II.

Ospale se protáhnu a jen tak kouknu na budík, který ukazuje tři čtvrtě na osm. Vytřeštím na něho oči a vystřelím z postele. Kruci, poslední tři dny a já první musím zaspat, to se vážně může stát jen mně. Rychle se obleču, popadnu tašku a valím do přízemí, kde se obuji a vezmu si bundu. Ze včerejšího dobrodružství jsem si odnesl naštěstí jen rýmu. Tím pádem si vzpomenu na zásobu kapesníku a ze šuplíků jich ukořistím rovnou jednu celou hromádku, sáček nosím v tašce.

Vyletím z domu a valím do školy, na dopravní autobus se radši nespoléhám a na tramvaj už vůbec a dobře dělám. Minu pět křižovatek a na dvou jsou nehody, takhle dorazím sice pozdě, ale bez zranění, pokud mě nesmete sníh padající ze střech.

Vrazím do školy a o pár minut později i do třídy.

"No podívejme, kdo se nám vyhajal, dorazil jste přesně, za deset minut zvoní," podívá se na mě učitel. Mám štěstí, že tenhle to bere v klidu.

"Pane učiteli, promiňte, ale venku je kalamita jak na Sibiři!" bráním se bez dechu.

"Pro silničáře jistě, jsou tu tři centimetry sněhu a u Muzea dokonce čtyři," upozorní mě pobaveně. Rozesměji se i se třídou.

"Tady možná, ale v okrajové části patnáct a silničáře ten sníh nejspíš přepadl ze zálohy, protože tam to protažené není. Dokonce jsem si netroufl ani hromadnou dopravou, protože to bych dojel tak možná na konci dne a ne jedné vyučovací hodiny," nedám se.

"A vás nikdo nepřepadl ze zálohy?" diví se učitel.

"Jedině budík, protože nezvonil, nebo zvonil, když jsem spal, ale toho jsem knokautoval dodatečně. Pak mě mohli knokautovat střechy, ale to bych už tady nebyl," odpovím mu vesele.

"No počkejte, jak vás mohli knokautovat střechy?" zabrzdí mě, když se chci dostat do lavice.

"No hází po chodcích sníh!" vysvětlím mu.

"Dobře, tak mi řekněte, jaký byste si představoval dokonalý dárek pod stromeček," nepustí mě sednout.

"Celoroční pobyt zadarmo na Bahamách, ale já jsem skromný člověk, tak by mi stačil přítel," odpovím mu s klidem.

"A já bych se vám nelíbil?" zeptá se mě učitel se smíchem v očích.

"Což o to líbil, ale jste pro mě moc starej," odpovím mu s klidem.

"Sedněte si, vy kalamito," protočí oči. Jdu do své lavice, do které se unaveně skácím. Tenhle tělocvik jsem si po ránu mohl odpustit.

"Tak se uklidníme, žáci, nicméně tady máte důkaz, že na některé živočichy je krátký i psycholog a abychom pokročili v látce dál…" zmlkne, protože v ten moment začne zvonit.

"Tak tu látku si můžete tak maximálně přišít nebo přivázat na provázek, uvidíme se po vánocích a koukejte mi schovat nějaké cukroví," vztyčí ukazováček učitel a opustí rozesmátou třídu.

Jen se vydýchám, skočím si pro kelímek horkého čaje a něco k snědku, peněženku jsem si naštěstí nezapomněl. Zrovna se vracím do třídy, když mě upoutá rozruch na chodbě.

"Ricku, omluvil jsem se ti, tak co ještě chceš?" zaslechnu Derona. Rozhodně to není ten rozhodný tón, ale prosící.

"Abys mě nechal na pokoji. Už o tebe nemám zájem, co ti na tom nedochází?" zeptá se ho Rick.

"Ale já tě mám rád," přemlouvá ho.

"Kdybys mě měl rád, tak bys náš sex nerozebíral na veřejnosti. K tobě se nevrátím, ani kdybys mi za to platil," odsekne mu Rick.

