Část II

Nikdo si nevšimne postavy, která se krčí opodál a o nohy se jí otírá černá kočka. Vlasy a oči jí planou jasnou červení. Na krku se jí houpe stříbrný řetízek s červenou kapkou a znakem uvnitř. Na sobě má bílé kalhoty s halenou a červenou tuniku s trojřadým rubínovým pásem. Na něm je zavěšen meč.

,,Ty?" ozve se nevěřícně.

,,To bylo na mě nebo na Therana?" zeptá se Erkan posměšně.

,,Já nejsem Theran." ozvu se.

,,Jsi, já jsem Vorden a ten vedle mě je Aaron. Momentálně s ním není řeč, protože je nakrknutej, tak se

drž dál. Představili jsme se lidskými jmény, protože jsme nevěděli, jestli to že ovládáš zemi, o sobě víš." V rychlosti ze sebe vysype Daisuke a postaví před nás vodní stěnu.

Můžu říct, že v pravý čas. Někdo z druhé skupiny na nás hodil kopí a započal boj.

,,Nech se vést instinktem." Zašeptá mi Erkan do ucha a vrhne se jen s dýkou doprostřed nepřátel.

Jen zalapu po vzduchu, vždyť ho můžou zranit, nebo nedej bože zabít. Bezhlavě se vrhnu do šarvátky. Erkan si toho všimne, hned přiběhne a stoupne si přede mě.

,,Erkane." uslyším Jacka, otočím se a vidím, jak mu hází vytasený meč. Ten se po něm vrhne a bez potíží ho chytí. Vzápětí se kolem mě prožene závan silného větru a odhodí mě kousek dál. Otočím se a vidím, jak se kácí jeden z probodnutých útočníků.

,,To bylo o chlup. Díky, Aarone." uslyším úlevný povzdech Vordena. Aaron se vzápětí otočí na Erkana.

,,Ty kreténe to na něho nemůžeš dát pozor?" zaječí a vytvoří malý vír, který pošle na útočníky.

,,To by chtělo oheň, Archemone." zařve na černovlasého muže, kterému z rukou srší blesky.

,,Už se na tom pracuje." křikne v odpověď Aisen, ale než dopoví oheň, o který Aaron žádal, proletí prostranstvím.

Instinktivně se dotknu země a kolem nás se objeví zeď z hlíny, která za chvíli zmizí. Nechápavě se rozhlédnu. Nic kolem není spáleno, jen vítr odvává popel, který zřejmě zůstal po útočnících.

Nikdo si nevšimne postavy, která se s úsměvem nenápadně vytratí.

,,Skvělá reakce, Therane. A ten oheň byl skvělý, Aisene." usměje se na nás vyčerpaně Erkan.

"Ale já ho nestačil přivolat." řekne zmateně Aisen.

,,Když ne ty, tak kdo?" zeptá se nechápavě Archemon. Rychle propátrá prostranství a nejbližší okolí. Po neznámém pomocníkovi ani stopa, zato narazí na někoho jiného. Na další lovce.

,,To vyřešíme později, teď musíme zmizet." Vyhrkne a pátrá po východu, Aaron smutně zavrtí hlavou, je pozdě.

,,Tam tudy." ukážu na nedaleké křoviny.

,,To půjde, jestli nám uvolníš cestu." řekne Aaron.

,,Já se nemůžu hýbat." řeknu zkroušeně, když se marně pokouším vstát.

Erkan hodí meč Jackovi a skloní se ke mně.

,,Jsi jako kus ledu, proč sis přes to triko nevzal bundu?" zabručí, a začne si rychle sundávat košili, kterou přese mě přehodí.

Archemon, který mu stojí za zády, ho chytne za levé rameno.

,,J-j-jak…?" zakoktá se.

Narumi na to místo hodí okem a po tváři mu přejede vztek.

,,Teď na to není čas, musíme odtud." Odbude ho, chytne mě do náruče a vyrazí určeným směrem. Ostatní nás hned následují. Za křovím překročíme pár spálených mrtvol, o kterých nevíme, kde se vzaly, a co nejrychleji se přemístíme do vily.

,,Někdo tam je." ozve se Dayumi.

Všichni, kromě Erkana, který mě drží v náručí, vytasí meče. První tam vrazí Archemon a za ním ostatní. My jako poslední.

,,Co se stalo? Archemone, neříkal´s náhodou, že jsou v pořádku?" Zaječí hlas od krbu.

