Někdo do mě drcne. Lehce zavrčím a stulím se ještě víc na tvrdém polštáři. Ozve e tichý povzdech a zničeho nic se ocitnu na studeném prostěradle, což mě totálně probere.

"To už je ráno?" zabručím a zamžourám na svého manžela.

"Jo je, proč bych tě jinak budil? Můžeš mi říct, proč si ze mě děláš každou noc madraci?" zeptá se mě Aion a začne se oblékat.

"Hřeješ," vysvětlím mu a zabalím se do prohřáté deky. Aion jen protočí oči a dá mi pusu.

"Vrátím se až večer, tak tu nedělej neplechu a nechoď do Atlantisu," napomene mě a odejde. Lehce se usměji a jeho napomenutí vypustím z hlavy. Však se vrátím dřív než on, nic nepozná. Kraken mě probudí o pár hodin později. Ještě ospalý se obleču a zamířím do haly.

"Dobré ráno," pozdravím pár strážců a dojdu si pro snídani.

"Kde je Ryuu?" rozhlídnu si.

"Šel s jednou výpravou, měli by se vrátit odpoledne," odpoví mi jeden strážce. S poděkováním kývnu a začnu jíst. Asi v půlce ke mně přiběhne Půlnoc s lístkem od Tirase, že mě počká u jeskyně. Oddechnu si a dojím, odnesu podnos.

"Kam se chystáš, Lene?" zeptá se mě jeden strážce.

"Do Atlantisu," odpovím a nakrmím zvířátka, Kraken šel lovit.

"Neměl bys tam chodit," poznamená zamračeně strážce.

"Aionův bratr mě bude čekat u jeskyně, teď mi Půlnoc donesla lístek. Přijdu dřív než, Aion," uklidním ho.

"No jen aby," zamračí se strážce. Jen se na něho zazubím a vyrazím k Atlantisu. Občas se musím mrknout do mapy, abych věděl kudy. Od změny chodeb jsem tam nebyl. Bez problému tam dorazím a uvidím Tirase u jeskyně.

"Ahoj, švagře, co jsi potřeboval?" usměje se na mě.

"Odpovědi. Nevyznám se v Aiovi, občas je úplně normální a v další vteřině ledovec, že by zmrazil Antarktidu. Nevím, co se děje, nechce mi nic říct," poznamenám.

"Hm, asi bychom se měli jít projít, je to na trochu delší povídání," vstane a vydá se pomalu dolů. Následuji ho. Dovede mě na naprosto úžasné místo. Na útesy pod kterými se nádherně tříští moře, vydržel bych se na to dívat donekonečna.

"Ai se rozhodl stát Strážcem, poté, co byl obviněný z vraždy ve které byl naprosto nevinný. Zamiloval se do jednoho kluka ze vsi, myslel si, že je ze vsi, ale byl to syn Anarchy, který má zámek kus za vesnicí. Jenže do Aiona se zamilovala mlynářova dcera, byla tvrdohlavá a neústupná. Byla Aionem jako posedlá. Aion ji odmítl v soukromí s tím, že ho ženy nepřitahují, což byla pravda. Nepomohlo to, oficiálně se o něho ucházela a znovu byla odmítnuta a to před jejím otcem i před starostou, který jeho důvody uznal. Pro ni to bylo strašné ponížení. Když tě někdo odmítne veřejně, už prakticky nemáš šanci na partnera. Pronásledovala ho a uviděla ho s tím klukem. Poznala ho, protože na rozdíl od Aiona se o vyšší kastu starala. Toužila být jednou z nich. Netušili jsme, proč pronásledovala Aiona, když se mohla provdat za vdovce, který už v té vyšší kastě byl. Teprve později jsme se dozvěděli, že měl být do té kasty povýšen. Aion nikdy nebyl ambiciózní, prostě jen dělal to, co považoval za správné a nemálo k tomu pomohlo i to, že se Anarchův kluk do Aiona nakonec zamiloval a oznámil to otci. Jmenoval se Salver.

