jo nebo ne?

,Třetí nejkrásnější´opravím se v duchu, když se mi v náručí zavrtí kotě. V úžasu koukám na obrovskou plyšovou jahodu, která drží košík těch nejkrásnějších jahod. Po chvilce si všimnu vzkazu a otevřu ho.

Usměji se, může být ráno krásnější?

Rychle vyklouznu z postele a skočím pod sprchu. Obléknu se a seběhnu dolů. Bleskem zhltnu snídani a vyletím ze dveří.

Cestou do školy se skoro vznáším. V šatně se bleskově přezuji a vletím na chodbu. O zeď nedaleko vchodu je opřený Juri.

Vletím mu do náruče a vlepím pusu. Pak ho obejmu kolem krku.

,,Copak se děje?" zeptá se překvapeně Juri.

,,Je pátek" vlepím mu pusu.

,,Ukaž mi oči. Hmm. Nic." položí mi ruku na čelo a překvapeně zamrká.

,,Kdo jsi a kam jsi skoval Saburu" ukáže na mě.

Skočím mu do náruče.

,,Jsi blázínek" ujistím ho a dám mu ještě jednu.

,,Jednou se zblázním z tebe" odpoví se smíchem a dá mi pusu.

,,Juri, vadilo by ti kdybych vypadal jinak?" zeptám se ho stále zavěšený na jeho krku.

,,Líbíš se mi ať vypadáš jakkoliv" ujistí mě a dá mi pusu.

,,Trapáci" zaryje si Yukina.

,,Lepší než ledovka" odseknu ji stále přilepený na Jurim.

Juri se zasměje a začne mě líbat. Dokonce přeslechneme zvonění.

,,Hokaido!" ozve se učitel ve dveřích.

Trhneme sebou a vletíme do třídy. Levou rukou nahmatám Juriho ruku na koleni a sevřu ji. O přestávkách se věnujeme hlavně sobě a ostatní více méně ignorujeme.

,,Ještě kendo" zašeptá mi Juri a táhne mě do šatny. Jeho otec nenechá nic náhodě a celou dobu je tam s námi.

,,Táto, to nás vážně musíš špehovat?"zavrčí frustrovaně Juri.

,,Kdyby se na tebe dalo spolehnout tak ne" odpoví klidně Juriho táta.

Juri si povzdechne a za ruku mě vede do tělocvičny.

,,Co ty tu děláš?" zeptá se překvapeně Saita, který sedí v hledišti i s Naoem.

,,Jsem tu coby zpestření" zasměje se Saito.

,,No jen aby" zapochybuje Juri.

V tom se přiřítí zbytek a my se dáme do cvičení. Všichni ostatní pokukují po Saitovy a jeho doprovodu. Konečně je konec.

,,A jako perličku na konec je mi ctí představit své syny Juriho a Saita Hokaidovy" šokuje mistr všechny kromě mě. Překvapeně zmlknou i holky, které se nahromadily v hledišti, aby mohli jen letmo zahlednout Saita.

,,Tati, mohl bych si dát souboj se Saburou?" zeptá se Saito.

,,Nevím proč ne?" usměje se mistr.

Saito odběhne a za chvíli se vrátí oblečen do bojového kimona. Postavíme se na značky a Saito všechny ohromí větou.

,,Saburo, uvědom si, že jsem tvůj švagr a šetři mě" ušklíbne se uličnicky.

,,Věřím ti, miláčku" dá mi Juri pusu a ustoupí za bojový plac.

Snažím se soustředit a svou nepozorností si způsobím ztrátu. To mě celkem naštve a další hodinu strávím tím, že získám horko těžko dva body. Slyším Juriho výskot, ale ignoruji ho, protože mistr odpískne další kolo.

Teď do toho jde s plným nasazením. Mám co dělat, abych odrazil útoky. Ruce mám jako z olova. Nakonec se ho dotknu , ale je to tak letmé, že si nejsem jistý.

,,Hokaido Saburo získává třetí rozhodující bod a vyhrává tuto soutěž" ohlásí mistr.

,Tak přece´pomyslím si a spustím meč. Neohrabaně si sundám helmu a předkloním se abych se vydýchal. Po ramenou se mi sesunou úplně zpocené vlasy.

