Část II.

Prudce se posadím na posteli. V ruce svírám něco těžkého. Podívám se a strnu. Je to jadelitový kříž. Patří Sonovi. Sám jsem mu ho kupoval před třemi lety. Nesundal ho z krku, i když vůbec nevím, proč ho nosil.

Rychle vstanu a seběhnu do kuchyně, tam uvidím mámu, které stékají slzy po tváři a otce, který se jí snaží uklidnit, i když má sám na krajíčku.

,,Co se stalo a kde je Sono?" vychrlím ze sebe otázky.

,,Nejdřív ti musíme říct, kdo ve skutečnosti jsi a co po tobě ti lidé chtěli." ozve se učitel.

,,Jak dlouho jsem spal? Co tím myslíte?" zeptám se.

,,Kde je Sono? Musím za ním." dožaduji se odpovědi.

Musím mu říct, že ho miluji a že to nebyla jeho vina. Prostě musím.

,,Dva týdny. Napřed si sedni, vše se dozvíš, ale od začátku." Zarazí mě učitel.

A pak začne vyprávět neuvěřitelný příběh, kterému lze jen těžko uvěřit. Tedy já tomu nemůžu uvěřit. Přesvědčí mě až voda, která jedná podle mých jednoduchých příkazů.

,,Ochránce." promluvím, když tomu po dlouhé době uvěřím.

,,Měl mi to říct, blbec." ulevím si.

,,To by stačilo."ozve se neznámý, ledový hlas.

Otočím se po něm. Patří vysokému muži s černými vlasy. Černé, ledové oči, rovný nos, přísná ústa sevřená do úzké linky. Vypracovaná postava. Na sobě má černé kalhoty, černou halenu a světlou tuniku v pase staženou širokým opaskem. Na ní je obraz černého koně se stříbrným půlměsícem na čele. Nad ním jsou dva překřížené meče. Jde o znak ochránců. Na opasku má zavěšený meč s překrásným zdobením a stejně zdobenou dýku.

Vůbec se mi nelíbí.

,,Toto je tvůj nový ochránce. Jmenuje se Agra. Sono byl z tvé ochrany stažen."odpoví na němý dotaz Archemon.

,,Rada ho chce popravit" vyhrkne Quana. Musím jí tak říkat, i když pro mě vždy bude druhá máma.

,,Cože? Fajn, jak rychle budeme před Radou." zeptám se ledově.

,,Tam nem…"ozve se Agra.

,,Nikdo se tě na tvůj názor neptal." přeruším ho vztekle.

,,Mám se zeptat znovu?" otočím se na Archemona.

,,To zaleží na tom, jak rychle se převlékneš." odpoví mírně pobaveně i když mám pocit, že se baví přímo královsky.

Otočím se na patě a za tři minuty jsem zpět, převlečený do sepraných džín a modré mikiny.

,Tak se mi líbíš´ uslyším spokojené zabručení. Pohlédnu tím směrem a vytřeštím oči. Sedí tam ten největší tygr, jakého jsem kdy viděl. Jen podle pruhů, které začínají tmavnout, poznám Snížka!

,Pojď, uděláme tam Waterloo´ naráží na poslední bitvu Napoleona, o které jsme se nedávno učili.

Archemonovi zasvítí oči smíchem a celou naši výpravu, skládající se ze mě, Snížka, jeho, Aisena a mého nechtěného ochránce Agra, přenese před síň Rady ochránců. Rozrazím dveře a zaslechnu poslední větu před odsouzením.

,,…jestli má někdo nějaké námitky, kvůli kterým by mohla být poprava Sona zrušena..." dál se nedostanou.

,,Já mám námitky." ozvu se hlasitě přes celý sál, aniž bych respektoval pravidla.

Všichni se jako jeden muž otočí, až na jednoho. Sona. Stojí strnule před radou a hledí před sebe. Pak se pomalu otočí. Když uvidím, jak vypadá, bezděčně se mi do očí nahrnou slzy. Snížek se o mě otře. Pomalu kývnu hlavou a dál si prohlížím Sona.

