Další dílek

Zkusím se pohnout, než dopadne další rána, ale žebry mě projede tak ostrá bolest, že se na nic nevzmůžu. Tak se aspoň přikrčím před další ránou, ale ta nepřichází. Pomalu otočím hlavu. Za otcem stojí Juri a drží ho za napřaženou ruku.

Už rozzlobený je děsivý, ale teď jde z něho strach. Jeho nádherné zelené oči jsou jak andský ledovec.

,,Miláčku, jsi v pořádku?" zeptá se mě tiše, ale hlas přetéká ledovým vztekem.

Namáhavě kývnu.

,,Saito, prosím tě pomoz mu do jeho pokoje. Já si musím promluvit tady s panem Katano" pootočí hlavu ke dveřím.

,,My nemáme o čem mluvit" odpoví ledově otec a zkouší se vytrhnout z jeho sevření.

Saito ke mně přijde a chce mi pomoct. Bohužel se přitom dotkne žeber. Zařvu.

,,Co se tu děje?"vletí do haly matka.

Stačí ji jediný pohled a spočítá si, co se asi stalo. V momentě zmizí, aby se obratem vrátila s nějakými listinami a panem Morito v závěsu.

,,Už když jsme se braly, tak jsem tě varovala, že je máš nechat na pokoji. Tohle ti neprojde. Tady to podepiš a vypadni z mého života i domu. Jsou to rozvodové papíry." Pronese ledově matka.

,,Nato nemáš právo, jsou to i moji…" snaží se obhájit otec.

,,Tvoji synové to nejsou. Když jsme se braly, Naoemu byl rok a Saburu jsem čekala. Takže jediné na co tu máš nárok jsou tvé osobní věci a tvůj život. Nechám ti i konto, na které jsi nakradl, cos mohl. Ale nic víc" ujistí ho matka.

Tohle je pro mě novinka, ale jak pozoruji Juriho, jen se víc dopálí.

Otec to podepíše a ušklíbne se.

,,Konečně jsem volný. Saburo je beztak jen Juriho ku…" místo konce věty uslyšíme zapraštění kostí a otec odlétne na druhý konec haly, kde se sveze po obložení na zem. Z velkými obtížemi se postaví, ale to už je u něho Juri a vrazí mu zaťatou pěst do břicha. Otec se s heknutím předkloní jen proto, aby se vzápětí narovnal po ráně do nosu, ze kterého mu začne stékat krev. Otec se sveze na zem. Juri ho popadne za košili pod krkem a chystá se mu dát rozhodující ránu, když zakročím.

,,Juri přestaň" spíš zasípu než řeknu, ale slyší mě. Jeho ruka se zastaví jen centimetr před obličejem.

,,Ještě jednou tě uvidím v okruhu pěti kilometrů od Sabury a nepřežiješ. Ber to jako přátelské varování" zavrčí a bez námahy ho vyhodí, stále otevřenými dveřmi, na chodník. Pak zavře dveře a přejde ke mně.

,,Slibuji,že něco podobného už nedopustím" otočí se matka na Juriho.

,,To doufám. Jinak půjde bydlet ke mně" věnuje ji chladný pohled.

Pak se ke mně skloní a začne mi rozepínat knoflíky u košile. Nemotorně se ho snažím zastavit.

,,Nech toho Saburo, nemám na to náladu" zavrčí podrážděně.

Do rozepíná zbytek a opatrně mě o sebe opře. Ze rtů mi vy vyjde tlumený výkřik bolesti.

,,Pšš" chlácholí mě a opatrně sundá košili. Podívá se a vztekle sevře rty.

,,S tímhle musí do nemocnice. Musí se to zrentgenovat a pořádně ošetřit" zasyčí zuřivě.

,,Hodím vás tam. Tátovy jsem už volal, ať na nás nečeká."ozve se Saito.

Juri mě opatrně vezme do náruče a odnese do auta. Nebere ohled na žádné mé protesty a při každém bolestném stenu jen sevře rty.

V nemocnici mě zrentgenují.

