Část II

Doma vyběhnu schody do svého pokoje a praštím sebou na postel. Po chvíli se zvednu, zapomněl jsem otevřít okno Onyxovi. Nemusím čekat dlouho a vletí dovnitř. Rozhlídne se a varovně koukne po dveřích. Zase. Když tohle udělá, vím, že něco není v pořádku. Jednou jsem to varování ignoroval a parádně to od něj schytal. Ty škrábance se mi léčily skoro měsíc.

Zavřu okno a sednu si za stůl, abych udělal úkoly. Mám je hotové za hodinku, mrknu se na Onyxe, který má pořád stejný výraz a dojdu si pro knihu, se kterou se natáhnu na postel. Tohle bude nejspíš trvat dlouho.

Najednou zaslechnu tichý výkřik a otevřu okno, aby mohl vyletět. V pravou chvíli, na schodech uslyším kroky. Rychle zavřu okno a natáhnu se na postel. Vzápětí se rozlétnou dveře.

,,Co chceš, Erkane? To tě nikdo nenaučil klepat nebo seš jen nevychovanec?" zasyčím ledově.

Tohohle bráchu prostě nenávidím. Zelené ledové oči prolétnou pokoj. A zastaví se na zavřeném okně.

,,Kde je ten orel?" zeptá se studeně a zabodne do mě ledový pohled.

,,Nejspíš někde lítá, copak jsem jeho chůva?" odfrknu posměšně.

,,Prý k vám přišel nováček. Kdo je to?" pokračuje ve výslechu.

,,A co ti dává právo mě vyslýchat, bratříčku?" procedím skrz zuby.

Rychle přejde pokoj a než se vzpamatuji, drží mě za košili pod krkem.

,,Ty můj bratr nejseš. Ty bastarde." syčí mi nenávistně do obličeje.

,,Kluci, večeře!" ozve se od schodů právě včas.

Po večeři vyběhnu ven. Nevím, jak se objevím u jezera a moje kroky míří přímo k Vilce. Chvíli tam postávám a nakonec chci odejít.

,,To chceš vážně už jít?" ozve se ode dveří.

Prudce se otočím a uvidím Daisukeho opřeného o dveře. Podívá se na mě a hlavou mě vyzve ke vstupu. Nevím proč, ale jdu. Zavede mě do obýváku, kde všichni sedí.

,,Onyxi." zavolám radostně, když uvidím orla, jak se snaží vyprovokovat stříbrného hada obtočeného kolem hole. Podívá se na mě a vrátí se k předešlé činnosti.

,,Posaď se, musíme si promluvit. A bude to docela na dlouho." Usměje se na mě Archemon.

V tom se z venku ozve dost hlasitá rána, až sebou všichni trhnou. Arch se rozpačitě usměje.

,,Asi to necháme na jindy." Vyhrkne, popadne hůl a s ostatními zmizí.

Mě popadne Daisuke za ruku a táhne opačným směrem. Zapřu se.

,,Pojď, ostatní to už takhle nemají lehké, nemusejí se starat ještě o nás." Vyhrkne a zamíří za Snížkem.

Ohlédnu se. Onyx nás také sleduje. Vyběhneme z domu a Daisuke mě hodí do vody a skočí za mnou.

,,Snaž se co nejmíň hýbat." křikne na mě a zaměří se na obludu, co se vyřítí zpoza rohu. Je obrovská. Vypadá jako kříženec zubra a hada. Dlouhá, zacuchaná srst zakrývá tělo a nezranitelnější místa kryje něco jako brnění.

Daisuke se chvíli soustředí a z vody vyletí něco, co vypadá jako nějaký paprsek. Zabodne se to přímo vedle brnění, aniž by to obludě něco udělalo. Za ním se objeví bílý tygr a vrhne se na obludu. Zbytečně.

,,Dai, to nepomůže, potřebujeme něco většího a hrozivějšího."zařve Sono a brání se dvěma útočníkům.

,,Jenže kde vzít draka?" vyletí ze mě stupidní otázka.

,,Že mě to nenapadlo dřív. Dík, Dayu." zakření se a začne se soustředit.

Za chvíli se voda začne chvět a z vody se vynoří obrovská dračí hlava, za ní se vynoří celé tělo a zaútočí na vetřelce. Souboj trvá jen chvíli. Poté se drak ponoří a zmizí.

