Probudí mě motýlí polibek. Otevřu oči a podívám se do očí Akia, který se nade mnou sklání.

"Právě přivezli stůl a počítač. Chvěji vědět, kam to mají postavit" vysvětlí mi probuzení Akio a čeká, až vstanu.

Posadím se a odhodím přikrývku. Akio mi podá oblečení, do kterého se obléknu a vstanu. Vypotácím se z jejich pokoje a jdu do svého.

Je tam celkem chaos. Roy s Leonem stojí bokem a dávají pozor na dva chlápky, kteří dávají do hromady stůl obřích rozměrů. Nechápu, kde ho sehnali.

Přejdu k nim a dám nejdřív polibek Royovi a pak Leonovy.

"Kam ho budeš chtít?" zeptá se mě Leon.

Přemýšlivě se rozhlédnu po pokoji. Pod okno ne naprosto bych se nesoustředil na učení a spíš koukal po venku. U zdi je zase moc tma a…

Podívám se na jedno místečko, není přímo u okna, ale je tam dost světla. Problém je, že tam stojí skříň.

"No místo té skříně," ukážu na místo.

"Hm, není problém, kam dáme skříň?" zeptá se Roy.

Ukážu do jednoho rohu, kde nebude překážet.

"Hlavička," usměje se na mě Leon.

"Jdi na chvilku k mazlíčkům, my už to zařídíme," postrčí mě Leon ke dveřím.

Poslechnu ho, tam si snad ještě trochu odpočinu. S Akiem v patách jdu do jejich pokoje. Jen vejdu a už sedím na posteli a ti čtyři kolem mě skáčou. Nasnídám se a lehnu si.

"Zase budeš spát?" nakloní se nad mně Lief.

Stáhnu ho na sebe a zmocním se jeho úst. Už tak dlouho jsem ho neměl. Po chvilce toho nechám, jsem vážně unavený. Oči se mi samovolně zavřou.

Probere mě Leon, který se nade mnou starostlivě sklání. Jakmile zpozoruje, že jsem vzhůru, usměje se.

"Jak se cítíš miláčku?" zeptá se Leon.

"Jsem unavený, jinak mi nic není," ujistím ho a usměji se.

"Dobře tak se pojď podívat, jak jsme to vymyslely," popadne mě do náruče.

"Pusť mě Leone," zamračím se.

Leon mě s povzdechem pustí a doprovodí mě do pokoje. Lief s Eliotem mi jdou v patách. Zvědavě nakouknu a pak vejdu. Nábytek kompletně přestavěli a vypadá to nádherně. Na stole stojí zbrusu nový počítač.

"Je to lepší než před tím" vydechnu užasle. Trochu poodstoupím a zakopnu přitom o krabici, které jsem si před tím nevšimnul.

"Dávej pozor," vyjekne Roy, zatím co mě chytá. Křečovitě se ho chytnu. Eliot vystrká krabici před dveře a zavře.

"Jdi se podívat, jestli tam máš všechno," posadí mě Roy za stůl. Zapnu ho a začnu se prohrabovat odkazy. Roy s Leonem mi při tom koukají přes rameno.

"Jo je tam všechno," potvrdím, i když jsem se nedíval do obrázku. Z toho co tam mám, by jim asi šla hlava kolem a to doslova.

"Dobře miláčku tak tě tu necháme, jak bude oběd, pošleme pro tebe Liefa,"vystrká je Leon z pokoje. Zamračím se, chtěl jsem se pomazlit. Potom pokrčím rameny a zamířím na chat. Po chvíli najdu místnost mazlíčků a kliknu na odkaz. Znovu zadám své jméno do hesla a čekám, co bude. Chvíli to načítá a pak mě to bez problému pustí dovnitř.

V místnosti je asi čtrnáct lidí.

Pokusím se na marný protest, když jsem nemilosrdně vtažen do hovoru.

O hodinu a půl později pro mě přijde Lief. Rozloučím se a vydám se, za mírné asistence Liefa, do jídelny.

Po obědě mě vezmou ven nijak daleko, ale na příjemnou procházku to stačí.

Jen co se vrátím, začnu podrobně prohlížet všechny složky a soubory. Nechybí nic. Začnu surfovat po internetu, na chat radši už nejdu.

