Dnes jdu do školy o něco dřív než obvykle. Jako obvykle mě doprovází Tom. Ne že by šel vedle mě, ale hezky se nese v tašce. Má tam takovou šikovnou kapsičku, myslím, že mu ji vyrobil Agro, protože když jsem ji kupoval, tak tam rozhodně nebyla.

Zahnu do uličky ke škole a hned uskočím zpátky. Stojí tam učitel a dva kluci ve stejném věku jako já. Normálně by mi nevadili, ale ten rozhovor. Stojím totiž kousek od nich.

,,Tak co, učiteli, jak to uděláme teď? Včera nám to nevyšlo. Kdyby se tam neobjevil ten mizerný ochránce, měli bychom napůl vyhráno a ty bys měl pokoj. Koukej na něco přijít. Přišli jsme o víc jak polovinu bojovníků. Jinak řečeno, než k nám dorazí posily, je nás něco přes čtyřicet! Vůbec nevím, jak je dostali. Nikdo to nepřežil, nebo dorazili pozdě." zuří jeden kluk.

,,Mně to říkej. Správce panství Fardes zuří. Nejenže se lov táhne, ale hrozí mu, že o správu přijde. Nejstarší syn není nejhloupější a někam zmizel. Má strach, že začíná zjišťovat, jak to tam chodí, jak se stará o majetek a podobně. A ještě navíc král požádal o ruku princezny Laweny, dědičky Darsonova panství. Samozřejmě jméno neuvedl, ale prý je pro nejstaršího syna."doplňuje ho druhý.

,,Co kdybyste přišli do školy? Myslím, že ředitel je jedním z vás ne? Ten už na něco přijde." snaží se z toho vykroutit učitel.

,,To je dobrej nápad. Já věděl, že na něco přijdeš. Jsou ve tvé třídě, že?" poplácá učitele jeden z nich po tváři a vydají se směrem ke mně!

Přemýšlím, co mám dělat a nakonec usoudím, že když budu utíkat, tak budu hodně nápadný. Rychle se odpoutám od zdi, kde jsem byl až do teď přitisknutý a přeběhnu k nedalekému přechodu, kde se otočím a pomalým krokem jdu směrem ke škole.

Potkám je na rohu, kde jsem předtím poslouchal a se srdcem v krku kolem nich projdu, jako by se nechumelilo. Když už si myslím, že jsou dost daleko, tak se dám do běhu.

Nekoukám se, kam běžím, jen přemýšlím, jak mám dát vědět ostatním, že jsou v nebezpečí, když do někoho vrazím. Oba spadneme na zem.

,,No tak, dávej pozor! To nemáš oči?"zavrčí podrážděně kluk a vstane.

,,Promiň, já tě vážně neviděl."omlouvám se a chytnu se nabízené ruky a s jeho pomocí se vytáhnu na nohy.

Při tom se mi trochu vytáhne rukáv. Překvapeně se mi dívá na levé zápěstí. Když si myslím, že mě drží za ruku poněkud dlouho, nepatrně jí trhnu.

,,S tím zraněním by sis měl zajít na ošetřovnu." ukáže na drobnou ranku, která ani nebolí.

,,Nejsem padavka, abych tam chodil s každou odřeninou." zavrčím dotčeně a ruku vytrhnu.

,,Jmenuji se Jack. Můžu tě doprovodit do školy?" představí se.

Překvapeně vzhlédnu a podívám se na něho. Hnědé, krátké vlasy jsou rozcuchané. Veselé modré oči jsou protkány jiskřičkami rošťáctví a na rtech mu sedí mírný úsměv. Oblečen je do černých riflí, černého trika a černé motorkářské bundy.

,,Yuki Nataro."představím se zaskočeně. Divím se. Většina spolužáků se mi vyhýbá a já nevím proč.

,,Tak jdeme." usměje se Jack a vykročí.

Nevím, proč mu věřím, ale během cesty do školy mu vyklopím, co jsem před chvíli vyslechl. Tváří se hodně vážně. Z modrých očí mu vyprchá smích a jeho místo obsadí ustaraný výraz.

,,Z toho si nedělej hlavu. Já už to vyřeším a ty jdi do třídy." řekne, když se v šatně přezouváme.