,,Neříkal jsem ti ať mě šetříš?" zeptá se udýchaně Saito. Podívám se na něj a vidím, že je na tom úplně stejně.

,,Tys mě taky nešetřil" namítnu. Zapotácím se. V poslední vteřině mě chytne Juri.

,,Byl jsi báječný, miláčku." Dá mi před celým publikem polibek a tak hlásá, že jsem jeho.

,,Vodu" požádám ho. Okamžitě mám láhev u sebe a hltavě piji.

Pak se odebereme do šaten. Jsem mezi posledníma. Vydýchám se na lavičce.

,,Saburo, to bylo něco" uštědří mi Guy herdu do zad.

,,Díky, dal mi zabrat" vydechnu.

,,To mluvíš o sobě?" zeptá se Saito. Mlčky ukáži na něj.

Vydám se do sprchy. Napjatě čekám kdy se objeví Juri, ale ten nepřijde. Když vejdu do šatny pochopím proč. Je přivázán k lavičce želízky. Pomalu se začnu převlékat a dám si záležet na každém pohybu. Za chvíli uslyším skřípot Juriho zubu a bratrův smích.

Konečně se obléknu a přejdu k Jurimu. Sednu si mu na klín.

,,Miláčku, uvidíme se v pondělí ve škole. Nechoď za mnou domů. Nebudu tam" políbím ho na ústa.

,,To myslíš vážně, Saburo?" zeptá se klidně.

,,V pondělí, lásko" naposled ho políbím a odejdu.

,,Co máš v plánu, Saburo?" běží za mnou Naoe.

,,Dát se do původního stavu. Potřebuji šampóny a tak!" křiknu na něho.

,,Aha, pomůžu ti" zasměje se.

Před školou vletí do náruče Saitovy.

,,Miláčku, celý víkend nebudu doma budu ti volat" políbí ho na rty a než se Saito stačí vzpamatovat jsme v trapu.

V drogérie vybereme šampóny. A upalujeme domů.

,,Nebude toho moc?" zeptá se při pohledu na tu hromadu.

,,Myslím, že ne. Musím ještě za mámou" seběhnu dolů.

Zaklepu na dveře a na pozvání vstoupím.

,,Copak chceš, Saburo?" zeptá se mě máma.

,,Chci stopnout sázku" oznámím na rovinu.

,,Aha. Yukinu už nechceš?" zeptá se ze zvednutým obočím.

Odfrknu si.

,,Dobře ber tuhle malou sázku za ukončenou." Usměje se.

,,Doufám, že máte dost šampónu a tohle použij, když vše selže" hodí mi malou lahvičku táta.

,,Stačí kapka" mrkne na mě.

,,Děkuji, tati" usměji se a z mizím.

V pokoji ze sebe shodím věci a vletím do sprchy a začnu si umívat hlavu. To opakuji asi šestkrát. Pak vylezu a nechám je oschnout.

V tom zazvoní telefon a já uvidím, že mi přišla zpráva.

Zasměji se. Moc dlouho to nevydržel.

Sejdu dolů s dobrou náladou a v klidu se najím a jdu spát.

Ráno začíná ten maratón nanovo. Volný den trávím buď v knihách nebo pod sprchou a umívám si vlasy. Asi po dvacátém umytí začne téct černá voda, ale to je vše. Pomalu si začínám zoufat. A do toho ještě Juriho zprávy.

15.30

,,Ne, nechci kino mám doma" odpovím naštvaně.

15.35

,,Juri, to je čistá náhoda, že se dotkla tvé hlavy. Vynadej ji a požádej ji, ať se ti omluví." Napíšu odpověď.

16.00

,,Dej mu banán a vysvětli mu, že nejsi k jídlu"

16.20

Požádej ho, ať se zvedne nebo ho budeš žalovat!

16.25

,,Ty jsi cizí? A z které jsi národnosti?

16.30

Nemaluj čerta na zeď ještě je světlo!