"Ty už někoho máš?" zeptá se ho Deron.

"Jo mám," odpoví Rick klidně. Rozhodně to není tón, který usvědčuje ze lži.

"Udělal jsem chybu," sklopí hlavu Deron.

"Jo, udělal jsi a už ti nemůžu věřit, i kdybych nikoho neměl, nevrátil bych se k tobě. Jeho, tím jsem si jistý, miluji víc než tebe," odpoví po pravdě Rick.

"Aha, dobře. Tak ať ti to vyjde, ještě jednou se ti omlouvám," kývne Deron a se smutnýma očima se otočí na patě a jde pryč.

Taky sklopím hlavu, aby nikdo neviděl, že se mi do očí nahrnuly slzy a co nejrychleji vejdu do třídy. Sednu si do lavice a rozbalím si sendvič, který jsem si koupil v kantýně. Měli tam moji oblíbenou příchuť, sendvič, který normálně jím po tuctech, dneska chutná jak suché piliny.

"Ahoj, nevěděl jsem, jestli jsi už nešel, tak jsme nezvonili. Netušil jsem, že ještě spíš," ozve se nade mnou Rick.

"To je v pohodě, stejně bych vás neslyšel," odpovím pokrčením ramen a znovu se zakousnu do sendviče. Doufám, že to pochopí a odejde, ale on ne. Sedne si na židli přede mě a kecá o všem možném, takže se ho nezbavím. Copak nechápe, jak moc je pro mě bolestivé se na něho dívat, když vím, že nebude můj? Já bych fakt brečel!

Po škole na mě čeká a jde se mnou domů. Druhý den se mu snažím vyhýbat.

"Davide, no tak počkej," zaslechnu ho na chodbě. Chci nenápadně zmizet, když mi cestu zatarasí Deron a nepustí mě, dokud nás Rick nedohoní.

"Konečně, už jsem si začínal myslet, že se mi vyhýbáš. No nechme to, pojď se mnou," chytne mě za ruku a táhne ke sborovně. Zaraženě se nechám táhnout. To si nevšiml Derona?

"Učitel mě pověřil, že mám ve školní knihovně přerovnat knihy a podívat se, co chybí. Mám si vzít dva spolužáky, ale ve dvou to zvládneme, ne?" mrkne na mě přes rameno. Trochu zaraženě kývnu a nechám se dovléct do knihovny.

"Zvládnete to ve dvou?" zeptá se zástupkyně.

"Hravě," usměje se Rick a jen co zástupkyně opustí místnost, dáme se do práce, přerovnáváme knihy podle abecedy a rovnou je kontrolujeme. Skončíme zároveň s poslední hodinou.

"To nám vyšlo přímo ukázkově," zazubí se Rick a odnese papíry do ředitelny. Pak se stavíme pro tašky a jdeme domů. Kupodivu se bavíme normálně, ale stejně se snažím dojít domů co nejdřív. Vědomí, že o něm můžu jen snít, mi zrovna dvakrát nepomáhá.

Nakonec se s ním rozloučím a zajdu domů, kde vrcholí sváteční přípravy.

"Davide, na štědrý den jsme pozvali nové sousedy, ti přijali, tak budou u nás, ještě přijede Gina, tak bude plný dům," oznámí mi. Rázem jsem otrávený až hrůza. Mám pokažené vánoce a to totálně.

