Je políčeno na dalšího

Stojím před autem a drbu se ve vlasech. S poutama nemůžu řídit. Klíčky mám sice v kapse, ale nemůžu se připravit o tak skvělou příležitost. Ještě že mě napadla ta výmluva.

Mrknu po očku na Naoa, který netrpělivě podupává nohou vedle mě.

,Jak je roztomilí, když se zlobí´pomyslím si.

V momentě, když jsem uviděl Saburu, jsem bráškovy i záviděl. A tak jsem brouzdal po těch pár lidičkách a pak jsem uviděl jeho. Seděl vepředu a podle všeho držel pěsti Saburovy. Jelikož, když dostal bod tak se jen vyděšeně zkroutil a naopak, jakmile dal bod Sabura jásal. Pak se málem zhroutil, když prohrál.

Docela mě to vyděsilo. Pak jsem jel pro bratra a zjistil jsem, že je to Saburuv bratr. Mě se tak ulevilo, že ze mě snad spadli Himaláje. No hned jsem se rozhodl, že bude můj.

,,Tak čekám, ty maniaku" ozve se vedle mě vztekle Naoe.

Usměji se. Pořád mě bombarduje tak šíleně roztomilými poklonami. Jediná, která mě zatím dostala je sexofil, kde na ni byl to netuším.

,,Miláčku mám drobný problém. S těmi želísky nemůžu řídit"podívám se na něho.

Nabere tón do bledé a pak do rudé barvy.

,,A jak se pro ty klíčky dostaneme, ty blbče?" vyprskne vztekle jako kočka.

V ten moment zapřemýšlím, jak by se mu líbilo malé, černé koťátko a jestli má kočky rád. Zřejmě se budu muset zeptat Sabury.

,,Nejspíš metrem" podotknu a už ho táhnu k nejbližší zastávce metra.

,,To ne" zděsí se Naoe a zapře se. ,,Nemůžeme tam jít pěšky?"

,,Miláčku, sice bych se rád prošel, ale ne přes celé město. Nebyly bychom tam do rána." Chytnu ho za ruku a táhnu k metru. Už se nevzpouzí.

Nastoupíme do vlaku a já nedaleko nějakých holek uvidím prázdné sedadlo. Sednu si a Naoa stáhnu na klín. Přitisknu ho k sobě a políbím ho.

,,No podívej se na to a to ti ve škole nadbíhá" ozve se jedna z holek.

,,Stejně bych ho nechtěla, úchyláka. Zajímali mě beztak jen jeho peníze" odtuší ta které to bylo určené.

Jsem vzteky bez sebe. Poodtáhnu se od Naa a vidím, že tvář má bílou jak papír a vztekem sevřené rty. Pohladím ho po tváři. Vůbec na to nereaguje. Jen se pootočí a zavře oči. Ty kačeny bych nejraději vyrazil z jedoucího metra.

Se zamračenými pohledem a sevřenými rty poslouchám další hovor.

,,A koho bys chtěla?" zeptá se ta první.

,,Saita Hokajda. Je šikovný, bohatý, ze starého rodu a ještě je slavný." Ozve se druhá.

To Naoa probere a nadechuje se k odpovědi, když ho umlčím polibkem. V tu ráno metro zastaví a my vystupujeme. Stejně mi to nedá a ještě se na ty slepice obrátím.

,,Ale já bych tě nechtěl, nesnáším uječené falešné slepice a Naoe je tisíckrát lepší. Nehledě na to, že kdyby se dělala soutěž, vy byste skončily v bahně. Nasaháte mu ani po kotníky" odseknu a s rukou kolem Naoeho pasu vystoupím. Pootočím hlavu a vidím, že slepice koukají. Tak ať mají na co.

Obrátím k sobě Naoa a pomalu přitisknu svá ústa na jeho. Tlakem ho přinutím otevřít ústa a vklouznu tam jazykem. Když se konečně odtrhnu, obrátím se k metru. Všechny jsou namačkané ke dveřím a zírají, div jim nevypadnou oči. Zvlášť, když mě překvapí Naoe a také mě políbí. Bavím se jejich otřesenému výrazu. Hlavně té jedné.

,,S ní bys to chytl, miláčku" neodpustím si rýpnutí.

Poraženecky sklopí hlavu. Hned toho lituji.

,,Promiň. Pojď půjdeme, už to není daleko." Políbím ho do vlasů a chytnu za ruku.

Nechá se vést bez odporu. Nejradši bych někoho přerazil a hlavně sebe za tu ,inteligentní´ poznámku.

Za chvíli otevírám domovní dveře.

