Díl 1; část II

"Tak se nečil Lenny" žduchne do mě na konci vyučování.

"Co ti přeletělo přes nos? Normálně tak nevybuchneš. Že by to bylo tou rodinkou?" zadumá.

" Jo je. Představ si, že nakonec s nimi přijel i jejich nejstarší syn, který se tu neměl ani objevit. Prý se rozhodl až na poslední chvíli. Naši s ním nepočítaly a jako řešení vymysleli to, že mi ho strčily do pokoje a do postele" vyklopím ze sebe.

"Takže s ním spíš?" zamrká překvapeně Eliot.

"To ne"zděsím se, " Já spím na přistýlce ve svém pokoji"postěžuji si.

"To tě lituji. A povídej, jak vypadá?" zeptá se zvědavě.

"Úplně normálně. Černé vlasy a oči, je vyšší než já a je naprosto neschopný." Popíšu to nemehlo.

"Hmm tak to nejspíš nebude on, že?" ukáže k bráně, o kterou se opírá on.

"Jo, je" utrousím na půl pusy a odtrhnu se od něj. Bránou projdu, aniž bych o návštěvu zavadil pohledem.

"Počkej Lenne, fakt se ti omlouvám za ten noční telefonát. Brácha neví kdy zavolat a nejradši opruzuje, když všichni spí" jde za mnou a omlouvá se.

"Myslel jsem, že tu máš všechny bratry" prohodím.

"Ne. Je ještě Leon, moje dvojče." Zavrtí s úsměvem Roy.

"Aha. Já si myslel, že jeden idiot v rodině stačí, ale jak vidím, musel sis pořídit duplikát" ušklíbnu se pomstychtivě a přidám do kroku.

,Tak tomu se říká, prořízla pusa´uznám v duchu a zvednu telefon vteřinu před tím, než zazvoní.

"Ahoj Leo dík, že voláš" ušklíbnu se do telefonu.

"Proč bys nadával Royi, že? Omluvil ses mu?" zeptá se.

"Jo, omluvil" zavrčím podrážděně.

"A co říkal" nedá mu to.

"Že, jeden idiot v rodině stačí, ale já si musel pořídit kopii" obeznámím mu bez obalu ublíženě.

Z telefonu se vychrlí takový řehot, že musím dát sluchátko dál od ucha. Když to trvá víc, jak minutu zařvu do sluchátka.

"Až se uklidníš tak se ozvi"

"Počkej" uslyším.

"Dobrý, ale proč volám. Ta holka stáhla obvinění."řekne už celkem normálním hlasem.

"Jak to?" zeptám se nevěřícně.

"Viděla mě s mým objevem a usoudila, že s takovým prasákem žít nehodlá."řekne naštvaně.

Nevím, jestli mám brečet nad oslovením, jásat že jsem se ji zbavil nebo na dálku obejmout bráchu, že si někoho našel.

"Hele, to objetí rovnou zapomeň" varuje mě.

"Neboj, na objetí tu mám někoho jiného" usměji se do telefonu.

"To už jste zašli tak daleko?"podiví se brácha.

"Ne, je to beran." Povzdechnu si.

" Zase někdy zavolej a ne aby to bylo v noci" loučím se.

"Neboj, pá"zavěsí

,No právě toho se bojím´ pomyslím si a pomalu se pustím směrem, kterým zmizel Lenny.

,Idiot jeden co si myslí, že když se omluví za ten hovor, že mu skočím kolem krku. Blbec kvůli němu jsem zaspal. Já bych ho nejraději vystřelil na Měsíc´zuřím v duchu.

"Je mi líto že jsi zaspal, vůbec jsem netušil, že vstáváš tak brzo a jo myslel jsem si to" ozve se vedle mě.

"Uáááááááááá to snad není možný. Já s tebe fakt jednou leknu. Víš, že jsi životu nebezpečný?" zaječím. Vůbec jsem si neuvědomil, že mluvím nahlas.

"Nevěděl jsem, že jsi ryba. Mám tě hodit do sáčku s vodou, abys přežil?" zeptá se zvědavě.

Znovu se otočím se a natáhnu mu jednu přes tvář.