Vejdu do pokoje, s taškou třísknu do kouta a svalím se na postel. Zítra už se jdeme do školy jen flákat, protože jsme předem vyhlásili stávku. Rozdáme si dárky a sbohem školo aspoň na ten týden. Otočím hlavu směrem k oknu, máma sice vytáhla žaluzie, ale Ricka neuvidím, a zaberu se do myšlenek. Nechápu, nechápu, nechápu a ještě jednou nechápu, o co mu vůbec jde. Ve škole se chová jako naprostý trotl a kde můžu, tam na něho v poslední době narážím přímo s železnou pravidelností. Myslel jsem, že takhle se chová jen ke svému klukovi, no nic budu ho muset přesvědčit, že mezi jeho oblíbence nepatřím, co by vůbec dělal s takovým, jako jsem já? Zvednu se a přejdu k zrcadlu, kde na mě vykouknou světle zelené, skoro vodnaté oči a hnědé vlasy, kombinace jak pro idiota, povzdechnu si. Radši toho nechám a zkontroluji dárky pro kamarády ve škole. Do ruky vezmu středně vysokého slona, který chobotem drží cedulku, na které je napsáno štěstí pro tebe. Vůbec nevím, proč mu to každý rok dávám. Loni to bylo prase, rok před tím medvídek, jednoduše jsem magor.

Magor to toho kluka přes okno. Dám slona do krabičky a na krabičku dám jiný papír než na ostatní, ještě jinou stužku, na kterou nasadím visačku a je to. Tajemný ctitel může dát dárek pod palmu ve třídě. Vždycky uspořádáme hádačku, kdo komu dal dárek, když neuhádne nebo řekne špatně, musí si vybrat trest, tedy políbit toho, kdo je po pravé ruce. Vždycky si dávám pozor, abych byl od něj co nejdál. Moc se mi líbí, jak je naštvaný, když nemůže přijít na to, kdo mu to dal. Ráno musím být ve třídě mezi prvními, než se tam nahromadí moc lidí a už tam budou nějaké dárky, aby to zase nebylo tak moc nápadný. Rovnou zabalím i dárky pro naše a pro ségru, které schovám ve skříni, kam máma nechodí. Jednou tam na ni totiž vyskočila Kleopatra. Máma tyhle tvorečky nemusí. Dárky, které jsou určené pro kamarády, strčím do batohu. Není to nijaká hrůza, většinou blbosti za pár korun. Kromě toho slona, ten mě stál podstatně víc, ale to nevadí. Když jsem hotový, seskáču dolů, jestli něco nepotřebuje, hlavně abych nemusel být v pokoji. Po večeři a umytém nádobí se vyšplhám do pokoje, kde nechám zhasnuto, což mi přinese nečekaný bonus v podobě striptýzu v protějším pokoji. A že je na co se dívat! Nemůžu ani usnout z těch obrázků, co se mi honí před očima.

Ráno vstanu včas, rychle se obleču, naházím do sebe snídani a vyběhnu z domu. Do školy se mi podaří dostat mezi prvními, bezva, vběhnu do třídy a dám dárky na místo, nějaké tam už jsou, takže se tam tajný dáreček ztratí úplně ukázkově!

Pak vyjdu na chodbu a opřu se na chodbě o topení. Dívám se ven a zaujme mě Rick, kterého drží kolem ramen dlouhovlasý kluk a něco mu říká.

"Čau, už jsi tam dal dárek? Jsem zvědavý, jestli se tam objeví i ten tajný," třískne mě do zad spolužák.

"To já taky, Dane. Ty poslyš, kdo je ten kluk vedle Ricka?" ukážu bradou dolů.

"Jeho brácha Robert, ty sis nevšimnul, jak jsou si podobní?" vyprskne Dan.

"Nejsou si vůbec podobní," ohradím se dotčeně, vím to, protože Rick je hezčí!!!

"Jasně, tak to sis asi nevšimnul, koho balí, že," baví se Dan královsky.

"Ne, mě to totiž nezajímá," napřímím záda a jdu do třídy. Za sebou nechám smějícího se Dana. Ten s tím nadělá. O pár minut později vejde do třídy Rick a zastaví se u mě.

"Kdybys na nás chvilku počkal, vzali bychom tě autem," oznámí mi klidně.

"Nevím proč, radši chodím pěšky," odpovím mu.

"Jsi blbec!" odfrkne si.

