Část II

,,Podívejme se, koho tu máme. Dva ochránce a ten kluk určitě mezi ně nepatří. To by byl ve výcviku. Takže to musí být jeden z těch chráněných." promluví jeden z nich.

,,Tak se mi zdá, že jsi trefil hřebíček na hlavičku. Ale který to je?"zeptá se hlas za námi.

Prudce se obrátíme a uslyším vzteklé zaklení Jacka. Za námi stojí další čtyři.

Nenápadně vyvolám svůj živel, když mě chytne za ruku a mírně zavrtí hlavou.Agro mi před časem řekl, kdo jsem a naučil mě oheň používat. Rozhlédnu se, má pravdu, jsme moc blízko budov. Něco by mohlo začít hořet. Potichu zakleji a vyčaruji ohnivého motýlka, kterého nenápadně pošlu pro ostatní. Teď se můžeme jen modlit, aby dorazili včas. Agro, se jen smutně usměje. Nevěří, že přijdou včas.

Po chvilce si všimnu nenápadné uličky, spíš mě na ni upozorní Tom a já ostatní. Rychle se k ní vrhneme a než stačí zareagovat útočníci, tak v ní zmizíme. Uličkou se dostaneme na prostranství. A v zápětí jsme obklíčeni asi dvaceti útočníky. Dostali jsme se z bláta do louže, aspoň mně to tak připadá.

,,Pozor!" ozve se náhle ze shora. Tak tak stačím uhnout a vedle mě dopadnou tři postavy.

,,Tak tomu se říká větrný expres, Dayumi. Ahoj, bráško, vidím, že jsme se sem dostali včas."zazubí se Daisuke a postaví se čelem k útočníkům.

,, No jo, lovci, ti aby někde chyběli."zabručí.

,,Ty idiote, to jste nemohli zaútočit ze zálohy? Teď nás tu mají jak na talíři!" vybuchne vztekle Agro. Daisukeho nemůže od jisté doby ani cítit.

,,Co tu dělá ten ledovec?"zavrčí Daisuke na adresu Agra.

,,Je to můj stíci a ledovec rozhodně není." ozvu se pobaveně.

,,Tak vítej do rodiny…? Jak se vůbec jmenuješ?"zeptá se Daisuke.

,,Agro." zaskřípe zuby.

,,Vítej do rodiny, Agro" přivítá ho Daisuke.

,,No to je dáreček. Všechny zrůdy pohromadě." zachechtá se jeden z útočníků.

,,Aby se ti ten dáreček nevymkl z ruky." Zazubí se Devon.

Kývneme na sebe a přivoláme své živly. Za okamžik před nimi stojíme v plné parádě. Všichni jsme oblečeni v bílých kalhotách a halenách, ale s jinými tunikami.

Daisuke v modré s trojřadým safírovým pásem. Dayumi ve stříbrné s trojřadým diamantovým pásem. Devon v zelené s trojřadým smaragdovým pásem a já v červené s trojřadým rubínovým pásem. Znaky na tunikách zmizely.

Útočníci polknou a udělají krok zpět, pak se jak na povel obrátí směrem k uličce a chystají se k útěku. Je jim jasné, že nás už nedokážou porazit. Ale tam stojí Narumi, Erkan a ostatní, včetně patronů. Připojíme se k nim a postavíme se tak, aby nemohli utéct.

Po chvíli se útočníkům na tváři objeví úsměv. Prudce se otočíme a strneme.

Za našimi zády jich je dobrá stovka a další přicházeli! Rychle se přesuneme tak, aby nám nemohli na záda.

,,No, tak teď to cvičení zřejmě nebude." podotkne se šibeničním humorem Erkan. Archemon se jen uchechtne.

Daisuke pohodí modrou hřívou ,,aspoň se nebudeme nudit."

,,Jsem rád, že to bereš pozitivně." zabručí světlovlasý muž vedle Daisukeho.

,,Ber život s nadhledem, Sono!" napomene ho Daisuke a vlepí mu pusu.

,,Tak jdeme do toho." Zavrčí světlovlasý kluk se smutnýma očima.

,,Aisene, teď jde o život! Kroť se!"okřikne ho Archemon.

,,Bez tebe ten život nemá cenu, lásko." smutně se usměje Aisen na Archemona. Ten zbledne.

Pak to začne. První zaútočí lovci.