,,Ahoj, Kirane. Co tu děláš? Myslel jsem, že jsi v Erienu. V pořádku jsou, jen nás před chvíli napadli lovci. Výjimečná situace. Nějak je musím naučit používat jejich sílu. Kde se to asi mají naučit, v posteli?" vychrlí ze sebe Archemon, když překoná počáteční šok.

,,Aha, takže jestli tomu dobře rozumím, tak ty jsi našel mezi lovci pár dobrovolníků, aby se moji synové mohli naučit požívat svoji sílu? Tak to mi určitě řekneš, proč jste všichni od krve a vyčerpaní, že? No ty tasené meče tvoji historku jen potvrzují. A toho posla taky. To jsem nevěděl, že použiješ tak trapnou výmluvu. To jsem si myslel, že jsi inteligentnější. Jak jsi je mohl pustit do takového nebezpečí? Můžeš mi konečně říct, co se tu děje?" Zavrčí vztekle postava u krbu a postaví se přímo před Archemona.

Konečně si ho můžu prohlédnout.

Dlouhé, černé, lesklé vlasy spadají takřka do pasu a částečně kryjí zašpičatělé uši. Šedé oči, ve kterých se blýská něco mezi pobavením a vztekem, si nás nevraživě přeměřují. Plná ústa jsou sevřená do úzké linky. Vysoká svalnatá postava oblečená do černých kalhot, světle krémové košile a hnědé, bohatě zdobené tuniky, která je stažena širokým opaskem, na kterém je zavěšen překrásně zdobený meč. Za ním je stejná dýka. Na nohou má hnědé, kožené boty.

Mimoděk se otřesu. Jemu bych se nechtěl dostat do rukou.

,,Je ti zima? Musíš pod horkou sprchu, ať nenastydneš. Veličenstvo, omluvte nás." Prohodí k muži a se mnou v náručí zamíří ke schodům.

.,,Ale…"začnu

,,Něco ti půjčím." Ozve se Daisuke a následuje nás.

V obýváku se rozhostí ticho.

,,Tak co bude?" ozve se muž, jehož Archemon nazval Kiranem.

,,Tati, počkáme na ty tři. Nemá cenu všechno vysvětlovat dvakrát" povzdechne si unaveně Aisen.

,,Narumi, můžeš zavolat léčitele? Zřejmě je budeme potřebovat." dodá a jde se posadit.

Jediná Narumiho reakce je, že vyvolá posla a pošle ho se zprávou. Pak mě obejme a dotáhne k nejbližšímu křeslu, do kterého mě vmáčkne. Ani se moc nebráním. Stačí mi pohled do jeho vzteklé tváře.

,,To je…" nedopoví Kiran

,,Aaron." dopoví s úsměvem Archemon

,,Takže nahoře jsou Vorden a Theran, že? A kde je Iren?" zeptá se.

,,Toho jsme ještě nenašli." Vloží se do toho Aisen.

,Podle toho ohně bych řekl, že nebude daleko a že svoji moc dokáže docela dobře ovládat. Ta jeho ohnivá nátura se musela objevit brzy´ pomyslí si Archemon.

,,Nad čím dumáš? Nad nesmrtelností brouka, nebo se snažíš vymyslet další výmluvu? Nejraději bych z tebe udělal tkaničky do bot. To kdyby věděla Airien." Uchechtne se Kiran.

,,Jen mě nestraš s Airien. Ta by mě zabalila tak, že by jí stačil pěticentimetrový provázek na převázání. Pokud by ze mě něco zbylo po tom, co by si mě podala. To mi přece nemůžeš udělat. To bych se radši sám postavil tisícovce rozzuřených Astrollů." Zděsí se upřímně Archemon.

Za ním se ozve tichý smích.

,,Jsem rád, že se bavíš, Aisene. Moc by mě zajímalo, po kom jsi tak zlomyslný." Zlobí se Archemon.

,,Když já si nemůžu pomoct. Obávaný čaroděj se bojí jedné ženy." svíjí se Aisen.

,,Ta žena dokáže zahnat rozzuřenou devíti hlavou saň jedním pohledem." Ohradí se Archemon.

"Čemu se divit, Kiran je to samé, ale dokáže se líp ovládat." dodá potichu pro sebe.

,,Co vás tak pobavilo?" ozve se od schodů Erkan. Na sobě má opět košili a za ním vykukují Devon s Daisukem.

