Strážci

 

"Aione, už musíme jít," ozve se Rise vedle mě. Všechny dvojice, co jsou schopny se postarat o nováčky, míří do velkého sálu, kde se koná přísaha těch, co prošli školu a testy. S hrdostí musím oznámit, že Leny prošel s nejvyšším počtem bodů. Jeho bratr Ryuu se ztrátou pouhých tří.

"Jsem zvědavý, jestli něco vyvede," povzdechnu si a zavolám jeho příšerky, které bez protestu přiběhnou a drží se u mě. Nováčkem je vakl Vik, tyhle potvůrky mají místo srstí šupinky. Musel nějakým způsobem dostat ze Zalesu, nikde jinde nežijí. Propátrali jsme to tam kousek po kousku, i všechny chodby vedle Zalesu, nenašli jsme ani škvírečku. Byl dost vyhladovělý, takže další možnost je, že se dostal do chodeb, když jsme Zales uzavírali. Jeho hnědé šupinky začali dostávat bronzovou barvu.

"Nevím, proč ho tak podceňuješ, není zase tak velký rebel," zastane se lenyho Rise.

"Nepodceňuji, jen se připravuji na nejhorší," bráním se.

"Len není ty Aione. Rozhodně se nepokusil rozebrat stěnu," ozve se  Deiron.

"To ne, ale pro změnu se z ní pokusil udělat haldu sutin," uculím se. Na jeho obranu musím zase říct, že to byla vina jeho bestií. Došla jim trpělivost, že nevidí Lena tak často, jak by měli a vrazili do třídy, kde se zrovna učilo a kde v ten moment vypukla panika. Chladného to nechalo jen Ryua, který obrátil oči v sloup a Lena, který se pokusil neúspěšně naznačit, že ho z nich bolí hlava. Až moc dobře jsem si všiml jiskřících očí, ve kterých byla taková úleva, jaká se jen tak nevidí. Až moc dobře ho chápu. Ostatní rekruti z nich měli šok a nevěřícně zírali na Lenyho. Ještě nikdy neviděli tolik příšerek vedle sebe. Včera proběhli psychické testy, měl jsem z nich docela strach, hodně málo žáků jimi projde na první pokus.

Jen co jsme se prodrali do sálu a obsadili ta nejvýhodnější místa, bestie nadšeně vypískli a než jsem je stačil zadržet, letěli jako lavina k Lenovi. Velitel po mě hodí káravým pohledem, při čemž bezmocně rozhodím rukama, že za tohle nemůžu. Dokonce i Leny, je musí chvíli přesvědčovat, aby se vrátili ke mně. Nakonec se ke mně doloupají a natáhnou se vedle mě. Jakmile jsou tu všichni, ceremoniál začne. Vika musím lehce klepnout do hlavičky, aby přestal pískat. Napřed začne úvodní řeč stařec v černém hávu, který zastupuje chodby a věčnost. Nikdo neví, kdo je, ale i když má tvář zakrytou kapucí vzbuzuje nemalou úctu.

"Vy, jenž jste zde před námi, jste prošli a dostalo se vám nebývalé cti, chránit chodby před prozrazením a tisíce světů před zničením. Někteří jste se sem dostali jako nelegální škůdci, ale dostali jste šanci svoji chybu napravit. Těm, co se to podařilo, jsou nejlepší strážci, jací se sem kdy dostali. Někteří svoji chybu již napravili a rozhodli se pokračovat ve stejném poslání, několika z nich musím připsat zásluhy, kdy se aktivně podíleli na záchraně několika světů," obrátí přízrak hlavu k Lenymu a Ryuovi, "Jsem rád, že vás mohu přivítat zde, mezi strážci, Ryuu, Lene, Adwerne, Sado. Jsem skutečně rád, že jste se rozhodli pro tuto práci. Být strážcem vyžaduje houževnatost, schopnost rychle se samostatně rozhodovat, skvělou orientaci, výdrž velké psychické zátěže a v neposlední řadě se umět vypořádat s příšerami všech světů a nemluvím tu jen o zvířatech. Ti, kteří jsou toho schopní, sedí zde, někteří se vrátili po delší dovolené nebo i přes ukončený odchod. Kdo jednou pozná chodby, málokdy dokáže odejít do všedního života, po tom, co prožil několik stovek let v dobrodružství. Nově příchozí ze škol srdečně vítám do našich řad, přeji vám, abyste vydrželi, co možná nejdéle, protože vy jste ti nejlepší z nejlepších, které se nám ve všech světech podařilo najít.

Předstupte a zařaďte se do našich řad, abyste pomohli chránit..." domluví postava a ustoupí do pozadí, aby byla přítomna přísaze, kterou pronese naprosto každý z nich.

Teď předstoupí velitel a krátce se představí. Potom začne předříkávat přísahu, kterou po nich rekrut opakuje, nakonec své rozhodnutí stvrdí podpisem ve smlouvě, kde se zavazuje mlčenlivosti, dostane světlounce šedý plášť a stoupne si opodál, a čeká, než mu bude přidělena zkušenější dvojice, která ho zaučí nebo přesněji řečeno, hodí neplavce do vody. Buď se naučí rychle plavat, nebo zemře. Konečně přijde na řadu Len. Jde dopředu rozhodným krokem a bestie u mých noh se napřímí a vstanou.

"Opakuj po mě," vyzve Lena velitel a začne.