Sono rychle odhodí meč, který si přivolal a vběhne do vody, aby na poslední chvíli chytil Daisukeho, kterého k sobě zoufale přitiskne.

,,Ty idiote, o cos ses to pokoušel. Posily už byly na cestě. Já tě snad přetrhnu, takhle mě vylekat." poslední slova zněla už skoro mazlivě.

,,Jak na tom je?" zeptá se Archemon.

,,Líp, než jsem čekal. Potřebuje si jen odpočinout." řekne potichu a vezme ho do náručí.

,,Sakra, co se stalo?" slyším nenáviděný hlas. ,, S tebou jsou jen problémy." vmete mi do obličeje Erkan a mně vyhrknou slzy.

,,Sklapni, troubo." okřikne ho Aisen ,, nebýt jeho a Daise tak jsme mrtví všichni, tohle bychom neustáli. Posily by přišly pozdě. Nehledě na to, že nevím, co tu dělá bývalý ochránce. To už není tvoje starost. Nemyslíš?" dodá jedovatě

,,Pojďme dovnitř, nebudeme to řešit venku." povzdechne si Arch a jako první vykročí. Nechápavě se za nimi dívám a snažím se přijít na to, co se právě stalo. Podívám se na jejich záda, načež se otočím, vyjdu z vody a zamířím si to domů, kde sebou seknu na postel, abych vše zaspal.

----------

Druhý den sedím v lavici o hodně dřív, než je zvykem a přemýšlím o včerejšku. Vedle mě se ozve rána, jak dopadne batoh na lavici a probere mě ze zamyšlení. Vedle mě se na židli zhroutí Narumi.

,,Jsi v pořádku?"zeptá se mě smutně.

Překvapeně se na něho podívám. Tohle není ten veselý kluk ze včerejška.

,,Co si myslíš?" ozve se nad námi vztekle.

Vzhlédnu. Daisuke si se smrtícím pohledem přeměřuje Narumiho, který se ještě víc skrčí.

,,Varuji tě, ještě jednou se něco podobného stane a nezbude z tebe ani tolik, co by mohli zakopat."Zavrčí a odejde.

,,Tohle byla chyba. Promiň, Dayumi, měl jsem být nablízku." usměje se smutně.

Když zazvoní, nahodí masku alá veselý rošťák a zašklebí se na mě.

,,Neboj, tohle se už nestane. Dáš mi pusu na uvítanou?" obejme mě kolem ramen a nastaví tvář.

Ode dveří se ozve zakašlání.

,, Tohle byste si měli nechat na doma. Tady jste ve škole. Narumi, ukažte mi učebnice."

Narumi se poškrábe na hlavě.

,,Pane učiteli, omlouvám se, ale včera jsem Dayumimu utekl. Doma se objevilo něco naléhavého.

"Slibuji, že dnes si je koupím." Nenápadně na mě mrkne.

Vůbec nechápu, proč mě kryje, ale jsem mu vděčný. S tímhle učitelem si moc nerozumím.

,,No dobře. Dayumi, dnes budete mít učebnici napůl."víc se tím nezabývá a pustí se do dalšího výkladu. Otevřu učebnici a posunu ji do středu. Narumi se nad ni nakloní a v ten moment ucítím polibek na tvář. Oženu se, ale ten zmetek s tichým smíchem uhne.

----------

Po škole mě táhne k nim, se slovy, že si zapomněl peníze a musí si pro ně skočit. Dovede mě k řadovému jednopatrovému domu, vytáhne klíče, kterými otevře dveře a strčí mě dovnitř.

,,Mami, už jsem doma."zavolá někam dovnitř. Odněkud vyběhne asi pětiletá holčička a skočí mu do náruče.

,,Ahoj, Nori, zlobila´s?" zeptá se potichu.

,,Zlobí vždycky, pokud nejsi doma." ozve se usměvavý hlas a z protějších dveří vykoukne starší paní. Určitě jeho máma.

,,Dobrý den." Pozdravím.

,, Dobrý den. Narumi doufá…" otočí se šokovaně na Narumiho.

,,Neboj, vím." přeruší ji a táhne mě za ruku do schodů.

Cestou potkáme další tři kluky, kteří se za námi otočí.

,,Naru…" začne jeden, ale je umlčen vzteklým pohledem.

Otevře jedny dveře a vtáhne mě dovnitř. Strčí do mě tak, že přistanu na nedaleké posteli a vzápětí leží na mně. Když padám, stačím si všimnout hraničky učebnic. Zmateně se na něho podívám.

