Když na chvíli Jury zmizí

O přestávce to nevydržím a skočím za jeho otcem.

,,Dobrý den. Nevím, co je s Jurim. Můžete mi to říct?" zeptám se ze starostí v hlase.

,,Promiň, Saburo, ale zakázal nám to. Neboj za týden nebo nejpozději za čtrnáct dní zas přijde" usměje se.

,,Aha, tak děkuji" zamračím se a odejdu, pevně rozhodnut ho po škole navštívit.

Netrpělivě čekám na konec vyučování a snažím se odhánět Yukinu, ta holka mě štve čím dál víc.

Nakonec to nevydržím a hned další přestávku uteču.

Zamířím si to přímo do sídla Hokaijdů, připraven Juriho při nejmenším zmrzačit. Netrpělivě zazvoním. Otevře mi Saito.

,,Ahoj, nemáš být ve škole?" zeptá se Saito udiveně.

,,Kde je Juri?" ignoruji zdvořilostní frázi.

,,Není doma" prohlásí Saito.

Okamžitě poznám, že lže.

,,Tak se přesvědčím sám, když dovolíš" odhodím ho na stěnu a jdu do jeho pokoje.

Juri leží v posteli úplně zpocený. Hodím tašku do kouta a přejdu k němu. Šáhnu mu na čelo. No jistě určitě má horečku. Odběhnu do koupelny a vrátím se s ledovým obkladem. Dám mu ho opatrně na čelo a s dalším mu začnu utírat pot z tváře a s těla.

,,Ty jsi blbec, Juri, to mi nemůžeš zavolat? Beztak za to může ta ledová voda" povzdechnu si.

,,Ta za to může částečně, v tuhle dobu vždycky onemocní" ozve se Saito od dveří.

Jedním skokem překonám vzdálenost a milému švagrovy jednu napálím.

,,To máš za to, že jsi mi neřekl, že je nemocný" vysvětlím mu a napálím mu ještě jednu ,,A to za tohle, že jsi mi lhal."

,,On nechtěl, abychom ti to řekli" obhajuje se Saito a drží si obě tváře.

,,No, tak teď nemá na výběr" řeknu rozhodně a začnu ho omývat.

,,Fajn, vidím, že je v dobrých rukou tak půjdu na lekci kenda, musím se zlepšit" ušklíbne se Saito a odejde.

Uchichtnu se. Pořádně Juriho přikryji a vytáhnu mobil. Pohledem na hodiny se ujistím, že má Naoe přestávku a vytočím jeho číslo. Domluvím se s ním, že mi donese věci.

Podívám se na Juriho skříň a zapřemýšlím, jestli by mu vadilo, kdybych si od něj půjčil džíny s košilí, nakonec lákadlu odolám. Nakonec si k němu sednu s knihou a začnu číst.

Po půl hodině mě přeruší Juri, který sebou začne házet.

,,Saburo.." vykřikne.

Okamžitě ho chytnu a zatlačím zpět.

,,Jsem u tebe, miláčku, odpočívej" snažím se ho uklidnit.

Obrátí na mě skelné oči. Vyskočím a dám mu napít, zároveň do něho nacpu prášky.

,,Ty jsi fakt pako, proč jsi mě nezavolal?" povzdechnu si a lehnu si vedle něho. Juri se ke mně přitiskne a s rukou přes mě usne. Natáhnu se pro knížku a začnu číst.

,,Nemáš být náhodou nahý a pod peřinou?" ozve se pobaveně od dveří.

,,Těžko, skoro o sobě neví" povzdechnu si a vyrvu Naoemu tašku z ruky.

Hned se začnu převlékat do pohodlnějšího.

,,Hned je mi líp" oddechnu si a uvelebím se zase na posteli.

,,Ty, jak ses dostal dovnitř?" zeptám se zvědavě. Jsem si jistý, že nikdo není doma.

,,Mám klíče, neříkej, že ty ne?" zeptá se překvapeně Naoe.

,,Ne, nemám a přitom on moje jo" posmutním.

,,Třeba jen zapomněl a hned jak se uzdraví ti je dá. Nebo mu řekni" navrhne Naoe.

,,Ne, nebudu mu říkat. Na to mám hrdosti ještě dost a nebudu se ponižovat" řeknu rozhodně.

,,Ty jsi stejný blb jako on" usoudí Naoe a odejde z pokoje.

Poprvé jsem vděčný, že je Juri mimo a nevidí můj zklamaný výraz. Lehnu si k němu a zavřu oči.

