Část II

Mezitím se Aisen prochází po chodbách a přemýšlí, jak se vyhnout nechtěnému sňatku. Zahne za roh chodby vedoucí k severní věži. Podívá se před sebe a rychle uskočí za roh. Ani se nemusí snažit. Pár, který se zoufale tiskne k sobě, si ničeho nevšímá.

Aisenovi po rtech přeběhne veselý úsměv. Konečně ví, jak z toho ven. Jen se musí ještě o něčem ujistit. Vesele se rozběhne k Archemonově komnatě. Kousek před ní se zastaví. Uslyší hovor Archemona a otce. Pomalu se protáhne otevřenými dveřmi a nepozorovaně se ukryje na stejném místě jako posledně.

,,Ty to nevíš? Já jsem myslel, že jsi to už dávno pochopil."usměje se smutně Archemon ,,Aisen nikdy nebude můj. A to ho tolik miluji." zašeptá tiše

,,Aisen? To si ze mě děláš srandu? Já jsem myslel, že je to jen poblouznění a že se z toho vzpamatuješ! Uvědom si, že je můj následník a ne nějaký pobuda. Doufal jsem, že máš aspoň tolik rozumu, abys to pochopil." řekne s ledovým klidem Kiran

,,Poblouznění?" vypění Archemon ,,Vypadá takhle poblouznění? Řekni!" jedním pohybem vyvolá kouli a strčí ji Kiranovi pod nos.

Černovlasý mladík se dívá do vody, kde se objeví světlovlasý kluk.

Natahuje ruku, ale přelud mizí.

Zkouší ho vyvolat znovu, marně.

Seznamuje se s Kiranem a jede s ním na jeho dvůr,

kde ho znenadání uvidí.

Oči náhle svítí smíchem a nesmírnou láskou.

,,Odpusť mi. Kdybych to věděl, udělal bych to tak, abyste mohli být spolu. I on tě miluje. Promiň, ale já už nemohu nic dělat." omlouvá se Kiran se slzami v očích a pomalu se skloněnou hlavou odchází. Viděl už dost. Nechtěl jim ublížit.

Archemon v masce se schovává v koutku

a pozoruje Aisena na oslavě patnáctých narozenin.

V nestřeženou chvíli, když je poblíž,

ho strhává k sobě a líbá.

Pak jako přelud mizí.

Archemon se směje, když svou nešikovností Aisen padá do vody.

Děkuje mu za pomoc v kouzlech,

drží v náručí a doufá, že to bude navždy.

Dívá se ze stínu, jak Aisen čte báseň, kterou mu složil

a po jeho odchodu ji nemilosrdně spálí.

Dívá se za ním a doufá, že k němu cítí Aisen to samé.

Jsou na zemi a v milostném objetí, které jednou skončí.

Ukazuje mu hvězdy a říká mu jejich názvy,

ale on sám se dívá na něj.

Archemon přísahá věrnost králi,

však do očí se dívá Aisenovi.

Učí Aisena magii, kterou ho učil jeho otec.

Archemon odjíždí za svým posláním

a už v bráně se těší na návrat.

Přijíždí a Aisen ho radostně vítá.

Po téhle vzpomínce kouzlo zruší a aniž by se zajímal, jestli tam někdo je, dojde k nedalekému křeslu a se slzami v očích se do něho zhroutí. Neslyší ani Aisena, který s radostným úsměvem vychází ze své skrýše a ve dveřích se ještě obrací.

,,Díky, teď vím, co dělat." odchází.

Aisen míří přímo ke komnatám princezny Laweny. A po zaklepání, aniž by bral ohledy na slušné chování, vchází dovnitř. Vidí princeznu, jak se rychle snaží ukrýt dopis a usměje se.

,,Princezno, mohu s vámi chvíli mluvit o samotě?" zeptá se, aniž by bral v potaz pohoršený pohled její gardedámy.

,,Jistě." odpoví zmateně a pošle svou přítelkyni za dveře.

