Tenhle cyklus bude drastický!

" Kene, no tak, kdo vyhrál?"zatřese mi spolužák ramenem.

"V čem? O čem to mluvíte? Kdo měl vyhrát?" vyjeknu zmateně.

" To snad není možný! Ty tu spíš s otevřenýma očima? Tak znovu. Vsadily jsme se s Tarem z vedlejší třídy, že nový spolužák přijde do naší a ne do jejich. Kdo má větší šanci na vítězství?"zeptá se mě Dren.

, My,´pomyslím si, se stoprocentní jistotou. Ve vedlejší třídě je totiž plný počet, zatímco u nás je ještě jedno místo volné. Ulehčit mu to, ale nehodlám.

"Jak to mám vědět? Copak jsem nějaký věštec? Vždyť ani nevím, že má někdo přijít!" odfrknu si.

"Ach jo! Tak zase nic. Nechám to osudu. Doufám, že ten nový přijde k nám nebo se zjevím." Povzdechne si.

" A vůbec o co jste se vsadili?" zeptám se zvědavě.

" No, když vyhraji, domluví mi schůzku se svoji ségrou," začervená se spolužák.

Zasměji se. Archemi Yumiko nahání už od patnácti a to je mu sedmnáct!

"No kdys vyhrál, měl bys vážně kliku" pousměji se

Přeji mu to Archemi je vážně skvělá a hlavně šikovná. Kdybych byl na holky tak ji uháním sám.

,Když si vzpomenu na nedávný rozhovor s mamkou´ pomyslím si pochmurně.

"Kene, měl, bys sis najít nějakou dívku. Ne, že bych tě uháněla, ale sousedka mě už štve. V jednom kuse mi předhazuje, že ten její ňouma si ženskou našel a ty ne." Lamentuje.

Můj brácha Katsu zbystří. Podívá se i táta. Není poprvé, co tohle téma nadhodila, ale je to poprvé co to řekla tak přímo."Víš, mami, to bude tak trochu problém," začnu opatrně.

"Jaký problém?! Jsi pěkný, chytrý a s otcem vám už od narození šetříme, takže i zabezpečený." Řekne nechápavě.

Povzdechnu si, kdyby věděla o mém kontu tak by ji asi kleplo. Díky šestému smyslu na čísla nejsem jen hvězda na matiku, ale i na číselné hry a sázky. Na svém kontě mám pár milionů, o kterých nikdo neví.

"Já holku nechci," snažím se ji naznačit svou orientaci.

Katsu zalapá po vzduchu. Umí dokonale číst mezi řádky.

"A proč ne? Věk bys na to měl," řekne udiveně.

Obrátím oči v sloup. Tak takhle to nepůjde.

"Líbí se mi kluci," řeknu na plnou pusu.

"Aha. Tak aspoň nějakého šikovného kluka. Určitě se najde někdo, kdo se ti bude líbit," řekne s klidem, že se vše vyřešilo.

,A jsme tam, kde jsme byly´pomyslím si pochmurně, zatímco se brácha začne potichu smát, až se zakucká. Táta vstane a praští ho do zad právě včas, aby se neudusil.

"Nedělej blbosti a jez," napomene ho.

"A ten kluk. Měl by sis někoho hodného najít. Nemůžeš být celý život sám." Obrátí se na mě.

"Tak už i ty tati?" protočím oči v sloup.

Katsu se s podivným úsměvem skloní k jídlu.

Hlasitě si vzdychnu.

"Děje se něco Kane?" zeptá se Dren.

"Nic jen mě štve máma. Prý abych si našel nějakou holku" zabručím.

"Holku? No to ti můžu pomoct. Tamty dvě holky v zadní lavici z tebe nemůžou spustit oči a od začátku roku se tě snaží upoutat. Ty sis jich ani nevšiml" upozorní mě taktně.

Obrátím hlavu tím směrem. Holky se hned začnou chichotat a upravovat se. Obrátím oči v sloup a ukřivděně se podívám na kámoše. Opravdu mi chce dohodit takové slepice?

"Tak se mi to potvrdilo," zamrká pobaveně Dren.

"Co?" zeptám se, i když to tuším.