,,To počká. Teď jsou na řadě jiné záležitosti. Tak co se děje, Archemone?" Přeruší Erkana Kiran a obrátí se na čaroděje.

,,To, co jsem ti vzkázal po Aisenovi. Objevili se tu lovci. Někdo jim musel říct, kde jsou a to jsme věděli jen my tři." odpoví čaroděj.

,,My tři?" podiví se Kiran

,,Jo, my tři. Asen se schoval v komnatě, když jsme spolu mluvili a když nás bez problémů vyslechl Aisen, tak se tam musel schovat ještě někdo jiný. Ne, Aisen to neví, ptal jsem se ho. Nechápu, jak jsme mohli udělat tak začátečnickou chybu" odpoví vztekle Archemon.

,,Tak to nejsi jediný, kdo to nechápe. Myslel jsem, že jsme sami. No už se stalo. Toho špeha jsme chytli. Byl to starý sloužící. Nechal se zlákat vidinou peněz. Jak vidím, tady jste to zvládli skvěle. Lovci se rozdělili, ta druhá skupina vás hledá po všech čertech, je jich asi patnáct. A ta první, no zbylo z ní jen asi třicet lidí. Dalo mi celkem zabrat, než jsem zjistil, kde jste. To byl chytrý tah zůstat na místě posledního útoku." Dodá obdivně.

,,Já jsem to říkal." Zabručí spokojeně Daisuke.

,,Jo, říkal." potvrdí Sono a obejme ho.

Kiran se tázavě podívá na Archemona.

,,Spojení. A říkal to. Hned po tom třetím útoku. To jsme šli pro Narumiho, který byl předvolán před Radu. Mezi ochránci byli taky zrádcové. Tři. Daisuke je odhalil." Vychrlí ze sebe informace.

,,Třetí útok? Neříkal jsi náhodou, že tohle bylo jen takové cvičení? Kolikátý útok to byl dneska? A jak to, že o těch zrádcích mezi ochránci nemám žádné zprávy?" dostává se Kiran do ráže.

,,Útok to byl celkově čtvrtý. Dnes první. Ochránci nejsou tvojí starostí. To si už vyřídili Nejvyšší a někdo musí chránit tvoje nervy. Kdybys věděl všechno, co nevíš, bolela by tě hlava. Takže vlastně chráním tvoje zdraví." uzavře celou záležitost Archemon.

,,Pokud vím, tak Ochránce založil Magik, někdy před osmi sty lety a před víc jak dvaceti roky zmizel. Můžeš mi tedy sdělit, jak víš, že se o to postaral? To ho znáš tak důvěrně? Nebo jsi s ním poslední dobou mluvil?" zavrčí Kiran.

Arhemon se usměje.

,,Pokud vím, tak není jediný, kdo Ochránce založil. Spojil se ještě s někým. A ano znám ho dost dobře, Kirane. A neptej se mě odkud, ještě nenastal čas, abych ti vše odhalil. A můžeš mi říct, proč ses nás namáhal hledat?"

,,To s tebou není možné, na jednu otázku odpovíš a dalších pět se objeví. Nechám to být, až bude čas, řekneš mi vše. A hledal jsem vlastně Aisena." Obrátí se Kiran na svého nejstaršího syna.

" Poslal jsem tvým jménem žádost o ruku princezny Laweny. Princezna souhlasila, tak tři dny poté co se vrátíte, bude svatba s korunovací. Dám ti panství Fardes. Dosud ho spravoval správce. A žádné výmluvy neberu. Ve svých čtyřiceti letech to zvládneš. Archemone, očekávám, že jakmile najdete Irena, tak se hned vrátíte. Jejich domov je tam." Dořekne Kiran tiše.

Archemon přikývne, otočí se na podpatku a za výmluvy, že převezme hlídku, zmizí. Stačím si ještě všimnout, že v jeho očích se zalesknou slzy.

,,Jak ses mohl opovážit, otče! Jak se opovažuješ řídit můj život? Já si ji nikdy nevezmu. Miluji někoho jiného." Rozkřikne se Aisen.

,,To mě nezajímá. Rozhodnutí ostatních budu respektovat. Oni si mohou zvolit, koho budou milovat. Ale ty jsi prvorozený a máš určitou zodpovědnost ke mně, své matce a ke království. Koho si ty vezmeš, rozhoduje osud ne ty." Zařve Kiran.