Tak po téhle zprávě je ticho asi půl hodiny. Když zazvoní zvonek u dveří. Táta, který se zrovna bavil nad zprávami, které mi Juri poslal, stoupne a jde ke dveřím. Napínám sluch, abych co nejvíc slyšel.

,,Chci vidět Saburu a nenamlouvejte mi, že není doma" zaječí Juri.

,,Kdo není doma?" zeptá se táta.

,,Je Sabura doma?" zeptá se ho Juri.

,,A kde je otevřená tlama?" zeptá se táta.

Uslyším čmárání na papír. Už neodolám a opatrně nakouknu zpoza dveří. Juri zrovna dává napsaný vzkaz.

,,Jo! Jestli je doma Sabura. Tak to bohužel není. Šel se podívat na Měsíc jestli je rožnuto. Být vámi zavolám mu zítra. A rádo se stalo, dobrou noc" zavře táta dveře před Juriho vytřeštěným pohledem.

Vyběhnu schody nahoru a skovaný za závěsem pozoruji Juriho, jak kouká do mého okna. Po chvíli to vzdá a zklamaně nasedne do auta a odjede.

,,Miluji tě, Juri, zkus to vydržet" požádám ho do prázdného pokoje.

Přitisknu si Snížka k sobě a spolu s ním se vydám do hajan.

Probudím se ráno. Znovu se ozve ten ztřeštěný zvuk a vidím Saita, jak zvedá telefon. Jakmile se ozve volající zavěsí. Posnídám a dám se znovu do boje s vlasy. Ta barva stále nechce pustit. Náladu mi nepřidají ani Juriho zprávy.

8.30

Zajdi si pro mrkev.

Znovu a znovu zoufale umývám vlasy. A barva ne a ne pustit. Nalívám si na dlaň šampón a někdo mi tam kapne trochu té vodičky, co jsem dostal od táty. Kouknu se a ve dveřích stojí on. Dám si šampón na vlasy a, světe div se, barva se začne smívat! Zavísknu a skočím tátovy kolem krku.

,,Moc nejásej přišla ti zpráva." Zklidňuje mě. podívám se na zprávu a vybuchnu smíchy.

10.45

Kup si čluny a uplav než se to zboří.

Po zprávě sejdu dolů a pomůžu mámě s přípravou oběda. I během oběda mi posílá zprávy.

12.00

Pořiď si nové chuťové buňky.

V jednu hodinu se mi konečně podaří všechnu barvu z vlasů smít a zatím co mi schnou se bavím Juriho zprávami.

14.10

Vlez si do ledové vody.

14.15

Zkus ledovou sprchu.

15.35

Tak zkus mrazák!

16.00

Běž k tučňákům ať roztaješ.

16.01

Ne protože jsi mi ho ukradl!

Tyhle a podobné zprávy mě vydrží posílat do půlnoci, než mi napíše dobrou noc a já se propadnu do spánku.

Ráno mě vzbudí Black a já uvidím, že jsem zaspal. Rychle skočím pod sprchu a začnu se oblékat. Natáhnu si černé úzké kalhoty a k tomu si vezmu Juriho tmavě modrou košili. Pořádně vyčešu vlasy, které sepnu na temeni. Nakonec vezmu černou koženou bundu a vyběhnu z pokoje.

,,Naoe, já jsem zaspal. Můžu tak jít?" vychrlím na bratra v hale.

,,No rozpustil bych si vlasy a neboj zavolám Saitovy." Vytahuje mobil z kapsy.

Poslechnu ho. Volné vlasy se mi rozhodí po bundě a já se opřu o sloupek zábradlí.

,,Už jsem tu broučku, ale proč jsi chtěl, abych vzal auto?" rozrazí dveře Saito. Mě přehlédne jak širé lány a vrhne se k Naoemu.

,,Miláčku zaspal i Sabura slíbil jsem mu, že ho vezmeme" zkroušeně se přizná Naoe.

,,Jasně, že vezmeme, ale než přijde chci pár pus" usměje se Saito.

,,Saito, už je tu" ukáže na mě Naoe.

,,Miláčku nedělej si sran…" ani nedopoví a zrak zabodne do mého prstenu na levé ruce, kterou chytám Snížka. Vyvalí oči a ukáže na mě. Začne pohybovat čelistí a aniž by něco řekl a vzápětí sebou třískne na zem.