Přikývnu a odejdu s pocitem, že všechno bude dobré.

---

Dívám se za ním, dokud si nejsem jistý, že už mě nemůže vidět. Pak doběhnu k první prázdné třídě a zavřu se v ní. Okamžitě se spojím s Archemonem a řeknu mu vše, co jsem se dozvěděl od Yukiho.

Samozřejmě mu neřeknu, od koho to mám a ani to, že jsem našel čtvrtý živel. Chci mu dát víc času s Aisenem. Potom vyčaruji posly a pošlu je ostatním, teprve potom se vydám do vlastní třídy. Předtím, ale musím ještě něco zařídit.

---

Vejdu do třídy, sednu si do lavice a přemýšlím o tom, co se stalo včera. Vyruší mě až zvonek oznamující začátek hodiny a dovnitř vejde učitel. Tenhle je fajn, nezkazí žádnou legraci, spíš se k ní přidá. Odkašle si a řekne:

,,Darine a Ukimaru vezměte si své věci a přesuňte se do lavice před panem Nataro. Přibudou tu dva noví žáci a budou sedět na vašem místě."

Na první pohled je vidět, že je mu to nepříjemné. A tak se kluci zvednou a své věci si přesunou na určené místo. Učitel, kterému se ulevilo, že se to obešlo bez scén, začne vykládat novou látku. V momentě, kdy se otočí k tabuli, aby něco napsal, se jeden z těch, co se stěhoval, otočí a kývne na mě. Připadá mi, jako by říkal, teď je to na tobě.

Usměji se, už mám plán.

O přestávce se přesunu na nové místo. Narumi na mě hodí přes rameno okem a otočí se zpátky na ostatní. Něco jim vysvětluje. Po chvíli se zarazí a otočí se zpátky, chytne mě za levou ruku a povytáhne mi rukáv.

,,Aha." řekne překvapeně a pustí mi rukáv i ruku.

,,Proč jsi mi neřekl, že s tebou do třídy chodí i Iren?"otočí se na Dayumiho.

,,Cože?" vyjekne překvapeně Dayumi a obrátí se na mě.

Chvíli se mi dívá do očí, načež se chytne za hlavu. Daisuke s Devonem se začnou pochichtávat.

,,Jak to, že jsi tady?" vyrazí se sebe prudce Dayumi.

,,Já sem chodím od začátku, jen sis mě nevšiml. Sedl jsem si tam, abych měl na tebe dobrý výhled." ukáže bradou na lavici, která je znovu obsazená.

,,Tak to jsem zase něco zasklil." povzdechne si Dayumi.

,,Nepotřeboval bys brýle, bráško?" zeptá se šeptem Devon. Sklidí Dayumiho dotčený pohled.

,,Myslím, že Archemonovi bychom o něm zatím říkat neměli. Co říkáte?" zeptá se jich Narumi.

Se spikleneckým úsměvem souhlasně přikývnou.

Potom zazvoní na hodinu matiky a já se musím duševně připravit, protože to bude kdo z koho.

Do třídy vejde učitel s novými žáky. Jsou to ti, které jsem viděl ráno! A představí je.

,,Sedněte si tam" ukáže na místo, kde sedím.

,,Ale to místo je obsazené." zarazí se první.

,,To není…. Můžete mi říct, co tu děláte, pane Yuki Nataro?" vyjede na mě vztekle učitel, když se podívá mým směrem.

,,Já měl za to, že tu sedím." Prohodím.

,,Okamžitě si sedněte na svoje místo!" rozkáže mi.

,,Ale já na něm sedím, máte snad pocit, že bych ležel nebo dělal stojku?" provokuji ho.

,,Vy máte sedět v poslední lavici!" rozčiluje se.

,,Mně se tam přestalo líbit a navíc odtamtud špatně vidím na tabuli. Budu si muset zajít k očnímu, nebo byste tam šel místo mě? Byl bych vám vděčný. Víte, já mám z lékařů děsný strach." hraji dál.

"To by snad stačilo. Okamžitě si sedněte na svoje místo, nebo za sebe neručím!" pění vzteky.

,,Vy za sebe neručíte? Tak to mi řekněte, jak to, že můžete učit? To škola dala na nástěnku, že hledají učitele s ručením omezeným? Já nic takového nečetl." pobaveně se zarazím. Tohle se mi začíná líbit až moc.

