Se zájmem se dívám na Yukiho, jak se snaží splynout se zdí. Popravdě se mu nedivím. Nejspíš doufal, že si ho otec odvede jako tolikrát. No teď se zmýlil. Alen mi sdělil, že to tak dělali už dlouho, aby si přišli na peníze navíc. No teď jim to nevyšlo, mají smůlu.

Ten kluk se mi líbí víc a víc. Je to zajímavé, ale netušil jsem, že jsem na blonďáky. Pohlédnu na Alena, který je černovlasý. Hmm, že bych si pořídil osobní otroky od každé barvy? Bylo by zábavné, sledovat, jak se Alen snaží nevybuchnout vztekem.

"Na copak myslíte, pane," ozve se Alen, když vidí můj zlomyslný pohled.

"Ale, přemýšlel jsem, že bych si pořídil i bruneta a zrzka, ti jsou prý vášniví," odpovím a sleduji Alenovu reakci. Je skvělá, doslova se drží, aby nevybuchnul, a v očích má tak žárlivý pohled, že nevydržím a tiše se rozesměji. Nemusel jsem mu odpovídat, ale ta reakce vážně stála za to.

Lehce pokynu k hroznovému vínu nedaleko Yukiho a sleduji, jestli poslechne, Alena, který je na má gesta zvyklý, zadržím.

Yuki se ani nehne.

"Yuki, poručil jsem ti, ať mi doneseš hroznové víno," ozvu se trochu podrážděně. Nerad mluvím, když nemusím.

Yuki polekaně vyskočí a rychle popadne misku s ovocem, až pár pomerančů spadne na zem. Rozzlobeně pozvednu obočí. Yuki zbledne a rychle je posbírá a dá do misky, to už se ozve Alen.

"To snad nemůžeš myslet vážně?! Vezmi to ovoce a všechno pořádně umyj! Svému pánovi nemůžeš podat ovoce ze země, není zvíře!" rezonuje pokojem Alenův hlas. Yuki má na krajíčku a zmizí s ovocem z pokoje.

"Omluvte mě na okamžik, pane, jdu na to nemehlo dohlédnout," povzdechne si Alen a jde za Yukim. S nevolí to sleduji. Zvednu se z kanape, a když vykouknu, spatřím jednoho ze svých mladých otroků, shodou okolností je to zrzek. Kývnu na něho a vrátím se na pohovku, skoro hned přijde otrok. Stáhnu ho k sobě a začnu se s ním mazlit.

"Můj, pane, už jsme zde," ozve se Alen zrovna v nejlepším. Ani v nejmenším mě nerozhází, že mám rozepnuté kalhoty a otrok v mém klíně je nahý, zaměřím se na Yukiho a proniknu do zrzka, který zasténá. Zatímco Alen to bere s klidem, Yuki stojí jako opařený a nemůže z nás spustit oči.

Usměji se a začnu se v zrzkovi pohybovat pěkně pomaloučku, přitom Yukimu naznačím, ať přijde ke mně. Opatrně se začne přibližovat i s miskou ovoce, která se mu třese v rukách.

Přitáhnu ho k sobě a rukou mu vjedu pod halenu. Ani se nehne, jen trochu zakňourá a očima přistiženě cuká k mému klínu a bokem.

"Vyber mi nějaké chutné hrozny a ať jsou chutné," pustím se a začnu se věnovat otrokovi pode mnou. Netrvá dlouho a vyvrcholím do něj, pak ho nechám, aby odešel.

"Utři mě," pohlédnu na Yukiho. Zrudne jako malina, když mu dojde, co po něm chci. Položí misku na stůl a rozhlídne se po nějakém hadru. Alen se nad ním smiluje a jeden mu podá, pak na něj dohlédne, aby to provedl pořádně a zapnul mě. Teď nabral ještě sytější odstín červené, za chvíli zřejmě vzplane, ale je tak rozkošný. Pak donese ovoce a mezi rty mi dá bobuli hroznu. Sním ho a spokojeně zamručím, je nádherně sladká.

"Alene, večer mi nachystejte koupel," rozhodnu se ve zlomku vteřiny.

"Jak si přejete, pane. Kdo vám má asistovat při koupeli?" zeptá se bez výrazu. Pobaveně se na něho podívám. Říct, že je vztekem bez sebe je příliš… no nevystihuje to situaci. Momentálně by tím vztekem zahřál i ledové moře. Nejspíš Yukiho obviňuje, že mu sebral jeho práci a ještě do toho ten zrzek…

Snad si to dovedete představit.

"Zase žárlíš?" zeptám se ho pobaveně. Jen se na mě podívá bezvýrazným pohledem. Ten pohled znám, měl ho těsně před tím, co přizabil jednoho otroka, který mě říznul při holení. Od té doby nikomu nedovolil, aby mě holil. Sám to zastával.