"No jistě, nevadí ti, že tě už půl hodiny prozváníme?" stojí ve dveřích Leon a sleduje mě.

"A víš, že ani ne?" usměji se a vypnu počítač.

"To jsem si mohl myslet. Tak pojď, přišel se na tebe podívat doktor, jestli zítra budeš moct nastoupit," usměje se Leon.

"A to tam fakt musím?" zeptám se otráveně.

"Jestli chceš, můžeš složit zkoušky z posledních tří let,"nabídne mi Leon s úsměvem.

"Díky radši budu chodit do školy. Šílenec nejsem," odmítnu s úšklebkem.

"Škoda už jsem se těšil, že budeš doma," dobírá si mě.

Odfrknu si a nechám se vést do salonku, kde čeká lékař. Pořádně mě prohlédne a úsměvem prohlásí, že můžu jít do školy. A to jsem se snažil kašlat!

Roy vyprovodí doktora a vrátí se ke mně.

"Ty jsi tedy šídlo. Takhle podvádět, copak se do školy netěšíš?" skloní se nade mě.

"Ani ne. Neznám to tu,"povzdechnu si.

"Zvykneš si, uvidíš," skloní se ke mně a začne mě líbat.

Netuší, že přesně v to doufám. Oplatím mu polibek a zakručí mi v břiše. Zrudnu.

"Jdeme jíst a pak do postele," oznámí mi s úsměvem.

"Není nějak moc brzo?" zeptám se a naschvál zívnu.

"Ne je pozdě. Aspoň pro tebe," odpoví mi Roy.

"Stejně mě nenecháte spát," pokrčím rameny a zamířím do jídelny. Znám je až moc dobře na to abych se nechal opít rohlíkem.

A taky že jo. Jen co dojím, zavedou mě do jejich pokoje a Roy mě hodí do postele.

"Jsi nějaký drzý," nakloní se nade mě a rukou zajede pod košili. Netrvá dlouho a jsem úplně nahý a Roy s Leonem jen v kalhotách. Jelikož je Roy blíž tak se první věnuji jemu. Za chvíli je svlečený a nedočkavě se do mě dobývá.

"Royi to bolí," odstrčím ho.

Okamžitě přestane a znovu mě začne líbat. Nechám ho a přitisknu se k němu. Do hry se zapojí i Leon. Najednou nevím, komu se mám první věnovat. Tak nechám Roye, ať si dělá, co chce a začnu se věnovat Leonovi a jeho jemným polibkům.

Najednou se ocitnu nad Royem, který mě posadí na svůj úd a začne do mě pronikat. Opatrně na něho dosednu. Zůstanu v klidu, abych si na něho zvykl. Po chvíli začnu vysedávat.

Leon se nespokojí s druhým místem a natočením hlavy naznačí, co chce. Vezmu jeho penis do úst a začnu ho dráždit jazykem. Když je chvilku od vyvrcholení, vytáhne ho z míst úst, na můj zmatený pohled se usměje a přemístí se za mě.

Nakloním se víc nad Roye, aby měl Leon dost místa do mě vniknout. Nestane se tak, místo toho mě přitáhne k sobě a do ruky vezme můj penis. Z úst mi vyjde zasténání. Začnu vysedávat rychleji a za chvíli vyvrcholím zároveň s Royem. Nechám ho vyklouznout a nastavím se Leonovy, který do mě hned vnikne a začne přirážet.

Jeho pohyby se zrychlí a jeho ruka znovu vezme penis do ruky. Se sténáním opět vyvrcholím. Jen co ze mě vyklouzne sesunu se do peřin. Mám dost.

"No tak miláčku," usměje se Leon a v dalším momentě je znovu ve mně. Unaveně zaprotestuji, ale není mi to vůbec platné. Jen co skončil Roy, který vystřídá Leona, vstanu.

"Lenne?" zeptá se nechápavě Leon.

To už mám na sobě kalhoty a jsem u dveří.

"Jdu do svého pokoje, tu bych se nevyspal. Jste maniaci," třísknu dveřmi.

Ve svém pokoji vlezu do sprchy a unaveně se opřu o vyhřátou stěnu. Ve vaně bych usnul. Donutím se umýt a vylezu z vany.