,,Věříte mi, princezno?"zeptá se po zavření dveří a natolik nahlas, aby ho slyšela jen princezna stojící kousek od něj.

Lawena se na něj zmateně podívá a zkouší mu číst v očích.

,,Věřím, princi, nevím proč, ale věřím."odpoví a mluví pravdu.

,,Tak mi prosím věřte i zítra. Ten útěk je zbytečný a stejně by se nepovedl." řekne a odchází nechávajíc zmatenou princeznu za sebou.

---

Všichni jsou shromážděni v korunovačním sále a čekají na událost roku. Korunovaci Aisena a jeho svatbu s princeznou Lawenou.

Jsou tam i živly s jejich ochránci a patrony. Jsou vítanou atrakcí. Ještě nikdo je neviděl a tak se mezi sebou dohadují, komu patří který živel. Dívají se na barevné prameny v černých vlasech a podle nich se snaží hádat.

Vorden své bratry informuje o jejich odhadech a perfektně se baví. Věří, že Aisen to vymyslí tak, aby mohl být s Archemonem. Dokonce ani on neví, co má za lubem.

Archemon stojí ve stínu u dveří, připraven dostat svou lásku odtamtud, kdyby odmítl. Přesně v to doufá.

Aisen se dívá na Archemona a mlčky ho žádá, aby mu věřil. Cítí tázavé pohledy Reda a princezny, ale nereaguje na ně. Ví, že mu věří.

Konečně se dveře otevírají a vchází Kiran se svou ženou. Smutně se podívá na syna a zahájí korunovaci. Pokyne Aisenovi, aby předstoupil a poklekl. Přistoupí k němu i sluha, který na polštáři drží korunovační korunu.

Kiran se nadechne a zpečetí synův osud.

,,Princi Aisene, přijímáš korunu krále a sním i ruku princezny Laweny, jediné dědičky království Darsen?" podívá se Aiosenovi omluvně do očí.

,,Příjmám otče." řekne a spiklenecky mrkne na princeznu a bratra. Redovi, kterému konečně dojde, co má Aisen za lubem, zacukají koutky smíchem a postaví se tak, aby kolem něho musel projít k trůnu.

Kiran Aisenovi posadí na hlavu korunu.

,,Jmenuji tě králem Fardes, jednej podle svého přesvědčení a srdce, synu." řekne to s klidným svědomím. Přece jen si všiml spikleneckého mrknutí.

Archemon se tiše vytratí. Už není, na co by čekal. Jeho svět se zhroutil.

Král Aisen uchopí ruku princezny a za udiveného šepotu s ní kráčí k trůnu. Zastaví se před Redem. V sále to zašumí ještě víc.

,,Princi Rede, já Král Aisen z Fardes, se tě ptám, přijmeš korunu a s ní zodpovědnost, která k ní náleží, jakož i ruku princezny Laweny? Budeš ji ctít a milovat do konce svých dní?"zeptá se bratra.

,,Ano, králi. Přijímám s největší ctí korunu i ruku princezny Laweny." odpoví Red se slzami štěstí v očích.

,,I já přijímám s největší ctí tvé rozhodnutí, Králi Aisene." rychle řekne Lawena.

Zatímco Red přijímá korunu a stává se králem, Lawena tiše Aisenovi děkuje za jeho rozhodnutí. Vždyť tím se vzdal i následnictví. Už nikdy nebude králem. Korunu Erienu převezme princ Red.

Nikdo proti tomu nemůže vznést jakékoliv námitky. Vše proběhlo podle přísných pravidel dvorní etikety.

Aisen se rozhlédne po sále. Hledá Archemona, ale ten je pryč. Se špatným tušením vyběhne ze sálu. Za ním se rozběhne i Kiran s Airien. Vorden a ostatní je následují.

Iren se na chodbě odpojí a vyběhne na severní hradby. Ještě předtím vyčaruje ohnivé kotě, které pošle za ostatními.

Aisen bez dechu vletí to Archemonovy komnaty, ale tam není. Jen ve vzduchu visí svitek. Rychle ho rozbalí a vytrysknou mu z očí slzy. Ve svitku stojí.