,,Co si to dovolujete? Víte, kdo já jsem?" vzteká se.

,,Já myslel, že jste učitel. Nebo to už neplatí? V tom případě nevím, co děláte ve třídě?" pronesu zlomyslně.

Daisuke už nevydrží a vyprskne smíchy.

,,Co je vám k smíchu? Můžete mi to říct, pane Ayasumi?" obrátí se vztekle na něho.

,,Tahle situace. Pokud vím, tak učitel Aldego mu řekl, že se má přesunout a on poslechl. Tak vůbec nechápu, co tu řešíte."odpoví nevinně Daisuke.

,,Zmlkněte, nikdo se s vámi nebaví." zaječí nepříčetně.

,,Ale vy jste se ho ptal, co je mu k smíchu? Tak bych to jako konverzaci bral." vloží se do toho zlomyslně Dayumi.

,,No to je pravda. Když se zeptá učitel na něco žáka. Tak se očekává, že ten dotyčný odpoví a to se stalo." přidá se Devon.

Narumi se podívá z okna, protože má obavu, že kdyby se podíval na někoho z nich, tak zaručeně vybuchne smíchy. Ten učitelův výraz je k popukání.

Jen to udělá, strne. Na protější střeše spatří lovce, který natahuje tětivu luku a míří na někoho z nich. Okamžitě se vrhne k Dayumimu a stáhne ho na zem, zároveň se sesune dolů i Daisuke, který stáhne Devona a ještě stačí dát signál Yukimu, který se co nejvíc skrčí. V místě, kde předtím seděl Narumi, protne vzduch světelný šíp, který hned zmizí.

,To bylo o chlup´pomyslí si Narumi a nenápadně se podívá z okna. Odstřelovač zmizel, mrkne na Daisukeho, který se opět rozvaluje na židli. Narumi se skloní a přisaje se k Dayumiho rtem. Takovou příležitost si přece nemůže nechat ujít.

,,Pane Drawene, můžete mi laskavě říct, co to děláte?" zeptá se šokovaně učitel.

,,Nepotřebujete ty brýle vy?" zeptá se udiveně Narumi.

"No přece líbám Dayumiho. Velice příjemná činnost. Měl byste to také zkusit. Ale doporučoval bych vám někoho jiného. Dayumiho vám v žádném případě nepůjčím!"odpoví na původní otázku.

Zatímco učitel stojí jak solný sloup a snaží se vzpamatovat z jeho odpovědi, Daisuke s rukou před pusou vypadne ze třídy. Za okamžik k Narumiho cvičenému uchu dolehne nemístný řehot. Za chvíli se Daisuke vrátí a s omluvou, že potřeboval na záchod, si sedne zpět do lavice.

,,Pane Nataro, okamžitě si sedněte na svoje místo!" zařve učitel.

,,A já vám po několikáté říkám, že na něm sedím."ohradím se znovu.

,,Vy si ze mě děláte legraci?" zeptá se zuřivě učitel.

,,Ne, já jen říkám, že tu sedím. A vůbec nechápu, proč mě chcete vyhodit z mého místa." řekne už trochu podrážděně Yuki.

,,Co se tu děje?" ozve se od dveří ředitel, celý brunátný ve tváři.

,,Neuvědomujete si, že je hodina? O čem tu diskutujete? Půl hodiny je pryč. Jak to, že neučíte?" řve na učitele ředitel.

,,To si s vámi vyřídím o přestávce. Takový cirkus. Vy dva si sedněte do volné lavice. A vy učte. Od toho jste placený a ne od toho, abyste se hádal se studenty." Dořekne a zavře za sebou dveře.

Učitel se zuřivým výrazem pošle oba dva nové studenty do prázdné lavice a pustí se do vysvětlování nové látky.

O přestávce do třídy nakoukne Jack a zavolá si Narumiho. Ten k němu jde a chvíli si povídají. Pak Narumi kývne a vrátí se na místo.

Po skončení vyučování nás Narumi zadrží ve třídě, dokud všichni neodejdou. Teprve pak vyjde na chodbu a rozhlédne se. Pak se vrátí.