"Alene, jestli se něco Yukimu stane, tak tě prodám," varuji ho vážně. Zaskočeně se na mě podívá a ovládne se.

"Vaše koupel bude připravena, pane," oznámí mi bezbarvým hlasem. Povzdechnu si, ten si jen tak nezvykne.

"Můžeš mi konečně říct, co ti na něm tak vadí?" zamračím se na Alena.

"Nic, pane. Je vaše věc, koho si vezmete do postele," odpoví Alen klidně. Tak je to zase zrzek. No mě z něho klepne.

"Alene a velíš tu ty nebo já? Začni se krotit, jasné?" napomenu Alena ostře.

"Jak si přejete, pane," odpoví hluše Alen.

"Kam se podělo: vaše přání je mým rozkazem?" vybuchnu smíchem. Alen se na mě kostrbatě podívá a odejde z místnosti. Tak tohle tolerovat nebudu.

"Alene, okamžitě se vrať!" zaječím až Yuki poskočí. Trvá dvě minuty, než mě poslechne. Tohle tolerovat nebudu!

"Achyme, dvacet ran," pokynu k Alenovi rozzlobeně. Ten na mě vyvalí oči. Nikdy jsem ho, doteď, nepotrestal, ale on nikdy nebyl takhle drzý. Zapomněl, kde je jeho místo. Odpustím hodně, ale tohle je vrchol.

Jakmile Achym Alena odvede, opřu se o pohovku a vzápětí vyskočím, tady nevydržím. Rozhodným krokem jdu do zahrady a Yuki mě se lvem následuje. Sednu si do křesla a hledím do zahrady.

"Dones mi čaj," poručím Yukimu, který hned zmizí v kuchyni. Za chvíli se objeví s čajem, koláči a nějakými sušenkami. Co se týče toho, je dokonalý. Ví, že k čaji rád něco zakousnu.

Za pět minut za mnou přijde Alen, klekne si u mě a pohled zaboří do země. Zajímalo by mě, jestli pochopil, co mě naštvalo.

"Omlouvám se," ozve se Alen tiše. Pousměji se, pochopil.

"Doufám, že si z toho vezmeš poučení, Alene," prohrábnu mu jeho temné vlasy.

"Ano, odpoví mi Alen a podívá se po Yukim, který couvne.

"Potrestal bych tě, i kdyby tu nebyl," ozvu se varovně.

"Co na něm vidíte?" vyhrkne Alen. A jsme zase u toho. Povzdechnu si a promnu si kořen nosu. Začíná mě nepříjemně bolet hlava.

"Vidím na něm to, co vidím na tobě a už se k tomu nebudu vracet, Alene," zamračím se na něj.

"Od té doby, co tady je, jste se mnou nespal," ozve se trucovitě. Vyprsknu čaj, kterého jsem se právě napil.

S třísknutím položím šálek na stůl. Alen se na mě vzdorovitě podívá. Povzdechnu si. Já se z něj asi zcvoknu.

"Ty si koleduješ o pět a dvacet, Alene," zavrčím varovně.

"Pokud mi je vysázíte vy, budu potěšen," zavrní Alen, potěšen, že si konečně vydupal moji pozornost. Poraďte mi, co s tím cvokem mám dělat! Lehce ho plesknu a usměji se na něho. Alen šťastný, že je skoro všechno při starém, se mi opře o nohy a zavře oči. Ke mně se přiblíží Yuki, jestli něco nepotřebuji. Ukážu mu, ať mi nalije další čaj, jen, co se přiblíží ke stolu, Alen zavrčí jako pes.

"Alene, okamžitě toho nech," procedím skrz zuby. Tentokrát se i Yuki na něho nechápavě podívá a přelije čaj. Mám nervy na dranc.

"Ty trdlo jedno, nemůžeš dávat pozor? Podívej se, co jsi provedl!" vyletí Alen jako čertík z krabičky, talíře se sušenkami a koláči dá dál a šálek s konvicí na podnos. Vyletí směr kuchyně a za chvíli se objeví služka, která stůl pořádně utře.

"Já za to nemůžu," knikne vyděšeně Yuki.

"Jo, já vím, můžete za to oba dva," procedím mezi zuby.

"Moc toho lituji, pane," položí Alen na stůl šálek, jeho hlas nezní ani trochu kajícně.

"Čím to, že ti nevěřím?" povzdechnu si a napiji se.

"To mě mrzí, pane," podívá se na mě Alen.

"Lháři," zavrčím naštvaně. Neohradí se.

"Půjdu připravit koupel, pane," ukloní se mi a vzdálí se.