Archemon je odrazí kouzlem a vrhne se s rukou plnou blesků přímo doprostřed. Aisen se vrhne hned za ním a ostatní je následují. Dayumi vrhá proudy vzduchu spolu s větrnými víry, Devon se snaží vyvolat zmatek mezi útočníky mírnými zemětřeseními a Daisuke se ohání vodou, na můj vkus až moc. Za chvíli se semknou u mě.

,,To je nemožné, je jich tolik, že jakmile zabijeme jednoho, tak dalších deset nastoupí místo něho." vzteká se Sono.

,,Myslím, že nemám na výběr, chtěl jsem to udělat až v Erienu. Ale jestli to neudělám teď, tak se tam ani nedostaneme. Vordene, Aarone, Therane, Irene, proč chcete vládnout živlům a co se stane, když se od vás odpoutají?" podívá se nám do očí.

,,My jim nechceme vládnout, jestli si nás vybraly, dobře. Ale nemůžeme je využívat bez jejich vůle. Žijí svůj vlastní život, jsou svobodní stejně jako my. Jestli se odpoutají, bude to jejich volba a jejich rozhodnutí. Byli jsme živí s nimi, budeme živí i bez nich."odpoví za nás za všechny Daisuke. My ostatní přikývneme. Mluvil nám z duše.

,,Pak ať se stane, co se má stát. Vyhrňte si rukávy na levé ruce." řekne Archemon.

To za nás udělají naši ochránci.

,,Jme s vámi, ať se stane cokoliv."odpoví za všechny Sono.

,,Jste pevně rozhodnuti?" zeptá se jich Archemon. Ochránci jen přikývnou.

,,To je tedy divadlo, počkáme si na konec. Zrůdy umřou i bez našeho přičinění. Tohle nikdo nepřežil."ozve se se smíchem jeden z lovců.

Na zápěstích se nám objeví barevné náramky. Dost nechápavě se na ně díváme.

,,Tak jsme vás poznali a taky podle řetízků." usměje se Narumi.

"Byl bych rád, kdyby nám ty řetízky zůstaly, stačili jsme si na ně zvyknout." Zabručí Devon a ostatní jen přikývnou.

,,Ante." řekne Archemon. Náramky se doslova rozprsknou, ale jinak se nic neděje. Nechápavě se podíváme na Archemona.

,,Jste praví nositelé živlů, proto vám neublížily." Usměje se Archemon.

,,Co by se stalo, kdybychom nebyli?" zeptám se.

,,Zemřeli byste."odpoví Archemon.

,,Takže zpět do boje." otočí se na ohromené lovce.

,,Myslím, že je na čase tu žabomyší válku skončit." pronese k nim.

,,Archemone, jestli je tohle žabomyší válka, tak bych jim to vítězství mile rád nechal. Beztak mají v kalhotách." ozve se Daisuke, vlastně Vorden.

Trochu mávnu rukou a asi půlku lovců spálím.

,,Jé pardon, já nechtěl." omluvím se a cítím, jak Agro, který mě objímá, se začne trochu otřásat. Podívám se na něho a vidím, že se snaží udusit smích.

,,Bráško, pozor!" vykřikne Erkan a kouzlem strhne Archemona, který stojí kousek před námi k zemi. Nad ním se ve výši krku prožene šíp.

,,Tak dík, Erkane. Tohle by můj krk asi nerozdýchal."zabručí Archemon.

,,A Vordene, proč jim chceš to vítězství přenechat?" otočí se na něj Archemon, předstírajíc, že si nevšiml rychle mizejících lovců.

,,No, někde jsem četl, že žabomyší válku může vyhrát jedině vůl." podrbe se na hlavě Vorden a rozhlédne se. Po lovcích nikde není ani vidu ani slechu.

Jediná reakce, kterou tou větou vyvolá, je hromadný výbuch smíchu, při kterém se sesypem na hromadu.

,,Co se smějete, já to vážně někde četl." ohradí se nechápavě, ale s úsměvem na rtech Vorden.

,,Dobře miláčku. Tak co kdybychom se přemístili do vily? Tady pánové nám dluží pár vysvětlení." ukáže Sono se smíchem na Archemona s Erkanem, kteří si utírají slzy od smíchu.

Tak vstaneme, my už v normálním oblečení, a za občasného výbuchu smíchu se přemístíme do vily.

,,Tak, Erkane, Archemone, vyklopte to." ozve se Sono.

,,A co?" zeptá se Archemon.

,,Začneme znakem, co má Erkan na rameni."ozve se Narumi.