Vypadá jako smrtka. Dříve nádhernou tvář má vpadlou, laskavé, modravé oči, ve kterých nemizel smích, má vyhaslé, nádherná ústa nateklá a popraskaná, nos zlomený, nehledě na tmavé modřiny. Nádherné, světlé vlasy má zplihlé a bez lesku. Dříve štíhlá postava je vychrtlá tak, že košile, kterou má na sobě, na něm doslova visí. Zápěstí má úplně krvavé od okovů a ruce plné škrábanců. Oblečen je ještě do tmavých kalhot, ale je bos.

,,A jaký máte problém, Vaše Výsosti?" Rozpačitě se zeptá nejstarší v radě.

,,Problém?" upřu na něho pohled.

,,Mám jich hned několik" zavrčím.

,,První je on." Ukážu na Agra. Sálem to zašumí. A budou se divit ještě víc.

,,Absolutně mi nevyhovuje." rozčílím se.

,,A v čem vám nevyhovuje?" zeptá se ohromeně další z rady.

,,Je druhý nejlepší, hned po Sonovi."

,,No právě…" rychle se chytnu stébla.

,,Druhý. Zajímalo by mě, v čem je první. Ve stání v pozoru? Když mu nedám rozkaz ani se nehne. Jestli tohle je podle vás druhý nejlepší, tak ti ostatní jsou úplná nemehla. Kdyby na mě někdo zaútočil, pohne se až po rozkazu, pokud by nebylo pozdě a on neležel s nohama nahoře."rozohním se.

Agro jen poulí oči nad tou nehorázností, celá rada stojí s otevřenou pusou a jediný, kdo se baví, jsou Aisen, Archemon, Snížek a koutky začínají cukat i Sonovi.

,,Druhý problém…" řečním dál, než se zmohou na námitku.,,…je ten, že mi chcete zabít Ochránce, i když nic neprovedl"

,,Nic?"

,,Sklapni" otočím se na Agra a ten hned zmlkne.

,,Pokud vím, tak můj patron mu řekl, aby zůstal doma, kdybych se vrátil. To znamená, že mu plně důvěřuje, nemám pravdu?" Zeptám se a vidím jen kývání hlavou.

,,Takže podle mého jste ho obvinili neprávem a ze závisti, protože je nejlepší. Nic jiného v tom nevidím. Navíc, nikdo neměl právo ho odtamtud odvádět, když jsem byl mimo sebe, protože on mě znal nejlépe. Tím jste mě nepřímo ohrozili na životě. To byla nedbalost. A pokud vím, samovolné jednání, bez souhlasu Rady, je hrubé porušení kázně!" plácám, co mi slina na jazyk přinese.

,, Chopte se ho!" zařvu a ukážu na jednoho Ochránce, který se nenápadně snažil vytratit. Dva, co stáli nejblíže, okamžitě zareagovali.

,,Vážená rado, já..."

Dál se nedostane, protože s řevem , To jsi ty´ mu jednu upálím do obličeje tak, že kdyby ho ti dva nedrželi, boural by zdi někde na druhé straně paláce. I tak má problém to ustát.

,,Okamžitě přestaň!" chytne mě Sono za ruku.

,,Omlouvám se, ujely mi nervy." zahanbeně skloním hlavu.

Se zabručením ,,Hlupáčku" mě obejme.

Vážené radě poklesnou brady ještě o něco víc a těm ostatním spadnou teď. Tohle ještě neviděli. Ten nejstarší si odkašle. Podle toho, jak si zakryl pusu usoudím, že skrýval smích.

,,No, myslím, že vše už tu bylo řečeno takže zbývá rozsudek:"

"Asemone, porušil jsi pravidla, která byla stanovena radou pro dohlížení nad Ochránci v akci, proto ti beru titul Dohlížitelů. Dále jsi porušil pravidlo neodvolatelnosti a tak ohrozil chráněného na životě, dále jsi křivě přísahal za účelem zničení Ochránce. Už to samo o sobě stačí na trest smrti, ale vzhledem k tomu, že jsi zkoušel utéct a tak se vyhnout trestu tě odsuzuji na přežití a to v rozmezí dvě stě padesáti let od této chvíle." Po tomto proslovu mu byla strhnuta tunika a za nepříčetného řevu byl odvlečen dvěma svalnatými chlapy, kteří měli na černých halenách připevněnou lebku. Popravčí, jak jsem se později dozvěděl.