"Pane?" zaslechnu Yukiho. Otočím se k němu.

"Musím se koupele zúčastnit?" zeptá se váhavě.

"Ano, musíš. Čemu jsi nerozuměl, když jsem ti říkal, že budeš můj osobní otrok?" zeptám se ho.

"Omlouvám se, pane," zamumlá Yuki a skloní hlavu. Konečně někdo aspoň trochu vychovaný. Vezmu si koláček a pohladím lva, který ke mně přišel. Za deset minut ke mně přijde Alen, že je koupel připravena. Zvednu se a jdu k ní. Yuki cupitá za mnou. Vejdu do vyhřáté lázně, kde už čeká Alen, svlečený, na sobě jen ozdobou roušku. Když uvidí oblečeného Yukiho, zacuká mu koutek oka.

"Omluvte nás na chvíli, pane," podívá se na mě a Yukiho odtáhne za ucho, za minutu a půl se oba vrátí a oba v roušce, kterou Yuki stydlivě popotahuje dolů. Jestli to bude pokračovat ještě chvíli, spadne mu. Počkám, až mě svléknou a posadím se do vany o velikosti menšího bazénu.

Oba za mnou vlezou a začnou mě umívat, Yukimu po chvíli rouška spadne a on se stydlivě přikryje, volnou rukou sáhne po roušce. Chytnu ji a odhodím stranou.

"Tu ruku dolů," rozkážu mu a kývnu k houbě.

Yuki, rudý až za ušima poslechne a pokračuje v umývání, nemůžu vydržet a začnu se Yukiho dotýkat. Všude i na těch choulostivých místech, což se zase nelíbí Alenovi a doslova vraždí Yukiho pohledem.

Yuki občas nedokáže potlačit vzlyk nebo vzdech, nedokážu to rozeznat, jak je to jemné. Ale líbí se mu to, jeho penis tvrdne a vztyčuje se. Potěšeně se usměji a prstem mu přejedu po jeho dírce, když se trochu uklidní, proniknu kousek dovnitř.

Překvapeně vykřikne a snaží se mi ruku odtáhnout.

Pro tentokrát se stáhnu. Yuki se obrátí k východu.

"Nedovolil jsem ti odejít," můj hlas v tichu švihne jako bič. Yuki se vytřeštěně otočí zpátky a vrátí se. Stydí se, je to na něm vidět. Vezme znovu houbu a začne mě znovu umývat.

Alen se na Yukiho zamračí a pomáhá mu. Nakonec mě opláchnou a já vstanu, vyjdu z bazénku a nechám se osušit. Nahý vejdu do pokoje a lehnu si na postel, za chvíli ke mně přijde Alen a tázavě se na mě podívá, kývnu, proč mu neudělat radost?

Alen se potěšeně usměje a lehne si ke mně. Počkám, až se k nám přidá Yuki a začnu se mazlit s Alenem. Po očku se dívám, co to dělá s Yukim a potěší mě, že ho to vzrušuje, jak pochopím z jeho sevřených pěstí.

Škoda jen, že je tak mladý, nejsem zrovna na taková mláďata, i když v jeho případě, bych asi udělal výjimku, kdyby mě ten věk neodpuzoval.

Obrátím pozornost k Alenovi, který je vzrušný až moc, roztáhnu mu nohy a prudce do něj proniknu. Zasténá rozkoší a hned se začne hýbat.

"Ne," zabráním mu v pohybech a čekám, až se úplně uklidní, ale i tak se v něm nepohnu, to má jako trest. Alen tichounce zakňourá, ale neodváží se pohnout.

Přirazím a pak se v něm pohybuji, dokud se neuvolním. Jenže Alen se tak lehce nedá odbít, stále vzrušený se vrhne na můj penis a začne ho sát. Efekt to má přímo dokonalý, znovu se vzruším.

Alen se na mě usměje a otočí na mě svůj pevný zadek. Znovu do něj proniknu, dokonce ignoruji i jeho ruku, kterou mne svůj úd v mých přírazech. Vystříknu do něj a vyjdu z něj. Pak si lehnu do peřin a přikryji se. Alen se ke mně s vrněním přitiskne. Ještě čekám na jednoho, v očekávání se podívám na Yukiho, který se, se styděním pokouší zakrýt vzrušený úd.

"Alene," řeknu. Alen se na mě podívá a nakloní se k Yukimu, dá mu pryč ruce a vezme ho do úst. Začne ho laskat, dokud z Yukiho všechno nevyjde. Yuki tiše fňuká, a odvrací zrak.

"Jdeme spát," oznámím jim a zavřu oči. Nechám na Alenovi, aby mu vysvětlil, že se nemá za co stydět.