,,Saburo, kruci vstávej!" zatřese se mnou Naoe.

,,Co je" rozlepím oči a první zkontroluji Juriho. Ten spokojeně oddechuje s rukou kolem mích ramen. Pak se podívám na Naoa.

,,Co asi budím tě k večeři tak vstávej" obrátí oči v sloup Naoe.

Vstanu a jdu se opláchnout, když vejdu do pokoje, je Juri vzhůru a sleduje mě pohledem. Přejdu k němu.

,,Jdu se jen najíst, hned budu zpátky"pohladím ho. Juri zavře oči a namáhavě kývne.

Zaběhnu do kuchyně a rychle do sebe naházím večeři. Jurimu naliji misku polévky a opatrně se s ní vrátím do pokoje.

,,Juri polévka" zavolám. Juri namáhavě zavrtí hlavou.

,,Tak to ne" zavrčím. Položím misku na stůl a namáhavě Juriho otočím. Vezmu ho do náruče.

,,Teď to zkusíme" dám mu lžičku k ústům. Sevře je a otočí hlavu.

Tak, takhle to nepůjde. Dám trochu polévky do pusy a políbím Juriho, trochu zatlačím na rty a když je otevře, po jazyku mu pustím polívku do úst. Tak pokračuji, dokud není miska prázdná.

,,Vidíš že to jde" dám mu pusu, ještě mu vnutím prášky a položím ho zpět do postele.

,Ten je vážně totálně mimo´pomyslím si pobaveně, když hned usne. Za normálních okolností by mě stáhnul pod sebe a nepustil. Odnesu nádobí do kuchyně a skočím se osprchovat. Pak zalezu k Jurimu pod peřinu. Za okamžik usnu.

Trvá dva dny než konečně začne horečka ustupovat a Jurimu se udělá dobře aspon natolik, aby začal požďuchovat. A začne hned ráno.

Zavrtím se na posteli a ucítím tíhu na levém rameni. Pootočím hlavu a překvapeně zvednu obočí. Leží mi na něm Sabura. Své dlouhé vlasy má rozhozené po mé hrudi a spí. Podle černých kruhů pod očima je vidět, že toho moc nenaspal.

Nechci ho budit, ale trápí mě horší problém. Opatrně ho položím na postel a vstanu. Trochu se mi zatočí hlava, ale ustojím to a vrávoravě se vydám do koupelny.

Probudí mě samota a rychle otevřu oči. No jistě, nejspíš se zase vydal na průzkum, je horší jak batole. Z koupelny uslyším ránu a je mi jasné kde je. Vyskočím a vletím do koupelny. Právě včas na to, abych ho zachytil.

,,Ty jedno pako, co děláš, jsi nemocný" zavrčím a chci ho odvést do pokoje.

,,Sprcha" zachrčí. Až teď si všimnu, že je nahý. Posadím ho na stoličku, která tam je.

,,Tak chvilku počkej, půjdu tam s tebou" povzdechnu si a začnu se svlékat. Skočím do sprchy a nastavím teplou vodu.

,,Opři se o mě" přehodím mu ruku přes svůj krk.

Udělá to a já ho s námahou dostanu do sprchy. Rychle ho namydlím a opláchnu.

,,Tak pojď, utřu tě" zavřu sprchu. Kývne a nechá mě ať ho vytáhnu ze sprchového kouta. Rychle mu skočím pro čisté pyžamo a obleču ho.

,,A teď do postele. Donesu ti tam snídani" dotáhnu ho do pokoje a položím na postel. Zamuchlám ho do peřiny. Běžím se obléct. Stejnou rychlostí vletím do kuchyně a nachystám snídani. S tácem se vrátím do pokoje. Položím podnos na stůl a mrknu na něj, jen abych zjistil, že znovu usnul.

Skloním se nad ním a odhrnu mu ofinu z tváře. V momentě mě chytne a stáhne k sobě.

,,Můžeš mi říct, co tu děláš, miláčku?" zachraptí Juri.

,,Starám se o přerostlí mimino a pusť mě" zavrčím.

Moje odpověď ho tak zarazí, že povolí stisk. I když je po nemoci, je hodně silný.

,,Můžeš mi říct, kde je tu mimino?" zeptá se Juri nechápavě.

Bez odpovědi mu nastavím zrcadlo.

,,Tak dobře chůvičko, mám hlad. Co máme dobrého?" koukne po mě roztomile.

Přejdu ke stolu a vezmu tác, který položím opatrně na postel. Jestli jsem si myslel, že se hned pustí do jídla, mýlil jsem se.