"Jsi na kluky. Pověz, líbím se ti?" nakloní se ke mně a na ústech mu zahraje svůdný úsměv.

Ne že by nebyl šikovný. Se svou štíhlou postavou, jantarovým pohledem a světle hnědými vlasy je to vážně kus, ale…

"Ne mám jiný vkus," odseknu naštvaně.

"A na kterou otázku jsi mi odpověděl? Jiný vkus na holky nebo na kluky?" poškrábe se Dren rozpačitě na hlavě.

"To si přeber sám," zasměji se.

Popadnu tašku, a přestože máme, ještě poslední hodinu, vypadnu ze školy. Matiku doženu snadno.

Courám se po městě a obhlížím obchody. Když jsem si jistý, že hodina skončila, zamířím domů.

Kousek od domu se ke mně připojí Katsu.

"Tak co ve škole?" zeptá se.

"Jako obvykle nuda," pronesu klidně.

"A co poslední hodina?" podívá se na mě.

"Už zase jsi mě špehoval? Proč tam pořád chodíš a mimoto neměl jsi ty být ještě ve škole?" vyjedu na něho naštvaně.

"Jen na tebe dávám pozor," ohradí se.

"To je zajímavé, že jen tři týdny. Bojíš se, že bych s někým chodil?" zeptám se kousavě.

Ani jsem netušil, jak moc jsem se trefil.

"Křivdíš mi. Vážně mám o tebe strach." Namítne tiše.

"To si vykládej někomu jinému" odseknu a zamířím rychle domů.

O pár minut později otevírám dveře většího domku.

"Ahoj kluci. Běžte se převléct a umýt za okamžik je večeře," ozve se z kuchyně máma.

Nechápavě mrknu na hodiny.

"Šest večer?" vyhrknu. Myslel jsem, že jsou dvě odpoledne.

"Jo kolik jsi myslel, že je?"zeptá se mě brácha.

"To je jedno," zamumlám a zavřu se v pokoji. Hodinkami rovnou švihnu o zeď. To je po třetí co se zastavily a to mají novou baterii.

S převlékáním se neobtěžuji. S tím co mám dělat do školy, budu vzhůru asi do půlnoci.

Seběhnu dolů a sednu si ke stolu.

"Potřebuji nové hodinky nebo opravit ty staré," zavrčím.

"Co s nimi máš?" zeptá se Katsu

"Nevím, to je potřetí co se mi zastavily. Zítra je hodím do opravny, ať se mi na ně podívají"odpovím zamračeně.

"Klidně ti je tam po škole hodím. Jdu kolem hodinářství." Ozve se s plnou pusou Katsu.

"Ne díky, ale nohy mi ještě slouží," odseknu. Poslední dobou mám z něho divný pocit. Do pusy vložím poslední lžíci.

"Musím si jít dodělat úkoly," oznámím, když stoupnu.

"Tady," strčí mi táta obálku.

"Co?" zmateně se na ni podívám.

"Tvoje kapesné na měsíc," odpoví táta.

"Jo aha," vezmu ji a jdu nahoru. Tam rozdělám obálku a většinu peněz schovám. Nikdy je neutratím celé. Skočím si ještě do sprchy a sednu ke stolu.

"Vážně je tam ty hodinky nechceš hodit?" rozrazí dveře brácha.

"Sedíš si na uších? Mám své vlastní nohy. A jak to, že neklepeš?" odseknu.

"Aha tak dobrou noc," zavře dveře, aniž by odpověděl na otázku.

Chvíli se na dveře dívám a sám sebe se zeptám, co se mezi námi pokazilo. Dřív jsme na sebe nedaly dopustit a teď? Jsem šťastný, když ho nevidím. Změnil se. Nevím jak ani proč, ale už to není můj bratr. Mám s něho strach, aniž bych tušil důvod.

Rychle udělám úlohy a zalezu do postele. Usnu s úvahami na nového spolužáka.

Ráno mě probudí mobil. Tápavě se po něm natáhnu a zvednu ho.

"Prosím?" zabrumlám.

"Kde jsi? Je půl osmé!" zaječí mi do ucha spolužák, který se pro mě stavil.