"Za co?" dívá se překvapeně a drží se za tvář.

"Za to, že jsi přijel, žes mě vzbudil a zaspal jsem kvůli tobě" odseknu a zamířím do obchodu s hodinkami.

Mnu si bolavou tvář.

, Má šikovnou ránu´pomyslím si a překvapeně se dívám, jak otevírá dveře do obchodu. Nechápu, co chce v obchodě s hodinkami. Výlohou se dívám, jak prodavači podává své hodinky, snad mu je nechce prodat? ´ zamračím se.

V duchu se vrátím k včerejšímu dni. Když jsem ho viděl, jak se opírá o zeď, s tím drzým výrazem, dostal jsem pořádnou ránu do břicha. V ten moment jsem věděl, že on bude můj osud. Krátké světle hnědé vlasy, rozcuchané od větru, šedé výsměšné oči. Jak ty umí ztmavnout, když se zlobí nebo rozzářit, když se směje. A ta jeho štíhlá postava, zasním se.

V posledním momentě si všimnu, že vyšel z obchodu a jde pryč. Taky si všimnu, že hodinky nemá.

"Hej počkej. Když nemáš peníze…" začnu a nedokončím.

"Ty blbče. Peníze mám, ale zastavili se mi a ten prodavač řekl, že je problém v hodinkách ne v baterce jak jsem si myslel. Tak jsem je tam musel nechat na opravu. A vůbec co je ti do toho?" zařve na mě a jde pryč.

Rozpačitě si prohrábnu vlasy a jdu za ním. Cestou k němu domů už radši nic neříkám. Mám pocit, že zase řeknu něco špatně.

Odemkne vchodové dveře a bez pozdravu zamíří do svého pokoje. Jdu za ním, a jakmile vstoupí do pokoje, chytnu ho kolem pasu, zavřu dveře a hodím s ním o jeho postel. Vzápětí se na něho položím a začnu ho líbat. Je tak překvapený, že se nezmůže na odpor. Po chvíli se přece jen vzpamatuje a začne se bránit. Chytnu mu ruce a jednou je stisknu nad jeho hlavou. Druhou rukou zajedu pod triko a začnu mu ho vyhrnovat. Zoufale vyvalí oči a začne sebou házet. Nechám triko trikem a začnu mu rozepínat poklopec. Na okamžik se oddálím od jeho úst, abych se mohl nadechnout.

"Okamžitě toho nech, slyšíš? Pusť mě. Já nejsem na kluky…" další protesty udusím svými ústy.

Rukou mu vklouznu do spodního prádla a sevřu mu penis. Jeho oči se rozevřou ještě víc, pokud je to možné. Pak ruku vytáhnu a začnu mu sundávat kalhoty. Začne kopat nohama. S obtížemi mu je sundám, pak mu roztáhnu nohy a kleknu si mezi ně. Rozepnu si poklopec a stáhnu do půlky stehen. Položím se na něho. Začne se bránit urputněji. A mě dojde trpělivost.

Kleknu si tak, abych mu zabránil v útěku, a jedním švihem mu sundám triko. To roztrhnu a z jedné poloviny udělám něco jako provaz a svážu mu ruce, které jsem předtím s obtížemi zkroutil za zády. Pak ho položím na záda a začnu líbat po celém těle. Na poslední chvíli zabráním tomu, aby křičel tím, že se mu dám na pusu ruku.

"Tak takhle to nepůjde miláčku" řeknu mu s rukou na jeho puse.

Pomocí zubu roztrhnu druhou půlku trika a cár použiji jako roubík, který mu zavážu za hlavou.

Znovu ho začnu líbat. Pomaličku sjíždím dolů, až se dostanu k penisu. Pomalu ho jazykem obkroužím, než si ho vsunu do úst a začnu ho sát. Po chvíli přesunu ruku na zadeček a prstem vniknu dovnitř.

Přes látku mu unikne bolestné zasténání. Vytáhnu z něho prst a nahmatám gel, který jsem koupil ve městě a namočím si prst, abych mu ho dal zpátky. Po chvilce přidám druhý a začnu ho roztahovat. Když přidám třetí a cítím, že je dostatečně roztažený, vytáhnu je. Nanesu si trochu gelu na penis a začnu do něho pomalu pronikat.