,,Když ale mě to takhle nechutná" koukne po mě Juri plačky.

,,A to ti to mám překousat?" zeptám se ironicky.

,,Ano prosím" hodí po mě štěněčím pohledem.

,,Tak to máš smůlu, miláčku. Jdu se napapat a jestli to nebude v tobě než se vrátím, tak to do tebe nacpu" oznámím mu s milým úsměvem.

,,Ty nemáš srdce, jsem nemocný" začne Juri natahovat.

,,Mě by taky zajímalo, kde mě zmizlo" oznámím mu mezi dveřmi a odejdu do jídelny.

V klidu se najím a vstanu. Poděkuji za snídani a vrátím se do pokoje.

Snídaně leží na stole netknutá.

,,Juri" povzdechnu si.

Otevře své průzračně zelené, smutné oči.

,,Tak jo, zkusíme to spolu" kapituluji. Opatrně, abych nevysypal snídani, vlezu za ním a dám si ho do náruče. Začnu ho krmit. Dělá trochu drahoty, ale nakonec sní všechno. Vnutím mu prášky a hrnek horkého čaje.

Vezmu tác a zanesu ho do kuchyně. Když se vrátím, Juri má zavřené oči, opatrně se k němu přiblížím a drcnu do něho. Nic. Skloním se a políbím ho.

V okamžiku mě chytne, povalí a lehne si na mě.

,,Strašně se mi stýskalo, Saburo" zapřede Juri a za chvilku pravidelně oddechuje.

,,Vždyť jsem byl pryč jen tři minuty" namítnu spícímu Jurimu. Přitáhnu deku a přikryji ho.

Vezmu si knihu a znovu začnu číst. Po pár hodinách strnu. Cítím Juriho prsty jak mi bloudí po kůži pod košilí a z ničeho nic ji mám rozepnutou. Na svých bradavkách ucítím jeho jazyk.

,,Tak a dost simulante" odstrčím a vyletím z postele.

,, Mě se hodně stíská" zafňuká Juri s psíma očima.

,Juri a jeho psí očka´povzdechnu si a začnu tát.

,,Neboj se už je v pořádku, v posteli zůstane ještě tak den dva a v pondělí jde do školy" strčí jeho máma hlavu do dveří.

,,Tak děkuji mami" povzdechne si Juri.

,,Nemáš zač" kývne jeho máma a zmizí.

,,Ty jeden prevíte. Člověk se o tebe bojí a ty ho ještě taháš za nos!" zařvu jen co jeho máma zavře dveře.

,,Tady nebudu ani vteřinu!" oznámím mu ledově a začnu házet své věci do tašky.

Juri vyletí z postele a drapne mě za ruce. Podrazí mi nohy tak, že přistanu na posteli a Juri na mě. Úplně mi vyrazí dech. Sedne si na mě.

,,Nikam nepůjdeš jasné?" řekne mile.

,,Ty mi nebudeš roz……" vyvalím oči protože mě Juri začne líbat.

,,Jdu domů a nezabrání mi v tom ani tvé roztomilé kecy ani polibky" řeknu rozhodně a pokusím se ho shodit.

,,To se mi ulevilo, lásko, protože ty jsi doma tady" usměje se Juri a přejede mi dlaní po břiše.

,,Juri, okamžitě mě pusť!" zaječím a hodím sebou.

V dalším okamžiku Juri odletí a vrazí do zdi. Pak jen vidím mihnutí pěsti, která přistane na Juriho čelisti.

,,To, že jsi jeho manžel, neznamená, že můžeš jednat proti jeho vůli. Je ti to jasné?" zvedne Juriho za krk táta.

Nedokážu ze sebe vydat ani hlásku. Jsem totálně ohromený a Juri se taky jen tak nehodlá vzdát. Vrazí tátovi pěst do břicha až hekne a pustí ho.

,,A to mi říká někdo, kdo se o svém synovy dozvěděl tak možná před měsícem?" zeptá se ho ledově.

,,Aby bylo jasné, nikdy jsem nešel proti jeho vůli a nikdy nepůjdu. Nikdy bych nezašel dál než mi dovolí a teď, když nás omluvíte, vypadněte" vystrčí Juri tátu za dveře a zabouchne za ním dveře.

Pak se zhroutí vedle mě na postel.

,,Tvůj manžel je raněný, miláčku" řekne smutně.

S povzdechem vstanu, dojdu pro studený obklad a hodím mu ho na čelist.