Svitek mu vypadne ze ztuhlé ruky. Pořád tomu nemůže uvěřit.

,,To je idiot. Proč to udělal? Aisene, musíš za ním a vtlouci mu do té jeho hlavy trochu rozumu. Tedy jestli ji nemá proto, aby mu nepršelo do krku." vzteká se Vorden.

,,To není tak jednoduché, Vordene. Jestli odjel, tak jel na Krandorovi. Toho žádný kůň nepředhoní, ani jednorožec. Jedině drak, ale ti jsou příliš hrdí na to, aby vezli člověka." Řekne Erkan a v duchu nadává na svého bratra.

,,Ten kretén. Počkej, až se mi dostaneš do rukou, Archemone!" bezmocně nadává Aaron.

,,Co je to za kotě?" všimne si Kiran zvířátka, které se mu ochomýtá kolem nohou.

Všichni se na něho obrátí a kotě se přemění do slov:

Aisen vyběhne jako první a ostatní za ním. Rychle míří na severní hradby. Když tam doběhnou, Iren se v klidu opírá o hradby a zkoumá nebe před sebou.

,,Dokážeš ho přivézt zpět?" vyhrkne Aisen otázku, aniž by se staral o to, že se Iren lekl.

,,Takže odjel? To mě nepřekvapuje. Když jde o tebe, je zbrklý." suše okomentuje jejich přítomnost.

,,Tak dokážeš nebo ne?" zařve na něho Aisen.

,,Bohužel ne. Ty budeš muset za ním." podotkne Iren.

,,Ale jak?" zeptá se ho Aisen.

,,No, mám na to sedm slov." uličnicky se zazubí Iren.

,,Jak sedm slov, ty inteligente?" chytí ho vztekle za halenu Aisen.

,,Vlastně osm. A laskavě mě pusť." s klidem opáčí Iren.

,,No, čekám!" zasyčí Aisen a pustí ho.

Iren se uličnicky usměje, zvedne prst a řekne:

,,Mám draka a nebojím se ho použít! FIRE!!" poslední slovo už zakřičí.

,,Co to bl…" začne naštvaně Aisen, když je přerušen zařváním.

Kolen západní hradby se mihne rudý drak a žene se přímo k nim. Nikdo z něho nemůže spustit oči. Drak opatrně přistane na hradbách a složí křídla. Rudé šupiny se zalesknou ohněm, když obrátí hlavu k Irenovi.

,Copak se děje, maličký´ promluví na něho.

Iren k němu přijde a něco mu šeptá do ucha.

,To víš, že ano. Archemon si zaslouží štěstí. Tak co, Aisene, poletíme?´ obrátí hlavu na Aisena.

Ten šťastně přikývne a vydrápe se mu na záda. Drak se otočí a opatrně se s roztaženými křídly odrazí.

,,Leťte s větrem v zádech." křikne za nimi Aaron a spolu s bratry a ochránci se obrátí a už se řítí schodištěm přímo na nádvoří. V momentě, kdy tam dorazí, vběhnou na nádvoří i Krandorové. Všichni rychle naskočí a už se ženou z brány.

---

Kiran stojí na hradbách a aniž by si všiml, že všichni zmizeli, obrátí se na Irena.

,,Kdes k…"zmateně se rozhlédne.

,,Kde jsou?" zařve.

,,Miláčku." zavolá ho Airien a ukáže na nádvoří.

Kiran se podívá dolů a pozoruje, jak nasedají na koně a uhání k bráně.

,,Bez Archemona a Aisena se nevracejte!" křičí za nimi.

,,Jasně, tati." zaslechne Aarona a už jich není.

,,A co řekneme hostům, když se s nimi nevrátíme?" zeptá se se smíchem Airien.

,,Že se ztratili na cestě osudu." prohodí Kiran a vracejí se do sálu.

---

Zatím Aisen na drakovi uhání směrem k Archemonovu sídlu, jak doufá. Letí hodně rychle a krajina pod nimi se rychle mění.