Zrovna se chci zavrtat do peřin, když si všimnu, že mi bliká zpráva na displeji. Otevřu zprávu.

,Jestli tě moc otravují, vyvěs stávku-Trey,

Hned se dám do hledání cedulky, kterou najdu v dolním šuplíku stolu. Připíchnu ji z venku na dveře a zachumlám se do peřin, kde usnu.

Ráno mě probudí rozesmátý Zane a jeho potvůrky. Odstrčím Chris, která se stačila na mě uvelebit a vstanu. Cítím se jako po flámu.

"Na, vypij to," podává mi Zane sklenici s pitím. Poslechnu ho a za chvíli se cítím aspoň tak dobře, abych nespal ve stoje.

Oblečený dojdu do jídelny, kde mě čeká snídaně a Roy s Leonem. Oba mají ve tváři kyselé obličeje.

Najím se v klidu, aniž by na mě některý z nich sahal.

"Kdy zrušíš stávku?" zeptá se Roy zvědavě.

"Až nebudu padat na pusu, pokaždé když vstanu," odseknu a dojdu si pro batoh, kde mám blok a tužky do školy.

Jen co vyběhnu z domu, koutkem oka zaznamenám dva stíny, co jsou mi v patách. Jen zázrakem postřehnu na jejich pláštích vztyčené kobry. Po chvíli bloudění najdu svou školu.

Zamířím rovnou do ředitelny, kde dostanu plánek budovy, rozvrh, seznam učebnic a dovím se, do které třídy mám jít.

Po troše bloudění ji najdu těsně po zvonění. Zaklepu a vejdu. Učitel jen pokývne, že o mně ví a mávne směrem k prázdnému místu. Je vedle sympatického kluka s teplýma, hnědýma očima.

Pokývne na pozdrav a víc si mě nevšímá. Vytáhnu blog a začnu si dělat poznámky, nemám ve zvyku se flákat. Konečně je hodina u konce.

Na chodbě se snažím najít svou skříňku. Po úmorném hledání ji najdu a narvu tam jak bundu, tak batoh. V ruce si nechám jen blog a propisku. Zrovna se chystám skříňku zavřít, když zaslechnu hovor vedle mě.

"Myslíš, že Lenny tu tvou zprávu dostal?" zeptá se černovlásek s půlnočníma očima.

"Doufám, posledně když jsem ho viděl, byl dost unavený. Mohlo to být i…," znenadání kluk s hnědými vlasy zmlkne a nepřátelsky se na mě podívá. Rychle vybere věci a vztekle zabouchne dvířka od skříňky.

Na další hodině si ho snažím dobře prohlédnout, hlavně se zaměřím na krk a zápěstí. Na levém zahlédnu náramek tvořený s kosočtverců. Normálně bych si ho nevšimnul, nebo považoval za módní výstřelek.

Trey náramek schová a vztekle se na mě podívá. Druhý vzteklý pohled směřuje z jedné lavice u okna. Obrátím tam pozornost a uvidím černovláska. Než se nadám, zazvoní na přestávku a oba dva někam zmizí i s věcmi.

Povzdechnu si. Chtěl jsem se představit a poděkovat za radu.

Zvednu se a podle plánku se snažím najít tělocvičnu. Zrovna jdu kolem šaten, když se jedny dveře otevřou a Trey mě vtáhne dovnitř.

V dalším momentě jsem přimáčknut ke zdi a pod krkem mám Treyovo předloktí.

"Baví tě poslouchat cizí hovory?" zasyčí nenávistně Trey.

"Ani ne. A děkuji za zprávu, vážně pomohla Treyi,"zašklebím se přátelsky.

Brunet mě v šoku pustí a nevěřícně vyvalí oči, stejně jak černovlásek kousek dál.

"Ty jsi Lenny?" zeptá se mě a začne si mě prohlížet.

"Jo těší mě,"podám mu ruku, kterou stiskne.

"Já jsem Rick" řekne černovlásek chraptivým hlasem a podá mi ruku. Na rozdíl od Treye má kolem krku černý obojek zdobený půlměsíci.

"Měli bychom jít do šatny,"zkusím nadhodit.

