Ametystové srdce

22. 06 2011 | 17.18

Vánoční radovánky

Balancuji na vratkém žebříku a snažím se posadit rovně vánoční hvězdu na špici. Vlastně by to měl dělat táta, ale ten se vymluvil na Blacka a vyběhnul s ním ven.

"Snížku, přestaň do toho drbat nebo to nikdy nenasadím rovně," zamračím se na bílého kocoura, kterého jsem dostal na jaře od manžela.

Naoe dostal černého jménem Mika. A právě Snížek se uvelebil na nejvyšší větvi stromu a packou sráží vánoční hvězdu, kterou se tam snažím nasadit.

Nakonec se mi to přece jen podaří a rukou si odhodím dlouhé, světle fialové vlasy z čela. Pak se pokusím chytit Snížka a slézt s ním dolů. Konečně se mi ho podaří chytit, aniž bych sletěl ze žebříku, když mě málem srazí nevýslovný řev.

"Saburo! Co děláš na tom vehiklu, co sám sebe honosně nazývá žebřík?!" zaječí Juri ze zdola, ale aby ten vehikl-žebřík podržel to ne. Kupodivu mě, ale jeho řev uklidnil.

"Co by, houpu se na něm jak opice na liáně, kreténe," zavrčím si sám pro sebe pobaveně.

"Miláčku, co jsi říkal?" zamrká Juri.

"Že jsem z toho tvého řevu ohluchnul," řeknu patřičně nahlas.

"Pojď dolů!" poručí mi Juri. Obrátím oči v sloup.

"A kam asi mám namířeno? Po vzduchu lézt neumím a na zdi či na stropě se neudržím," odseknu mu naštvaně a hodím kocoura Jurimu do náruče. Ten ho zachytí a pustí na zem. Než se narovná, jsem na zemi.

"Co jsi tam dělal?" zamračí se na mě.

"Někdo tu hvězdu musel nasadit," usměji se, i když mě mrzí, že se na mě zlobí. Asi to postřehne, protože mě obejme a přitiskne k sobě.

"Promiň, miláčku, ale fakt jsem myslel, že se to, ehm, jak to pojmenovat? zřítí. Měl jsem o tebe strach. Kde je tchán? Jeho úraz by mě fakt nebolel," bručí mě Juri do ucha a já se začnu smát. Jeho tchán a tudíž můj otec stojí přímo za ním a cuká mu obočí.

"Máš nějaký problém, mladíku?" zavrčí táta.

"Jo celkem dost velký, jak můžete nechat Saburu stát na takovém vehiklu? Buď kupte nový žebřík, anebo si na něm stůjte sám a ještě unáším si svého manžela do brlohu neřesti, dnes ani zítra nás nečekejte!" vypálí Juri a táhne mě ke dveřím.

"Juri, musím si sbalit," vyhrknu zděšeně.

"Miláčku, to nebudeš potřebovat, věř tomu," usměje se na mě a zamrká.

Táta se už nadechuje k protestu, když Juri třískne dveřmi a posadí mě do auta, naskočí a Saito v ten moment vystřelí, až za námi zůstane čára. Podívám se na Naokiho a málem vyprsknu smíchy, je připoutaný za ruku k Saitovi.

"Není to proti silničnímu zákonu?" ukážu na náramky, když ovládnu smích.

"To je věc názoru, když únos tak ať stojí za to, ne?" mrkne na mě Saito.

"Jo, to máš pravdu," blýskne se Jurimu v očích a už mám kolem zápěstí také želízka.

"Je to nutné?" povzdechnu si a podívám se na něho.

"Není, ale aspoň bude každý vědět, ke komu patříš," zavrní Juri.

"A ke komu patřím?" zeptám se pobaveně. Jeho dotčený pohled mluví za vše.

"Miláčku, doma ti to hned názorně předvedu," usměje se nakonec.

"Já myslel, že z mého domu jsi mě unesl," hraji si na udiveného.

"Netahej se za slovíčka, ty víš jak to myslím," obrátí oči v sloup.

"Kdybys mě dal trochu času se zabalit, vzal bych si kimono, co jsem si koupil," zamračím se na něho.