,,Byl jsem je koupit včera, proto jsem nestihnul zareagovat." vysvětlí mi. Než stačím něco říct, přitiskne své rty na moje. Snažím se bránit, ale chytne mi ruce a jednou rukou je přitiskne do polštáře nad mojí hlavou, druhou rukou mi rozepíná košili, aniž by mě přestal líbat.

,,To těch průšvihů nemáš dost?" Zeptá se někdo naštvaně.

Narumi zakleje a sedne si mi na nohy tak, že se stejně nemůžu moc hýbat. Pohlédnu ke dveřím a uvidím naštvaného Archemona, který si zlým pohledem přeměřuje Narumiho. To mi stačí, abych ho ze sebe shodil a vyběhnul z pokoje. Na schodech si rychle zapínám košili, u dveří rychle nazuji boty a s bundou v ruce vyběhnu ze dveří.

,,Sakra, to´s musel přijít tak blbě? Venku jsem viděl lovce, inteligente." vyjedu vztekle na Archemona a vyřítím se za Dayumim, když slyším bouchnutí vchodových dveří. Zanadávám. Dole rozrazím dveře, vyčaruji hrst poslů s varováním, které hned vyhodím do povětří a rychle se obuji. Vyrazím rychle směrem, kterým se jak doufám, vydal Dayumi a za sebou slyším rychlý dech Archemona.

----------

,,Tak tady jsi." uslyším udýchaně za sebou. Polekaně se otočím a uvidím Daisukeho s Aisenem.

,,Pojď, tady to není bezpečné." Chytne mě za ruku a vzápětí ztuhne.

Před námi stojí tlupa šesti lidí a v rukách drží vytasené katany. Aisen s Daisukem zakleje.

,, No teda a já si myslel, že vás budu muset hledat dýl." zlomyslně se uchichtne ten vepředu.

,,A ještě bez ochránců, tomu říkám dáreček. Ale Vaše výsosti, co tu děláte?" zamrká a zmateně se podívá k nám.

,,Co by, momentálně čumím na ty vaše ksichty." vztekle odsekne Aisen.,,Tohle setkání nepřežijete."

,,Vždyť tu nikoho nemáte a jste jen tři." vysměje se mu ten první.

,,Opravdu?" významně pronese Daisuke a nakloní hlavu na bok, aby se podíval za ně.

Všichni se jako jeden muž otočí a polknou. Trochu se posunou a mně tak odkryjí výhled.

Vyvalenýma očima koukám na Archemona, který je v černém a v ruce drží hůl se stříbrným hadem, kterému se rudě blýskají oči. Sona , oblečeného do bílého obleku a tmavě modré tuniky, na jejímž předku je černý kůň, který má na čele stříbrný půlměsíc, nad ním jsou dva překřížené meče. Na rameni má znak pravotočivého víru se třemi protnutými vlnovkami. V pase je přepásán tmavým pásem. Po jeho boku stojí bílý tygr s vyceněnými zuby, on sám se líně opírá o vytasený meč. A Narumi, který je oblečen podobně jako Sono, jen tuniku má bílou se stejným vyobrazením. V pravé ruce drží vytasený meč a na levé mu sedí Onyx s napůl rozevřenými perutěmi, připravený zaútočit.

,,Tak myslím, že teď je řada na nás." uchechtne se Aisen a luskne prsty.

Otočím se po zvuku a zalapu po vzduchu. Stojí tam Aisen s Daisukem to ano, ale vypadají jinak. Aisen vypadá skoro stejně, až na uši, které má mírně zašpičatělé, oblečen je do bílých kalhot a haleny, přes ně má světle žlutou tuniku přepásanou úzkým pásem. V pravé ruce drží meč a v levé dýku, kterou mi podává.

Daisuke je trochu vyšší, má modré vlasy a na sobě světlý oděv s jasně modrou tunikou, přepásán je trojřadým safírovým pásem. Na tunice je stejný znak, jako má Sono, ale bez vyobrazení. Zakloní hlavu a usměje se.

,,Za chvíli bude pršet. Počkáme na ty ostatní, nebo je vyřídíme hned?"otočí se na Archa.

,,Na nás nemusíte čekat, zrůdy." ozve se nám za zády.

Prudce se otočíme. Za námi stojí dalších asi třicet lidí.

,,Tak tě nakonec budeme potřebovat."ozve se těsně vedle mě.