,,Jak jsem pochopil z té ukázky při boji. Erkan je čaroděj, ale pořád to nevysvětluje fakt, že ho znak akceptuje."

,,Musím ti tleskat, že sis všiml. Tak od začátku. Jmenuji Erkan. Byl jsem ochráncem, skončil jsem, když zemřel můj přítel Shiro, po něm jsem převzal znak. Jo a jsem čaroděj, jak sis stihnul všimnout. Chceš ještě něco vědět?"zeptá se Narumiho.

,,Jo. Kdo ve skutečnosti jsi a proč jsi nazval Archemona bratrem?" zavrčí Narumi.

,,Jsem mladší bratr Archemona. Jestli chceš, tak ti to potvrdí. Spolu s Magikem, pod přezdívkou Nakre, jsem založil ochránce. Stalo se tak před osmi sty deseti lety. Na pláni Erdmont. Mně je osm set padesát let. Ne, tvůj bratr to nevěděl." ukončí do hrobového ticha.

,,Proboha, čekal jsem všechno, ale tohle ne. Věřím ti. Ty informace odnikud nemáš. Nejstarší neví ani to, že Archemon má bratra. A ta podoba je až moc dokonalá, než aby to byl podvrh." Ozve se Sono.

"Tenhle dům pozná přetvářku. Proto jsem ho chtěl za každou cenu." dodá na vysvětlenou.

,,A ten znak ho akceptuje z toho důvodu, že je zakladatelem." zkusím hádat.

,,Ne tak docela. Znak vlastně vyhledává ty, kteří jsou s tou osobu, nesoucí znamení ochránit a zkrotit její elán."zamručí Archemon.

,,Takže vlastně akceptuje ty, kteří jsou schopni nás udržet v klidu, že?" shrne vše do kostky Devon.

Archemon jen kývne.

,,A co ty náramky?" zeptá se Iren.

,,Vlastně vás měly chránit před prozrazením a limitovat vaši moc nad živly, aby se nestalo to, co před chvílí." ozve se Erkan, Archemon jen kývne.

,,A můžu se zeptat, co jsou to za zvířata, co mají ochránci na tunikách?" zeptám se na další věc.

Ty černé koně s půlměsícem na hlavě nemůžu pustit z hlavy.

,,To jsou Krandorové, nebo taky se jim říká půlnoční koně. Magické zvíře. Čarodějové je prakticky vybili kvůli kouzelné moci. Křída vyrobená z jejích kostí má strašně velkou kouzelnou moc. Bez její pomoci bychom nemohli cestovat mezi dimenzemi. Jediní, kdo to dovedou bez ní, jsou ochránci, já, Aisen a Kiran a ještě Erkan. Na poslední chvíli se je Magikovi podařilo zamknout za časovou bránou. Až se vrátí draci, jejich přirození ochránci, tak je Magik vrátí."odpoví Archemon.

,,To bylo chytré." podotkne Erkan.

,,A kdo je Magik?" uhodí Sono na Erkana.

,,Kdo si počká, ten se dočká. Prozrazení je na něm. Přece nechcete zkazit Kiranovi překvapení?" zasáhne Archemon.

,,Jo, to tedy bude překvapení. Škoda, že se ho dozví až za měsíc." Uchichtne se Aisen a už tuší.

,,Do Erienu vyrážíme zítra, Aisene." řekne ledově Archemon a Aisen sklopí hlavu.

,,Tak to ne." zasáhne Vorden.

,,Chci se naučit zacházet s mečem a odmítám to dělat na Erienu, kde bych byl nejspíš terčem posměchu. Dál se musíme pořádně naučit ovládat své síly, nebo mávnutím ruky všechny vyvraždíme, jak se nedávno podařilo Irenovi. Nehledě na to, že se s bratry chceme lépe poznat. Vždyť jsme se poznali nedávno." Vyjmenuje důvody, které musí uznat i Archemon.

,,Jak chcete. Od zítřka vám začíná tvrdý výcvik a nemyslete si, že vás budu nějak šetřit. Jak by to udělali na Erienu." Zavrčí Archemon a vydupe schody do svého pokoje.

Aisen se pustí okamžitě za ním a zabouchne za nimi dveře.

,,Co si o sobě myslíš? Ty důvody jsou rozumné. Nebo se mě chceš tak rychle zbavit? To ti tak překážím? Pořád si myslíš, že jsem malé děcko, které jsi učil znát hvězdy, kouzlit a šermovat? Mám pro tebe překvapení, Archemone, já jsem dospěl." Ječí na Archemona, až to jde slyšet v přízemí.

