Protáhnu se na kanapi a podívám se po těch dvou. Musím se smát, Alen je na pokraji s nervy, a hrozně mu sluší, jak se rozčiluje. Yuki, který vytušil, že se perfektně bavím, když Alen zuří, ho provokuje, jak jen může a kdy může. Před měsícem mi chystal čistý pomerančový džus za asistence Alena. Připravil ho perfektně a začal do něj lisovat citron. Alena skoro chytl amok a nádherně zrudl. Já jsem z toho samozřejmě měl druhé vánoce.

Pořád se Alena vyptával, proč tam nemůže dát citron, když je to citrus jako pomeranč. Jeho argumenty, že je citrón moc kyselý, smetl ze stolu s tím, že pomeranč je taky kyselý a nevadí mi to.

Tentokrát je to pro změnu oběd. Yuki mi přichystal brambory s masem a jako oblohu zvolil ovoce máčené v karamelu, to přelil okurkovou omáčkou a šel se pochlubit Alenovi.

"Ty pako jedno malý, to chceš, aby dostal bolení břicha, nebo ho chceš otrávit? Mě z tebe vypadají všechny vlasy," zařve Alen.

Tak tohle nesmím dopustit!

"Yuki, neprovokuj ho tak, mně se líbí, když má vlasy na hlavě," ozvu se patřičně pobaveně.

Alen se na mě podívá podivně zamlkle a nachystá mi oběd, přesně jak to mám rád. Pak se ukloní a odkráčí do domu. Ještě za sebou třískne dveřmi. Překvapeně zamrkám a začnu obědvat, však on přijde. Omyl, nepřišel.

"Yuki, běž se po něm podívat," poručím mu rozmrzele. Jsem zvyklý, že mi v tuhle dobu masíruje nohy. Yuki přiběhne a dovede Alena, který se na mě podívá nic neříkajícím pohledem a ani se neusměje. Zamračím se.

"Děje se něco, Alene?" zeptám se ho.

"Ne, pane. Přejete si něco, pane?" zeptá se Alen. To si už stoupnu a zastavím se před Alenem.

"Tak co se stalo?" zeptám se ho.

"Nic, pane," odsekne Alen až moc ostře.

"Alene, přestaň mi lhát," zavrčím.

"Pán si mě přeje potrestat? Nebo se mu to nezdá moc vtipné?" zeptá se Alen a já jen zalapám po dechu.

"Ty ses urazil?" zeptám se ho nevěřícně.

"Ne, pane, takový cit mně nepřísluší,"odsekne ironicky Alen. Na mou duši, on se mi urazil. A teď jak si usmířit otroka, to mi čert dlužil. Podívám se po očku na Yukiho, který na Alena vytřeštil oči a bezradně se na mě podívá.

"Kecale," povzdechnu si a podepřu si bradu. Alen neodporuje a dívá se kamsi mimo mě. Naznačím Alenovi aby se přiblížil, a začnu ho hladit pod oděvem, do minuty spolehlivě začal vrnět. Dnes to nijak nezabírá, no tak se s ním pomiluji. Začnu ho svlékat a dívám se, jak se Alenovi zrychluje dech. Ano, to je dobře, že se mu to líbí, není proti mně imunní, jak si myslel.

Lehce ho jazýčkem olíznu kolem pupíku a uslyším, jak nádherně zasténá. Usměji se a palcem přejedu po jeho bradavce. Trochu se odsunu a podívám se na jeho napnutý penis, nádhera. Stáhnu ho dolů a rozepnu si knoflík od poklopce. Alen hned ostatní pootevírá a začne se věnovat mému penisu, který je za chvíli připravený. Podívám se na Yukiho, který odběhne a za chvíli se vrátí s kelímkem plným průsvitného krému. Potřu si jím penis Alen, když to vidí, vstane a pokusí se na mě nasednout, zabráním mu v tom a obrátím si ho zády k sobě. Hned pochopí, co mám v úmyslu, stoupne si na lavičku a spustí se na můj penis s široce rozkročenýma nohama. Nechám ho nasednout a hladím jeho nohy, po chvíli se Alen pohne a začne vysedávat.

