Jdu vedle bratra do školy a snažím se o co největší odstup, což se mi vůbec nedaří, protože mě drží za ruku. Zcela potupně mě dovede do školy.

"Co máš s tím telefonem," zeptá se mě znovu Katsu.

"Do toho ti nic není," zavrčím.

"Nechoď ze školy sám, počkej na mě, je ti to jasné?" zeptá se mě.

Radši kývnu, i když předem vím, že na něj čekat nebudu. Nejsem cvok.

"Ahoj Kene. Jaký byl víkend?" přiřítí se ke mně Asogi.¨

"Dobrý jak ses měl ty?" zeptám se s úsměvem.

"Strašně," zaskuhrá a zavěsí se mi na rameno.

"Tak co se stalo. Postěžuj si strýčkovi Kenovi," šaškuji. Sice je mi z toho trochu úzko, ale ten výraz na Katsuově tváři za to stojí. Ta směsice nevěřícnosti, úžasu a ještě něčeho co nedokážu identifikovat. Snad strachu nebo smutku.

"Představ si, že jsem si chtěl koupit naprosto úžasně suprový počítač a nějaký pako mi ho vyfouklo těsně před nosem," fňuká mi do ramene.

"To se moc omlouvám, ale bratříček měl narozeniny, tak jsem mu musel udělat radost," ozve se Katsu.

"Ha. Ten počítač byl můj, supe! Všechno nejlepší k narozeninám Kene, ty si ho zasloužíš," třese mi rukou, zatímco já nemůžu smíchem ani dýchat. Vůbec mi nedochází, co řekl Katsu.

Pak mi to dojde a smích mě přejde.

"Co jsi to řekl?" zeptám se ho.

"Ten kompl jsem ti koupil já, ne rodiče ti si na tvoje narozeniny ani nevzpomněli," ušklíbne se Katsu.

Zůstanu na něho koukat, tohle jsem netušil.

"Ale vždyť jsem jim…" snažím se je obhájit.

"Chlubit se cizím peřím umí dokonale," ušklíbne se Katsu.

"Odpoledne na mě počkej, jasné," varuje mě Katsu. Kývnu, i když to nemám v úmyslu.

"Není tvůj bratr trochu divný?" zeptá se Asogi a kouká za ním.

"Proč trochu?" zeptám se ho ironicky a zamířím do třídy.

Asogi se na mě zaraženě podívá.

" No vypadáte, jako, že spolu chodíte," odpoví mi tiše.

"Tak vážně jen vypadáme," ujistím ho klidně, i když ten klid necítím. Toho chtěl přece dosáhnout!

"Aha. Fakt se přes víkend nic nestalo?" zeptá se mně a zablokuje dveře.

"Ne, nic co by stálo za zmínku," ujistím ho a počkám, až pustí dveře, pak dojdu do třídy.

Celí den se vyhýbám jeho zkoumavému pohledu, abych mu unikl, zajdu dokonce za učitelem, že mi není dobře. Což je pravda.

"Jestli je vám nevolno, tak navštivte školního lékaře. Tuhle budovu neopustíte, je vám to jasné?" podívá se na mě učitel a jde do kabinetu.

Zkoprněle se za ním dívám a pak se vrátím se skloněnou hlavou do třídy. Vypadá to, že Katsuova lest zabrala.

Zbytek vyučování se dívám ven a nenamáhám se předstírat jakýkoliv zájem. Ignoruji dokonce, když mě vyvolá učitel. Je mi najednou všechno jedno.

Nakonec se mi před poslední hodinou podaří dostat za školu. Rozběhnu se směrem do města. V prázdné ulici mě najednou předjede auto a vyskočí dva divní chlapi a snaží se mě dostat do auta. Nenadálé pomoci se mi dostane od bratrova poskoka.

Zaútočí na ty dva vojenským tesákem a než se naději chlapi naskočí do auta, které prudce vyráží pryč.

Ryuu vytáhne mobil a něco namačká, pak slyším, jak hlásí řadu odborných termínů. Když sková telefon, skloní se ke mně a zvedne mě na nohy. Pak mě táhne před bratrovu školu a hlídá mě, než přijde špatně naložený Katsu.

"Tohle si vyřídíme doma," ujistí mě a otočí se k blonďákovi.

"Dík Ryuu máš to u mě," ujistí blonďáka a usměje se.

"Nemáte za co, šéfe," ujistí bratra Ryuu a odběhne.

Katsu mě vezme za ruku a vede mě směrem do města, kde sedneme do restaurace a on mi objedná jídlo.

"Jez, ve škole jsi nic nesnědl, proto je ti špatně," pobídne mě a sám si objedná kávu.

,Takže, má své špiony i ve škole´pomyslím si a podívám se na talíř. Chvilku váhám a nakonec se do něj pustím. Musím uznat, že kuřecí medailonky v sýrovém těstíčku s hranolky a oblohou. Chutnají fantasticky. Jakmile dojím Katsu zaplatí a vede mě do města, kde mi koupí nejmodernější telefon se simkou.

