Aion zuří

 

Unaveně se dovleču do síně, kde je hned cítit nějaké napětí. Jestli zase někdo pronikl do chodeb, tak se už vážně naštvu.

"Ai, ještě že jsi už přišel. Lenny má trable," přižene se ke mně Mervil se starostí v očích.

"Ten má pořád nějaké trable. Kam se vydal?" zeptám se a napiji se kávy. To jsem potřeboval.

"Do Atlantisu," odpoví mi Mervil. Vyprsknu kávu.

"Cože?! Já jsem mu říkal, že tam nemá ani páchnout!" zařvu.

"Já mu říkal, že to není dobrý nápad, ale nedal si říct, že prý bude doma dřív, než se vrátíš," pokrčí rameny Mervil.

"Co se stalo?" zeptám se a modlím se ať je to pouhý milenec.

"Chytila ho tamní sekta nebo svátost nebo jak tomu říkáte, byl zrovna s tvým bratrem. Jeho chytili taky a drží je za zdmi. Velitel s jeho otcem už tam je a pustili se do vlády," odpoví mi Mervil. Zatnu zuby, proč je mi k čertu nevěrný s mým bratrem?!

"Krakene!" zaječím na Lenyho suryka, které ke mně hned přiběhne, a s rázným krokem se vydám do svého rodného světa. Půlnoc mě následuje téměř automaticky. Nestarám se, jestli ti dva mě stíhají. Za sebou zaslechnu další kroky, ohlédnu se, jen abych viděl, že za mnou jde i Rise s Ryuem. Z jeskyně vyběhnu vztekem bez sebe a zamířím přímo k chrámu, kde jsou ubytování členové, jak se správně vyjádřil, Mervil, sekty.

 Celkem mně překvapí, kolik strážců tu je. Všichni, co Lena znají, a i Erik.

"Aione, díky bohu, že jsi tu. Nechtějí nás pustit dovnitř, že prý se Len rozhodl pro ně," otočí se na mě zoufale velitel. To bych chtěl vidět! Zvlášť s Lenovou averzí na všechny pobožníčky.

"Ty přezrálá pijavice, okamžitě otevři ty dveře nebo ti je roztřískal na kousky!" zaječím na panáka. Už jednou jsem s ním měl co dělat... když umíral můj druhý bratr.

"Toto je svaté místo a nikdo zvenčí sem nemá přístup," odvětí nafintěný panák. Je stejně arogantní, jako posledně.

"Jo jasně. Odkdy je svaté unášet lidi?" zeptám se kousavě.

"Není jisté, jestli byli uneseni," vloží se do toho Anarcha. Podívám se na otce Salvera a bodne mě u srdce.

"Je to téměř jisté, Tiras nemá vůbec žádné nadání, není důvod, aby ho tu drželi. Len... Len je odmítl už dávno a několikrát, jednou se dokonce vloupali do našeho domu, aby ho unesli. Je o tom i záznam na policii," odpovím Anarchovi.

"Ano o tom vím, už jsem si to zjistil. Není možné, že by si to ten druhý rozmyslel?" zeptá se mě.

"Ne není. Len je můj manžel," pronesu tiše.

"Brzo jsi na Salvera zapomněl," odvrátí se ode mě Anarcha.

"Nezapomněl jsem na něho a nikdy na něho nezapomenu, byl první, koho jsem miloval a vždycky bude mít místo v mém srdci. Vím, že tohle by pochopil," odvětím tiše.

"Pochopil by to, kdybys toho druhého miloval," poznamená Anarcha.

"Miluji ho, i když trochu jinak, než Salvera," pousměji se.

"Upřímně, myslel jsem už tenkrát, že kdybyste se vzali, za chvíli by to vyprchalo, dívali jste se na sebe spíš jako přátelé než milenci. Salver byl s tebou šťastný, proto jsem neprotestoval. Teď dáme dohromady tu kupu hnoje," pousměje se Anarcha a vykročí ke zdi.

"Okamžitě propusťte Tirase a toho druhého, nařizuji vám to jako král," vykřikne nahoru. Nafintěný panák se na Anarchu chvíli dívá s nevolí a pak něco rozkáže. Po dlouhých minutách se otevřou dveře a vyhodí ven Tirase. Upřímně se zděsím. Po těle má krvavé šrámy od biče, některé ještě krvácí, objevím i nějaké hluboké popáleniny a další rány, nejspíš od nože nebo od bodců. Ty svině ho mučili!

"Na kněze máte hodně divné způsoby, jak zacházet s vězni. Na tu vaši politiku se podívám zblízka!" ozve se ostře Anarcha, když rozdýchá šok. Místo zbytečných řečí bratrovi pomůžu ke kašně a začnu ho ošetřovat.