,,A tebe, Sono." pokračuje nejstarší ,,povolávám zpět do služby a jmenuji tě doživotním ochráncem zde přítomného prince…" uhladí si vousy. Já se nadechuji k protestu, když mi Sono přikryje rukou pusu, abych mlčel. Nejstarší si toho všimne a zajiskří mu v očích ,,…zde přítomného prince Vordena, bez možností odvolání." dořekne a já skočím Sonovi radostí kolem krku. Sálem zašumí potlačovaný smích.

,,To je nehorázné chování. Ochránce si v každém případě musí zachovat odstup." zděsí se jeden z Rady.

,,Normálně bych s tebou souhlasil, ale pamatuješ, co říkal Magik, než zmizel? Pokud si pamatuji, říkal něco v tom smyslu, že určití Ochránci jsou spojeni se Živly. A tohle, podle mě, je první spojení. Mýlím se snad?" Povytáhne tázavě obočí.

,,No, musím uznat, že máš pravdu. Ale doufal jsem, že se tomu vyhneme a jak vidím, nemáme šanci" povzdechne si.

To, že ho chtěli osvobodit a že jsem jim s tím proslovem vlastně pomohl, jsem se měl dozvědět mnohem později. Stejně jako to, kdo byl ten špeh.

,,Myslím, že bychom mohli jít." ozve se ze smíchem Archmeon.

Nerad ho pustím a Archemon nás přímo ze sálu přenese kousek za dům, do zastrčené uličky a přímo do útoku.

Nestačíme se ani vzpamatovat a Sonovi, který duchapřítomně přede mě skočí, projede blízko srdce světelný paprsek. Sono se bezvládně sesune na zem. Z rány mu ihned začne vytékat krev. Podle intervalu a barvy krve poznám, že byla zasažena tepna.

,,Takže přece jen jsi to ty" ozve se Vane, můj bývalý přítel a vrah mé lásky.

Strnule stojím neschopen pohybu. Pak se otočím a v žilách mi koluje nenávist a nejčistší živel - Voda. Pomalu se začínám měnit. Vlasy se mi prodlouží a zmodrají, stejně jako oči. Postava se mi vytáhne a zpevní. Oblečení se mi také změní, náhle jsem oděn ve světlých kalhotách a haleně, přes kterou mám jasně modrou tuniku, opásanou trojřadým safírovým pásem. Na ní je tmavomodrou nití vyšit pravotočivý vír, který je protnut třemi vlnovkami - je to znak vody.

,,Kdybys byl jen můj nepřítel, nechal bych tě žít, ale to, že jsi ho zabil, ti neodpustím." chlad v hlase ho donutí ustoupit. Chce se otočit a rozběhnout pryč, ale to už nestihne. Voda ho sevře svou drtivou silou a v momentě ho roztrhá.

Jako ve snu se obrátím na Sona a pokleknu u něj.

,,Na co čekáte? Zachraňte ho!" ječím na Archemona, který je úplně ztuhlý z toho, co před chvílí viděl.

,,Od toho jsme tu my." ozve se za mnou. Kolem mě proběhnou dva mladí kluci v bílém. Na tunice mají znak Ochránců a Stříbrný kříž dává znát, že jsou léčitelé. Okamžitě pokleknou a jeden zavrtí hlavou, přesto se pouštějí do záchrany.

Nervózně pochoduji před svým pokojem, kam ho odnesli, když zastavili krvácení. Teď tam vyčarovali operační sál. Svou podobu mám zpět, jen v černých vlasech mám modrý pramen.

,,Trvá to hrozně dlouho." nadávám snad po sté.

,,Je to náročná operace, tak si sedni!" zavrčí Arch.

Tuhle větu mi opakuje snad každých pět minut od doby, co začala operace. A to je asi sedm hodin.