Ta holka je spolu viděla, a když viděla, že jsou spolu šťastni, dostala záchvat vzteku. Začala je sledovat a jednoho večera Aion musel dřív pryč, pomoct otci na poli, já v té době byl nemocný. Využila toho a Salvera shodila z tohoto útesu. Aion nic nevěděl, dokud si pro něho v noci nedošli policajti a neobvinili ho. Byl v takovém šoku, že se ani nebránil, následovali dny výslechu, který končil stejně, dokonce se našel i svědek, který viděl odcházet Aiona od živého Salvera. Jen tam neviděl nikoho jiného. Nikdo si to nedokázal vysvětlit až do soudu, který vše objasnil. Výslech prováděli kněží, tehdy aspoň byli užiteční, protože jim nikdo nedokázal lhát do očí. Pod tíhou jejich pohledu se mlynářova dcera přiznala a s jakou hrdostí. Nakonec prohlásila, že když Aiona nebude mít ona, nebude ho mít nikdo. S tím se na něho vrhla s úmyslem ho zabít. Díky bohu, tenkrát jsme chovali psi a dva byli i v síni. Vrhli se na ni, tím dali policii šanci ji zatknout. Po právu byla odsouzena k smrti a o pár dní upálena. Zemřela s bratrovým jménem na rtech.

Pak přišli strážci z chodeb, že hledají nové strážce. Aion byl první, kdo se přihlásil a jediný, kdo prošel tak náročnou zkouškou. Máma ho z toho zrazovala, odbyl ji s tím, že tu už nedokáže bez Salvera žít. Pak to vzdala. Aion v chodbách byl šťastný, dokud se znovu nezamiloval."

Tohle už vím od Riseho.

"V chodbách chytili pašeráka, chytal zvířata na různých planetách a nosil je, kam se mu řeklo. Taková škodná, která vydělávala na mrzačení jiných planet. Zkoušel to na kde jakém strážci a bohužel uspěl u Aiona, protože vypadal jako Salver. Varovali ho před ním, ale jako vždy měl Ai svoji hlavu a vzal si ho. Krádeže pokračovaly, dokud ho znovu nechytili, ale nemohli s tím nic dělat, protože měl za manžela strážce. Navíc mu zahýbal s kde kým.

Aion ho odvlekl na nějakou terasu, kde s ním pohádal, to byl slabý výraz, prý byli slyšet po celé věži. Jeho manžel se mu vysmál, že je naprostá nula a naivka. Aion se ho na místě a s okamžitou platností zřekl, jenže on věděl, co by ho čekalo, a tak po něm skočil, že zemře s ním. Ai byl hodně silný, ale toho druhého poháněla zuřivost, navíc neměl co ztratit, takže Aiona přehodil přes zábradlí do nicoty. Naštěstí Ai byl příliš tvrdohlavý než aby se vzdal. Z posledních sil se zachytil zábradlí a svého bývalého manžela se mu podařilo srazit do nicoty. Ta ho téměř okamžitě zničila a začala ho transmutovat do nové planety. Aion se na zábradlí nemohl udržet věčně, nebýt tvého otce, který přes veškeré nebezpečí přelezl zábradlí a pomohl Aionovi na terasu, zemřel by. Tam Aion přísahal, že už nikdy nikomu neuvěří. Prakticky přes noc se stal kamenem, který nic necítí.

Nic s ním nehnulo, dokonce se ani neusmál. O několik let později, počítám roky chodby ne naše nebo vaše, Deiron odešel za svým srdcem a o další roky později se v chodbách objevila jedna myš, která byla mazanější a rychlejší než kdokoliv jiný. Jen si trošku pletla strany, což jí vyneslo označení, přesto se ji podařilo utéct, a sotva rok na to se objeví další myš. Ta myš stojí Aie všechny myšlenky, od momentu, kdy se objevila. Doslova si z něj dělá blázny, pronikne i do sálu a zase z něj zmizí nepozorována.

Potom se stane něco nečekaného, v chodbě se objeví z novu tentokrát s napraným batohem, to se ještě v historii chodeb nestalo, tak místo, aby ji chytali, sleduje, co bude dělat. K jejich údivu ta myš nese jídlo a pití někomu, koho viděl u všeho všudy jen jednou a se vším, co by jejich planetu zaneřádit, odnáší pryč. Ani jeden neví, co si o tom mají myslet a tak přítele vydírají, aby se dostali k té myši. Když se tak stane, ještě si z nich dělá srandu. Nečekané, nevěřícné a nemyslitelné. Během okamžiku se ta myška zaryje Aionovi ještě hlouběji pod kůži, než Salver se kdy ocitnul. Zasáhla přímo jeho srdce a Aion se snaží vymyslet, jak z toho tu myšku vysekat, aniž by si ji musel vzít, je ochotný dokonce porušit kodex Strážce.