,,To máš z toho, že simuluješ" usměji se a dám mu pusu.

,,Ještě, miláčku" zafňuká Juri. Kdo by mu odolal?

Dám mu ještě jednu a pak se přisaji k jeho ústům. Obejme mě a rukou přitiskne blíž. Nebráním se, je krásné se ztratit v jeho polibcích. Když mě pustí, svlékne mě.

,,Juri, co to k čertu děláš?" zaprotestuji.

,,Jdu spát jsem unavený" zakryje nás a přitiskne se ke mně. Za okamžik spokojeně oddechuje.

Zamžikám očima a tiše se rozesměji. On je prostě nepoučitelný.

Probudí mě křik za dveřmi.

,,Okamžitě mě pusťte dovnitř. Nesu Jurimu polévku, ta ho postaví na nohy. Ten blbec Saburo ani neví, že je nemocný." Křičí ječivý hlas.

Ten bych poznal kdekoliv Yukina.

,,Ta ženská mě snad jednou zabije. Proč si sakra nedá pokoj?" zavrčí tiše Juri a přemístí se na mě.

,,To nevím, ve škole se mě pokusila dostat. Už mě štve" zašeptám.

,,Hmmm, tak teď ať si mě nepřeje." Ušklíbne se a přisaje se mi k bradavce. Zalapám po dechu a prohnu se v momentě, kdy se rozlétnou dveře. Potom už uslyšíme zvuk rozbíjeného nádobí. Oba se otočíme ke dveřím.

,,Co tu chceš ropucho" ušklíbne se Juri.

,,T-t-t-ty m-máš být n-n-n-nemocný" vykoktá Yukina.

,,Právě se uzdravuji. S tvou pomocí bych nejspíš lekl" ujistí ji Juri.

,,Co si to, ty hajzle, dovoluješ? Nechci tě už nikdy vidět a toho tvého manžela taky ne!" rozječí se.

,,To se mi ulevilo, já myslel, že tu budeš oxidovat pořád!" utře si Juri hraně pot z čela.

Zvednu se a jemně ho kousnu do krku, abych nevybuchl smíchy. Tím upoutám její pozornost.

,,A heleme se, Juri nám zanáší, copak tomu bude říkat tvůj manžílek" ušklíbne se posměšně, jak se ucítí opět na koni.

,,Asi bych ho rozčtvrtil. Momentálně má víc štěstí jak rozumu, že to nedělá" usměji se sladce a spojím naše ruce tak, aby byly prstýnky vedle sebe.

Vyvalí na ně oči a teprve teď ji všechno dojde. Otočí se na patě a s nepříčetným řevem vypadne.

,,Miláčku, a teď mi řekni, co jsi na ni viděl" otočí se na mě Juri.

,,A víš, že ani nevím" poklepu si prstem po bradě.

,,Doufám, že teď od ní budeme mít pokoj" zadoufá Juri.

,,Myslím, že jo. Teda brácho, kam jsi dal oči?" zeptá se nechápavě Naoe.

,,Co tu děláš šmíráku" zaječí Juri a rádoby cudně nás přikryje až po bradu.

,,Ty děláš, jako bych chlapa nikdy neviděl" uchichtne se Naoe.

,,Uklízím střepy, aby se nikdo nepořezal nebo mám poslat služky?" zeptá se.

,,To radši ne. Hleděli by spíš na ně než na práci" zasměje se Saito a skloní se s hadrem v ruce.

,,Tu člověk nemá kousek soukromí" zasténá Juri.

,,Klid, už to je. Můžete se tu třeba sníst, ale doporučoval bych vám večeři, protože oběd jste propásli" zabouchne Saito dveře.

Juri popadne první předmět, co nahmatá a švihne jím po dveřích.

,,Chudáček kniha" polituji zmíněný předmět se smíchem.

,,Co kniha, ale já!" polituje se Juri.

To už nevydržím a zkroutím se jak preclík.

,,Ty jsi na mě ošklivý, Saburo" knikne dotčeně Juri a otočí se zády ke mně.

Pro smích ho nedokážu ani politovat.

V pondělí se vydáme společně do školy. Sotva sedneme do lavice ozve se šuškání. Nevšímáme si ho, máme oči jen pro sebe a Guyuv sešit, ze kterého opisujeme, až se kouří z propisek. Dopíšeme přesně vteřinu před zvoněním.

,,Tak studenti, mám pro vás novinku, aspoň pro nás" prohlásí učitel sotva vejde do třídy.