"My už převlečeni jsme a pochybuji, že ty tělocvik máš, takže jsme hotovi. Tu máš klíč od téhle šatny. Nikdo jiný než my sem nemůže," podá mi klíč. Vytáhnu z batohu své klíče a dám ho na volný kroužek.

"Díky, mám jít do tělocvičny nebo mám zůstat tady?" zeptám se jich.

"Tašku nech tady a pojď s námi. Aspoň uvidíš, co tě čeká a nemine," usměje se na mě Trey.

Mám pocit, že mluví i za Ricka.

Poslechnu ho a zamířím s nimi do tělocvičny, kde si sednu v rohu, abych nepřekážel. Učitel je zřejmě

zatížený na míčové hry, protože celou dvouhodinovku se hraje basketbal, vybíjená a tak.

"Mládeži od příští hodiny hrajeme volejbal, začneme trénovat na soutěže. Pro dnešek je to všechno a

sportu zdar,"ukončí hodinu tělocvikář.

Trey s Rickem nemají daleko k mdlobám.

"Jestli to skončí jako posledně tak si nás budou dobírat zase do velikonoc," třískne sebou na lavici

Trey. Rick jen pokyvuje hlavou.

"Kolikátí jste byly?" Zeptám se zvědavě.

"Šestí ze šesti. Normálně by to taková ostuda nebyla, my dva hrajeme za Okinavu. Takže tyhle

školský přebory by pro nás měli být hračka. Jenže viděls toho blonďáka, co se ochomýtá stále kolem

nás?" zeptá se mě Trey.

Kývnu, jeho prostě nešlo přehlídnout. Skoro jim podrážel nohy, jak jim byl blízko.

"No snaží se ze sebe udělat mazlíčka, aby se tím mohl chlubit," odfrkne si Trey.

Pochopím. Soucitně se na ně podívám. Za dveřmi zaslechnu kroky a zarazím Ricka, který chce promluvit. Trey přiskočí a otočím klíčem v zámku. V dalším okamžiku se pohne klika. Z venku se ozve povzdech a kroky od dveří.

"Nechápu, proč to dělá, ani netuší jaké má štěstí, že jim není," zachraptí Rick a bleskově se převlékne.

"Kolik ještě máme hodin?" zeptám se jich a unaveně zívnu.

"Už jen jednu," mrkne po mě Trey.

"Ještě že tak," oddechnu si.

Do třídy vběhneme těsně před zvoněním. V půlce vyučování se Rick podívá na mobil, sbalí si věci a vyběhne ze školy. Překvapeně se za ním dívám. Trey se jen ušklíbne a dál se věnuje psaní. Konečně zazvoní a oba seběhneme se svými věcmi do šatny.

"Zavolej někomu. Sami jít domů nemůžeme," vytahuje svůj telefon a podívá se na displej. Překvapeně zamrká a párkrát ho zmáčkne. Nic.

"Co se děje?" zeptám se ho, když vidím jeho nešťastný výraz.

"Mám vybitý telefon. Nejde ani nouzovka. To bude doma rachot," povzdechne si.

"Tak pojď se mnou k nám. Zavoláme jim z domu," nabídnu mu.

"Díky," podívá se na mě vděčně Trey.

Vyjdeme ze školy a zamíříme k nám domů. Po chvíli si všimnu, že nás někdo sleduje. Naproti přes cestu si všimnu cukrárny.

"Treyi, někdo nás asi sleduj, pojď na zákusek, ať mám jistotu," zašeptám tiše.

Trey sevře tašku a nepatrně kývne. Přeběhneme cestu a sedneme dovnitř ke stolku a objednáme si. Nemýlil jsem se. Ti dva jdou za námi a sednou si tak, aby na nás viděli a zároveň aby přehlédli celou cukrárnu. Nenápadně vytáhnu telefon a po paměti naťukám zprávu, zatím co se bavím s Treyem.

Odpověď mi přijde okamžitě.

Ukážu ji Treyovi a skovám telefon do kapsy. Vzápětí začne vibrovat a o chvíli později do cukrárny vstoupí mladý muž a rozhlédne se. Zamíří přímo k nám. Sedne si na protější židli a vytáhne zlatou vztyčenou kobru. Kývnu a podívám se mu do očí. Mám pocit jako bych se díval do propasti ne do očí.