"Nech to, postarám se o to, ty se starej o manžela," ozve se otec. Děkovně se na něho podívám a vrátím se ke zdi.

"Kde je Len?!" zaječím na panáka.

"On tu zůstane. S jeho nadáním se nesmí plýtvat," ozve se panák.

"Nebo spíš ovládnout svět co? Vidím vám až do žaludku. Pokud si vzpomínám, sem můžou jít jen Atlantiňané," upřu pohled na velekněze.

"To je pravda," kývne velekněz.

"Jenže Len není z Atlantídy," vynesu svůj triumf.

"To mohu potvrdit, jsem jeho otec. Jsem z planety Ertánie. Jak Len tak Ryuu jsou napůl Ertánďané a napůl pozemšťané, sem se dostali přes chodby," podpoří mě Deiron klidně. Dokonce jim ukáže i rodné listy.

"Na toho kluka nemáte právo, okamžitě ho propusťte," ozve se Anarcha. Tentokrát v jeho hlase zazní hněv. Naštvalo ho, že ho neuposlechli už na poprvé a pak, že uvěznili někoho, kdo není z naší planety. Nemluvím o tom týrání. Do toho se vloží Tiras a řekne nám, kde je přepadli. Samozřejmě to bylo mimo jejich chrám. Doslova slyším, jak se v Anarchovi vaří krev vztekem.

"Můžu si toho velekněze podat? Zabil mi bratra," zeptám se Anarchy.

"Máš plnou moc," souhlasí Anarcha. Doslova zavrním radostí.

"Kluci, jdeme na to," mrknu na spolubojovníky a společně se vrhneme proti dubovým dveřím, vzhledem k tomu, že nám pomáhal i Kraken, který se zvětšil i s Půnocí a Rykem, podaří se nám to na první pokus. Král pokyne svým vojákům, aby nás následovali. S pomocí Krakena najdu jejich vůdce, stáhnu z něj jeho honosné roucho a s pomocí biče, který mi donesla Půlnoc, ho vymrskám z chrámu, kde se ho ujmou vojáci a zatknou ho. Moc jsem si to neužil, ale vzhledem k tomu, že tohle divadlo sledovala celá vesnice, jsem byl celkem spokojený. Poslouchám, jak ho Anarcha obviní ze zneužití svěřené moci a dá ho odvést. Přesně tohle nesnáší!

A teď Len.

"Krakene, teď Lena, já ho fakt přerazím," zavrčím a vyrazím za Krakenem. Nikdo se mi nepostaví do cesty, jeden z nižších kněží mi dokonce donese klíč od jeho cely. Odemknu závoru a dveře vykopnu. Naskytne se mi působivý obrázek. Len sedí skrčený v koutě a tiskne k sobě Sina. Když se otevřou dveře, vzhlédne, pak vyskočí a vrhne se mi do náruče.

"Díky bohu, Ai," obejme mě. Nedokážu si pomoct a přitisknu ho k sobě.

"Počkej v chodbě," zavrčím mu do ucha, celý ztuhne a přikrčí se. Vezmu ho za ruku a vedu pryč. Vážně mám tisíc chutí ho přehnout přes koleno a nasázet mu minimálně sto na holou. Ještě štěstí, že se jakž takž dokážu ovládat.

"Jak je na tom Tiras?" zeptá se tiše Leny. Pevně sevřu rty.

"Bude v pořádku," odseknu.

"To je dobře, bál jsem se o něho," špitne. Jen se na něho vražedně podívám a dál spěchám chodbami chrámu. Sakra proč právě já musím mít takovou smůlu na kluky? Konečně se vyřítíme ven z chrámu.

"Co tu dělají?" zeptá se vyjeveně Len.

"Co by? Zachraňují jedno neposlušné štěně," odseknu. Len má v sobě aspoň tolik slušnosti, aby se začervenal.

"Tak tohle je Leny, který nahradil mého syna? Ano, uznávám, že se k sobě hodíte víc, umí tě zkrotit Ai a jen mezi námi potřebuješ to jako sůl," objeví se před námi Anarcha.

"Nikoho jsem nenahradil a taky nahrazovat nebudu. První láska se nedá nahradit," ohradí se ostře Leny i za mě. V tom s ním musím souhlasit.

"Já vím. Ale rozhodně máš větší talent ke krocení než můj syn. Tenhle divoký tygr někoho takového potřebuje," pousměje se Anarcha, otočí se na patě a s rozkazy na rtech zmizí v kočáře. Sakra, ani mi nedal šanci se ohradit, zuřím. Prudce vyrazím k chodbám, Lenyho táhnu za sebou. Strážci jdou pomalu za námi, nikdo nic neříká.