Polekaně s sebou trhnu a vzápětí ucítím ostrou bolest, které se snažím bránit.

,,Nebraň se tomu, jinak to bude horší." Uslyším těsně vedle sebe Daisukeho a ucítím, jak mi položí ruku na rameno. Poslechnu ho a za chvíli je po všem.

,,Hmmm. Aisi, vidíš nějaký rozdíl?" zeptá se Dai.

,,Jen v barvě očí, vlasů a tuniky" hodí po nás okem.

Má pravdu. Vypadám jako Daisuke až na to, že mám stříbrné oči, dlouhé stříbrné vlasy a světle šedou tuniku s levotočivým vírem, protnutou dvěma přímkami.

,,Na západ od nás jsou ty bestie co u jezera." zalapám po vzduchu. "Nevím, jak to vím, tak se mě neptejte." Zvířata hned zmizí určeným směrem a ostatní se vrhnou do šarvátky.

Archemon se ohání barevnými blesky a různými kouzly, Aisen mu pomáhá. Sono si stoupne tak, aby se nepletl Daisukemu, kterému kolem rukou proudí voda, do cesty a přece mu mohl hned přijít na pomoc, kdyby to nezvládal.

Narumi se snaží zvládnout tři naráz, aby se ke mně nedostali. Připadám si úplně zbytečně. Kolem mě se náhle prožene vodní osten a zabodne se do útočníka, který Narumimu proklouzl.

,,Nech se vést instinktem." křikne na mě, než se otočí zpět. Zkusmo švihnu rukou a uvidím tři víry, které se zformují do zahnuté čepele a míří přímo na Archemona! Ten se na posední chvíli sehne a vezme s sebou i Aisena.

,,Udělej mi tu radost a nauč se líp mířit, nebo aspoň varuj!" zabručí, když vidí, že můj útok zlikvidoval pět útočníků. Ale to už se přiřítí asi pět o něco starších kluků, se stejným vyobrazením na tunikách jako má Sono s Narumim, a pustí se do nepřítele. Za chvíli je po všem.

,,Utekl někdo?"otočí se na mě Arch.

Zavrtím hlavou a vysíleně se složím na zem. Narumi mě obejme.

,,Vedl sis slušně na první pokus."

,,To bylo na poslední chvíli." otočí se Archemon na nedaleko stojícího člověka.

"Jsem rád, že jsme mohli pomoct. Kluci se potřebovali rozhýbat." usměje se muž.

,,To jsou oni?"obrátí se na Archemona s otázkou.

,,Dva z nich."odpoví.

,,Kolik?"

,,Dva."

,,Hodně štěstí." s tím se rozloučí a spolu s kluky zmizí.

Nechápavě sleduji rozhovor. Dai se na mě stejně nechápavě ušklíbne.

,,Všechno ti vysvětlíme u nás." řekne Arch a významně se podívá na Narumiho. Ten si povzdechne a kývne.

Všichni se už v normální podobě přemístíme do Jezerní vily.

,,Je někdo zraněný?" ozve se od krbu, když stoupíme do obýváku.

,,Sono a trochu to odnesl Aisen" nahlásí Daisuke a uhne jeho vyčítavému pohledu. Sono si sundá opatrně košili a nechá se ošetřit. Stejně tak Aisen. Nikdo až na Archemona si nevšimne, že se Narumi potichu vytratil.

,,Tak začneme." podotkne Arch, když se všichni usadíme a léčitelé zmizí. Začne vyprávět.

,,Pořád tomu nerozumím." vzdychnu po pěti hodinách vyprávění.

,,Vy mi chcete tvrdit, že se nejmenuji Dayumi, ale Aaron a ovládám vítr, jsem z království Erien, patřím do královské rodiny, Daisuke se jmenuje Vorden a ovládá vodu, Onyx je můj patron, Narumi patří stejně jako Sono k ochráncům, Aisen je můj nejstarší bratr a Archemon je čaroděj, který nás chrání?!"vypočítávám na prstech. Každou položku odkývnou.

,,Zapomněl´s, že Vorden je tvůj bratr a pocházíš ze čtyřčat, a že po vás jdou lovci, ale jinak ses trefil."připomene mi Archemon.

,,Já tomu nevěřím." vyskočím na nohy a chystám se vyběhnout ze dveří, rozhodnut se sem nikdy nevrátit.

,,A jak jinak vysvětlíš události před pěti hodinami?" zeptá se mě Daisuke, vlastně Vorden.