Konečně se dveře otevřou a než mě stačí někdo zastavit, tak tam vletím. Všechen nábytek je zpět a Sono odpočívá v mé posteli. Vrhnu se k němu a bez rozmyslu zakřičím.

,,Neopovažuj se mi teď tady zemřít! Miluji tě a ty tu se mnou budeš jasné?! Jestli se opovážíš vstoupit do Hádesovy říše, tak si pamatuj, že ji celou překopu, abych tě našel a vykopal tě ven, jen proto, abych tě mohl zaškrtit. Slyšíš? Jestli ne, tak ti to znovu zopakuji, ty přitroublý osle!"

Z postele se vymrští ruka a stáhne mě k němu.

,,Tak to abych se rychle uzdravil. Přece tohle Hádesovi nemůžu udělat. Co by si tam s takovým třeštidlem počal? Miluji tě, ty blázínku." Zašeptá mi, než mě políbí.

Dveře od pokoje se potichu zavřou, poté co Léčitelé s úsměvem vystrčí chechtajícího se Archemona, který se vtlačil přímo za mnou.

Než se Sono úplně uzdraví, trvá to dva měsíce. Do té doby mě neustále učí a komanduje, jak mám ovládat vodu. Večer jsem tak unavený, že si jen stačím dát sprchu, zalézt k Sonovi do postele, dát mu pusu na dobrou noc a upadnu do Morfeovy říše snů.

,,Mám perfektní nápad." přiřítí se jednoho dne do kuchyně, kde zrovna odpočívají tři Ochránci, aby za chvíli vystřídali ty, co jsou na stráži.

,,Podívejte, tenhle dům je na tajném místě, kde ho Lovci najdou jen náhodou. Blízko je jezero, velké tak, že z jednoho břehu nevidíte na druhý, takže náš Vodoušek může nerušeně a hlavně nepozorovaně trénovat. A má ještě jednu nespornou výhodu. Navrhuji se tam přestěhovat a dokončit v klidu jeho trénink." Podívá se na nás s očekáváním.

Skloníme se nad fotografiemi a chvíli je studujeme. Musíme uznat, že ten dům a okolí nemá chybu.

,,To záleží na tom, jakou nespornou výhodu to má." poškrábe se Arch na nose. Tohle dělá vždy, když je v rozpacích, jak jsem si stihnul všimnout.

,,Hned několik. Nikdo nás tam nezná, pro Vodouška je tam skvělá škola a hlavně…" odmlčí se a já se ušklíbnu při slově Vodoušek. Začal mi tak říkat po útoku na Vana.

,,…hlavně mi říká pane" dorazí nás.

,,Je to odtud kousek na sever. Ta vesnička se jmenuje Kartnork." Dodá na vysvětlenou.

Návrh je jednohlasně přijat, a na můj se nikdo neptal, takže Arch luskne prsty a vše je sbaleno, narovnáno v autě a může se vyrazit.

Po třinácti hodinách v autě, jelikož Sono odmítal zastavit jen proto, abychom tam byli co nejdřív a ušetřili ochráncům práci, toho máme všichni tak akorát dost. Ti totiž zůstali tam, aby odlákali pozornost.

Já se chtěl vrátit do Eirenu, ale bylo mi řečeno, že nejdřív musím najít své bratry. Což byl po dlouhé době dobrý důvod. Driu a Quan se tam vrátili, zde nebyli v bezpečí.

Konečně zastavíme před domem. Je krásnější než na fotkách. Jednopatrová vilka přímo vybízí k zabydlení, což Archemon lusknutím hned udělá. Díky bohu za čaroděje.

Chytnu podrážděného Snížka do náruče a jdu s ním za dům, kde ho hodím do mělké vody, aby se uklidnil. Funguje to téměř okamžitě. Dívám se, jak si hraje s vlnkami, které mu posílám.

,,Tak tomu se říká týrání zvířat." ozve se znenadání za mnou a já polekaně vyskočím a prudce se otočím.

Za mnou stojí kluk v mém věku a na ruce mu sedí divoký, očividně nezraněný orel a na krku se mu houpe stříbrný řetízek s přívěskem…

* nirti - bratr (se skloňováním)

** stíci - Ochránce