"Já mám telefon," zavrčím naštvaně.

"Myslíš tím tenhle střep, který spíš nejde, než jde?" zamává mi telefonem před nosem.

Vyvalím oči. Vždyť jsem ho měl v batohu a ještě v pouzdře. Nelením a přímo v obchodě prohledám batoh. Nic víc mě tam nechybí. Katsu tam mezitím nastaví čísla a dá mi telefon do kapsičky u džínsky.

"Tak pojď, podíváme se, co by se ti ještě líbilo," usměje se na mě Katsu a táhne mě, dál do města. Nakonec koupí ještě něco v zlatnictví a vede mě domů.

"Zůstaň tady." Strčí mě do svého pokoje a zamkne.

Kliku ani nezkouším, vím, že je to beznadějné. Tak sundám batoh a pustím se do úkolů. Jsem zrovna v polovině, když někdo začne cloumat klikou a vrážet do dveří.

Rychle se podívám k oknu a spatřím tam samé cizí lidi. Popadnu telefon a zmáčknu rychlou volbu. Ve starém jsem tam měl policii, teď se mi ozve Katsu.

"Miláčku co se děje?" zeptá se zvědavě. V ten moment se někdo pustí do dveří sekerou.

"Hned tam jsme, ve stole ve spodní zásuvce je pistol, není nabitá, ale oni to vědět nemusí. Kolik jich tam je?" vychrlí rychle ze sebe. S toho usoudím, že ví, o co se jedná.

"To netuším, ale v zahradě jich je kolem deseti a jsou ozbrojeni!" vyštěknu.

"To je mi jasné! Schovej se pod oknem vedle stolu, je to slepé místo, ty uvidíš všechno a oni nic," ozve se sarkasticky Katsu a utne hovor.

Přikradu se ke stolu a otevřu spodní šuplík. Skutečně tam uvidím pistol. Vezmu ji. Sice nevím, jak se s ní zachází, ale věda to být nemůže ne?

Zvenku se ozve střelba.

Rychle se skrčím za stolem a doufám, že mluvil pravdu.

"Sakra, někdo jim dal echo, pohni si s těmi dveřmi a rychle popadni toho kluka. Na trhu za něj dostaneme balík, i když je poškozené zboží!" zařve chraptiví hlas.

V dalším momentě dveře povolí a dovnitř vpadnou tři osoby. Rychle si přimáčknu pusu rukou, abych nezařval.

"Tu není, krucinál, kam ho…"muž nedomluví, protože oknem dovnitř vpadne Ryuu a začne střílet. Z chodby se ozve další střelba.

"Pozatíkejte jich co nejvíc, když to nebude možné zabít. Ven se nesmí dostat!" křičí rozkazy Katsuv hlas. Teď je tak chladný, že by z něho zmrzli i kostky ledu.

Netrvá dlouho a je po boji. Nevím co se tam děje, protože jsem stále skrčený a v šoku.

"Kene?" zaječí Katse.

Neodpovím, nemůžu ze sebe vymáčknout ani slovo.

"Je tady Katsu, neodpovídá, protože je v šoku," zakřičí Ryuu a dovnitř vpadne Katsu a klekne si ke mně. Vykroutí mi pistol ze ztuhlých prstů a schová ji. Pak si mě opře o rameno.

"Asogi!" křikne. Dovnitř někdo vběhne a píchne mi dvě injekce. Po nich samovolně zavřu oči a usnu.

Přitisknu ho k sobě a v mírném šoku zavřu oči. Tohle jsme málem nestihli. Nevím, co bych dělal, kdybychom přišli pozdě.

"Šéfe, asi bychom měli vypadnout, za chvíli se vrátí vaši rodiče, uklizeno už je," ozve se Ryuu.

"Jasně Ryuu zabal mu věci rovnou s ním pojedeme na chatu. Musí to vypadat, že se jim to podařilo, Asogi pojedeš místo Kena. Kruci jsem debil, myslel jsem, že ho matka bere jako mého kluka a ona mezitím čekala až ho zaučím. Tohle mě nenapadlo," vrčím a vezmu Kena do náruče.

Za chvíli má Ken sbaleno a Asogi je namaskovaný tak, že bych ho od bratra nepoznal ani já. Pochvalně se usměji a kývnu. V skrytu domu se díváme, jak unáší Asogiho a cítím svíravý pocit. Sice je prvotřídně vycvičen, ale i tak mám nahnáno.

Jen co zmizí, nasedneme do džípu a vyrazíme k chatě. Sedím na klíně s Kenem vzadu.

Na chatu dorazíme pozdě v noci a jdeme rovnou na kutě. Byl to dlouhý den.

V pokoji ještě svléknu Kena a zalezu za ním do postele a s rukou přes něj, kdyby se náhodou vzbudil, usnu.