Konečně jsem v něm celý. Slastně zasténám a začnu se pomalu pohybovat. Jak roste moje vzrušení, přirážím stále rychleji, až do něj vyvrcholím. Zůstanu v něm a podívám se mu do obličeje. Má zavřené oči a po tváři se mu koulejí slzy. Začnu mu slíbávat slzy.

"Bylo to fantastické, lásko moje. Určitě si to zopakujeme. Promiň, jestli jsem ti ublížil, poprvé to vždycky bolí, příště to bude lepší. Uvidíš." Šeptám mu do ouška.

Vyklouznu z něho, upravím se a přejdu k tašce, ve které mám věci. Chvíli se v ní přehrabuji a vytáhnu dvě krabičky. S nimi se vrátím k posteli.

Lenny mezitím otevře oči a sleduje mě pohledem. Když spatří, že se vracím, začne sebou házet. Chytnu ho a položím ho na břicho, pod něj mu dám polštář, takže zadeček má vystrčený nahoru. Zděšeně obrátí hlavu.

"Neboj, jen tě namažu, aby tě to nebolelo. Milovat se budeme až v noci." Snažím se ho uklidnit. Začne vrtět hlavou.

"Jestli chceš, můžeš to někomu říct. To záleží na tobě, ale také na nich, jestli ti budou věřit" políbím ho na tvář. Obrátí hlavu tak, aby mě neviděl. Otevřu krabičku s mastí a naberu trochu na prst. Opatrně mu ji začnu vtírat dovnitř. Když jsem hotový, zvednu ho, rozvážu mu roubík a dám mu napít. Musí mít žízeň. Trochu se napije, ale jen tak aby zahnal sucho v ústech. Pak ho začnu oblékat. Poté se upravím a do ruky vezmu druhou krabičku. Ukážu mu obsah.

Je v ní náramek v podobě vztyčené kobry, když se zavře, nejde sundat. Výhoda je že se dá použít i jako obojek.

Náramek mu připnu na levou ruku kousek od ramene. Místo jsem zvolil tak aby mohl nosit krátký rukáv. Pak mu rozvážu ruce.

V prvním momentě od něj dostanu facku, že odletím ke knihovně. V druhém se pokouší sundat náramek.

" To se ti nepovede, sundat ho můžu jen já" řeknu pobaveně, když chvilku sleduji jeho snahu.

Propálí mě očima a přejde ke mně.

"Okamžitě mi to sundej, zmetku!" zavrčí vztekle.

"Ani mě nehne. Ten náramek zůstane tam, kde je. Nebo bys ho měl radši kolem toho tvého hezoučkého krčku?" zeptám se ho.

Než stačí něco říct tak se na chodbě ozvou kroky. Lenny zbledne jak papír a obrátí se k prádelníku. Otevře ho a znovu zavře. Přeběhne k dalšímu, vyvalí oči na binec, co tam panuje, a od někud vydoluje triko, které si oblékne. Vytáhne i jiné kalhoty a převleče se.

Ještě se podívá, jestli není vidět náramek a rychle upraví postel, cáry trika hodí do koše a sedne si ke stolu, kde vytáhne nějaké sešity a knihy.

Trochu nechápavě to sleduji. Pak mě to trkne a vyvalím se na postel s časopisem v ruce.

"Kolikrát tě mám volat k večeři ty zme… Lenny?" ozve se jeho matka, která z nenadání otevře dveře.

"Vždyť už jdu" zavrčí Lenny a stoupne.

"Royi večeře je na stole" řekne o poznání mileji.

Kývnu a vstanu. Jeho matka odkvačí pryč a Lenny se vydá pomalu za ní. Ve dveřích ho chytnu.

"Lenny…" začnu pomalu.

"Pusť mě ty zmetku, tohle to ti nikdy neodpustím. Slyšíš? Nikdy!" Řekne nenávistným hlasem, vytrhne ruku ze sevření a pustí se za matkou.

Mě po tváři začnou stékat slzy a v kapse mi zazvoní telefon.