,,Tak pojďte. Vytáhněte patrony, nejspíš je budeme potřebovat." Řekne a vyjde ven.

Tmavě šedý vlk se opatrně přiblíží ke schodišti a tichým zavrčením dá najevo nespokojenost. Pak k nám dolehne tichý zvuk zápasu. Narumi si strhne z náramku dýku a podá ji Dayumimu. Opatrně se vydá ke schodišti a nakoukne přes zábradlí. Znovu sáhne na náramek a strhne hvězdici, kterou tam hodí. Uslyšíme bolestné zasténáni a pak bolestný výkřik.

,,Už je to dobré, pojďte. Dayumi, tu dýku si nech. Daisuke, kontroluj prostor za námi." Řekne a pustí se ze schodů. Rychle jdeme za ním ze schodů a vidíme, jak se sklání k nějaké postavě.

,,Jak ti je, Jacku?" pomáhá mu na nohy.

,,Dobrý. Jen mě trochu škrábnul. Kdyby nás Yuki nevaroval, tak jsme to nezvládli." pousměje se.

Teprve teď si všimnu, že mu po pravé ruce stéká krev.

,,Podívám se na to." Uslyším Devona a vidím, jak z batohu vyndává lékárničku. Jack si sundá bundu a nechá se ošetřit.

,,Dík. Nejsi náhodou léčitel?" usměje vděčně.

,,No, baví mě to." Zčervená Devon.

,,Ten Erkan si uměl vybrat. Nechceš za ochránce mě?" nadějně se na něho podívá.

,,Ne, miluji Erkana." odmítne a jak mu dojde, co řekl, zrudne ještě víc.

,,To mě opravdu těší, lásko." obejmou ho znenadání cizí paže.

Za Devonem se objeví černovlasý muž se smaragdově zelenýma očima a políbí ho na krk.

,,Hej, neměl jsi tmavohnědé vlasy?" podotkne Devon.

,,Jo, ale nakonec jsem si nechal přirozenou barvu. Nelíbí?" zeptá se Erkan.

,,Jo, sluší ti víc." usměje se Devon.

,,Ostatní jsou tu?" zeptá se Jack. Erkan přikývne a tázavě povytáhne obočí.

Jack mávne směrem ke mně. V Erkanových očích se objeví pochopení a pootočí hlavu. Pustí Devona a mě strčí za Jacka.

,,Buď potichu ano?" zasykne na mě. Zaraženě kývnu.

,,Co se tu stalo?" uslyším nový hlas.

Opatrně vykouknu za Jackem. Je tam podobný muž, stejně černé vlasy, stejně smaragdové oči, jen v nich má podivný smutek. Za ním je světlovlasý kluk a smutně se dívá na muže před sebou.

,,Mám zničenou bundu, to se stalo." zafňuká Jack.

,,Aha a tihle ji zničili a proto jsi je zabil." zapochybuje muž.

,,Jo, zničili ji. A mrtví jsou proto, že patřili k lovcům." vysvětlí.

Muž se skloní a odhrne jedné mrtvole košili na levé straně. Nakloním se a zahlédnu divné tetování, dýka přeložená přes meč.

,,Jsou to barbaři! Takhle využívat děti. A jak jsi o nich vůbec věděl?" zeptá se zvědavě.

,,Pokud jde o ty děti, tak nejsou starší než já nebo oni." ukáže na Daisukeho a ostatní.

,,Nehraj si se slovíčky a řekni, jak jsi o nich věděl?" zavrčí muž.

,,Nás by to také zajímalo." otočím se po hlase a uvidím spolužáky, kteří byli nedobrovolně vystěhováni z lavice.

,,Kdo jsou?"ukáže Dayumi na kluky.

,,Učí se na ochránce" odpoví mu Jack.

,, No, řekl mi to větříček."obrátí se nevinně na muže.

,,To ti tak věřím."zavrčí muž.

,,Kdyby to byl Dayumi, neřeknu ani slovo, ale ty lžeš!" podívá se mu do očí.

,,Ty mě nazýváš lhářem?" jeho hlas je až nebezpečně klidný.

Daisuke mě okamžitě přesune za záda Erkana a postaví se mezi Jacka a neznámého muže.

,,Tak dost. Okamžitě přestaňte. Máme co dělat s lovci, nemusíme se zabíjet mezi sebou a ulehčovat jim tak práci." zařve na ně.