"Ještě štěstí, že se nechovám jak chodící chytrost, nerad bych ti konkuroval," odseknu mu.

"S tebou se nedá bavit," oznámí mi a sedne si do své lavice.

"Se mnou se dá bavit, ale nenechám se urážet jen proto, že ti to dělá radost," odseknu mu a už si ho nevšímám. Do třídy vejde třídní učitel a podívá se na tabuli, na které je napsáno, stávková pohotovost.

"Vy jste stoupili do stávky?" podiví se.

"Jistě, přece se poslední den nebudeme učit?" ozve se hromadně.

"Co s vámi mám dělat?" zděsí se učitel.

"No třeba s námi mluvit," nadhodí Dan dobrácky.

"Ok dneska si uděláme třídnické hodiny," zasměje se učitel a zapíše do třídnice, pak se rozproudí živá zábava, která vyvrcholí rozdáním dárků. Když je hotovo, všichni se podívají na Ricka, před kterým leží poslední dáreček. Ten můj nepodepsaný. Od něj jsem dostal těžítko dvou bílých hranostajů, netuším, kde ho splašil, ale je nádherný.

Rick do něj opatrně strčí prstem a zamračí se.

"No tak, rozbal ho," pobídne ho učitel.

"Když já nevím od koho to je," zabručí.

"Od koho jsi dárek nedostal?" zeptá se učitel.

"Dostal od všech," odpoví Rick a rozbalí ho. Vybalí slona a zůstane na něho zírat v němém úžasu, tak nevím, jestli se mu líbí nebo ne. Vypadá dost rozhozeně.

"Děje se něco, Ricku?" zamračí se učitel. Rick místo odpovědi zvedne hlavu a jeho oči se zaboří přímo do mě.

"Toho slona jsem chtěl koupit kamarádovi, bohužel jsem přišel pozdě, prodavač mi řekl, že ho prodal zákazníkovi, co právě odcházel. Nebo spíš bohu dík, protože bych se nedozvěděl, kdo je ten tajemný ježíšek," roztáhnou se mu ústa do úsměvu.

Chvíli přemýšlím, jak to myslel, když si vzpomenu, že jsem ho v jednom obchodu míjel ve dveřích. Nikdo jiný tam nebyl. Přistiženě se kousnu do rtů. Kruci, tak blbě se nechat nachytat, ale kdo měl vědět, že bude chtít koupit toho slona?

"Tak řekneš nám, kdo byl ten tajemný?" zeptá se učitel.

"Ne, je to moje tajemství," odpoví Rick a pohladí slona po chobotu, pak ho opatrně vloží do krabičky a dá mezi ostatní dárky.

Pak nás učitel pustí domů, prý je to jeho dárek, pro nás. Nadšeně se rozběhneme ke dveřím.

"Davide," zastaví mě Rickův hlas.

"Co chceš?" zeptám se ho a vrátím se

"Chci se tě na něco zeptat… anebo ne, zeptám se tě pozítří, jsme pozvaní k vám, že?" usměje se a vyjde ze třídy.

Blbec, teď abych dva dny přemýšlel, co mi chce, zuřím v duchu a jdu za třídou. Hned domů nejdu, místo toho zamířím do města a procházím se tam až do setmění, kdy se vydám domů. Na druhý den vyrazím s tátou na jmelí.

"Tak co se děje, Davide?" zeptá se mě, jen co jsme daleko od stavení.

"Ale nic, jen mě štve soused," zavrčím a přidám do kroku.

"Ten dlouhovlasý nebo krátkovlasý?" zeptá se klidně.

"Rick," odpovím. Zděšeně se kousnu do rtů.

"Aha, ten se k tobě hodí," kývne táta hlavou

"Možná, ale proč to musí být takový blbec?" zasténám a podívám se, kde je jmelí. Jako vždycky až na vrcholku stromu.