Po očku se mrknu na Yukiho, který z našeho spojení nemůže spustit oči a dívá se na to se zaťatými pěstmi. Lituji, že je mu tak málo, jinak bych si ho dal jako druhý chod, ale něco přece jen může. Pokynu mu ať jde blíž, když tak učiní, dám mu do úst Alenův penis. Chvíli si neví rady, ale pak to pochopí a začne ho kouřit. Alen slastně zasténá a zrychlí, za chvíli uspokojením vystříkne Yukimu do pusy. Yuki to v první chvíli chce vyplivnout, ale včas mu dám ruku před pusu a tak to polkne. Nechám Alena, aby se postavil a pak mě utřel a upravil. Pak se upraví i on a čeká, co mu poručím se spokojeným úsměvem. Pokynu mu ke džbánu s citronádou a počkám, až mi podá sklenici. Při tom se podívám na Yukiho, který se stále drží za krk a snaží se to vyzvracet.

"Yuki, nech těch blbostí a podej mi koláč," podívám se na něho přísně. Yuki s nešťastným pohledem poslechne.

Zrovna, když se jakž takž uklidním, přiběhne služka, že je tu otec Yukiho a chce ho koupit.

"Řekněte mu, že nemám zájem a vyprovoďte ho z domu," mávnu rukou a víc se o to nestarám. Služka se ukloní a odběhne.

"Prosím, pane," podá mi koláč se sklopenýma očima. Vezmu si ho a Yukiho si vysadím na klín, takže ho bez problému můžu laskat.

"Jak nemám zájem? Já jsem přišel odkoupit zpátky svého syna!" zaječí pekař přímo za mnou. Zakaboním se.

"Za prvé, jste na cizím pozemku a za druhé, Yukiho vám nedám ani za stonásobek, jednou jste mi ho prodali a tak to zůstane. A teď odejděte, nebo vás nechám vyvést vojáky," ohlídnu se zamračeně přes rameno.

"Je to můj syn,!" zaláteří pekař.

"Kdybys s tím přišel o půl roku dřív, možná bych ti to i věřil, takhle ne," odseknu ostře a zvednu ruku. Hned se objeví dva hromotluci, kteří pekaře vyvedou. To, co vychrlí na moji adresu se ještě neslyšelo a nejen na moji. Podívám se na Yukiho, který se za otcem dívá s bolestí v očích. Má co dělat, aby nebrečel. Podívám se na Alena, který smutně pozoruje Yukiho. Zvyknul si na něho, naučil se ho tolerovat. Teď na něho dá pozor.

Dostanu chuť Alena pošťouchnout a Yukiho taky.

"Alene, dovedl bys mi nějakého zrzavého otroka? A taky misku s čokoládou," zavrním. Alen přivře víčka a odejde, vrátí se s miskou čokolády.

"A kde máš toho otroka? Nemám ji na koho vylít," zatvářím se nešťastně. Ve vteřině mám pocit, že mě Alen tu misku vylije na hlavu.

"No tak si budeme muset poradit," položím talíř Yukiho shodím na pohovku a vysvleknu ho do ozdobného spodního prádla, vezmu si čokoládu, kterou poliji Yukiho a začnu ji slízávat.

Alen stojí vedle a rozčílením se třese. Yuki na mě jen třeští oči a vzdychá. Dokonce se mu postaví penis a bradavky ztuhnou. Konečně slíznu poslední kapku čokolády.

"Hmm… to bylo dobré. Alene, bude ta čokoláda stejně dobře chutnat na tobě?" obrátím pohled na svého nejoblíbenějšího otroka.

"Já bych spíš vyzkoušel, jak vám bude slušet ta miska," odpoví Alen s úsměvem.

"Nemyslíš, že by to bylo poněkud extravagantní?" pozvednu obočí a plácnu Alena po zadku. Pootočí se, aby něco řekl, a v tu ránu do něj narazí lev. Alen neudrží misku a ta se převrátí, čokoláda mi steče po hlavě, tváři po těle.

"Myslím, že to nezkusíte, ale my můžeme zkusit, jak chutnáte," odvětí mi Alen s hlasem plným smíchu.

"Chci okamžitě koupel," zavrčím a podívám se na lva, který se skrčil do velikosti kotěte. Alen, bublající smíchy, odejde splnit můj rozkaz. Podívám se na Yukiho, který se směje docela bez zábran, hodím si ho přes rameno a jdu za Alenem do koupelny. Utopím je oba dva a hned!