 

Podívám se po očku na Aiona a tiše si povzdechnu, ten až vypustí páru tak budu celý opařený. Sakra, vím, že to byla chyba tam chodit bez něj, ale kdo měl vědět, že se ti panáci nevzdali? Jasně, varoval mě, ale kdo by poslouchal rozkazy pro psa? Doufám, že se to obejde bez scény, na to jsem alergický. Zastavíme se v síni, strážci, co mají, něco na práci se hned rozutečou, zbudeme jen my, Ryuu s Risem a táta s Drysem. Nechci nosit dusno do bytu tak se otočím na Aiona.

"Omlouvám se, neměl jsem tam chodit," otočím se na Aiona, který mě proklaje pohledem.

"To jsi neměl. Můžu tě o něco požádat? Když už mě podvádíš, tak to dělej tak, aby o tom vědělo, co nejmíň lidí, nemíním mít znovu s ostudy kabát," zavrčí na mě Aion. Zalapám po dechu.

"Co jsi to řekl?" zařvu nepříčetně na Aiona, který sebou trhne.

"Mám to zopakovat?" zeptá se mě ledově.

"To nemusíš, ty pablbe, s kým bych ti asi měl být nevěrný? S kamenem?" snažím se dovědět, co si myslí.

"S mým bratrem, proč bys tam jinak byl každou chvilku," odvětí ledově Aion. Tak s tím mě doslova dorazí.

"Cože? Prosím tě, měl jsi vůbec kdy mozek? Jak tě taková stupidita vůbec mohla napadnout?! Kdybych ti chtěl být nevěrný, nebylo by lepší sbalit nějakého strážce? Ty snad ani ten mozek používat neumíš, jsi naprostý podezřívavý magor, až na to, že nemáš být co podezřívavý!" zvyšuji postupně hlas, až na něho řvu, že se otřásají stěny. Tentokrát Aionovi prasknou nervy úplně, nekontrolovatelně mu vystřelí ruka a vrazí mi hřbetem takovou facku, že porazím pár křesel, které jsou kousek ode mě.

"Aspoň mi nelži! To si snad zasloužím ne?" zaječí na mě Aion. Podívám se na něho a cítím, jak mi v očích pálí slzy. Nevím, co bolí víc, jestli jeho podezřívavost nebo ta facka, nikdy na mě nevztáhl ruku. Nikdy až teď. Do žil se mi vlije nový vztek. Dojdu k němu a moje pěst dopadne na jeho čelist, až sletí na stěnu.

"Nikdy jsem ti nelhal a nikdy jsem nikoho neměl. Je totiž pod moji úroveň zahýbat někomu, koho mám upřímně rád. Teď jsi mě bezdůvodně uhodil, ale říkám ti na rovinu, bylo to poprvé a taky naposledy," podívám se na Aiona, který na mě třeští oči od stěny. Vůbec svůj hlas nepoznávám, je ledový a neosobní. Otočím se na patě a s hlavou vztyčenou opustím sál. Zhroutím se až v bytě, pak mě popadne amok a bez rozmyslů začnu do tašky házet svoje oblečení a knihy. Nikdy v životě mu už nedovolím, aby mi tak ublížil. Popadnu tašku a vyřítím se z bytu, ani si nevšimnu, že jsem zabouchl dveře před Půlnocí a Krakenem. V jedné chodbě minu strážce, které málem porazím, jeden za mnou něco volá, ale neslyším ho. Skrz slzy ani pořádně nevidím na chodbu, jen se řídím instinktem, který mě vede.

 

Dívám se za Lenym, který opouští síň s hlavou vztyčenou. Znělo to tak, že bych tomu i nejspíš věřil, nebýt toho, že jsem je skoro načapal. Když nepromluvil on, vytluču to z bratra. Vyhrabu se na nohy a rychlostí blesku minu Deirona, kterého ze všech sil drží Dryse a ještě jeden strážce. Nevšimnu si, kdo to je, obličeje mě podivně splývají, se rozběhnu k Atlantidě. Tirase najdu na dvorku, zrovna na sebe cáká vodu ze studně.

"Ai, díky, že jsi mě odtamtud dostal," usměje se na mě. Místo odpovědi mu jednu natáhnu.

"Auu, tohle sakra bylo za co?" dožaduje se Tiras odpovědi.

"Za to, že spíš s mým manželem!" zavřísknu na něho. Podívá se na mě jako na idiota.

