uslyší volání. Tohle je pouze pro nouzové stavy. Reagují na něj i strážci.

"Našel ho," okamžitě dekóduje volání. "Je u strže. Agaton je dole a nejspíš zraněný"

Všichni se jako na povel otočíme takřka na místě a pádíme zpátky. Málem se bijeme do hlavy, že jsme Falka neposlouchali.

Dorazíme k němu v rekordním čase.

"Odpusť Falko," skloní hlavu Ramaru. Měl mu věřit, vždyť je jeho ochránce.

"To nic," olízne mu Falko nos. Ramaru ho obejme.

"Co se děje? Našli jste ho?" seběhne k nám brunetka. Na haleně má znak strážců.

"Jo našli," odpoví Falko. Přejde ke strži a podívá se dolů.

Udělám to samé a strnu hrůzou. Leží tam divně zkroucený Agaton.

Aniž bych přemýšlel, seběhnu dolů a kleknu si k němu. Kolem něho je krev.

"Agatone!" vyhrknu zděšeně. S úlevou zpozoruji, že se mu zachvěla víčka.

"Miláčku můžeš mluvit?" zeptám se ho a předem vím odpověď.

"Teď se uvolni, lásko. Musím nás spojit," políbím ho na suché rty. Položím dlaně na jeho ruce a soustředím se. Během okamžiku mi před očima projede celý jeho život, stejně jako můj projel před jeho. Teď víme o sobě vše.

"Miláčku, musíme do nemocnice. Nejhorší je asi ta rána na hlavě a to rameno," povzdechnu si a opatrně ho vezmu do náruče. Po těle mi něco přeběhne a sková se to v kapse.

"Shiu?"zeptá se šeptem.

"Neboj se, mám ji" zašeptám v domnění, že se jedná o kočku. Je mi to jedno. Hlavně, že Agaton bude v pořádku.

Ten spokojeně zavře oči. Pousměji se, a co nejrychleji vyběhnu nahoru.

"Zbláznil ses? Spojit vás, když je v bezvědomí?" vyjede na mě Lucien.

"A co jsem měl dělat, nemohl mi říct, jak moc je zraněný," zaječím na něho.

Ten se zatváří zaraženě a kývne.

"A hele, kdo tu je" ozve se slizký hlas. Zanadávám, ti tu ještě chyběli. Než někdo stačí zareagovat, jsou sraženi a zabiti černými vlky. Podívají se na mě a strnou, v jejich držení těla se objeví šok.

"Musíme do nemocnice," promluvím. Zkusím kolem nich projít, nemám čas, až se najde někdo, kdo je zkrotí. Podivím se. Nejenže mě nechají projít, ale běží s námi a varují mě před každým škobrtnutím. Jejich varování mě nejednou zachránili od pádu. Na kraji lesa se zastaví a sledují nás pohledem.

Nestarám se o ně a vpadnu do ordinace, aniž bych se staral o brblání lidí.

"Kiro kolik… ježíš, rychle ho polož sem. Co se mu stalo?" vyhrkne strýc.

Vysypu to ze sebe i s rozsahem poranění.

"Sestři, řekněte lidem, že máme vážný případ a pošlete je domů nebo k někomu jinému, budu potřebovat vaši pomoc," rozkřikne se.

Sestra rychle všechno vyřídí. Až sem slyším nadávky některých pacientů.

Opatrně sundám Agatonovi potrhané triko. Levou ruku má celou od krve.

"No má úcta. Podívám se na tu ránu na hlavě. Opatrně ho otoč," nařídí mi strejda.

Udělám to. Strejda se podívá na ránu na hlavě.

"Není to tak vážné. Nemá ani otřes mozku, jen se pořádně praštil a tím i přišel o vědomí. To rameno má roztrhlé o nějakou větev a odřené. Šít to radši nebudu, jen to stáhnu," posuzuje rozsah při ošetřování. Drobné ranky po vyčištění rovnou zaceluji.

Agaton na chvíli otevře oči a podívá se na mě. Usměje se a znovu upadne do bezvědomí. Zděsím se.

"Teď to bylo z bolestí. Bude v pořádku," zamumlá strejda, zatímco Agatonovi čistí rameno.

Dívám se, jak přiloží vatu s nějakou mastí a pořádně utáhne obvazem.

"Ať s tou rukou moc nehýbe." Poznamená.

"Neboj, dohlídnu na to," ujistím strejdu.

"Tu nohu má jen vymknutou. Za týden dorazte na kontrolu. Vezmu vás přednostně. A dík, chtěl jsem jít se ženou na večeři," usměje se a mě.

"Rád jsem pomohl," usměji se a sundám si bundu, do které zabalím Agatona. Vezmu ho do náruče a vyjdu z ordinace.

"Jak na tom je?" zeptá se mě Leon.

"Bude v pořádku," odpovím a vydám se k nim na chatu.

"Naši tam nebudou týden," oznámí mi. Kývnu. Zůstanu u něj.

