II

Probudí mě neklidné vrtění. Otevřu oči a pustím ho, téměř hned zmizí v koupelně. Protáhnu se a počkám, až vyjde, pak se s ním vystřídám. Rychle skočím do sprchy a ven vyjdu úplně nahý, oblékat se začnu až v pokoji. Trochu mě vzpamatuje třísknutí dveří.

Sejdu dolů a sednu si.

"Příště se obleč v koupelně," hodí po mě nevraživí pohled.

"Copak mám něco, co nemáš ty?" zeptám se klidně.

Rázem zrudne a obrátí pohled k talíři. Začne se v jídle šťourat.

"Odkdy se s jídlem hraje Akiro?" vrazí do kuchyně brácha.

" Je vysoký… práh," dopovím, zatímco o něj brácha zakopne a sletí na zem.

"To mi říkáš pěkně brzo," zamumlá a sbírá se ze země.

"Kdybys neletěl jako pako tak ho vidíš," odpovím s klidem.

"Nesnáším, když máš pravdu," zavrčí, Gino.

"Ty nesnášíš hodně věcí," odpovím klidně.

Giro si rychle nachystá snídani a sedne k nám.

"Líbí se mi jeden kluk," rozzáří se mu oči.

Pousměji se, vím, že brácha je hodně vybíraví, jednu dobu si zasedl dokonce na mě, musel jsem ho párkrát pořádně nakopnout, než mě nechal na pokoji. Jen doufám, že jim to vyjde.

Akira se po nás trochu divně podívá a pak se konečně pořádně nají. Jen co opláchneme nádobí, vyrazíme ke škole, kam dojdeme tak akorát, ani pozdě ani brzo, chytneme střed. Bez zbytečných řečí zaplujeme do třídy a sedneme do lavic. Gin mě zradí a vecpe se k jednomu spolužákovi, přimhouřím oči, nevidím mu do obličeje, ale někoho mi připomíná.

"Já… můžu si sem sednout?" ozve se vedle mě hlas Akiry.

"Jak vidíš, brácha mě zradil, takže lavice i mé tělo je ti k dispozici," usměji se nádherně.

Zrudne a sedne si. Zrovna přemýšlím, jak se umí nádherně červenat, když přede mnou třískne kniha,

"Pro vás snad zvonění neplatí?" ozve se nasraně učitel.

"Ono už zvonilo?" vypadne ze mě inteligentní otázka.

"Ano zvonilo, to je překvapení, že?" procedí skrz zuby učitel.

"To ano, dosud jsem ho vždy slyšel," vypadne ze mě další inteligentní odpověď.

"Však vás ty srandičky přejdou k tabuli," ukáže. S úsměvem se zvednu a nakráčím k tabuli, kde ho opravdu nakrknu. Místo, aby si na mě smlsnul, mu všechny otázky zodpovím a některé ještě rozvedu, takže mi musí dát jedničku. Ke vší smůle si pak vytáhne bráchu, který je na tom podobně jako já.

Do třetice si pak vytáhne nějakého chudáka, kterého u tabule zadupá do země, takový tip učitele nenávidím.

Naštěstí škola uteče rychle. V ten moment mi Akiro zmizí, začnu ho zběsile hledat, když se mi něco otře o nohy, sklopím zrak a uvidím tam světle hnědého kocoura, který si sedne kousek ode mě a zpytavě mě pozoruje. Takovou barvu měly…

"Akiro," vydechnu a kocour mňoukne. Skloním se k němu a pohladím ho.

Vezmu ho do náruče a zajdu za jeden roh, kde se ocitnu tak v osamělém koutě, kde nás nikdo nevidí. U zdi tam leží Akirova taška. Kocour se mi v náručí začne kroutit, že ho musím pustit, jen co se dotkne země, kocour se promění v Akiru. Stojí přede mnou hledí do země a třese se. Udělám k němu pár kroků, které dělí prostor mezi námi a obejmu ho.

"Víš, že jsi moc roztomilá kočička?" zeptám se ho s úsměvem. Překvapeně zvedne hlavu a konečně se usměje. Neodolám, skloním hlavu a rty přitisknu na jeho. K mé obrovské radosti mi polibek opětuje.

"Chceš se mnou chodit?" zeptám se ho tiše, s radostným úsměvem kývne a ovine mi ruce kolem krku.

"Proč…?" zeptám se ho.

"Já… hodně ses mi líbil, doufal jsem, že ti to nebude vadit… doufal jsem, že to přijmeš…" růžový v obličeji.

"Nevadí mi to, vlastně to vím od včerejška," prozradím s úsměvem. Překvapeně zvedne hlavu a pak se usměje.

"Půjdeme se trošku projít? Mám chuť na zmrzlinu," pozvu ho na rande, teď to hlavně nesmím zkazit.

"Moc rád," usměje se a vezme si věci.

Po parku se procházíme snad tři hodiny, když se vzpamatuji a zjistím, že jsme v lese.

"Není ten park nějak hustý?" podivím se, Akira chytne záchvat smíchu.

"Na les je to tak akorát," ujistí mě, když se trochu vzpamatuje. Pak trochu ztuhne a schová se mi za záda, podívám se tím směrem a pousměji se.

"Neboj, neublíží nám," ujistím Akiru.

" A jak to tak můžeš vědět?" prskne Akira.

"Jednoduše," usměji se a pak se obrátím zpátky.

"Ahoj Rizu," pozdravím vlka, který má rudohnědý kožich. Ten se začne proměňovat a za chvíli před námi stojí můj kamarád.

"Ahoj Riu, ty sis našel kočku?" obrátí zrak na Akiru.