"Já, Lendor Awdert přísahám při svém životě, že budu navěky chránit chodby, které jsou mým domovem a světy, jenž se neumí bránit před vetřelci a škůdci všech světů nekonečna, tak přísahám ve jménu svého srdce i svého svědomí," předříká mu velitel. Překvapí mě, že použil mé příjmení namísto Lenyho táty a ještě víc mě udiví, když Len opakuje mé příjmení bez zaškobrtnutí. V ten moment mám pocit, že se rozpustím jako sníh na slunci, dojme mě to až k slzám, zvlášť když se Len na mě z dálky usměje.

"Nerozpusť se nám tu," sykne mi do ucha Rise.

"Neměj péči," zavrčím na svého pracovního partnera. Nejradši bych ho posadil jeho zadkem do hejna červených mravenců. Na jeho planetě Ostawe jsou obzvlášť agresivní. Trvá celkem dlouho, než každý složí přísahu a velitel je začne rozdělovat. Jako naschvál úplně vynechá Lena a Ryua. Myslím, že ho nejspíš zaškrtím a začnu přemítat o způsobu, jak to provést obzvlášť bolestivým způsobem.

"Tak, co s vámi kluci? Dal bych vás k těm dvěma, ale má to dva háčky. Na jednu dvojici strážců připadá jeden rekrut a druhý je ten, že ti dva by vás zkazili ještě víc, než jste teď," zamyslí se velitel.

"Veliteli, pokud nechceš, aby ti jedna tvoje noha trčela z toho tvého nevymáchaného krčku, tak je přidělíš k nám a přestaneš tak blbě cintat," zavrčím a klidně si prohlížím své nehty.

"Aione, tohle je zdárný příklad tvé zkaženosti, nevíš, že k veliteli máš mít úctu?" ozve se velitel.

"Moji úctu budete mít hned, jak ke mně přidělíš Lena," odvětím klidně.

"Tomu se říká vydírání!" ohradí se velitel.

"Tomu se říká obchod," opravím ho.

"No moment, Ryuu k nám jde taky, jinak se připojím k Aionovi s rebelií," ozve se Rise. Já věděl, že mě nezklame!

"Vy dva, umíte počítat?! Jestli k vám dám oba dva, tak budete čtyři! Navíc rekruta můžete mít jen jednoho," ozve se velitel

"To ty neumíš počítat a žádného cizáka k nám nepřistrčíš!" ozvu se podrážděně.

"Jak to, že neumím počítat? Vy jste dva a Len s Ryuem jsou taky dva," zamračí se velitel.

"Vážně neumí počítat," podívám se na Riseho, který se kouše do rtů, aby nevyprskl smíchy, a otočím se k veliteli.

"Vzhledem k tomu, že Len je moje polovička a Ryuu zase Riseho, tak mě a Lena musíš počítat jako jednu osobu, stejně tak Riseho a Ryua. Takže podle mých propočtů tu máš jen dva strážce," zaculím se na velitele, který na mě vytřeští oči. Moje počítání nadzvedne celý sál a ti co pochopili, šli smíchy do kolen, včetně tchána a jeho partnera.

"Pane bože, za co mě trestáš! Aione, byl jsi mi milejší, když ti bylo všechno jedno! Lene, Ryuu běžte za nimi nebo se z nich zcvoknu. Sede, Side, jste přiděleni k těm dvěma polovičkám," obrátí se velitel na dvojčata ze Salemu. Mají podobný humor jako my a dobře spolu vycházíme. Oba se přihrnou k nám ještě se slzami smíchu u očí. Já popadnu Lenyho a hladově ho políbím. Nedokážu jen tak říct, že ho miluji, tak se mu to pokouším aspoň dokázat.

"A teď přišli na řadu staronoví strážci, u nich byla přísaha obnovena, takže je jen přidělím," usměje se velitel a hodí je do trojice se stálými strážci, je to jen na pár měsíců než do toho znovu přijdou. Noví budou pod dozorem pár let.

"A poslední je Gachar, Deirone, Dryse, je to na vás," usměje se velitel.

"Super, všechno mu vrátím desetinásobně," zamne si Deiron ruce. Jen se zasměji, jak znám Gachara, zítra je bude peskovat jako nováčky. Pak máme rozchod a my vystřelíme i s novými silami do chodeb.

"Lene, psal mi Oi. Máme se u něho za dva dny stavit, půjdeme za kmotry jeho synovi," ozve se Ryuu.

"Oi má syna? Doufám, že se ten jeho o něj aspoň stará," rozjaří se Leny.

"Jasně že jo, předevčírem jsem u něho byl. Gao Oie doslova nosí na rukách a v noci stává k synovi místo něho," usměje se Ryuu.

"Tak tomu říkám příkladný manžel," povzdychne si Len.

"Zlatíčko, takový sice nejsem, ale klidně ti můžu příkladně naplácat na zadek, jestli budeš mít podobné narážky," zavrčí.

"Ai, nechci ti nic říkat, ale já to prohodil jen tak. Že by ses chytnul za frňák? No jo, říká se, že potrefená husa se vždycky ozve," uculí se na mě Leny.

"Myslím, že o té huse si popovídáme ještě večer mezi čtyřma očima," zavrčím s předstíraným vztekem.

"Dobře a můžu si pak dovést tyranosaura?" knokautuje mě Len otázkou. Naše skupinka se smíchy podlomí v kolenou.

"Ne, ale ovoce klidně, aspoň bude co do salátu," ujistím ho se špatně skrývaným smíchem. Představa velitele, jak couvá před tyranosaurem, je vážně k popukání.

"Ty jsi barbar," povzdechne si Leny a nechá se obejmout.  Jsem rád, že ho mám zpátky u sebe, dny kdy byl u ostatních rekrutů, byly k nepřečkání. Stýskalo se mi, i když bych to nikomu nepřiznal. Jsem strážce ne?!