Další

Pobaveně pozoruji nabroušeného Juriho. Myslím, že Sabura mu dává pěkně zabrat. No jeho smůla, kdyby mu to řekl jen chvíli před tím, než to vypálil na plnou pusu, před všemi, nebylo by to tak drastické. Každopádně, tahle večeře nemá chybu.

Nám odpoví normálně, ale jakmile se zeptá nebo něco řekne Juri. No mám pocit, že Saburovo hmm mu leze na nervy.

Znám to, jednou jsem ho tak naštval, že tím roztomilým slůvkem mě časoval týden. Já už ho vraždil a radši jsem se ho na nic neptal.

,,Miláčku, chceš přidat? A neříkej mi hmm!" otočí se Juri na Saburu.

,,Hmm" odvětí Sabura.

Rozesměji se a vzápětí se rozkašlu, jak mi zrnko rýže uvízne tam, kde nemá co dělat.

,,Broučku" vyskočí vyděšeně Saito a začne mi bušit do zad. Po chvilce vypadne a já se můžu konečně nadechnout.

,,Není ta židle zbytečná?" odstřelí pohledem úplně novou židli. Táta je pořídil hned včera, aby ,hosté´měli na čem sedět.

,,Ne. Nemohl jsem se dívat, jak se mačkáte na jedné židli" utrousí táta.

,,Mě to nevadilo" povzdechne si Saito.

,,Taky tu nejsi jediný" ujistí ho otec.

Obrátím oči k Saburovy. Zdá se mi, že se v jídle vrtá. Nakonec odloží příbor a s omluvou, že nemá hlad zmizí v pokoji. Juri zmizí hned po něm.

,,Co se mezi nimi stalo?" zeptá se táta, který sleduje nechápavě jejich odchod.

,,No, je to trochu složitější" povzdechnu si a seznámím otce o posledních událostech.

,,Ten si to teda zavařil" povzdechne si táta. ,, No, je to na něm"

,,Jestli se dřív nezblázní" usoudím za Saitova výbuchu smíchu.

,,Co hodláte dnes dělat?" zeptá se otec.

,,Přijela pouť, tak tam broučka vezmu" usměje se Saito.

Překvapeně se na něho podívám. Poutě miluji, ale netušil jsem, že mě tam chce vzít.

,,A kdo říká, že tam s tebou půjdu?" zeptám se udiveně, maskujíc potěšení.

,,A s kým jsi chtěl jít?"zeptá se Saito překvapeně.

,,No přece se Saburou" ujistím ho pobaveně.

,,Teda miláčku. Půjdeš se mnou, Saburu vezme Juri. Musí si to nějak vyžehlit" pobaveně se ušklíbne Saito.

,,To nejspíš jo" zasměji se a jdu se převléct. Obléknu se do černých úzkých kalhot a tmavě modré, volné košile s překřížením. Vlasy si rozcuchám a jen děkuji bohům, že je nemám dlouhé.

,,Miláčku, už musíme jít!" zaklepe Saito na dveře.

,,Už jdu" zavolám. Poslední pohled do zrcadla a otevřu dveře.

Saito nejdřív zamrká, vyvalí oči a připotácí se k zábradlí, o které se opře nespouštějíc ze mě oči, a lape po vzduchu.

,,Miláčku,… počkej musím si pro něco zajít" popadne mě za ruku a táhne dolů, sotva trochu popadne dech.

,,Asogi!" zaječí dole.

Dveře pracovny se rozletí a vykoukne otec.

,,Potřebuješ něco? Saito?" zeptá se udiveně táta.

,,Jo dynamit, pistol, kulomet, meč, jednotku zvláštního nasazení, ale nesmí bít na chlapy a Blacka" vyjmenuje Saito.

,,A nechceš ještě středověké okovy?" podiví se otec.

,,Ne tu mám roztomilé náramky. Ty mě stačí" zacvakne mě a sobě pouta na rukou.

,,Saito, jestli jsem to přehnal tak se půjdu převléct" řeknu zaraženě.

,,To tě nesmí ani napadnout!" zaječí otec i Saito naráz.

,,No tu máš meč, pistol ti nedám. Blacka ti nepůjčím má z rušných míst deprese. A dávej mi na něj pozor" vyprovodí nás táta před dům.