,,Myslíš, že to nevím? Jak myslíš, že mi je? Pořád kolem tebe chodit a nesmět se tě dotknout, políbit tě. Pro mě bylo pozdě, když jsem tě tenkrát spatřil vykukovat za sloupem. Už tehdy jsem věděl, že jsem ztracený. A pak, po měsíci, jsem zjistil, že jsi Kiranův nejstarší syn a že se máš oženit s dědičkou sousedního panství. Kdybych to věděl, upaloval bych ze dvora světelnou rychlostí. Nikdy bych se nestal jeho dvorním čarodějem." zhroutí se bezmocně na postel a z očí mu tečou slzy jak hrachy.

,,Pořád máme ten měsíc. Nevím, co se pak stane a je mi to jedno, ale daruj mi tenhle měsíc prosím." zašeptá Aisen a přistoupí k němu.

První polibek je váhavý. Archemon zajede rukama pod tričko a pohladí ho po břiše. Z Aisenových úst unikne zastenání, obejme ho kolem krku, přitáhne si ho blíž, aby ho mohl políbit. Na rtech ucítí Archemonův dobyvačný jazyk a pootevře rty, aby mohl dovnitř. Ruce sundá z krku a horečně začne rozepínat knoflíky na jeho košili. Když je hotov, sundá mu ji a pohladí pevné svalstvo na hrudi. Archemon zasténá a sundá mu triko. Poté ho položí na postel, nakloní se nad něj, aby ho políbil. Tahle noc a pár dalších budou jen jejich.

---

Ostatní jen zaraženě pozorují jejich odchod a když se ozve křik, bratři se otočí, vezmou patrony a jdou si sednout k jezeru.

,,Tak jak jste se vlastně měli? A jak jste žili?" zeptá se Iren.

,,Dobře, už od začátku jsem byl se Sonem. Vyrůstal jsem jako jeho bratr. Bylo to šílené. Každý den jsem ho měl za zadkem. Buď jeho nebo ty, co jsem považoval za rodiče. Hrozně jsem se bál vody. Netroufnul jsem si k ní ani na pár metrů. Když mi bylo deset, tak mu došla trpělivost a hodil mě do ní. Pak pro mě musel skočit, pokud mě skutečně nechtěl utopit. Pár měsíců z toho měl záchvaty smíchu. A já tenkrát netušil proč."začne Vorden.

,,Tys vážně měl z vody strach?" vymáčkne ze sebe mezi smíchem Iren.

,,Já to můžu potvrdit." ozve se za našimi zády Sono.

,,Tenkrát jsem myslel, že umřu smíchy. Kluk, který ovládá vodu, se bojí vlastního živlu."

,,Tak proto ses jednu dobu u hlášení bezmála lámal smíchy a my přemýšleli, co za tím může být." Ozve se Narumi, který jde vedle něho.

,,Co tu děláte?" zeptá se Daisuke.

,,Chceme jim dopřát trochu soukromí." pousměje se Jack.

,,Já žil tady. Kousek odtud. Dětství jsem měl fajn, až na něho." ukáže na Erkana.

,,Dost mě hlídal. Bylo to strašné. Otočíš se a máš ho za zády. Nehledě na to, že mě urážel, kudy chodil." Zašklebí se Aaron.

,,Já se přestěhoval nedávno z města. Údajně na doporučení lékaře. Ten co se vydával za našeho otce se snažil mě a Jacka, byl to můj bratr, vychovat na bojovníka. U mě se to celkem minulo účinkem. Radši léčím, než bojuji, ale základy znám." poodhalí své dětství Theran.