"Bude v pořádku?" zeptá se mě Falko jen, co vyjdeme ven.

"Jo bude, jen si potřebuje pořádně odpočinout," ujistím ho. Zároveň si všimnu dvou černých vlků, kteří se zvednou a s viditelným odechnutím zmizí v lese. Na vteřinu se jejich srsti dotkne paprsek, který jim dá modravý odlesk. Strnu je možné…?

"Jdeme," zavelím a jako první se rozběhnu. Musím svého miláčka umýt a dát spinkat.

Zavrtím se v něčí naručí. Někdo mě pohladí po tváři. Pomalu otevřu oči a podívám se vedle sebe.

"Kiro?" zašeptám překvapeně.

"Jsem tu miláčku. Ty jsi mě vyděsil. Co tě vůbec napadlo?" plísní mě jemně.

"Ja jáá…" začnou mi stékat slzy. Jsem psychicky na dně.

"No tak. Neplač," přitiskne mě k sobě.

Ozvou se kroky a jemné zaklepání. Pootevřou se dveře a dovnitř nakoukne Filip.

"Můžeme navštívit maroda?" zeptá se s jiskřičkami v očích.

"Pojďte dál," slabě se usměji. Rychle si utřu slzy. A poslouchám dupot nohou, co se řítí po schodišti.

"Nezbořte nám chatu!" ozve se ze zdola Leon.

"To se neboj, drží dobře!" ozve se Ramaru.

"Ty jsi nám dal. Víš, že jsme oběhli sto kilometrů, než jsme tě našly?" chytne se za hlavu Saito.

"Kdybyste mě poslechli, uběhli byste půlku," neodpustí si Filip.

"No jo, nemusíš nám říkat, že´s měl pravdu," zamračí se Sono.

"Jak dlouho jsem spal?" zeptám se.

"Tři dny," odpoví Kira.

Mlčky na něj vyvalím oči.

,Co bylo se Shiu? ´ zeptám se v duchu.

"Staral jsem se o ni," ozve se Filip.

"Víš, že má za mazlíčka pavouka? Já bych ho nesnesl!" otřese se Kira.

"Argore, ukaž Kirovy svého mazlíčka," rozesměje se Filip. Ostatní se začnou pochichtávat. Kira se na ně zmateně podívá.

"Shiu," zavolám a na polštář vyběhne pavouček. Podívám se na Kiru. Tomu po tváři přeběhne škála pocitu. Od zaražení přes nechápavost, pochopení, šok po nevěřícnost. Kira se v panice kouká na Shiu a Shiu na Kiru.

"Miláčku to snad nemyslíš vážně?" vydere se mu přiškrceným hlasem z krku.

"Myslím," skrčím se a přitáhnu si Shiu k sobě.

,,Miláčku a co takhle kočičku, králíčka, dokonce snesu i hada nebo štíra, ale… ale…" nenachází slov Kira.

"Ne, já chci Shiu," zabrumlám. Ostatní se snaží utajit smích.

"Broučku, jsem ochotný sníst dva hady a štíra," přidá s mírnou panikou v hlase.

"Jestli nechceš Shiu, tak se rozluč i se mnou," postavím si hlavu. Ozve se hlasitější smích.

Kira na mě vytřeští oči a na prázdno polkne. Pak se očima přesune k Shiu.

"Myslím, že si zvyknu. Prosím prosazuj nenásilnou formu. Zatím mě stačí se dívat," pronese sevřeným hlasem.

Už toho mám dost. Posunu se tak, že mu přilehnu ruku a Shiu mu dám na nahou hruď.

Kira kvikne a s vytřeštěnýma očima se dívá na Shiu, která se pomalu vydá k jeho bradě. Pobaveně ho sleduji. Po nekonečně dlouhé době váhavě zvedne ruku a pohladí ji.

Pak zavře oči a povzdechne si. Otevře je a nakloní se nade mě. Shiu při tom spadne na pokrývku nohama nahoru. Kira ji přetočí a podívá se na mě.

"Dobře, vyhrál jsi. Nechej si ji, já si na ni zvyknu," povzdychne si.

Zdravou rukou se přitáhnu a přisaji se mu ke rtům. Ten polibek si zaslouží. Nevím, jak dlouho bych bez něj vydržel.

"To je pěkné, abych dostal polibek, musím respektovat pavouka," postěžuje si s úsměvem Kira.

Uslyšíme hromadný smích.

"Sakra, já jsem prohrál, myslel jsem, že ho Kira nepřijme," řekne se smíchem Lucien.

"Podcenil´s Argora," vrátí mu Yuki.

"To jo," opáčí Lucien

Kira se na ně nevraživě podívá.

"Vy jste to věděli!" obviní je.

"Jasně, že jo. Tuhle módu zavedl on," usadí ho Ramaru.

Kira se na mě podívá. Oplatím mu nevinným pohledem.

"Miláčku, já se z tebe zblázním," povzdechne si Kira a odstartuje nový záchvat smíchu.