Jdeme procházkou k pouti a pobaveně pozoruji jak se Saitovy kouří z uší.

,,Saito, uklidni se jsem tu s tebou" snažím se ho uklidnit.

,,Jak se můžu uklidnit, když na tebe každý čumí?" vyjekne Saito.

Tak o tom dost pochybuji. Se svými černými vlasy a zeleným pohledem musí ohromit každého. Povzdechnu si, proč musí být tak přitažlivý?

,,Děje se něco, Naoe?" zeptá se Saito.

Mlčky zavrtím hlavou. Copak mu můžu říct, že žárlím jakmile se na někoho podívá?

,,Hned jsem si myslela, že to s Naem dlouho nevydrží! Už si nabrnkl někoho jiného" ozve se jedovatý hlas holky z naší třídy. Zastavím se a musím se přemáhat, abych se Saitovy nevytrhl. Na poslední chvíli si vzpomenu, že nás spoutal. Nakloním se k němu a něco mu pošeptám. Naštěstí hned pochopí a želíska bryskně sundá. Pak mě chytí za ruku.

,,Tak co? Naoe tě už omrz……" nedopoví a s otevřenou pusou dokořán na mě hledí, když mě pozná.

,,Zapomněla´s něco?" zeptá se ji Saito a přitáhne si mě do náruče. Dá mi takový polibek, že mám co dělat, abych se udržel na nohou.

Pak se ji obloukem vyhneme a necháme stát, s otevřenou pusou, uprostřed davu.

Nedaleko zahledne stát vozík se zmrzlinou a táhne mě k němu. Koupí mi velkou malinovou a sobě vanilkovou. S rozkoší ji začnu lízat.

,,Ani nevíš, jak té zmrzlině závidím" koukne po mě Saito.

Podívám se na něj a všimnu si, že v koutku má zmrzlinu. Natáhnu se a slíznu ji.

,,Hmm, taky není špatná" poznamenám a dál se věnuji své oblíbené. Kus si ukousnu, abych ji mohl válet po jazyku. Saito se hned skloní a dá mi polibek, jazykem vklouzne dovnitř a ten kousek mi sebere.

,,Taky není špatná, ale ty chutnáš líp" ujistí mě.

,,Jsi zloděj." Fňuknu a seberu mu kornout se zbytkem zmrzliny.

,,Miláčku, ale já jsem ti tolik nevzal" hromuje zatím co mu sním zbytek zmrzliny.

,,To byl úrok" ujistím ho pobaveně a začnu se ládovat svou.

,,Já ti dám úrok" sebere mi zbytek kornoutu. Pak si mě přitáhne a začne líbat.

,,Taky by jste nemuseli blokovat celí chodník." Ozve se pobaveně Juri a já se omráčeně odtáhnu.

,,A vy máte projít a nevšímat si naší maličkosti" odsekne Saito.

,,To nejde, blokujete celý chodník" postěžuje si Juri.

Teprve teď si všimnu, že stojíme uprostřed chodníčku a na obou stranách stojí lidé a čekají až budou moct projít. Někteří nás sledují pobaveně, někteří s odsouzením a já zjistím, že je mi to jedno.

Krvavě zrudnu a začnu Saita táhnout směrem k pouti. Saito mě stáhne k sobě a obejme kolem pasu.

,,Nech je ať se podívají. Mají co závidět." Políbí mě.

,,Mladíku, ne, že bych vám to nepřál, ale doma mě čeká manželka" ozve se jeden divák.

,,Nedokázal jsem odolat. Na městě budete muset propagovat rozšíření chodníků" doporučí mu se smíchem Saito. Dav se rozesměje.

,,Jistě, že budu. A jako příklad uvedu vás dva" ujistí ho ze smíchem muž.

Potom se konečně ode mě odtrhne a zamíří k pouti.

Spolu projdeme celou pouť atrakci po atrakci. Nejvíc mě uchvátí ruské kolo a jeho nádherná vyhlídka. Saito stojí za mnu a s rukama kolem pasu se mnou sleduje z výšky pouť.

,,Střelnice" všimnu si malinkého stánku pod námi.

,,Máš skvělí zrak. Jak to, že Sabura nosí brýle?" zeptá se.

Abych nemusel odpovídat začnu ho líbat. Tohle není jasné ani mě. Vidí líp než já.