"Blbci jsou třeba. Pozor nebo tě praštím," upozorní mě a zvedne dlouhou hůl, která je na konci opatřená hákem na shazování jmelí. Manipulace s tak dlouhou holí není jednoduchá, tak ustoupím do bezpečné vzdálenosti a pozoruji ho, jak se snaží jmelí shodit. Že má za chvíli nervy na pochodu, nemusím říkat, že? Nakonec, se to podaří a vracíme se s kyticí voňavého jmelí domů.

Pak se zavřu v pokoji a zapnu si počítač. Nic jiného na práci nemám a náladu taky ne, tu se můžu bezcílně potulovat, jak chci.

"Vypadá bez nálady," pronese Robert, opřený o stůl, co chvíli mu oči zaletí k protějšímu oknu, kde je u počítače David.

"To jo, ale bohužel nemám jeho ICQ a facebook nemá," pokrčím rameny.

"Ty jsi vrták," obrátí oči v sloup. Když je vrací zpátky, oči zavadí o zvířátka, která jsem dostal od ctitele a která jsem si vystavil na počítači.

"Už víš, od koho jsou?" zeptá se mě. S úsměvem kývnu a podívám se směrem k Davidovi. Správně sleduje můj pohled a oči se mu rozšíří pochopením.

"Co jsem ti říkal, ty blbe? Mně to bylo jasné hned, když jsem ho viděl ve škole. Nemohl z tebe spustit oči. Aspoň vidíš, že na mě máš dát," uculí se na mě.

"Fajn, měls pravdu, a když už jsme u toho, kdy Petrovi řekneš, že s ním chceš chodit?" podívám se na bráchu, který najednou vypadá jako přistižený školák.

"Hele ty se starej o své milostné problémy a já se postarám o svoje milostné problémy," usadí mě a vymázne z mého pokoje. Mám co dělat, abych se přestal blbě culit. Tak na něho na tajtrlíčka. Už se těším na zítřek, jsem zvědavý, co mi odpoví.

Ráno mě probudí vtíravé koledy, když si uvědomím, že je budu slyšet celý den, začne mě brnět hlava. S povzdechem vstanu, a když se obleču a ustelu si, sejdu dolů v naději, že něco ulovím, zatímco bude odhánět tátu. Ke vší smůle zabrala strategickou polohu před ledničkou a s válečkem v ruce. Podíváme se s tátou na sebe.

"My máme hlad," ozvu se jako první.

"Sněhu je venku dost," ujistí nás máma vysmátě.

"Tati, uděláme zátah na cukroví ne? Jídlo jako jídlo," podívám se na něho a mrknu.

"Dobrý nápad, synu," kývne táta a rozběhne se ke komoře, kde máma cukroví ukládá.

"Ani náhodou, vy jste jako kobylky, nic by nezbylo," rozběhne se za tátou. Zlomyslně se zachechtám a z lednice ukradnu tác s chlebíčky na večer. Zmizím s tím v pokoji, kam se za chvilku nasáčkuje táta a zamkne dveře.

Pustíme se do nich a posloucháme, jak se ze zdola ozývá křik. Máma zjistila, co se nám podařilo. Za chvíli se pohne klika a bouchání na dveře.

"Okamžitě otevřete nebo vás vykuchám jako prase!" začne bouchat do dveří.

"No když to říkáš, tak mi tady zůstaneme," zavolá na ni táta. Zasměji se. V dalším momentě zacinkají na sklo kamínky. Otevřu okno a na mě zamrkají tmavě modré oči.

"Sousede, vyměníme?" drží mísu cukroví. Podívám se na tátu a ten kývne.

"Jak prohodit?" zapřemýšlím.

"Chvilku," ozve se v pozadí a za chvilku se mi za okno zavěsí železné tyče.

"Davide, chytej," hodí mi Rick klubíčko provázku a na tyče posadí tác s cukrovím. Zasměji se a přitáhnu ho k sobě, pak vyndáme cukroví, místo toho dáme chlebíčky a pošleme zpátky.