,,Asi tomu budu muset věřit, co?" povzdychnu si. ,,Kde je Narumi?" rozhlédnu se po pokoji.

,,Byl předvolán před radu." odpoví Sono.

,,Tak si pro něho zajdeme." zamne si ruce Vorden.

Ostatní se chytnou za hlavu, ale neprotestují. Archemon nás svolá dohromady, napomene Onyxe, který hned poslechne, aby se zmenšil a přenese nás před bohatě zdobené dveře.

Podívám se na potěšeného Vordena, který si spokojeně mne ruce a zpozoruji, že ho Sono chytne zlehka pod krkem a něco mu zašeptá, načež mu vtiskne lehký polibek.

,Zřejmě to nepomohlo´ pomyslím si, když Vorden rozrazí dveře a Sono obrátí oči v sloup.

,,…došlo k několika pochybením…" Zaslechnu, než uslyším Vordena.

,,Zdravíčko. Copak tu řešíte?" skočí neznámému do řeči.

Všichni se otočí a některým začnou škubat koutky.

,,Je to jako posledně." slyším tlumené zasténání Aisena.

Nejstarší vzhlédne a nevěřícně zamrká očima.

,,Vaše výsosti, myslel jsem, že posledně jsme vše vyřešily k vaší spokojenosti. Takže, nechápu… Aha, přišli jste pro Narumiho, že?" Dojdou mu souvislosti.

,,Přesně tak. Z čeho je obviněn?"zajímá se, zatímco jeho oči neklidně těkají kolem.

,,Dvakrát zanedbal své povinnosti…"odpoví jiný z rady ,,…pokaždé na to doplatila hlídaná osoba."

Nenápadně hodí okem k zadním dveřím, zpět na Vordena a nenápadně kývne. Zároveň ukáže okem na zbraň.

Snažím se nenápadně rozhlížet. Nikdo mě ještě nezahlídl, tak to mám jednoduší. Zaujme mě jeden napůl schovaný za sloupem. Vorden hned střelí pohledem tím směrem a kývne. Kolem úst mu proběhne zlý úsměšek.

,,Pokud vím, tak na nás poprvé zaútočili v naší vilce a tam se ocitl, sice ve špatný čas, ale dokázali jsme se ubránit a to i díky jemu. A vzhledem k tomu, že ostatní ochránci dorazili pozdě, bych to nerozebíral. Zajímalo by mě, kterej vrták přebíral posla." Zavrtá pohled do toho, kdo promluvil.

,,A podruhé byl u Narumiho doma, takže byl v bezpečí, dokud neutekl. Za což si může sám, nemám pravdu?"dokončí spokojeně.

Zatím co o tom nejstarší přemýšlí, nenápadně se ke mně nakloní.

,,Potřeboval bych půjčit Onyxe a hlídat ty zadní dveře."zašeptá.

Jemně kývnu a Onyx se přesune na jeho zápěstí připraven zaútočit. Snížek se nepatrně přikrčí a pootočí se k sloupu. Ještě stihne něco pošeptat Onyxovi, když nejstarší promluví.

,,Musím uznat, že máš pravdu a to v obou případech, takže se vlastně nic nestalo a Narumi byl povolán zbytečně. Ale může to někdo potvrdit?" řekne po chvíli přemýšlení.

,,Ano, mohu to potvrdit." ozvu se a udělám krok bokem, aby mě viděli.

Sálem se ozve šum. Tohle nejspíš nečekali. V tom momentě se člen rady prudce otočí, popadne kopí, které drží stráž a mrští jím směrem ke mně. Narumi skočí přede mě a kopí se mu sveze po ruce.

,,Teď!" uslyším výkřik Vordena a zároveň vidím, jak vyhazuje Onyxe nad hlavu, který zaútočí na člena a pařáty mu serve roucho z pravého ramene. Prudce se otáčím a představím si pevnou stěnu přede dveřmi, která se očividně podařila, protože špeh do ní prudce narazí a zůstane ležet. V momentě se zvedá, ale to už je u něho Snížek a taktéž mu roztrhne oděv. Pod ním se objeví divná značka; dýka překřížená přes meč. Otočím se a zjistím, že člen rady má stejnou. Jeho drží dva strážci, oblečení v černém a lebkou na rameni, další dva si dojdou pro špeha a vyvlečou je ven.