Jen co opustíme ruské kolo, táhne mě k ní. Všimnu si dvou nádherných plyšáků. Jedné velké maliny a jahody jak drží košíček.

,,Vystřelím si ho" vyhrkne Saburo s očima na plyšové jahodě.

,,Bude mi potěšením" políbí ho Juri a vezme si pušku. Saito ho následuje.

I když se Saita snažím rozptylovat drobnými polibky a doteky. Za chvíli držím malinu v rukou. V dalším momentě jsem přiražen k pultu se Saitovými rty na svých.

,,Miláčku, jsem unavený nepůjdeme domů?" zeptám se ho.

,,Tak dobře" usměje se Saito a táhne mě k východu.

,,To byl den" třísknu sebou na postel.

,,Ještě řekni, že se ti nelíbil" zasměje se Saito a plyšáka mi posadí na noční stolek. Pak přejde k oknu.

Chvilku se na něj dívám a ve vteřině se rozhodnu. Vstanu a přistoupím k němu. Obejmu ho kolem pasu a dám mu pusu.

,,Copak, Naoe" usměje se Saito a pohladí mě po tváři.

,,Já, chci se s tebou milovat" zabořím mu rudou tvář do košile.

,,Víš to jistě?" zvedne mi obličej k sobě a podívá se do mích jasných očí.

Místo odpovědi ho políbím. Ohromeně se na mě podívá a polibek mi vrátí. Přitisknu se k němu co nejblíže. Cítím jak mi vyhrne košili a rozepne. Neohrabaně udělám to samé a palcem přejedu po bradavce.

,,Jestli to uděláš ještě jednou, tak se nejspíš neovládnu" zašeptá vzrušeným hlasem a začne mi líbat krk.

Zvědavě mu znovu přejedu po bradavce. Tentokrát jazykem. Ze Saitovích úst unikne sten. Rychle sundá svou i mou košili a položí mě na postel.

,,Já tě varoval" zavrčí a přisaje se k mé bradavce. Jemně si s ní pohrává jazykem, pak ji opustí a drobnými polibky se přiblíží k druhé. Hraje si s ní podobným způsobem.

Nenechám se zahanbit a rukama zajedu ke kalhotám. Které začnu rozepínat.

,,Nejsi nějak hr?" zeptá se mě Saito. Svlékne mě a pak sebe. Znovu se ke mně položí a začne líbat, rukou mi přejíždí po boku. Polibky se přemístí k bradavkám a pomalu jimi putuje k bříšku. Tam se zastaví a jazykem si mapuje cestu až k podbřišku. Pomalu mi přejede po délce mého penisu až k špičce a vezme ho do úst.

Ze mě vyjde zasténání a já se protnu do oblouku. Pustí mě a přemístí se k ústům. Zklamaně si povzdechnu, ale to už cítím jak mi vlhkým prstem vniká do dírky. V panice se stáhnu a snažím se ho odstrčit.

,,Broučku, uvolni se nebude to bolet" snaží se mě uklidnit Saito. Zavrtím hlavou. To co dělal teď bylo krásné, ale… ale..

Saito si povzdechne a snaží se polibky odvést moji pozornost. To se mu povede. V dírce ucítím mírný tlak, kterého si, v záplavě polibků, ani nevšimnu. Za chvíli ucítím větší tlak a znovu se ho snažím odstrčit.

,,Miláčku, klid jen se tě snažím připravit." Zamumlá Saito. Zatlačí a do mě vklouzne další prst. Začne s nimi pohybovat a roztahovat mě. Zasténám. Vůbec mě to nebolí, jen přináší rozkoš, při které se uvolním a nechám ho dělat vše, co se mu líbí. Poté ze mě prsty vytáhne. Zklamaně zasténám.

Saito se usměje a roztáhne mi nohy. Hned se přemístí mezi ně a znovu mě začne líbat. Rukou mi nadzvedne zadeček a znovu do mě vnikne prsty. Pohnu se proti nim. Vytáhne je ze mě. V zápětí je nahradí něčím větším a objemnějším. Zabolí to, trhnu sebou a snažím se ho znovu odstrčit.

,,Miláčku, uklidni se a uvolni. Nebude to bolet, budu opatrný" zamumlá Saito a snaží se dalšími polibky a hlazením odvést pozornost. Pomůže to jen částečně. Stále cítím tlak, když do mě vniká.