"Díky, díky. Máma by nás umořila hlady," zafňuká Rick.

"U nás je to stejné," mávne rukou táta a pustí se do dobrot. Rychle si nějaké uzmu, než mi všechno sní.

"Ale jsou výborné," uzná jejich táta.

"To ano, ale teď mám strach vylézt z pokoje," hartusí táta nahlas.

"Jen se boj," ozve se za dveřmi máma. Zasměji se a sednu k počítači.

"Davide, jaké máš ICQ?" zavolá na mě Rick.

"To je tajemství," křiknu zpátky.

"Jsi zlý," zaslechnu ho.

"Už od narození, ale nikomu to neříkej," odseknu mu.

"Je tohle možné?" podívám se na Roberta, který se mi směje.

"Je. Jsem rád, že před tebou nesedne na zadek, jen se na něho podíváš," odpoví mi.

"S tebou by stejně nechodil," nafouknu se.

"Chceš se vsadit?" povytáhne obočí brácha. Jen si odfrknu.

"Davide," zavolá z okna Robert. Ten zrádce se v něm hned objeví.

"No co je?" zeptá se ho.

"Nechceš se mnou chodit?" usměje se brácha.

"Hm," začne si ho prohlížet. On o tom uvažuje!

"Tak to ani omylem. Pokud vím, máš kluka," vyletím jako včela a vystrkám bráchu z pokoje, při tom se zamračím na Davida, který se baví. Vypláznu na něho jazyk. A to s ním chci chodit! A taky budu! Vidím, jak se zasměje a znovu zmizí za rohem.

Serfuji na netu celý den, vůbec se mi nechce dolů a to ještě se prý mám obléct svátečně! To tak! Ale přece jen přijde Rick, zaváhám a nakonec tepláky vyměním za černé džíny. Normální kalhoty na mě teda nenatáhne, stejně to není poznat a bílé triko se síťovanými rukávy. Pak se rozhodnu něco provést s vlasy, učešu je, a protože vypadám jak ulízaný blbec, je znovu rozcuchám po celé hlavě. O doplněk se postarají Cézar a Kleopatra, kteří se mi ovinou kolem krku. Nechci vypadat, že jsem nějak nadšený z toho, že přijdou sousedi, tak přecházím po pokoji tak dlouho, dokud na mě máma nezařve.

U nás je tradicí, že na štědrý večer uděláme večírek a dárky si rozdáme, sice ten večer, ale až jak se nám chce. Takže se začíná, až se někdo vrhne na rozdělování dárků. Dřív jsme se o tuhle službu se ségrou poprali, ale poslední dobou nás baví hrát na nervy rodičům.

Vezmu zabalené dárky a přidám je k hromadě, co se pod stromečkem kupí, a s nádechem se otočím k návštěvě, abych ji přivítal. Udělám tu chybu, že se první podívám na Ricka, protože v ten moment se mi slova zaseknou v krku. Je oblečený podobně jako já, tedy černé džíny, ale pak má stejně černou košili rozepnutou do půlky těla, takže krásně vidím jeho kůži pod ní.

Jdou na mě mrákoty, tohle přehnal. Rychle se kousnu do jazyka, abych se vzpamatoval, a rychle oslovím jeho rodiče a přivítám je. Pak se otočím na jeho bratra a nakonec na něho, přičemž se snažím dívat do jeho obličeje a ne na tělo.

"Dlouho jsme se neviděli," usměje se na mě.

"Že by? No jestli se ti pár hodin zdá hodně, nevím, co budeš dělat, když mě neuvidíš pár dní," podívám se na něho se sladkým úsměvem.

"Ty někam jedeš? A kdy se vrátíš?" vytřeští na mě oči překvapeně.