,,Nikdy tvé rozhodnutí nebudu akceptovat, ale poslechnu, protože jsem prvorozený a znám své povinnosti. Ale tím to končí." Řekne tiše, otočí se a se slzami v očích odejde. Za okamžik se ze shora ozve bouchnutí dveří.

Podívám se směrem, kudy zmizel Archemon a uvidím jeho postavu, jak mizí ve dveřích. Otočím hlavu na ostatní. Jemné kývnutí mě ujistí, že si ho také všimli.

Z ničeho nic se z venku ozve rachot. Všichni vyskočí a rozběhnou se za hlukem. Kolem nás se prožene vyděšený Aisen.

Venku uvidíme Archemona, jak se kouzly snaží zastavit útok Weretů. Erkan na nic nečeká a postaví se po jeho boku. Stejně jako on se je pokouší zastavit pomocí kouzel.

,,Aisene, musíme vytvořit portál a poslat ty potvory tam, odkud přišly." zařve Kiran na syna.

,,V levé kapse, Kirane. Mám tam křídu z Krandorů. Ale pohněte si, moc dlouho jeneudržíme." ozve se Archemon.

Kiran mu sáhne do kasy a vytáhne křídu, kterou rozlomí. Půlku podá synovi a pustí se do kresby znaků. Za chvíli je hotovo. Otevřou portál a pomocí magie tam Werety naženou. Pak portál zavřou. Kiran si křídu strčí do kapsy a se slovy ,,budu vás čekat nejpozději za měsíc" zmizí.

Ostatní se vrátí do vily.

,,Dobře, nečekanou návštěvu máme za sebou, tak teď…" začne Archemon, když je přerušen.

,,Ty zatracený hajzle, tys ho zabil. Tys zabil mého bratra Shira." vrhne se Narumi na Erkana.

Erkan, který tohle očekával od začátku, hbitě uhne a zkroutí mu ruce za zády.

,,To není pravda, Narumi. Shiro byl můj nejlepší přítel. Dostali ho lovci. Nestačil jsem ho zachránit. Mohl jsem mu jen splnit poslední prosbu. To jsem také udělal. Hned potom jsem od ochránců odešel. Nedokázal jsem přenést, že jsem ho nedokázal zachránit. Byl jsem jen o ulici dál, když zaútočili. Z venku jsem se snažil přijít na to, kdo to byl. Ty zrádce nakonec odhalil Vorden. To, že Shiro umřel, je moje vina. Nepopírám, ale nezabil jsem ho." snaži se vše uvést na pravou míru Erkan.

,,Narumi, Erkan má pravdu. Znak se může převést, jen když nositel umírá. Navíc, jak jsi sám před časem řekl, jen na toho, komu bezmezně věří. Takže ho zabít nemohl." Snaží se ho uklidnit Archemon.

,,To je pravda. Ale stejně to nevysvětluje to, že mu znak zůstal. Pokud vím, může se znak pohybovat jen mezi ochránci." Uklidní se Narumi. Po chvíli ho Erkan pustí a Narumi mu ubalí pěstí, že udělá pár kroků zpátky. Z koutku úst mu vyteče pramínek krve, jak se kousl do jazyka.

,,To máš za to, že sis nepohnul, blbče." ospravedlní se Narumi.

,,No, dejme tomu, že Erkan je někdo jiný a znak ho akceptuje." uzavře věc Archemon.

,,Fajn a kdo teda je, Archemone?" otočí se na čaroděje Narumi.

,,Dočkej času." zachechtá se Archemon. Narumi jen obrátí oči v sloup, ví, že z něho nic nedostane.

,,Kdo je, nebo byl Shiro?" zeptá se Daisuke.

,,Byl to původní ochránce tady Devona, než ho zabili lovci a on předal znak." odpoví za Archemona Erkan.

,,Hej, může nám někdo říct, co je to ten znak?" zařve Dayumi, který už má plné zuby toho, jak poslouchá něco, čemu nerozumí.

Sono, Narumi a Erkan si rozepnou košili a ukážou levé rameno. Sono tam má pravotočivý vír, protnutý třemi vlnovkami. Narumi levotočivý vír protnutý dvěma přímkami a Erkan tři vzájemně protnuté trojúhelníky.