Začnu procitat. Přivítá mě zpěv ptáků a nezviklá tíha na těle. Nedělám si iluze, kdo za tu tíhu může, Katsu, kdo jiný. Vzápětí mi to potvrdí něžný polibek na rtech.

Jeho rty putují po celém těle. Prudce ho odstrčím. Chytne mi ruce a přimáčkne mi je nad hlavu.

"Nebraň se miláčku nebo to pak bude horší," políbí mě na ústa. Vzápětí cítím, že mi něco vložil do úst. Snažím se to vyplivnout, ale nalije mi do nich vodu a donutí spolknout.

Pak se přestanu ovládat a vrhnu se na něho. Tělo mám, jako v ohni jediné po čem toužím je uvolnění. Bez přípravy do něj vniknu a začnu přirážet.

Jediná jeho reakce je, že trochu sykne při vniknutí a pak si to dokonale užívá bastard. Nechá mě, abych si ho bral, kolikrát chci. Když nemůžu, vezme si on mě.

"Chceš ještě?" zeptá se mě, když vidí, že stěží vidím. Zavrtím hlavou. Beze spěchu do mě vyvrcholí a vyklouzne ze mě.

"Tak spi, pak si to možná zopakujeme," políbí mě a rty sklouzne na krk.

Zavřu oči a usnu.

Počkám, dokud jsi, nejsem jistý, že opravdu spí a vyklouznu z postele. Zmoženě zasténám a odeberu se do koupelny, kde na sebe pustím vodu.

To co se zdálo, jako jednoduchý případ se zkomplikoval k neuvěření.

Kdybych nepřišel na to, že… zavrtím hlavou, abych se zbavil černých myšlenek, a vypnu sprchu. Obleču se a sejdu dolů, kde na mě čeká jednotka.

"Na co jste přišli?" zeptám se jich.

"Že mají prsty v sedmdesáti procentech únosů. Většinu těch děcek ani nenajdeme, ale máme všechny jejich skrýše. Vybuchují jedna po druhé jako petardy. Co dělá váš bratr?" zeptá se technik, aniž by vzhlédl od počítače,

"Spí. Co dělá náš upírek?" zeptám se na oplátku.

"Vede si skvěle, dostal se do vozu a směřují si to k hlavní skrýši. Signál mám jasný," odpoví technik.

"Docela vás lituji," ozve Ryuu.

"Já nás lituji určitě," odseknu mu.

"Je ti doufám jasné, že tě bude nenávidět až za hrob," podívá se na mě Ryuu.

Všichni v místnosti se na mě podívají.

"Jo vím. Je mi to jedno pokud ho zachráníme. Na to, abych ho nechal těm hajzlům, co se vydávají za naše rodiče, ho miluji až moc," odpovím s klidem a zamířím do kuchyně.

Vzbudím se pozdě odpoledne.

"Už jsi vzhůru miláčku? Určitě máš hlad nebo chceš něco jiného?" přejede mi smyslně po nahém boku.

"Nešahej na mě dobytku," zavrčím a vstanu. Podlomí se mi nohy, ale Katsu mě hned přidrží.

"Ale no tak, zlatíčko, pomaličku. Ještě nejsi v pořádku, vážně si to nechceš zopakovat?" zavrní mi do ucha.

Vyškubnu se mu a začnu se potácet ke dveřím.

"Jestli chceš do koupelny, jsou to ty druhé dveře," řekne pobaveně. Okamžitě pustím kliku, kterou jsem držel a začnu se potácet k druhým dveřím.

Ozve se zaklepání.

"Pokud to není životně nutné tak moment," ozve se Katsu.

"Jasně šéfe, není, nesu jen jídlo," uchichtne se Ryuu za dveřmi.

Víc neslyším, protože třísknu dveřmi od koupelny. Když se vrátím, mám na stolku jídlo. Sednu si a dám se do něj. Přitom si všimnu lístku vedle podnosu. Otevřu ho.

Hned je mi jasné, kdo to psal. Dojím a podnos odnesu do kuchyně, zrovna se chci vrátit, když se ozve vysílačka.

>Tady dráček, volám Draka

Zvednu to.

"Nikdo tu není," oznámím.

>Ty budeš určitě Ken tak mě prosím tě přepoj.

Dá mi instrukce, jak a když se ozve Katsu zavěsím. Co se tu k čertu děje?

Vrátím se do pokoje a začnu mu prohledávat věci. Jsem sotva v polovině, zrovna zápasím s kódovaným zámkem, když se otevřou dveře.

"Tam nic nenajdeš," ozve se Katsu. Vztekle se na něho podívám a pokračuji v činnosti. Podaří se mi jeden zámek otevřít, když mě chytí kolem pasu a hodí na postel.

Vzápětí přistane na mě a sundá mi triko.

"Ne, já to nechci," snažím se odstrčit.

"Tak to máš smůlu," odsekne a nerušeně pokračuje dál. Netrvá dlouho a i přes můj odpor do mě začne pronikat. Zavřu oči a nechám ho, ať si dělá, co chce, je o tolik silnější.