Pak se na ni jde podívat velitel, protože chce vědět, jestli by z ní byl strážce a pozná, že je to syn jeho přítele. Tedy jde za Aionem a řekne mu to. Aion si tu myšku tedy bere z vděčnosti ke strážci, který mu zachránil život. Nebo se to aspoň snaží každému namluvit a nejvíc sobě," ukončí vyprávění Tyras.

Začíná mi to dávat smysl, až moc velký smysl, včetně toho proč nechce, abych si ze světů bral mazlíčky, ale já za to skutečně nemůžu. A ten závěr mi dodal, jsem pro něho skutečně tak obtížný, aby si mě musel brát z vděčnosti? Zeptám se na to Tirase, který se začne smát.

"Nikdy si tě nevzal z vděčnosti, Lenny. Kdyby to byl jediný důvod, řekl by veliteli, aby vybral jiného strážce. Ne, Leny, on si tě vzal, protože tě už tenkrát miloval, jen o tom ještě nevěděl. Nevšiml sis toho? Nikomu nedovolil, aby se k tobě vůbec přiblížil. Tobě jedinému dovolil, abys pronikl až k jeho srdci, naučil jsi ho znovu se smát. Máš ho vidět, jak se na tebe dívá, když si myslí, že ho nikdo nesleduje," usměje se na mě Tiras. Je moc pěkné, že to říká, ale kdyby mi to řekl Aion, bylo by to skutečně o něčem jiném.

"Já osobně si to nemyslím, Tire," povzdechnu si.

"Neřekl ti to Ai, že? Máš pěkný kožešinový límec," pohladí domnělou kožešinku Tiras a pak rychle uhýbá před ostrými zoubky Sina. Zasměji se.

" Kdo měl vědět, že ta domnělá kožešina je ve skutečnosti, jedno z nejvzácnějších zvířátek, co existuje? Jak ses k němu dostal?" zeptá se Tiras. Řeknu mu to.

"Pojď, zavedu tě do jeskyně, abys byl doma dřív než Aion. Když zuří je nepříčetný," povzdechne si Tiras a pomůže mi na nohy.

"Mně to říkej, vždycky když se vztekne, mám pocit, že ho pokousala vzteklá liška. Asi budu muset požádat zdravotníky, aby mu dali injekci proti vzteklině," povzdechnu si. Tiras dostane záchvat smíchu.

"Pojď, ty vzteklino," škytne a slézá s útesů. Následuji ho, jsme skoro dole, když se zarazí.

"Co se děje?" zeptám se ho a kouknu mu přes rameno. Před námi blokují cestu mniši. Dokonce si vzpomenu, kdy jsem je viděl naposledy.

"Co tu k čertu dělají?" zavrčím.

"Netuším, ale projít nás asi nenechají," odtuší Tiras a stoupne si tak, aby se přes něj ke mně nedostali. Na rozdíl od něj vím, proč tu nejspíš jsou. Sakra, že jsem Aie neposlechl nebo nepožádal některého ze strážců, aby šel se mnou. Smůla no.

"Nemáte být v klášteře?" zavrčí Tiras. Podle mého je nemusí stejně jako Aion. Nedivím se jim.

"Přišli jsme si pro novou ovečku," pousměje se nejnápadněji naparáděný panák.

"Nikdo, koho byste si mohl, vzít tu není," odtuší Tiras.

"Jak to, že ne?" pousměje se panák a podívá se na mě.

"Máte smůlu, není odsud a navíc je ženatý. Nemáte na něho nárok, porušil byste všechny body, co byly sepsány dávno před vaším příchodem, pro nového adepta," ušklíbne se Tiras.