,,Je to jen pořádně naražené. Zlomeninu nebo nalomeninu můžeme vyloučit. Ta rudofialová modřina je krevní sraženina. Sama se do dvou dnů vstřebá. Dám vám mastičku a nějaké obvazy, ať mu to můžete stáhnout.

Měl bych nejspíš zavolat policii. Víte, není to poprvé, co přišel se stejným nebo podobným zraněním." Informuje doktor Juriho.

,No ten tomu teď dal´povzdechnu si v duchu. Juri po mě hodí pohledem, ale nekomentuje to.

,,Nebojte, o to jsem se už postaral" ujistí doktora, kterému se viditelně uleví.

Do kapes narve mastičku s obvazy a vezme mě opatrně do náruče.

,,Hej jsem schopný jít sám" snažím se slabě protestovat. Doktor mi dal injekci proti bolesti, tak to nebolí.

Nestojím mu ani za pohled, natož za slovo. S povzdechem si opřu hlavu o jeho rameno a zavřu oči. Už nemám sílu protestovat. A navíc je příjemné, když se o vás někdo stará. Zvlášť, když ten někdo je černovlasý, pohledný ďábel se zelenýma očima a nádherným úsměvem.

,,Saburo vstávej" zašveholí mi někdo do ucha.

Otevřu oči a zjistím, že ležím na posteli a nade mnou se sklání Juri.

,,Já jsem usnu? A kde to jsem?" vyjeknu. Nedokážu se rychle zorientovat.

,,U sebe v pokoji a ano usnul. Ty spíš tvrději než mrtvola lásko"zasměje se.

Zmateně zamrkám.

,,Jak to myslíš?" zeptám se.

,,No Šípková Růženka procitla po prvním malém polibku. Na tebe nezabralo deset pořádných"objasní mi se smíchem Juri.

Můj obličej dostane rudý nádech.

,,Sluší ti, když se červenáš" dá mi pusu na nos.

Zvedne se a zatahá mě za ruce.

,,Vstávej. Osprchujeme se a pak ti namažu a stáhnu žebra" zavelí.

,,Na to zapomeň. S tebou do sprchy nejdu ani náhodou" zaprotestuji.

,,A proč ne?" zeptá se nechápavě a udělá tak smutné psí očička, až mám chuť ho podrbat za ouškem.

,,Protože by to dopadlo jako posledně. A navíc nevím, kdo z vás je větší uchyl. Jestli ty nebo Saito!" odseknu naštvaně.

,,Broučku, ty bys o mě pochyboval?!" vyvalí na mě šokované oči ,,Samozřejmě, že já. Saito mě pořád ještě chytá" objasní mi situaci.

,,Jak jsem si mohl myslet opak?"obrátím oči v sloup.

Otočím se směrem ke koupelně a udělám krok. Bohužel si nevšimnu rohu postele a zakopnu o něj. Než stačím spadnout chytí mě Juri. Bohužel tak blbě, že mi zmáčkne zraněná žebra. Do očí mě vyhrknou slzy a pronikavě zaječím. V momentě se ocitnu v jeho náručí.

,,Promiň, broučku, špatně jsem tě chytil. Moc se omlouvám" slíbává mi slzy tváře.

Do jeho tišících slov se rozlétnou dveře.

,,Ty parchante, cos mu udělal?" zaječí Naoe.

Při jeho řevu se celí skrčím. Ucítím jak se Juri napne, ale než se něco stane, promluví někdo jiný.

,,Naoe, uklidni se. Juri ho asi špatně chytnul a dotkl se citlivých žeber. A jestli hned nepřestaneš jančit, tak tě přehnu přes koleno a dostaneš na zadek" jeho hlas dostane, s poslední větou, smyslný nádech.

Opatrně vykouknu z Juriho náruče a začnu se pochichtávat. Naoe vypadá v Saitově náruči jako dokonale zabalený balíček.

,,Okamžitě mě pusť úchyle" zařve na Saita.

,,Ale mě se to takhle líbí" zavrní Saito a začne mu ožužlávat ucho.

Naovi se doslova vypustí pára z uší. Obratným pohybem, kdy mu dupne na nohu, a když trochu poleví ve stisku, vrazí nu loket do břicha až hekne, se mu vykroutí z náruče.