,,Já to měl trochu horší. Dlouho jsem si myslel, že jsem nalezenec. Když mě našli, dali mě do dětského domova. Asi ve třech letech mě adoptovala nějaká rodina. Začali mě týrat, ale tak, aby to úřady nezjistily. Šli po penězích, o mě zájem neměli. Jednou, když mě bili, zničehonic vzplanula kuchyň. Druhý den jsem byl zpět v domově. Po téhle zkušenosti jsem adopce odmítal až do šesti, když přišli další, kteří měli o mě zájem. Vkráčel jsem do ředitelny s pevným odhodláním odmítnout. To rychle odkráčelo, když jsem je viděl a když jsem viděl Agra, který tam byl s nimi. Nastěhoval jsem se k nim a bylo mi tam dobře. Občasné kontroly byly také spokojené. Vyšlo by to hned, kdyby na mě Agro jednou nevyjel a zrovna do toho nepřišla kontrola. Ještě ten den mě odvezli. V domově jsem vydržel asi den, než jsem utekl. Vracel jsem se domů k Agrovi. Tak to proběhlo asi pětkrát, než to úřady vzdaly a nechaly mě tam. Pokaždé mě odvezli někam jinam. Na posledním útěku jsem potkal Toma, šel za mnou asi čtyři dny, než jsem ho vzal na milost. Když jsem dorazil domů, čekala tam na mě policie, aby mě odvezla zpátky. Byla tam i ta pracovnice, co mě s Agrem nachytala. Zeptala se mě, proč pořád utíkám. Tak jsem jí to řekl. Sice mě ten den odvezli, ale za tři dny, kdy jsem v domově udělal hotové peklo, jsem byl zpět i s adopčními papíry. A bylo to pod podmínkou, že se mi Agro bude vyhýbat. Ta podmínka vzala za své, když jsem mu skočil kolem krku a políbil ho." zavzpomínám na staré časy.

,,To si pamatuji. Tak šokovaný výraz, jako u té úřednice, jsem ještě neviděl." zasměje se Agro.

,,Co tu řešíte?" zaslechneme za sebou. Otočíme se a uvidíme Aisena.

,,Pojďte spát, zítra vám začíná výcvik."

Všichni se zvedneme a poslušně si jdeme lehnout.

---

,,Sakra, Vordene, takové nemehlo nepamatuji. Ty záhony máš zalít, ne utopit." láteří Archemon, který se snaží naučit Vordena zacházet s vodou.

My ostatní se lámeme smíchy. Ale musím uznat, že už mu to jde líp. Před týdnem, když jsme začínali, úplně zatopil údolí. Přitom skoro měsíc nepršelo. Nikdo z lidí nechápal, jak se to mohlo stát. Z těch důvodů, co dávaly na vysvětlenou v televizi, jsme byli mrtví smíchy tři dny. Nejlepší a na tom jsme se shodli jednohlasně, byl ten, že mimozemšťané zkoumali přizpůsobivost lidí ve vodě.

,,Já a nemehlo a cos říkal, když Iren vypálil stodoly v okruhu jednoho kilometru? Dva dny hledali žháře! A nebo Theran, který místo toho, aby nechal vyrůst strom, vytvořil z městečka džungli, kterou jste kouzly likvidovali pět hodin? A to nemluvím o Aaronovi, který místo vánku, který jsi mu přikázal vytvořit, stvořil pět, podotýkám pět tornád." obhajuje se vztekle Vorden.

,,No dobře. Ale oni už to zvládli! To ty jsi nemehlo, co týden zkoušíš to samé a se stejným výsledkem." zaječí Archemon.

,,To je tedy vděk! Já se to pokouším co nejvíc prodloužit, abyste na sebe měli s Aisenem co nejvíc času a jediné, co tu slyším, je to, že jsem nemehlo!" zaječí zpět na Archemona, který stojí jako sloup, ve tváři rudý jak malina, a odkráčí do domu. Ještě ve dveřích se otočí, jedním mávnutím napraví všechny škody a zabouchne za sebou dveře.

,,Ty jsi to tedy vymňoukl, Archemone. Zacházet s meči je učit nemusíš, to jsme zvládli za ten týden, co jsme se vám klidili z domu, abyste měli soukromí. Předpokládám, že zítra se vracíme do Erienu, že?" podotkne Sono.

Archemon zkroušeně přikývne. Kdyby tohle tušil, tak je tak moc nehoní.

---

Druhý den se sejdeme ve sklepě, kde je nakreslený přenosný kruh. Všichni do něho vstoupí. Patrony si vezmeme do náručí, aby se cestou neztratili a zmizíme z místa, kde jsme tolik let žili.

Objevíme se v prostorné kamenné komnatě. Archemon luskne prsty a objeví se nábytek. Každému z nás podává oblečení.

,,Převlékněte se támhle, v tomhle oblečení tu nemůže pobíhat." ukáže do kouta, kde jsou dveře.

Vejdeme tam a převlečeme se. Když se vrátíme zpět, dveře se rozlétnou.

,,Archemone, díky bohu, že jste se už vrátili. Máme obrovský problém." vysype ze sebe elf, který stojí ve dveřích.