Naoe mu v krátkostí všechno řekne a až pak se Saito začne vzpamatovávat ze šoku. Napřed mu unikne uchichtnutí, pak se mu začnou třást ramena a vzápětí se složí smíchy.

,,Teda, kluci, s vámi se člověk nenudí" vyrazí ze sebe se smíchem.

,,Tak pojďte, chci vidět Juriho reakci" utírá si slzy od smíchu.

Nasedneme a Saito se řítí ke škole, aniž by dbal dopravních předpisů.

,,Juri, Sabura zaspal čekej na chodbě před třídou. Nikde jinde" zařve do telefonu a zacvakne ho.

Při tom se jen tak tak vyhne dalšímu autu. Smykem zastaví přímo před vchodem do budovy.

,,Saburo, sundej si bundu a drž ji křížem tak aby byl vidět prsten" křikne. Poslechnu ho.

Pak už běžím po školní chodbě k třídám.

Tam zpomalím do kroku.

Zastavím se kousek od Juriho, který ke mně stojí zády. S někým se dohaduje. Podle ječivého hlasu poznám Yukinu.

,,Můžeš mi říct, ale upřímně co na tom hnusákovy vidíš?" dožaduje se asi po sté stejné odpovědi.

,,To co nevidím u tebe" usadí ji Juri.

Usměji se.

,,A proč tě ten kretén vůbec chce?" stojí si na svém.

,,Protože ho miluji" předběhnu Juriho v odpovědi.

Yukina se vykloní, aby mi něco řekla a strne v půli pohybu s otevřenou pusou. Pak se vyhne Jurimu a žene se ke mně.

,,Saburo, tolik jsi mi chyběl!" křičí na celou školu a běží ke mně.

Elegantně jí uhnu a nechám ji, aby se rozplácla o zeď za mnou. Zajímá mě jen a jen Juriho reakce. Juri, který uslyší Yukinino bolestné vyjeknutí, se pomalu začne otáčet. Zatajím dech.

Pomalu se otáčím. Mám strach z toho co uvidím a připravím se na nejhorší. Měl jsem na co. Za mnou stojí Saburo Karado. Je to zvláštní, že dvě tak rozdílné osobnosti, můžou mít stejné jména.

Pak se zarazím. Zdá se mi to nebo je v jeho očích vidět strach?

Pomalu přejíždím po jeho postavě. Je tak podobná mému Saburovy. A ta košile tu jsem přece dal jemu, když ho Yukina opařila. Pomalu očima kloužu po ruce až k prstýnku, který jsem mu osobně navlékal na prst.

Stojím jako přimražený a čekám jakoukoliv jeho reakci. Vidím, že výsměch, který vládl v jeho nádherných očích se vytrácí a pomalu jej nahrazuje zmatek, když zavadí o moji košili.

Jeho oči kloužou po levé ruce a přímo se zabodnou do prstýnku, který mi nasadil. Trochu zavrávorá. Zavře oči a znovu je otevře, pak jí zatřepe a vrazí si pořádnou facku.

Potom ke mně přistoupí a podívá se mi do očí.

Zavře očí a jeho tělo se začne otřásat! Do očí se mi nahrnou slzy. Teď jsem ho možná ztratil navždy. Sklopím pohled.

,,Co je to tu za rozruch, okamžitě do třít!" zaduní chodbou ředitelův hlas.

,,Je mi líto řediteli, ale mám důležitější věci na práci, než se flákat ve škole" odpoví mu Juri a v jeho hlase se ozve smích.

Ten zmetek se směje!

V dalším momentě se ocitnu ve vzduchu a Juri si mě přehodí přes rameno.

,,Okamžitě mě pusť, Juri!"zavřeštím a je mi v tu chvíli jedno, že nás sleduje celá škola včetně učitelů a vytřeštěné Yukiny.

,,Ani mě nehne. Nejenže dostaneš pětadvacet na zadek, ty se z postele nehneš nejmíň rok" odsekne mi Juri a unáší mě ze školy pryč, aniž by někdo hnul prstem na moji záchranu!