Nakloním se k němu a tiše mu řeknu podezření. Stín střelí pohledem k mužům a kývne. Naznačí mi, abych zaplatil a šel. V klidu dojíme a já zaplatím. Trey se zvedne zároveň se mnou. Stín se po něm střelí pohledem a pak se podívá tázavě na mě.

"Jde s námi," syknu.

Stín jen kývne a sleduje, jak odcházíme. Jen co odejdeme z cukrárny, muži se zvednou a spěchají za námi. Nedojdeme ani na konec bloku a muži tiše zmizí.

Stín nás čeká na rohu a pak nás vede domů.

"Hej počkej, tudy jsem do školy nešel," snažím se ho zastavit.

"Taky jsme se ráno divili, kudy jdeš," zasměje se tiše stín a zastaví před naším domem.

"Taky jsem tam šel poprvé, ti dva mi včera cestu neukázali," ušklíbnu se.

Stín se pobaveně uchichtne a zmizí.

S povzdechem odemknu a pozvu Treye dovnitř. Jen co zavřu v hale se objeví Roy s Leonem. Oba rozzuřeni do běla.

"Co si myslíš, že´s udělal. Nevíš, že když ti končí škola, máš zavolat a někdo pro tebe přijde?" začne ječet Roy.

"Nevím. Neobtěžovali jste se mě informovat," setřu ho s klidem.

Zarazí se a podívá se na Leona.

"Ty jsi mu to neřekl?" zeptá se ho Roy.

"Já na to zapomněl," podívá se na něho zkroušeně Leon.

"Ty jsi magor Leone. Tak už to víš Lenny a příště zavolej. Ahoj Treyi zase telefon? Hned jim zavolám, běžte do jídelny, máte tam oběd," vyhrkne jedním dechem Roy a zmizí v domě s Leonem v patách.

Udiveně se za nimi podívám, jindy po mě skočí už ve dveřích a teď nic.

"Pokud máš na dveřích stávku tak se tě nesmí dotýkat," vysvětlí mi s uchichtnutím Trey.

"Tak to budu využívat často," ušklíbnu se a zamířím do jídelny s Treyem v patách.

Jen co se pustíme do jídla, objeví se rozzlobený Naoki.

"Treyi kolikrát jsme ti říkali, ať si na to dáš pozor?" zavrčí směrem k nešťastnému Treyovi a vytáhne mu mobil z kapsy. Pak se vytratí.

"Doma si to schytám," povzdechne si smutně Trey a vrtá se v jídle.

"Snad to nebude tak zlé," chlácholím ho.

"To neznáš Zika, je trochu pruďas," povzdychne si Trey a sní oběd.

"Půjdeme ke mně do pokoje?" zeptám se ho.

"Dobře, ale nejdřív to musím říct Naokimu,"zamíří do obýváku. Jdu za ním a ve dveřích se zarazím. Je tam doslova sešlost.

Z freedmanů je tam kromě mě a Treye ještě Rick a další dva. Přejdu za Leonem a poslouchám jejich hovor.

"Běž do pokoje a vezmi své přátelé sebou," plácne mě Roy po zadečku.

Kývnu a zavedu je do svého pokoje. Na prahu se zarazí a nechtějí jít dál. Rozhlédnu se a na posteli uvidím obrovského pavouka. Povzdechnu si.

"Zane obleč se a pojď si vzít Goliaše," křiknu ke spojovacím dveřím. V zápětí se objeví Zane v triku a vezme pavouka.

"Promiň," dá mi polibek a znovu zmizí za dveřmi, které zavře.

"Jak mu můžeš dovolit chovat takové potvory?" zeptá se nevěřícně kluk se světle hnědými vlasy a šedýma očima. Na zápěstí se mu houpe náramek tvořený drobnými, zlatými pavími pery.

"Nijak mně nevadí, mám taky pavouka," pokrčím rameny.

Trey tiše zasténá a praští sebou do židle u stolu. Ostatní si posedají, kam se dá, a já sebou praštím na postel.

"Tak co s tebou bylo Lenny?" zeptá se mě Trey.