"Tak teď nevím, jestli mám nad tvojí ubohostí ronit slzy nebo se smát," nasere se Tiras opravdově. Zavrčím a vrhnu se na něho, podaří se mi mu dát ještě jednu pořádnou ránu, ale tu si už líbit nenechá a pustí se do mě. Je to fifty fifty, já jsem ztrhaný k smrti a nasraný dost na to, abych měl pořádnou ránu. Tiras je dost zraněný, ale jako já má v sobě pořádný vztek, který ho pohání. Zkrátka pereme se jako koně, málem to odnese i stodola na suché dříví, když se na nás vylije ledová voda a rozhodně nepřestává. Přestane, až se zchladíme dost na to, aby nás přešla energie ke rvačce.

"Dobrý hoši, to stačí, moc děkuji za pomoc, účet mi pošlete," ozve se otcův hlas. Je klidný s podebráním vzteku.

"Mámo, pojď, ti dva si to už spolu vyřeší," vezme mámu za loket a strčí ji do stavení po tom, co odjede hasičský povoz. Sakra, připadám si jako nějaký fracek!

"Proč si myslíš, že ti Leny se mnou zahýbá?" zavrčí Tiras.

"Je tu co chvilku a za kým jiným by měl jít, když tu nikoho kromě nás nezná?" zašeptám a zhroutím se na zem, jak adrenalin najednou vyprchá.

"Co chvilku? Tu se objevil po dlouhé době, viděl jsem ho snad potřetí a máš pravdu, nikoho jiného tu nezná," sedne si bez energie vedle mě.

"Ale s kým mě teda podvádí?" zeptám se ho, nějak to teď nedokážu pobrat.

"Proč by tě měl podvádět? On není hajzl, dokážeš v něm číst líp než v otevřené knížce. Měl jsi pocit, že tě podvádí?" zeptá se mě Tiras. Svěsím ramena, jak zmoklá slepice křídla.

"Já jsem dement," strčím si tvář do dlaní.

"Konečně jsi to přiznal a po jak dlouhé době," ucedí skrz zuby Tiras.

"Vážně mě s tebou nepodvádí?" zašeptám.

"Se mnou ne s bandou jeskyních veverek, debile. Všiml sis někdy náznaku, že bych byl na kluky? Ne, navíc jsem už měsíc zasnoubený s jednou kočkou a ta dokáže vyškrábat oči, když má dojem, že ji podvádím," zabije další hřebíčky do mé rakve brácha. To jsem to tedy vymňoukl.

"Tak proč s ní jsi?" zeptám se ho zdrceně.

"Protože ji miluji k smrti, demente," odpoví mi Tiras. Na to už neřeknu ani popel, jen se zničeně zvednu a šourám se k chodbám. Budu se mu muset omluvit, doufám, že mě bude aspoň chvíli poslouchat.

"Kam jdeš?" podívá se na mě Tiras.

"Za Lenem, dlužím mu jednu obrovskou omluvu," povzdechnu si.

"Teď bych chtěl být tak malou muškou," zaskučí Tiras nevšímám si ho. Co jsem poznal Lena, je můj život jeden obrovský kolotoč a za všechny boule si můžu sám. Přidám do kroku, proletím chodbami i síní a pustím se do schodů, rozrazím dveře bytu a protlačím se mezi zvířaty, která vrčí.

"Lene!" zaječím do bytu. Nic, projdu ho a nikde ho nevidím. Že by šel do světa obrů? Pohledem zaregistruji prázdné police s knihami, aniž bych si uvědomil, že něco není v pořádku. Vzápětí se k nim vrátím, jako by do mě uhodil hrom. Rozběhnu se do ložnice a rozrazím skříň s oblečením, jeho půlka je prázdná. Opustil mě a za to si můžu sám. Rozhodně to nevzdám a vyletím z bytu, oba jsou za mnou, aniž bych si toho všiml.

"Kde je Leny?!" zaječím na celou síň.

"Viděl jsem ho v chodbě, která mířila k Zemi," ozve se dutě Erik. Otočím se na patě a rozběhnu se udanou chodbou, aniž bych dbal na to, že za mnou něco křičí. S Krakenem se proženeme chodbou, nikde neodbočil, tak nejspíš bude na Zemi. Zastaví mě až pevná masa nejtvrdšího kamene, která uzavírá průchod na Zemi. Předuzavření. Nepochybuji o tom, že je na druhé straně. Kraken, který se s kňučením snaží podhrabat kámen, mě v tom utvrdí. Zničeně se zády opřu o zeď a svezu se po ní dolů. Co jsem to sakra provedl?!