"To že není z tohoto světa, se nikdo nedoví, tebe umlčíme. Takový talent, jako má on se tu ještě neobjevil. Nenechám si ho vyklouznout," zavrčí panák. Strnu. Oni chtějí Tirase zabít, aby se dostali ke mně?! Sakra, na co jsem myslel, když jsem sem lezl?

"A to si myslíte, že se to nikdo nedoví? On je součástí chodeb a ony ho nepustí, zvlášť když má takový talent, jak ses zmínil," ušklíbne se Tiras.

"Jakmile se tu objeví strážci, vaše veškerá pověst bude v troskách," triumfuje Tiras. Nazdobený panák už není tak sebejistý jak před chvílí.

"Budiž, tebe necháme jít, ale pod přísahou, že nikomu neřekneš, co se tu odehrálo a že on šel dobrovolně," napadne panáka, spásná myšlenka. To je fakt takový dement nebo to jen předstírá?

"Ani mě nehne, abych šel s vámi a to ani proti své vůli," odseknu.

"Proč bys nešel? Čeká tě jen blahobyt a úcta," usměje se panák.

"To si strč za klobouk. Jsem čekatel na strážce a mám manžela, nic víc k životu nepotřebuji," odseknu klidně. Tiras se na mě s úsměvem podívá a obrátí se k panákovi.

"Myslím, že tohle by vám mělo stačit a teď odejděte," vyzve ho.

"Bez něho ne," postaví si hlavu panák. Mezi jeho přívrženci se rozpoutá nevole, někteří dokonce naléhají, aby odešli. Panák se nedá a rozkáže, aby na nás zaútočili. Moc se jim do toho nechce, ale nakonec poslechnou. Pokusíme se uniknout přes útesy a málem se nám to podaří, když odhalí naše úmysly, zablokují nám cestu. Což o to, prát se umím obstojně, ani Tiras nevypadá, že by v tom byl nováček. Jediné v čem jsem v nevýhodě, jsou kluzké skály, příliš dlouho hledám oporu na svoje nohy, dokud na jedné takové mokré skále nedostanu smyk a neztratím rovnováhu. Jim už stačí mě klepnout po hlavě a mají to bez práce. V bezvědomí se bránit neumím že. Ani netuším, co se stalo s Tirasem a Sinem.

 

Probudím se v nějaké cele. Vstup na chodbu mi brání tvrdé dubové dveře, které jsou buď zamknuté, nebo zajištěné těžkou závorou, jiný mechanismus na tom asi není. Pokus o to je vykopnout mi vynese jen naraženou nohu. Okno je tak vysoko, že na něho ani nedosáhnu, navíc je zajištěné silnými mřížemi. Oblečení mi naštěstí nechali. Na posteli se ozve Sin. Je celý vyděšený, tak ho vezmu do náruče, i když na tom nejsem nejlíp ani já sám. Jestli nás odsud Ai nedostane tak je po nás.

"Vidím, že ses už probudil. Tvůj přítel je v pořádku a v druhé cele, nemůžeme si dovolit, aby to někomu vykecal. Čím dřív budeš ochotný se k nám přidat, tím dřív budete volní. Na stolku máš pohár vína, kdybys měl žízeň," ozve se zpoza dveří panákův hlas. Podívám se na pohár s odporem, nevypil bych ho ani, kdybych měl chcípnout žízní, nejspíš je v tom něco, abych na všechno zapomněl. Popadnu ho a mrštím jim proti dveřím tak, že obsah se vylije přímo do jeho ksichtu, kterým na mě hledí skrz průzor ve dřevě, kterého jsem si nevšiml.

" Vychlastej si to sám. Strážci přijdou, Tiras není jediný, kdo ví, kam jsem šel," ušklíbnu se a otočím se k tomu zloduchovi zády. Odpoví mi jen vzteklé zabouchnutí průzoru.

"Tak se mi zdá, že jsme v pěkné patálii, Sine. Až sem přijde Aion, dostanu nejspíš zaracha a pět a dvacet na zadek," povzdechnu si a drbu Sina za ouškem. Jen se na mě podívá rudým okem a přitiskne se ke mně. Nevím, čeho se bojím víc, jestli toho, že přijde a já budu muset čelit jeho hněvu nebo toho, že nepřijde a nechá mě napospas těmto šílencům.

Ai prosím přijď!