,,Mami, tati jsme doma. Hlad nemáme, jedli jsme u paní Katano. Juri zůstal u Sabura a já jdu s Naoem do pokoje." Zahalekám do vnitřku domu.

,,S Naoem?" přiřítí se máma na chodbu. ,,Doufala jsem, že…"

,,Mami, o tom jsme už mluvili. Nikdo, kromě Naoa pro mě neexistuje. Mimochodem Ryuu má dva kluky." Přeruším ji v půlce věty.

,,Aspoň, že on" povzdechne si.

,,Vítej do rodiny Naoe." Přivítá mého miláčka.

,,No teda mami" řeknu dotčeně, i když mám co dělat, abych nevyprskl smíchy. Přivítala ho jako mého snoubence. Kdyby ho vítala do rodiny jako švagra Juriho, oslovila by ho celím jménem i titulem. A kdyby jako hosta, přivítala by ho do domu, ne do rodiny.

Takže to vypadá, že mám snoubence. A jde o oficiální verzi.

,,Děkuji madam za přivítání. Je mi ctí" řekne zmateně Naoe.

A je to jasné, mám snoubence. Ovšem, kdyby to teď zjistil, nejspíš bych byl po smrti.

Rychle ho odtáhnu do svého pokoje, jen abych to nemusel vysvětlovat. Na to je času dost.

V pokoji se postavím zády ke dveřím a přitáhnu ho do náruče.

,,Okamžitě mě pusť a koukej najít ty klíče ať můžu domů" vyjekne Naoe.

Vypadá to, že se vzpamatoval. Je to škoda, líbilo se mi, jak mě líbal.

,,Ale no tak, to počká, teď jsou důležitější momenty" zabručím mu u úst.

,,Jo přemýšlení, co to mělo na té chodbě znamenat, nebo tě vykastrovat" vyštěkne.

Povzdechnu si, nelíbí se mi ani jedno.

,,Jsi krutý, ale dobře, když tu přespíš, tak je odemknu." Zabručím ublíženě. Propálí mě pohledem. Povzdechnu si a začnu v kapse lovit klíčky. Když je vytáhnu, vítězně s nimi zahoupu mu před očima. Naoe vyvalí oči a zalapá po vzduchu. Sevře rty a počká až je odemknu.

Potom přiskočí ke stolu, kde je mísa ovocem a začne po mě házet jednotlivé ovoce.

,,To snad není možný. Jsi vážně úchylák. Jak jsem ti mohl skočit na zapomenuté klíčky" pění Naoe.

,,To víš kouzlo osobnosti" uchichtnu se a uhnu před dalším ovocem.

,,To určitě, ty jedno nadržený pako" rozječí se.

Poslední jde mísa.

,,Potřeboval bys zchladit" napadne ho.

Popadne vázu s květinami a převrátí mi ji na hlavu. Jsem celí mokrý. Stihnu mu zabránit jen v tom, aby mi vázu nerozbil o hlavu. Nakonec se rozbije o zem.

Naoe odskočí a začne se rozhlížet po další munici. Toho využiji a povalím ho na postel. Sednu si na něho a začnu stahovat mokrou košili. Shodím ji na zem a pustím se do rozepínání té jeho.

,,Co to děláš?" zaječí a začne se ohánět pěstmi. Nakonec nemám jinou možnost, než je jednou rukou sevřít nad jeho hlavou..

,,Svlékám ti košili. Není fér, abych byl nahý a ty ne. Buď rád, že tě nepoliji." Vysvětluji mu trpělivě.

,,Okamžitě mě pusť, nejsem tvoje hračka a ani ti nepatřím" snaží se vyprostit.

,,Miláčku nech toho ublížíš si" napomenu ho. Vytáhnu mu rozepnutou košili z kalhot a vysvléknu z jedné ruky pak z druhé. Opatrně ho nadzvednu a uvolněnou košili hodím ke dveřím. Pak se pustím do rozepínání přezky na kalhotách.

,,Co to děláš? Pusť mě." Ozve se vyděšeně.

,,Dnes spíš se mnou." Oznámím mu stručně a rozepnu poklopec. Stoupnu a než se stačí vzpamatovat sundám mu kalhoty i se spodním prádlem. Ty pak i s košilemi vyhodím za dveře, kde je okamžitě převezmou služky a odnesou vyprat. Obrátím se na Naoa, který se snaží přikrýt a vyrazím k posteli. Vytáhnu ho na nohy, obrátím směrem ke koupelně.

,,Běž se osprchovat a ať ti to netrvá dlouho, jinak tam vlezu za tebou" plácnu ho po zadečku a v ten moment třísknou dveře koupelny.