"Dej mi dvě minuty," vyhrknu a vyletím z postele.

Naházím na sebe oblečení a kašlu na hygienu, jen pročísnu vlasy. V poslední vteřině si vzpomenu na hodinky a doběhnu ke stěně v místě, kde jsem s nimi švihnul. Nejsou tam. Prohledám dokonce i kus bokem. Bez výsledku.

Pak už nemám čas po nich pátrat a tak vyběhnu z domu. Spolužáky doběhnu kousek před školou.

"Kane dík, že jsi zavolal, jinak bych nedorazil," poděkuji mu s jazykem na vestě.

"V pohodě, ale proč sis nenastavil budík?" zeptá se Dren.

"Nebudeš mi to věřit, ale zapomněl jsem." Vysoukám ze sebe.

"Cože?! Zopakuj to? Ty to slovo znáš? Vždyť nikdy nezapomínáš!" vyvalí na mě oči Dren.

"Prosím tě, jak jsi mohl na něco takového zapomenout?" zeptá se mě, Juno.

Vyklopím celí příběh, včetně ztracených hodinek.

"Ty a nemohl je vzít tvůj bratr?" zeptá se mě Dren.

Zarazím se. Je fakt, že celkem dost naléhal, aby je dal do opravny. Zavrtím hlavou, přece by nebyl tak drzý, že šmejdil v mém pokoji, aby je našel?

"To je vyloučené. Jak přijdu domů, najdu je. Určitě někam zapadly." Snažím se přesvědčit sám sebe.

,,Nechte toho a pojďte nebo přijdeme pozdě," zasáhne, Juno.

Nahrneme se do skoro vyprázdněné šatny a bleskově se přezujeme. Do třídy zapadneme se zvoněním. Sotva dosedneme a vytáhneme učení. Do třídy vejde učitel doprovázený klukem. Ale jakým?

Je jen o trošku menší než já. Hlavou mi dosahuje po bradu. Štíhlá postava oblečená do bokových, černých kalhot a jemně zelené, u krku rozepnuté košili. Oválnou, souměrnou tvář s drzou bradou, rovným drobným nosem a temně modrýma očima, lemují černé, krátké a naprosto nezkrotné vlasy.

Nemůžu z něho spustit oči. Je nádherný.

"Dovolte mi představit vašeho nového spolužáka Asogiho Misavu. Běž si sednout na volné místo prosím," ukáže na místo přes uličku.

Rozbuší se mi srdce. Budu mu tak blízko.

Podívám se na něho a úplně se ztratím v jeho pohledu. Připadá mi jako bych se díval do nočního jezera, které je plné tajemství.

Zatřepu hlavou, abych se vzpamatoval z těch myšlenek a začal rozumně uvažovat. Pak zjistím, že to nejde, protože jde k lavici stylem, jako se chodí po molech.

Přijde k lavici a podívá se na holku, která ho sleduje doslova zbožňujícím pohledem. Pootočí hlavu a spatří, že vedle mě je volné místo.

"Prosím tě je tu volno?" zeptá se mě sametovým hlasem.

Okouzleně kývnu hlavou. Asogi se usměje a sedne si ke mně! Ten usměv mě dostal. Místo tabule vidím hvězdný vesmír a místo třídy hluboká tmavá jezera.

V další moment se mě dotkne a já instinktivně uhnu rukou, protože místo dotyku ucítím motýlí křídla a z hlavy mám v ten moment barevný kolotoč.

"Být tak krásný musí být hřích i mezi elfy," zašeptám si pro sebe.

"Promiň, říkal jsi něco?" zeptá se mě Asogi zmateně.

"Ne." Zalžu

"Jmenuji se Ken. Ken Sendo," představím se a podám mu ruku.

"Já jsem Asogi Misava," pronese sametovým hlasem a potřese rukou.

,Já věděl, že jsem udělal chybu, když jsem mu tu ruku podal´ pomyslím si, když mi tělem projde elektrický výboj.

Rychle ruku pustím a začnu dávat strašný pozor na matiku, kterou zvládám na jedničku. Když nám učitel zadá kontrolní příklady, ze včerejška, na hodině jsem pochopitelně chyběl, stačila chvilka, abych pochopil jak ho počítat. Možná to není patrné, ale matika se zakládá hlavně na logice.