,,To jsou znaky. Měly se ukázat v Radě. To by znamenalo, že jste v nebezpečí a měly vyslat ochránce, kteří by se o vás v předem připravené rodině postarali. Ale něco se při přenosu pokazilo. Kromě Daisukeho jste se objevili úplně někde jinde a znaky, které se měly objevit v radě, se vtiskly do nich. Bylo to mimo plán. Ještě chybí poslední živel a jeho ochránce." Řekl v kostce Archemon.

,,Mám taky dotaz." ozvu se

,,A jaký, Devone?" zeptá se Archemon.

,,No, co jsou zač a jak to, že byli tak malí, když teď mají normální velikost?" ukáže do rohu, kde odpočívají Snížek, Krag a Onyx

,,Jsou to patroni. Mají je jen ti, co dokážou čarovat a nebo mají moc velkou sílu. Něco jako vaše. A velikost dokáží měnit podle toho, jak se jim to hodí, nebo chtějí. Taky dokážou používat schopnost osoby, kterou si vyberou. Nic víc se o nich neví. Prostě záhada. Jo, málem jsem zapomněl. Ty, které si vyberou, můžou na sebe brát jejich podobu. Ale na vašem místě bych to nezkoušel. Nemáte zkušenosti ani se svou mocí a mohlo by se to ošklivě vymknout." Vysvětlí Archemon.

,,Ty máš také patrona?" zeptá se Daisuke.

Archemon beze slova ukáže na stříbrného hada obtočeného kolem hole.

,,Ale není takový, jaký se zdá. Ve skutečnosti je to Drak, i když tak zrovna nevypadá. Trochu jsem mu pomohl s přeměnou. Vaši to taky dokážou, ale pochybuji, že na to někdy budou mít náladu. Přeměna je velice ojedinělá. Pro tohle se skoro žádný nerozhodne." odpoví na nevyslovený dotaz.

,,Tak ještě vyřešit jednu záležitost." řekne Sono.

,,Přestanete chodit do školy, je to moc riskantní. Nemůžeme být ve škole a ještě hlídat okolí a vás. Takže místo školy se budete učit bojovat."

,,Tak ať tě to ani nenapadne. Větší blbost jsem dnes neslyšel. Do školy prostě chodit budeme. Naše rozvrhy máte a každý den na nás čekáte. To stačí!" ohradí se Daisuke.

,,Stačí? A co se stalo dneska? Můžeš mi říct jeden pádný důvod, proč tam chcete chodit?" ozve se naštvaně Sono

,,Jistě, za prvé, kdybychom přestali chodit do školy, bylo by to podezřelé a začalo by to zajímat úřady. Za druhé, ve škole jsme ve větším bezpečí, protože tam si jen tak netroufnou. Tak pitomí snad nejsou. To, co se stalo dnes, byl technický kolaps, který se opakovat nebude. Navíc to bylo mimo školu. Za třetí, do té školy může chodit Iren. Spíš si myslím, že chodí než ne. A za čtvrté a naposledy, odmítám se schovávat jako zbabělec. Jestli lovci dostanou podezření, že se jich bojíme, tak budou útočit v jednom kuse a nakonec se jim podaří nás zabít, bez ohledu na to, kolik ochránců nás bude chránit. Chápeš, Sono?" vypočítává Daisuke.

,,Určitou logiku to má. A jestli tam budou i patroni, jsem pro. Nehledě na to, že jsem tam já a Narumi." ozve se Jack, který byl až do teď potichu.

,,Dík, Jacku, teď tě nebudu potřebovat. Mám trochu jiný plán." usměje se Erkan

,,Tu nejde o plán, Erkane. Na tu školu jsme přihlášeni oba dva, takže by bylo podezřelé, kdybych se tam už neukázal." namítne Jack.

,,Tak fajn dělejte si, jak myslíte, ale až vám půjdu na pohřeb, tak si nestěžujte." vyštěkne Aisen.

,,Jsem rád, že nám půjdeš na pohřeb a že na nás myslíš, bratříčku." zazubí se spokojeně Daisuke.

Archemon jen s povzdechem obrátí oči v sloup a usměje se.

, Jsou tvrdohlaví jako Kiran s Airien dohromady. Ti si s nimi ještě užijí ´ pomyslí si spokojeně.

Na nedalekém pahorku nad vilou stojí kluk a v náručí chová černou kočku.

,Ještě není čas, abychom se setkali, bratříčci.´ pomyslí si, ,ale brzo bude. Brzy už budeme spolu´ usměje se a pomalu odchází.