,,Popravčí." zašeptá strážce vedle mě a zasune meč. ,,Byli to špehové lovců. Tak věděli o všem, co se tu šustne."dodá znechuceně.

,,Ustupte, máme tu práci." uslyším zavrčení a pak už sleduji, jak ošetřovatelé čistí a obvazují Narumiho ránu.

,,Jak je možné, že kdekoliv se objevíte, tak tam je nás potřeba?"obrátí se jeden s nevěřícným pohledem k nám.

,,Zřejmě máme vysokou cenu, nebo nás chtějí jako trofej." odsekne Vorden jedovatě.

,,To spíš bratříček je nemehlo. Když byl malý, neminul den, kdy jsem mu neošetřoval odřeninu, nebo řeznou či tržnou ránu." uchechtne se druhý. Pár ochránců kolem se zasměje.

,,Jak jsi věděl, že mezi námi jsou zrádci?" nevěřícně se zeptá nejstarší a očima propaluje Vordena.

,,No totiž, já umím číst myšlenky." prozradí nerad.

,,Aha, to ledacos vysvětluje." poznamená Arch ,,Třeba to, jak jsi věděl, co máš říct minule, že? Nebo jak jsi našel Aarona."

,,Nebo ty rudé obličeje u večeře." Vyprskne smíchy při vzpomínce Aisen.

,,Bude v pořádku?"zeptám se ošetřovatelů.

,,Neboj ten se jen oklepe." zvedne ke mně černé rozesmáté oči.

,,Takže zřejmě další spojení, že?" obrátí se další člen rady na nejstaršího. Ten jen kývne a přejde k Vordenovi a na něco se ho zeptá, když zavrtí hlavou uleví se mu.

,,Ty se mě jen tak nezbavíš." zabručí mi do ucha Narumi a obejme mě kolem pasu.

,,Musíme vymyslet, kam se přestěhovat, takže se…"začne Archemon

,,Blbost."Zavrčí Vorden

,,Jakže?" podívá se na něho varovně Archemon.

,, Je blbost se stěhovat." řekne jasněji.

,,Má pravdu." usoudím, když nad tím chvíli přemýšlím.

"A můžete mi říct, proč je to blbost?" dožaduje se Sono

,,Jednoduše proto, že to nečekají."osvětlí jim Vorden.

,,Jenže nás budou mít jako na talíři."vloží se do toho Narumi.

,,Ne, protože tohle nečekají a tak budou hlídkovat všude možně jen ne tam. Ne nadarmo se říká, že pod svícnem bývá největší tma."vysvětlí jim po lopatě to, co mě napadlo.

,,Tohle by mě nenapadlo." uzná Archemon. ,,Takže míříme domů."

,,Prosím tě, jenom ne přímo do rány dalším lovcům."požádá Arche.

,,Pak ti to povím." uculí se na mě.

,,Tak nás přenes ke mně do pokoje. Doma nikdo není." snažím se ignorovat Narumiho nadšený pohled.

Arch kývne a za chvíli stojíme u mě v pokoji. Vyjdeme z pokoje a vydáme se k vile. S Vordenem si na chvíli sedneme k jezeru a pozorujeme hvězdy.

,,Kdy ses zamiloval do Sona?" nedá mi to a zeptám se.

,,Já ani nevím. Pořád mi dělal naschvály. Vypnutý budíky, brouky pod dekou a tak. Myslím, že jsem ho měl rád odjakživa. Po tom prvním útoku jsem zjistil, že nemůžu být sám, bez něho. A po tom druhém, když jsem o něho málem přišel, jsem se o tom ujistil. Bez něho si nedokážu život představit. Vlastně jsem o něho málem přišel třikrát. Rada ho chtěla odsoudit na smrt. Co já tam tenkrát kecal za blbosti." Prohrábne si s úsměvem vlasy.

,,Nekecal. Ale zbytečně jsi tam vletěl. Chtěli mě osvobodit. Nejstaršímu se kouřilo z hlavy, jak se snažil najít důvod, proč mě osvobodit. Ty jsi mu vlastně pomohl."obejme ho Sono kolem ramen.

Zvednu se a potichu se vytratím. Kousek od jezera se ohlídnu na vzdálený dům a pousměji se. Dlouho prázdný nezůstane.

,,Půjdeme?" Zeptá se Narumi a doprovodí mě domů.

.,,Jsi jen můj." řekne a políbí mě.

,,Zítra se uvidíme." rozloučí se a zmizí.