,Podívej se dolů, maličký´ obrátí drak na něho svou hlavu.

Aisen poslechne a uvidí Archemona. Zničehonic se jeho kůň začne vzpínat a Archemon sletí dolů. Aisen se lekne.

,Neboj se, jen nám chce dát víc času. A jemu se nic nestane, jen se zdrží´ uslyší draka.

Znovu se podívá dolů a s úlevou sleduje, jak vstává a pomalým krokem míří ke svému koni.

Za chvíli drak zamíří k nenápadnému většímu domku na kraji lesa. Přistane a Aisen sleze.

,Teď si musíš poradit sám, já jsem udělal, co jsem mohl´ řekne drak a odletí.

Aisen dojde ke dveřím a zlomí pečetící kouzlo, kterým je dům chráněný. Vejde dovnitř a usměje se. Jak čekal. Všude zmatek a nepořádek. Rychle uklidí, aby měl víc místa a na jedno místo si připraví munici, kterou hodlá použít na toho tvrdohlavce. Pak si sundá plášť, rozepne košili a čeká, kdy se objeví. Nemusí čekat dlouho.

---

,,Nevím, co to do tebe vjelo a proč jsi mě shodil. No zřejmě jsi k tomu měl důvod, tak zatím ahoj, Krene." rozloučí se Archemon se svým Krandorem a pustí ho.

Obrátí se ke dveřím a začne nadávat, protože si všimne zlomené pečetě.

,,Který blbec mě zase otravuje? Já mám svých starostí dost i bez toho, abych se otravoval s nějakými idiotštinami." Kleje sám pro sebe hlasitě a vstoupí do dveří, které za sebou zavře.

V momentě mu na hlavě přistane cínový pohár zároveň s nadávkami.

,,Jediný blbec jsi tu ty, osle!" zařve hlas, o kterém nedoufal, že ho ještě někdy uslyší.

Ohromeně se podívá před sebe a uvidí Aisena v rozepnuté košili, jak stojí kousek od něj. Překvapeně na něho hledí.

,,Co tu děláš?" vyrazí ze sebe. Kouká na něj a snaží se ignorovat rozepnutou košili a jeho hladkou, svůdnou kůži pod ní.

,,Nemáš být náhodou na hradě a slavit svou svatbu?"snaží se udržet klid, i když by se na něj nejraději vrhl.

,,Venku tě čekají bratři, tak se sbal a vypadni."zařve.

Aisen jen pozvedne ruku a lusknutím prstů nechá zmizet dveře za Archemonem.

---

Nedaleko domu mezitím živly a jejich doprovod seskočí z koní a pozorují, jak Archemon vchází dovnitř. Pak se začnou dohadovat, kdo tam půjde a řekne jim, že se mají dostavit ke Kiranovi. Všichni, mimo Therana. Ten pozoruje dveře domu.

Po chvilce si odkašle.

,,Ehm, kluci, máme problém." řekne opatrně.

Nevšímají si ho, jen Aaron ho zaslechne.

,,Jaký problém?" otočí se na Therana Aaron. Teď zpozorní i ostatní.

,,Ty dveře zmizely." uchichtne se Theran.

Všichni se otočí tím směrem a začnou se pochichtávat.

,,Tak mám pocit, že to Archemon pěkně schytá." rozumuje Narumi a obejme Aarona kolem pasu.

,,Nemá být takový blbec." uleví si Iren a pohladí drobného dráčka, který se k nim před chvíli připojil.

,,Upřímně lituji Archemona. Jestli je Aisen aspoň trochu po Kiranovi, bude Archemon rád, když vyvázne jen s modřinami. Neměl říkat osudu nikdy." zafilozofuje si Erkan.

,,Co na to říkáš, broučku." zavrní Narumi do ucha Aaronovi.

,,Osudu nikdy neříkej nikdy. Stejně tě dostihne na cestě osudu" zabručí Aaron.

,,Přesně tak, miláčku." souhlasí Narumi a dá mu pusu.