"Já nikam, ale myslel jsem, že ty putuješ na oběžnou dráhu," sejmu ho a jdu pomoct mámě do kuchyně, jeho tam nechám překvapeně stát. Za zády ještě slyším dušený smích, nejspíš jeho bratra a rodičů, jen ať si užije, Robert mu něco řekne, ale nevím co. Jen zaslechnu jak je jejich máma krotí. Začnu rychle obalovat kapra, zatímco máma je smaží na olivovém oleji.

"Chovej se slušně, Davide, jsou to hosté," zasyčí na mě.

"Náhodou, je dobře, že se nenechá," zastane se mě ségra a odnese první talíře do jídelny.

O chvíli později nesu do jídelny poslední dva talíře, zjistím, že jediný kdo nemá, je Rick, položím před něj talíř a najednou zjistím, že druhou ruku mám prázdnou a sedím mu na klíně.

"Hej, kdy tě pustili z úchylova," zavrčím a vyskočím na nohy.

"Ale jiná židle tu není," brání se Rick.

"Však já si poradím," sejmu ho a donesu si z obývacího pokoje kostku, je to trošku nepohodlné, ale svůj účel to splnilo. Rick se na mě zamračí a nijak to nekomentuje. Ani nemůže, protože jsem se přemístil mezi jeho bratra a ségru, kteří sedí na druhém konci. U večeře probíhá příjemná konverzace, do které se nezapojuji. Už tak mám co dělat, abych se soustředil na kosti z kapra v jeho přítomnosti. Konečně je po večeři a přemístíme se do obýváku. Ségra odejde umýt nádobí. Rozhodnu se jí pomoct, ale někdo mě zadrží ve dveřích a vzápětí se ocitnu v náručí Ricka.

"Co chceš?" zeptám se ho. Usměje se na mě a ukáže nad sebe, podívám se a zasténám, nad námi visí jmelí.

"Řekl jsem, že se tě dnes na něco zeptám," začne.

"No tak, co jsi chtěl?" zavrčím a přemýšlím, jestli to protahuje schválně nebo si ze mě dělá prdel.

"Chtěl bys se mnou chodit?" zeptá se mě. Údivem otevřu pusu a zůstanu na něho civět. Snad si nedělá srandu. Podívám se do jeho vážných očí a pochopím, že ne, ale to neznamená, že ho nemůžu trochu potrápit.

"Já ti nevím, víš, líbí se mi jeden kluk ve škole, napřed chci zjistit, jestli nemá o mě zájem," zamyslím se. Podívám se na něho a mám, co dělat abych se nerozesmál, vypadá jak zmoklá slepice.

"A, co když tě nebude chtít," sklopí Rick hlavu.

"Tak to s ním pak nemůžu chodit a ani s tebou, protože by mi to zničilo srdce," odpovím mu s úsměvem.

"To ho máš tak rád?" zeptá se smutně.

"To je blbec jeho mozek snad snědli housenky," zaslechnu Roberta, který je vzápětí umlčen. Musím mu dát za pravdu. Rick, když je zamilovaný, opravdu nepřemýšlí, ne že by jindy přemýšlel.

"Ano mám, ale dal přede mnou přednost, jinému klukovi, se kterým se nedávno rozešel, chtěl bych mu dát šanci. I když on mi ji nedal," musím se kousat do rtů, abych nevyprskl smíchy. Jeho pohled je pohled pro bohy.

"A to chceš s takovým imbecilem chodit? Vždyť si tě vůbec nezaslouží!" snaží se mi zoufale domluvit Rick. Ví vůbec, že právě nadává sobě? Nejspíš ne.

"Nezaslouží, ale chci mu dát šanci, protože budu chodit jen s tím, koho miluji a kdo miluje mně. A já ho miluji, i když je to pako," usměji se.

"On tě možná má rád, ale já tě miluji. Bohužel jsem si to uvědomil až teď," sklopí řasy.

"Nikdy není pozdě někomu říct, že ho miluješ," usměji se a políbím ho. Snad v tom najde odpověď. Jeho ruce, které mě obejmou kolem pasu a přitáhnou k sobě, mě ujistí, že pochopil.