,,Dobrý trik, miláčku. Nemohl bys ses mi teď vrátit do náruče?" zeptá se Saito mile.

,,Ne, na úchyly jsem alergický" odvětí Naoe, načež ukázkově kýchne. Pak se vztyčenou hlavou odebere do svého pokoje.

Opatrně se vymámím z Juriho náruče a obejdu ho.

,,Něco sis zapomněl, miláčku" chytne mě Juri za ruku a nasadí mi brýle.

Zavrčím a třísknu dveřmi do koupelny. S bolestným sykáním opatrně sundávám košili.

,,Miláčku, proč neřekneš, že potřebuješ pomoct?" ozve se za mnou udiveně Juri.

Vztekle obrátím hlavu.

,,To nevíš, že koupelna je soukromá místnost?" zavrčím na něho.

,,Normálně bych s tebou souhlasil, ale jsi zraněný a sám to nezvládneš. Takže ti pomůžu" řekne a sundá mi košili.

,,To musí bolet, miláčku" zašeptá smutně.

,,Moc se omlouvám, měl jsem jít s tebou" obejme mě opatrně kolem ramen.

,,Je mi zima, blbče. Nemohl bys sis pohnout?!" Vyjedu po něm navztekaně, už mám těch jeho omluv plný zuby.

Zasměje se a začne mě rychle svlékat. Potom si začne sundávat košili.

,,Co děláš?" vytřeštím oči.

,,Co by jdu ti pomoct" usměje se nevinně.

,,To už zvládnu sám" ujistím ho a zavřu se ve sprchovém koutě.

,,Zatrceně. Člověk mu dovolí, aby mu trochu pomohl a hned by se mu natlačil do postele. Je to perverzní sexuální maniak" ulevím si potichu pro sebe.

,,Kdo je tu perverzní sexuální maniak, miláčku?" zašveholí mi do ucha a opatrně mi obtočí ruce kolem pasu.

,,Uááááááááá" zaječím.

,,Ty pitomče. Ty mě snad chceš zabít a nevíš jak na to."obviním ho.

,,Z čeho mě to podezíráš?" vyvalí oči Juri.

,,Já ti chci pomoct a ty mě tu obviníš z pokusu o úkladnou vraždu! To si vážně nezasloužím!" koukne po mě ublíženě.

,,Ale odpustím ti to, protože jsi se vážně lekl. Jen pořád nechápu proč?" kroutí hlavou.

,,Tak ukaž" poodstoupí ode mě.

,To vážně musí bolet´zasmušile si prohlížím rudě fialovou podlitinu, která pokrývá skoro celou polovinu zad. Opatrně ji políbím. Usměji se, když zaslechnu jemné zalapání po dechu.

,,Tak ukaž" stáhnu mu gumičku z vlasů, která je stahuje na šíji. Nechápu, proč je tak nosí, vůbec mu to tak nesluší. Namočím mu je a začnu je umívat šamponem. To opakuji třikrát než jsem spokojen s výsledkem. Pořádně mu je spláchnu a šáhnu po mýdle. Pečlivě ho namydlím a opláchnu.

,,Tak miláčku hotovo" políbím ho na rameno.

,,Běž na chvíli ven, hned tam přijdu, jo?" vystrčím ho ze sprchového kouta.

Překvapeně se na mě koukne, ale neprotestuje.

Hned jak za ním zavřu dveře, pustím na sebe ledovou sprchu.

,Jestli tohle někdy budu opakovat, dostanu nejspíš zápal plic´zavrčím potichu pro sebe a vylezu ze sprchy. Uleví se mi, když vidím, že má na sobě kalhoty od pyžama a suší si vlasy.

Utřu se a začnu si oblékat kalhoty. V nestřeženém okamžiku se juknu přes rameno a potěší mě, že sebou přistiženě cukne, ale nedám to najevo. Obleču si kalhoty a vystrčím ho do pokoje, kde ho posadím na postel. Z kapsy vytáhnu mastičku s obvazy.

,,Je to vážné?" zeptá se Naoe, který nakoukne do pokoje. Zarazí ho Saituv výraz a tak se jde kouknout, jen to uvidí, soucitně sykne.