Všichni se otočí a jdou ke koním.

,,Počkat." zarazí se Iren, když nasednou. ,,Neříkal náhodou táta, že se nemáme vracet beznich? Co mu řekneme?"

,,Že se nám ztratili na cestě osudu." odpoví Vorden a všichni se smíchem odjedou.

---

Archemon na ten kousek jen vyvalí oči, tohle ho neučil a to jen z toho důvodu, že tohle kouzlo mohl zrušit jen ten, kdo ho použil.

,,J-Jak ses to naučil?" chce vědět.

,,To tě nemusí zajímat." zavrčí Aisen ,,…nejdřív si to vyřídím s tebou."

Pořádně se nadechne.

,,Jak ses mohl opovážit beze mě odejít?" hodí po něm mísou ,, …máš vůbec mozek, nebo to jen předstíráš?" následuje talíř ,,Zajímalo by mě, kolik máš IQ, inteligente." další pohár.

,,Na rozdíl od tebe mám takové IQ, že jsi ho ještě neviděl! A přestaň házet mým nádobím, mám jenom jedno!" zařve Archemon a uhne skleněné váze, která se rozbije.

,,Opravdu?" hodí další mísu, pomalu mu začíná docházet munice, už zbývá jen ošatka s ovocem. ,,Tak to jsem opravdu na to IQ fakt zvědavej. Přejetá ropucha má větší mozek než ty!" začne házet jablky. Když mu dojdou, hází hrušky.

,,Mám IQ 234, ty drzej zmetku, a ta ropucha tu už byla, nauč se něco jiného." křičí na něho Archemon a uhýbá hruškám.

,,No, tak to máš pravdu, IQ absolutní nuly jsem ještě neviděl! Jak se to do tvé jedné mozkové buňky vůbec vlezlo? Vždyť tam máš jenom pavučinu a i ta se musí krčit!" hodí po něm poslední hrušku.

,,Tak to už by stačilo. Jak se opovažuješ shazovat moji inteligenci, ty sám ji nemáš větší! Měl bych tě přehnout přes koleno, ty malej smrade!" dochází mu trpělivost.

,,Kdo je u tebe smrad, ty mimino! Divím se, že ses vůbec dostal tak daleko!" Aisen začíná vidět rudě.

,,Kdo je u tebe, mimino? Abys věděl, je mi přes devět set let! To ty jsi škvrně." ďábelsky se usměje, když vidí, že Aisen už nemá žádnou munici a začne se přibližovat.

Aisen se zoufale rozhlédne a začne couvat. Tohle nevypadá dobře.

,,Drž se ode mě co nejdál, já jsem s tebou ještě neskončil. Okamžitě mi řekni… áááááá." zakopne o schod, kterého si nevšiml a spadne na zem.

Archemon se ďábelsky zasměje a svalí se na něho. Chytí mu ruce a sevře je jednou rukou nad jeho hlavou. Druhou zabloudí pod košili a rty umlčí jeho protesty. Archemon mu pustí ruce a sám mu sundá košili, která mu překáží v prozkoumávání jeho těla. Aisen se přestane bránit a dá se do sundávání jeho košile.

---

,,Můžeš mi konečně říct, jak to, že jsi tady a ne na hradě?" zeptá se Archemon, když na zemi odpočívají po vášnivém milování.

,,No, Red se rozhodl, že si vezme s mým požehnáním princeznu a korunu. No a vzhledem k tomu, že nějaký blbec, nechci ukazovat kdo, se vypařil uprostřed korunovace, musel jsem ho jít hledat." zabručí Aisen do jeho krku, který zrovna líbá.

,,Aha, tak to už chápu. Jen by mě zajímalo, co to mohlo být za blbce." zvedne se ze země a chytne Aisena do náruče.

,,Hej, co to děláš?" zakřičí Aisen a chytne se ho kolem krku.

,,Myslel jsem, že v posteli to bude pohodlnější." zasměje se Archemon a odnáší svůj osudový poklad tam, kam patří…