Přejdu ke skříni a hledím na pyžama. Pak je minu a podívám se na zabalené spodní prádlo, které jsem mu koupil. Velikost jsem si zjistil u něho.

Právě přemýšlím, které slipy s nohavičkami mu budou slušet víc, jestli černé s červenýma ďáblíkama nebo červené z černýma, když se ozve.

,,Můžeš mi sem donést pyžamo?" zaječí vztekle.

,,Miláčku, promiň, ale spím nahý. Samozřejmě ti něco půjčím" ozvu se pobaveně, sáhnu po černých a zanesu je do koupelny.

Jsem zvědavý jak mu budou slušet. Je v nich ďábelský, usoudím, když kolem mě proběhne jak velká voda a zahučí až po uši do peřiny.

Jdu se osprchovat. Když dojdu k posteli, mám co dělat, abych se nerozesmál. Naoe je v peřině doslova zakuklený. Čouhá mu jen vršek hlavy.

Strhnu peřinu, lehnu si a přikryji nás.

,,Hej vypadni z mé postele!" vyjede po mě Naoe.

,,Miláčku, nerad ti kazím iluze, ale tohle je moje postýlka. Nedáš mi pusu na dobrou noc?" zeptám se ho.

,,Cože?! Tak jdu já." Začne se hrabat ven.

Rychle ho popadnu a převalím se na něj.

,,Nikam nejdeš. Spíš se mnou a je jen na tobě, jestli se budeme milovat. Nutit tě nebudu." Dořeknu a začnu ho líbat. Chvilku je zkoprnělí a pak se přidá. Z jeho polibků se mi zatočí hlava. Zkusmo rukou zabloudím k bradavkám a začnu je mnout. Vypne se proti mojí ruce, ale cítím, že něco není v přádku.

Odtrhnu se od jeho úst a podívám se na něj. Z očí mu tečou slzy. Setřu mu je a všimnu si, že má skelné oči.

,,Copak se děje?" zeptám se zmateně.

,,Já nechci" vysouká ze sebe.

,,Dobře. Já počkám neboj" přitáhnu si ho do náruče.

,,Díky" zašeptá a zavře na okamžik oči, když je otevře, jsou normální.

Přitisknu ho k sobě a nechám na něm, jestli mi řekne co se stalo. Po chvilce se rozpovídá.

,,Je to prokletí, aspoň podle mě. Podle mámy požehnání. V naší rodině se to stává často. Nikdo neví proč, nebo jak, se to stává, ale spouštěč je psychika. Častější je nervový původ. Saburo je na to náchylnější. Asi díky nevlastnímu otci. Když se to stane,dotyčný má šílenou sílu, pokud ho to ovládne celého. Prostě se nekontroluje a neovládá. Neví, co dělá" zašeptá potichu.

,,Jak se to projevuje?" zajímám se.

,,To před chvílí bylo ono, prostě ztratíš kontrolu nad tělem a někdy i nad myslí. Nejčastěji se to projevuje jako horečka" vysvětlí.

,,Saburo tenkrát po zápase…" dojde mi.

,,Jo to byla ta horší varianta" potvrdí mi domněnku.

Chvilku o tom přemýšlím a ďábelsky se usměji.

,,Miláčku?" drcnu do Naoa.

,,Hmm?" zamumlá. Asi už usíná.

,,To znamená, že jsi mi souzený. Takže mě miluješ" zavrním mu do ucha, natažený na něm.

,,To ne, ty úchyláku a koukej ze mě okamžitě slézt!" zavřeští Naoe a prudce otevře oči.

,,Miláčku, ticho nebo si naši budou myslet, že se ti to líbí" začnu se pochichtávat.

Krvavě zrudne.

,,Už ti někdy někdo řekl, že jsi bastard?" zavrčí. Zamyslím se.

,,Ne, ale když to vezmeš kolem a kolem já mám rodiče" ujistím ho.

,,A co tvůj otec?" zeptám se ho.

,,Nevzali se. Máma mu o nás neřekla. Snaha byla. Nechala mě u babičky a šla k němu. No prý skončily v posteli a nic mu neřekla. Nestihla to. Táta druhý den odjel. Babička s mámou nikdy nepromluvila. Teda aspoň tak mi to řekla. Ani nevím jak vypadá."zašeptá Naoe.

Na to nejde nic říct. Přitáhnu si ho znovu k sobě, ale nevydrží tam a odkulí se na druhou stranu postele. Pravidelné oddechování naznačuje, že usíná.

Přehodím ruku přes něj a za chvilku spím.