,,Máš pravdu, Daisuke. Jacku, omlouvám se, ujeli mi nervy." omluví se muž.

,,To se ti stává nějak často, Archemone." odpoví jízlivě Jack.

,,Jacku." zamračí se kluk za Archemonem.

,,Promiň." omluví se Jack. Archemon smířlivě kývne.

,,Tak jo, všichni víme, co je prvotinou. Ochránit živly. Najít Irena a vrátit se do Erienu, než bude pozdě. Tak jdeme." shrne Archemon a vykročí pryč.

,,No tak půjdeme. Budeš v pořádku? Nemá tě někdo z nás doprovodit?" Otočí se na mě ještě Narumi.

,,To je v pohodě. Mám sebou Toma. A jak znám Agra, tak mě někde bude čekat." odpovím.

,,Tak jo, měj se. Kdyby něco, pošli posla. Najde nás."rozloučí se a odejdou.

---

,,Kde jsi k čertu byl?"zařve hlas, jakmile otevřu dveře od domu, kde bydlím. Než se stačím vzpamatovat, tak mě Agro drží v náručí a krk zasypává jemnými polibky.

,,Měl jsem o tebe strach. To už mi nikdy nedělej." bručí mi do ucha.

,,Jsem v pořádku, jen jsem totálně unavenej." odstrčím ho a vyjdu do svého pokoje. Jde za mnou. Než s sebou třísknu na postel, tak z tašky vytáhnu Toma. Oba na mě překvapeně vyvalí oči.

,,To jste si vážně mysleli, že o tom nevím?" prohodím a konečně se svalím na postel.

,,Jo" řekne Agro, svalí se vedle mě a přitáhne mě do náruče. Okamžitě mi stáhne bundu, kterou mám ještě na sobě a rukama mi zajede pod triko.

,,No tak, nech toho. Co kdyby se teď vrátila máma."zavrčím.

"Nevrátí se." uchechtne se.

"Přijede až zítra večer a jelikož je zítra sobota a ty nejdeš do školy, tak si dnes užijeme." vyhrne mi triko a nakonec ho úplně sundá. Pak si mi sedne na nohy a začne mě líbat. Rty sjede na krk a pokračuje dolů k bradavkám. Už nemůžu potlačit sténání.

,,Sakra, já toho kocoura zabiju." zaječí z ničeho nic Agro.

Otevřu oči, do teď zavřené, a vybuchnu smíchy. Agrovi se táhne po obličeji pět krvavých šrámů.

"To máš z toho, že mě sexuálně obtěžuješ." neodolám a rýpnu si.

,,Ehmm." ozve se pobavené zakašlání ode dveří. Agro se obrátí a otočí oči v sloup.

,,Co tu děláš, Jacku. Nevíš, že máš zaklepat, když se někam dereš bez pozvání?"zavrčí podrážděně Agro a vstane. Já se natáhnu pro triko obleču si ho.

,,Já klepal a dokonce jsem poslal posla." obhajuje se dotčeně a ukazuje na stříbrného motýlka sedícího kousek od nás.

,,Co chceš?"zavrčí Agro.

,,Jsi předvolán před Archemona. A jeho vezmeme s sebou, neměl by tu být sám po tom, co se stalo ve škole." Oznámí Jack.

,,Co se stalo ve škole?" zeptá se nechápavě Agro.

,,Řeknu ti to po cestě. Tady není bezpečno." řekne Jack.

Chci si sbalit nejnutnější věci, jelikož tuším, že se sem už nevrátím, ale když se rozhlédnu po pokoji, nikde nic není.

,,Kde jsou moje věci?"zeptám se zmateně.

,,Archemon. Měl jsem vědět, že to nevyjde. Sakra. To bude zas řečí." zajede si Jack vztekle do vlasů.

Ze skříňky popadnu dráčka, který tam zůstal a strčím si ho do kapsy. Agro mě chytne za ruku a vyplížíme se zadním vchodem. Tom nás následuje. Venku se zvětší do velikosti pumy a jde první. Pak teprve můžeme my. Rychle se proplétáme uličkami. Pomalu se stmívá, když nám cestu zastoupí čtyři chlapi s katanami.