Jak tak očkem pozoruji, když předstírám, že počítám, Asogi s tím také nemá problémy.

Když a pět minut později učitel vybírá sešity, zastaví se u mě a podívá se na mé příklady. Chvíli je studuje a pak mě vyzve k tabuli.

"Já vám dám nechodit na vyučování a pak opisovat. Teď mi vyřešíte tuhle úlohu a jestli tam bude znaménko špatně máte za pět," zaječí na mě učitel.

Podívám se na příklad a ušklíbnu se, nic jednoduššího, než úlohu o třech neznámých, mě dát nemohl. Pustím se do počítání a za okamžik mám hotovo. Učitel to překontroluje a se skřípěním zubů mi dá jedničku.

Posadím se a zbytek hodiny se dívám z okna. Hlavu si lámu jediným, jak mu říct, že s ním chci chodit?

Trápím se tím další tři hodiny, než se odhodlám s ním mluvit.

"Asogi, můžu s tebou mluvit?" zeptám se ho po vyučování, když ho zavedu do jiné chodby.

"Jasně a o čem?" zeptá se Asogi a usměje se.

Tak a jsem v koncích. Snažím se dýchat zhluboka a najít vyražený dech. V hlavě si rovnám myšlenky, které se nechtějí dát dohromady.

"Promiň, docela dost spěchám, tak jestli mi to říct nechceš, půjdu," otočí se Asogi a chce odejít.

"Ne počkej." Zarazím ho a zhluboka se nadechnu.

"Víš, no. Strašně se mi líbíš a chtěl bych s tebou chodit," vyhrknu a zavřu oči v očekávání rány. Když nic nedopadne, opatrně otevřu oči.

Asogi stojí kousek ode mě a valí na mě oči. Pak si odkašle.

"Promiň, ale musím tě zklamat. Nejsem gay, i když proti nim nic nemám. Doufám, že aspoň budeme kamarádi," natáhne ke mně Asogi s úsměvem ruku.

"Co se dá dělat. Aspoň, žes mi jednu neubalil. Tvůj kamarád budu rád, a jsem rád, žes na mě nezanevřel" podám mu ruku a zklamání skryji za usměv.

"A já jsem rád, že jsi to vzal s klidem. Věř mi, znám horší reakce než je ta tvoje." Usměje se Asogi.

S jeho tváří se tomu ani nedivím.

"Omluv mě už vážně musím letět. Čau zítra," mávne Asogi rukou a vyběhne ze školy.

"Tak co Kene?" vykoukne zpoza rohu Dren.

"Není na kluky," usměji se smutně.

"Hele nebuď smutný, jestli chceš, můžeš chodit se mnou, jsem k maní," zamrká na mě svůdně Dren.

I když jsem, smutný musím se smát, je to šašek.

"Drene, ne, že bys nebyl šikovný, ale nejsi můj tip," odmítnu nejlepšího kamaráda.

"Achjo tak jsem zase zůstal na ocet," povzdechne si Dren.

"Doufám, že mi nedáš ještě jednou košem a půjdeš se mnou aspoň na hranolky," zasměje se.

"Docela rád," usměji se.

ůTak jdeme a můžeš se vyplakat tatíčkovi Drenovy na rameni," nabídne mi Dren.

Bezmocně se rozesměji, takové nabídce se nedá odolat. Nechám se vzít kolem ramen a vléct se k nejbližším hranolkům.

Cestou projdeme kolem bratra, který se po nás divně kouká. Jen ho pozdravím a řeknu mu, ať vzkáže našim, že přijdu pozdě. Je pátek tak co.

Domů se dovleču až na večeři v sedm utahaný, vyplakaný a rozesmátý k slzám. Za stůl se sesunu naprosto vyčerpaný.

"Tak co Kene, našel jsi´s kluka?" zeptá se mama.

"Našel mami a hned dva" uculím se. Bráchovy vypadne sklenice, do které si zrovna nalíval jablečný mošt, z rukou a vyjeveně se na mě podívá.