Rychle mu to co nejopatrněji namažu a stáhnu. Ještě mu vnutím prášek, strčím ho do postele a lehnu si k němu. Opatrně si ho přitáhnu do náruče.

Naoe začne protestovat, ale není mu to nic platné. Saito mu ucpe ústa polibkem a vystrčí z pokoje. Dveře za sebou zavře. Zavrtím nad tím hlavou a přemýšlím jak dlouho bude Saitovy trvat než ho dostane.

Asi po půl hodině si všimnu, že Saburo usnul. Opatrně vstanu z postele a obléknu si košili. Políbím ho na rozloučenou a než odejdu tak vypnu budík. Zítra by do školy jít neměl.

Potichu vyjdu z pokoje a jdu hledat Saita.

V Naově pokoji není. Právě přemýšlím, kam jít, když ze zdola uslyším zdušený protest. Vydám se po schodech dolů.

Uvidím je pod schodištěm a nad jejich pozicích jen povytáhnu obočí. Naoe je přitisknutý ke stěně, ruce má zkroucené za zády, košili rozepnutou a celkově je blokován tak, aby se nemohl pohnout.

To, že se Saitovy urputně bránil, svědčí čtyři otisky na tváři a modřina, která se mu začíná dělat na čelisti.

Jediné co si nedokážu vysvětlit je Nauv vyděšený výraz v očích, ale jen do té doby než si všimnu rozepnutých kalhot a Saitovy ruky v nich.

,,Saito, prosím tě, je z tebe vyděšený. Na něho musíš pomalu" napomenu bratra pobaveně.

Saito se neochotně odpoutá od jeho úst a vyčítavě se na mě podívá. Než stačí něco říct ozve se Naoe.

,,Ty jeden zadržený sexofile, okamžitě vytáhni tu ruku z mích kalhot a pusť mě." Zaječí na Saita.

Ten je tak překvapený, že ho pustí. V tu ránu mu na druhé tváři přistane další facka a Naoe rychlostí blesku zmizí nahoře.

,,Stejně tě dostanu miláčku" zabručí a mne si tvář.

"To´s nemohl chvilku počkat?" vyčítavě se na mě podívá.

,,Ne, Saburo už spí a Naoe by ti nejspíš neodpustil, kdybys ho znásilnil" podotknu suše.

,,Nejspíš máš pravdu" rozpačitě si prohrábne vlasy.

,,Pojďme už nebo se vrhnu na schody a dokončím, co jsem začal" vrhne Saito lačný pohled na schody.

Chytnu ho a vystrčím ze dveří. Nikdy nemluvil do větru.

,,Saburo vstávej" třese mi někdo ramenem.

,,Co se děje" pootevřu oči.

,,Nic, až na to, že ti snoubenec vypnul budík a mobil ti nezvonil" uchichtne se Naoe.

To mě probere a já se mrknu na budík.

Půl osmé, přijdu pozdě. Pak se vrhnu ke kalhotám, které jsem měl včera na sobě. Při tom prudkým pohybu zaskučím bolestí, jak se mi ozvou žebra. Sáhnu do kapsy kalhot a vytáhnu změť drátů a plastu. Zničené je i číslo.

,,Nejspíš budu potřebovat nový telefon" usoudím po zběžném pohledu a Naoe vyprskne smíchy.

,,Kolikátý tohle byl?" zeptá se mě mezi výbuchy smíchu.

,,Nevím, ale uznej, že tentokrát ho nutně potřebuji" podívám se na něj vážně.

Odpovědí je mi další výbuch smíchu.

,,Udělej mi tu radost a kup si takový, který odolá pumovému útoku a umí plavat" dostane ze sebe mezi jednotlivými výbuchy smíchu.

,,Já přece nemůžu za to, že se ten předposlední nějakým záhadným způsobem vydal plavat do záchodu" ohradím se ublíženě.

Tentokrát výbuch smíchu Naoa úplně porazí. S nevěřícným vrtěním hlavou odejde z pokoje.

Poté se obléknu a vyrazím do školy. Tentokrát to Juri přehnal..