"Jo jak vidíš, srdci prostě poručit nemůžeš," pokrčím rameny.

"A já měl za to, že jsi rampouch," zamumlá si pro sebe, ale tak abych to slyšel.

"Jaký rampouch?! Jsi stejný jako brácha," zamračím se.

"S tím úchylem mě nesrovnávej," zavrčí vztekle.

"Vyšli jste si na procházku?" zeptá se zase s úsměvem.

"Jo do parku, ale jaksi zmizel," pokrčím rameny, zatímco se Rizo složí smíchy.

"Pojď, ukážu vám zkratku," přestane se konečně smát a jako vlk nás dovede do parku, poděkujeme. Vezmu Akiru za ruku a jdeme pomalu domů, kde nás přivítá lehce naštvaná máma.

"Můžete mi laskavě říct, kde jste byli?" zeptá se s rukama v bok.

"Na rande," odvětím klidně, sednu si za stůl k večeři.

"A co pěkného v kině dávali?" zeptá se, se zájmem.

"A kdo říká, že jsme byli v kině? Vždyť kolem je víc věcí než jen kino," zklamu její naděje.

"Hm, tak dobrou chuť," popřeje nám, s chutí se pustíme do večeře. V tichu se najíme a odebereme se do pokojů. Stejně jako včera se Akira odebere do koupelny první, nechám ho, nejdřív si na všechno musí zvyknout. Ovšem když přijdu z koupelny do pokoje, nestačím se divit.

Akira leží na posteli svlečený a rudý až za ušima neví kam s očima. Ani nemusí nic říkat, abych pochopil.

"Vážně to chceš?" nakloním se k němu. Kývne, ale i to mi stačí, abych ho políbil a pohladil po boku. Ucítím, jak mi vezme pásek a začne rozvazovat uzel. Nechám si sundat kimono a bloudit jeho ruce po mém těle, je to nepopsatelný pocit. Začnu se s ním mazlit jak rukama, tak ústy, potěší mě, když z jeho úst začnou unikat jemné steny. Jazykem zavadím o bradavku a vsaji ji do úst. Skoro vykřikne, ucítím, jak se mi do nohy vyboulí jeho penis, a ucítím zašimrání ocásku, pousměji se a velmi pomalu se přenesu na druhou, se kterou provedu to samé, rozkoší se ke mně prohne.

Skoro se už nedokážu vládat jeho steny s kombinací s jemnou pokožkou a ocáskem se mnou dělají divy. Zrovna začnu ústy putovat po bříšku, když mě od sebe odtrhne a vrhne se na můj klín, skoro vyvrcholím už z představy, že se ocitnu v jeho horkých ústech, což se za okamžik stane.

Rozkoší vykřiknu a prohnu se k němu, laská mě až skoro k vyvrcholení a potom si na mě sedne. Bolestí stiskne zuby.

Zaúpím, je to taková slast se ocitnout v něm, ale tohle dělat nemusel. Položím ho na postel a nehýbu se, aby si zvyknul, zároveň ho od bolesti snažím odvést polibky a mazlením. Počkám, až se úplně uvolní a opatrně se pohnu. Jeho zasténání mě nenechá na pochybách a začnu se pohybovat. Čím větší vzrušení cítím, tím rychleji se pohybuji a nakonec vezmu do ruky i Akiruv penis, o okamžik později oba vyvrcholíme.

Úplně mě vyčerpal. Vyjdu z něj a položím se vedle, hned ho přitáhnu k sobě a zahrnu ho lichotkami, potěšeně se na mě usměje a stočí se mi v náručí, téměř okamžitě usne. Přikryji ho a uberu se s ním do říše snů.

Ráno otevřu oči, ale Akira vedle mě neleží, zmateně se rozhlédnu.

"Akiro?" zavolám tiše. Ke mně hned přiťapká hnědý kocour. Zvednu ho na postel a pohladím.

"Ta a nevím, kdy jsi rozkošnější, teď, s ocáskem a oušky nebo když jsi kluk," usměji se na něho. Pohladí mě packou po tváři a přitulí se ke mně.

"Budeme ještě chviličku ležet? Je sobota," navrhnu mu a pohladím ho. Akira souhlasně mňoukne a začne vrnět. Asi po třech hodinách něco narazí na dveře až Akira polekaně vyskočí.

"Klid, volají nás k snídani," podívám se na budík, " nebo spíš k obědu," opravím se, když na budíku uvidím za deset minut dvanáct. Obléknu se a s Akirem v náručí sejdu dolů.

"Kde je Akira?" zvedne máma hlavu a pohledem mi sjede do náruče, chvíli vypadá zaskočeně, jak ji všechno začne docházet.

"Asi budu muset koupit i jídlo pro kočky," usměje se a jeden talíř schová. Potom všem nachystá jídlo, já nachystám Akirovi a vezmu mu to na sůl a sednu si.

"Dobrou chuť popřeji všem," odpoví mi. Po očku se juknu na bráchu, který kouká trochu vyjeveně a nakonec kývne.

"Riu, buďte tak laskaví a příště se ztište, nemohl jsem spát půl noci, jak jste vyváděli," zamračí se na mě. Táta vyprskne kyselku, když to zaslechne.

"Tak si pořiď špunty do uší," odseknu mu vesele.

"Ještě to tak, stačí, že musím nosit slepeckou hůl," zavrčí.

"No tak si najdi taky přítele," mrknu na něho.

"Asi budu muset, kdo se má na vás pořád koukat," povzdechne si Gin.

"To bys měl," usměji se nakonec a snažím se ubránit kuřecí nudličky před Akirovím útokem, zbytečně, k obědu mám jen brambory.