"Já jsem ti koupil také kimono. A to nové si schovej pro lepší příležitost. A věci na převlečení máš u mě," pousměje se Juri a políbí mě na špičku nosu.

Povzdechnu si. Jemu se nedá vysvětlit, že jsem si chtěl vzít to své na vánoční oslavu. Opřu se o něj a nechám se obejmout, pak zavřu oči a přestanu je vnímat.

První co vnímám je, polibek. Zavrtím se a něco zamumlám.

"Šípková Růženko," uslyším zavrnění.

"Hmm," zabručím.

"Saburo, vstávej je večeře," povzdechne si Juri. Polekaně otevřu oči.

"Cože? Proč jsi mě nevzbudil, když jsme přijeli, to je ostuda," zakryji si oči.

"Neber to tak tragicky, jen jsem dostal nadáno, že tě nemám tak unavovat," zachichotá se Juri.

Proboha to je horší než jsem čekal! zaúpím v duchu.

"Nebude, večeři máš tady a našim jsem vysvětlil, že jsi celou noc nespal, protože jsi myslel na mě," zamrká na mě Juri.

"A jak jsi věděl, že jsem myslel na tebe?" usměji se na něj.

"Teda, miláčku, na koho jiného bys měl myslet?" vyvalí na mě oči.

"Na Snížka," vypláznu na něho jazyk.

"To ti ho budu muset vyhnat z hlavy," zazubí se na mě a začne mě líbat.

Nadšeně mu polibky opětuji, vážně mi moc chyběl, ale tohle vědět nemusí. Ucítím, jak mi přejede rukou po holém boku a zamračím se na jeho košili.

Musíte uznat, že tohle fér není.

Začnu mu ji rozepínat a nakonec ji vytáhnu z kalhot, svléknu a odhodím kamsi ke dveřím. Konečně ho mohu hladit po jeho krásné hrudi. Vůbec nechápu, jak někdo může mít tak nádhernou hruť.

Najednou se prohnu, když ucítím jeho rty na své bradavce. Tohle je rána pod pás. Nečekaně sebou hodím a přetočím se na něj. Teď budu pánem já!

Začnu jazykem dráždit bradavku a potěší mě, když uslyším jeho sten, který se mu vydere ze rtů. Pomalu, zanechávajíc vlhkou stopu po jazyku a polibcích, se přemístím na bříško a přes pupík, kde se trochu zdržím, se dostanu přímo nad pásek kalhot. Zavrčím a rychle ho zbavím i posledních dvou kousků oblečení. Podívám se na jeho rostoucí mužství a zlomyslně se usměji.

Proč bych ho nemohl chvilku provokovat pro změnu já?

Jemně ho kousnu do varlat a olíznu jeho mužství po délce, abych ho políbil na špičku, která vykoukne zpod kožky.

Naznačím, že ho vezmu do úst a místo toho olíznu jemnou kůži na vnitřní straně stehen. Jeho zasténání je mi důkazem, že se mu to líbí.

Začnu polibky pokrývat kůži kolem penisu a nechám přitom vlasy, aby po jeho vzrušení sklouzli. Tentokrát vykřikne.

"Saburo, prosím," zasténá a hlasitě lapá po dechu.

"A o co prosíš," zašeptám smyslně a olíznu mu špičku penisu.

"A už dost," vyjekne a v dalším momentě jsem pod ním a Juri mě začne dráždit, že jsem na tom podobně jako on. Jsem dočista mimo, že ani nepostřehnu, kdy do mě vstoupil.

Prohnu se rozkoší a nechám ho, aby mě uspokojil.

Příjemně unaveni si ležíme v náručí. Přitulím se k němu a přisaji se k jeho krku na dobře viditelném místě, kde mu udělám svou značku.

Juri v polospánku spokojeně zamručí a pevně usne, mám co dělat, abych se nerozesmál. A úsměvem na rtech usnu.

Ráno se vzbudím o dost dřív a zaběhnu do sprchy. Pak se obléknu a poprvé si blahořečím, že mě Juri donutil tu něco nechat. Ještě vlhké vlasy sepnu vysoko na temeni a pár pramenů nechám podél tváře. Podívám se na Juriho a vydám se do jídelny, ten včerejšek ho asi zmohl, ale pravda zase je, že jsem spal odpoledne.