Uprostřed noci mě probudí tichý vzlykot. Přitáhnu si Naoa do náruče a obejmu ho. Otočí se ke mně čelem a doslova se mi do náruče skulí.

,,Miluji tě Naoe" zašeptám mu do vlasů a zavřu oči.

Po Naových rtech přeběhne úsměv a skelné oči se zavřou.

Probudím se dvacet minut před zvoněním. Právě včas abych vzbudil Naoa. Hned se do toho dám. Políbím ho na rty. To opakuji asi pětkrát než se začne vrtět.

,,Copak je" zamumlá.

,,Musíme vstávat" zašeptám.

,,Ještě chvíli, Saburo" zaprotestuje.

,,Já nejsem tvůj bratr nebo spíš v jeho náručí?" zmocňuje se mě žárlivost.

,,Ne, jen mě budí a to stačí" zavrtí se mi v náručí a spí dál. Zasměji se. Tak takhle to nepůjde.

,,Miláčku, jestli hned nevstaneš, půjdeš pod studenou vodu" snažím se o přísný tón.

,,To bys neudělal" zavrní. Povzdechnu si a rukou mu zajedu ke gumě slipů.

V momentě se probere.

,,Co si to dovoluješ, ty nemravníku" vyvalí na mě oči.

,,Jaký nemravník, jen jsem se chtěl zahřát" obhajuji se.

,,To ti fakt žeru" odsekne.

,,A je to dobré?" zamyslím se.

,,Ty pako" buchne mě do prsou.

,,Miláčku, a co se stalo s lichotkami?" zamrkám překvapeně a rukou mu přejedu přes rozkrok.

,,Ty sexuální maniaku, přestaň" zařve.

,,Já si hned řekl, že mi to chybí a neječ jinak…." Nedomluvím.

,,Saito, to ti to nestačilo v noci? Nech ho chvíli odpočinout. Jsi horší než Juri" ozve se otec za dveřmi.

Zatím co Naoe krvavě rudne, já se sesypu na něj a začnu se smát.

,,To není k smíchu" snaží se mě uklidnit Naoe.

,,Ale nemůžeš říct, že jsem tě nevaroval" řeknu mezi smíchem.

,,Tys mě varovat nestihnul" odsekne.

,,Nemáš mě tak zaměstnávat" obviním ho.

,,A čím tě zaměstnávám?" zeptá se.

,Tak to chce ukázku´pomyslím si a začnu ho líbat. Naoe jen zamrká a snaží se mě odstrčit. Přestanu až když mi dojde dech.

,,Co to mělo znamenat?" zavrčí.

,,Jen praktická ukázka" zavrním.

,,Tak pojď, musíme se obléct. Najíme se u vás" plácnu ho po zadečku a podám mu oblečení, které donesly služky.

Střelí po mě pohledem.

,,Dobře, ale otoč se" vyžaduje.

,,Miláčku, já jsem viděl víc, než si myslíš. Jsi krásný mužský" políbím ho na nos.

,,Jsem rád, že to uznáš. A teď se otoč" zavelí.

Povzdechnu si a otočím se. Stojím přímo před zrcadlem, tak se trochu posunu a mám skvělí výhled na Naoa. Má překrásnou postavu. Svaly doslova hrají a nejsou nijak přehnané. Zamračím se, kdy si natáhne košili.

,,Už?" zeptám se.

,,Jo jsem" zavrčí nedůtklivě.

,,Dobře" otevřu skříň a na zádech mi přistane polštář.

,,Neříkal´s, že nemáš pyžamo, ty sexistický maniaku" zaječí.

,,Kde se tu vzalo?" zeptám se překvapeně.

,,Já tě…." Začnu ho líbat.

,,Políbím?" doplním ho s úsměvem a pak se obléknu.

,,Tati, musíš nás hodit k Naoemu. Mám tam auto" vrazím do jídelny.

,,Jo, s tím jsem počítal" řekne již oblečený táta a vezme ze stolku na chodbě klíče.

Za chvíli stavíme u domu, kde Naoe bydlí.

,,Jdu probudit Juriho a Saburu. Ty udělej snídani." Postrčím ho směrem ke kuchyni.

,,Hej.." přeruším ho polibkem.

,,Nehádej se" doporučím mu a vyběhnu schody.

Přivítají mě charakteristické steny. Přesně jak jsem si myslel. Bouchnu do dveří a jdu do kuchyně.

,,Kde jsou… to snad nemyslíš vážně?" objeví se v jeho očích vražda.

,,Uklidni se" chytnu ho na poslední chvíli.

,,Jak se mám uklidnit? Saburo je zraněný!" začne ječet.

Pokrčím rameny a začnu ho líbat.