Neprozíravě se pohnu a tím mu pomůžu,aby se do mě dostal naráz celý. Bolestí se prohnu a z očí mi začnou stékat slzy. Výkřik částečně pohltí jeho rty.Okamžitě se přestane pohybovat.

,,Nejsi nějak netrpělivý?" začne mi slíbávat slzy.

,,Bolí to" zašeptám zlomeně.

,,Moc brzo jsi se pohnul, už to nebude tak bolet" políbí mě Saito.

,,Ne, jdi ze mě pryč" požádám ho.

,,Opravdu to chceš?" zeptá se a pohne se ve mně. Oči se mi rozšíří nekonečnou slastí, která se mi rozlije po těle.

,,N-ne, pokračuj" přitisknu se k němu a samovolně se pohnu. Saito se nedá pobízet a začne se pomalu pohybovat. Pod přírazy začnu sténat. Za chvíli nevnímám nic jen nekoneční vesmír a nás dva. Z ničeho nic vybuchne a já se zřítím zpět na postel.

,,To je pokaždé tak nádherné?" zeptám se skoro bez dechu.

,,Pokaždé, jestli chceš, za okamžik ti to předvedu" políbí mě Saito s úsměvem.

,,Neříkej mi že ještě můžeš?" zasténám zděšeně.

,,Jistě, mám pokračovat?" zeptá se a začne mi olizovat bradavku.

,,Ne, chci spát" vyhrknu.

,,Dobře, miláčku" přehodí přes nás deku a skulí si mě do náruče. V momentě zavřu oči a usnu.

Poupravím si Naa v náručí a koukám se na jeho spící tvář. Překvapil mě, tohle jsem nečekal ani ve snu, myslel jsem, že budu muset čekat déle. A stálo to za to.

Vůbec jsem netušil jak silný zážitek to bude. Ještě teď mám pocit, že se dotýkám hvězd.

Náhle se otevřou dveře a v nich stojí Nauv otec. Probodne mě pohledem a opět zavře. Povzdechnu si, bude lepší, když to vyřídíme hned. Opatrně se vymámím z Naova náruče. Zamračí se.

,,Miláčku, hned jsem zpátky" políbím ho a vstanu. Rychle se obléknu a vyjdu z pokoje. Rovnou zamířím do pracovny mám pocit, že tam bude. Uhodl jsem.

Hned ve dveřích dostanu takovou ránu, že odlétnu na druhou stranu. Jen se trochu vzpamatuji uvidím, že na mě míří pistolí.

,,Máš minutu na to mi říct, jaké máš úmysly s mým synem" řekne ledovím hlasem.

,,Chci si ho vzít hned, jak bude souhlasit" vymáčknu ze sebe a třu si bolavou čelist.

,,Aha" odloží pistol a chytne mě pod krkem. ,,Jestli jednou kvůli tobě bude nešťastný, tak si tě najdu třeba v samotném pekle" varuje mě s úsměvem a vyhodí z pracovny.

Chvilku se docela šokovaně koukám na zavřené dveře. Pak zakroutím hlavou a vydám se za Naoem.

Jen co otevřu dveře, spatřím ho jak upírá svůj pohled na dveře. Jeho nádherné oči jsou zastřené horečkou. Zavřu a přejdu k posteli.

,,Už jsem zpátky" políbím ho. Obejme mě kolem krku a prsty přejede po čelisti.

,,Tvůj otec si potřeboval ujasnit jednu věc. Jsem v pořádku" ujistím ho.

Dá mi polibek a začne mě svlékat. Rychle mu pomůžu a vklouznu k němu pod peřinu. V další minutě na mě sedí a sklání se nade mnou.

,,Jsi můj Saito" zachraptí.

,,Stejně jako ty jsi můj" ujistím ho a přitáhnu si ho k sobě. Nao se usměje a uvelebí se v mém náručí. Zavře oči a klidně oddechuje jako by se nikdy nevzbudil.

,,Už bych tě nedokázal opustit" zašeptám mu do vlasů. Odpovědí je mi drobný polibek na hruď.

Přitáhnu si ho k sobě a spokojeně usnu.

,,Jsi opravdu můj Saito" zašeptá ze snů Naoe.