Krocení zlého muže

 

Sedím v síni vedle Ryua, nohy oba svorně na stolku a pobaveně sledujeme výměnu názoru mezi otcem a Drysem. Nakonec to trvalo tak dlouho, dokud nám s Ryuu nedošla trpělivost a nezačali jsme aktivně ty dva dávat dohromady. Pomocí pastiček. Zrovna nám jedna klapla pomocí Aie. Poslal jsem ho, aby tátovi podrazil nohy tak, že spadne Drysemu do náruče. Stalo se, a zatímco táta syčí na Dryseho, já dávám pod stolem Aiovi kus kuřete.

"Já nemůžu za to, že mi pořád padáš do náruče, když se ti tam tak líbí, proč tam nechceš zůstat? Syčíš jak horská zmije," knokautuje Dryse tátu, když si mu vmete do tváře, že se pořád točí kolem něho. Táta se chudák chvíli nezmůže na slovo. Musím Dryseovi v duchu zatleskat, tohle byla brilantní hláška.

"Já se snad z tebe zblázním!" zavrčí táta.

"Hm a bude to pokračování tohohle bláznovství, nebo pokročíš o stupeň výš? Měl by sis dávat pozor, aby ti nemuseli z takových šoků léčit mozek," odstřelí ho Dryse. Musíme se zasmát.

"Jsi ty vůbec normální?" zeptá se táta Dryseho.

"Ale jistě, že ano! Od doby co tě znám, jsem nenormálně normální nebo normálně nenormální, můžeš si dokonce vybrat," zazubí se Dryse. Jdu do kolen.

"Ty se mi snad jen zdáš," zavrtí táta hlavou.

"V tom případě to musí být dokonalý sny, v postýlce ti chybím už jen já viď," usměje se Dryse.

"Někdy nevím, jestli jsi domýšlivější ty, nebo tvé ego," děsí se táta, otočí se na patě a udělá pár kroků, když je zavolá velitel. Samozřejmě vysmátý nadoraz.

"Vy dva zkontrolujete Zales, kluky a Aiona s Risem vezměte s sebou, to jen pro případ, kdybyste se víc zabývali sebou než svojí prací. Dryse, už jsi někdy uvažoval o tom, že bys v nějaké místnosti, jen tak jako zapříčil zavřené dveře? Slibuji, že vás tam necháme minimálně dvanáct hodin," otočí se velitel na Dryseho.

"To by stálo za úvahu jedině v momentě, že by tam byla pevná postel provazy a nic rozbitného nebo moc lehkého, co by se dalo hodit. Jen pro případ, že by Deirona očkovala vzteklá," zamne si Dryse bradu. Rozesmějeme se a Aion vedle mě vyprskne smíchy. Táta po nás hodí tak nepěkný pohled, že se radši zklidníme a Aion nasadí kamenný obličej. Rychle vyrazíme k místu určení a držíme se zásadně za tátou a Drysem, kdyby náhodou! Vedle mě spokojeně kluše Kraken a já z něj mám víc než neodbytný pocit, že se taky baví.

"Vůbec netuším, proč mám chodit s takovým idiotem," slyšíme tátu až sem. Nejspíš chtěl, aby to Dryse slyšel taky.

"To je mi taky záhadou, navíc je tvrdohlavý jako býk a radši jde hlavou proti zdi. Ale co, jednou ho zkrotím, času mám celou věčnost," povzdechne si Dryse, čímž samozřejmě tátovu nadávku cíleně obrátí proti němu.

"Já nejsem tvrdohlavý idiot!" zařve táta, až se otřesou zdi.

"Vždyť ses k tomu právě přiznal!" obhajuje se Dryse. Tohle už fakt není možné, skutečně ne! Musím se opřít o Aiona, abych se nesložil na zem.

"Tady se nehádejte nebo nám všichni nelegální zdrhnou," zasáhne Aion.

"Kam se poděli myši?" podívá se táta na Aiona, který ho obdaří tak vřelým pohledem, že jen polkne a otočí se. Místo toho se dožaduje odpovědi u Dryseho, který mu to vysvětlí. Ani nevím jak, se dostaneme k jeskyni, na jejímž konci je světlo.

"Na co je ta deska?" ukážu na půl metru širokou obrovitou desku z černého čediče.

"To je na předuzavření, zbývají dva a půl měsíce pozemského času, což v chodbách je asi dva a půl týdne. Uzavření znamená, že se zastaví takovými deskami celá jeskyně a přístupová chodba, prostě tam bude zeď," vysvětlí mi Aion.

"A co tu máme dělat?" zeptám se nechápavě.

"Pročesat kraj a ujistit se, že tu není něco, co sem nepatří. Kraken a průvodci jsou na to nejlepší," usměje se na mě táta.

"Tak to bychom tam měli vlézt, co?" zajásám a vystřelím dopředu. Aion napřáhne ruku a strhne mě k sobě, právě včas, jinak by mě přiskřípli dvě desky, nechápavě zamrkám očima.

"Znáš přísloví, spěchej pomalu?" zeptá se mě Aion klidně.

"C- co to bylo?" vyrazím ze sebe zaskočeně.

"Náš přirážeč my... ee nepovolaných. Tenhle svět byl nejvíc ohrožený. Abych řekl pravdu, tak se mi ulevilo, že se bude zavírat," ozve se Rise, který se rychle opraví. Aion přiskočí ke stěně a dveře se přestanou zavírat, celkem v klidu projdeme a jdeme dál. Najednou Dryse hekne a poroučí se k zemi, nechápavě se na něho podíváme a skoro vyprskneme smíchy, když zjistíme, že jen o něco zakopl.

"Zajímalo by mě, jak mohli naverbovat nemotoru, který zakopne o rovnou zem," zavrčí Aion.

"Tu není rovná zem, zakopl jsem o něco!" začne studovat zemi pod sebou.

"Jo zakopl jsi o svoje nohy, kdyby ses nesoustředil na Deirona, tak nemáš problém," pomůže mu Aion na nohy. Dryse se lehce nafoukne.

"Já z tebe jednoho krásného dne leknu," povzdechne si táta. Při té představě vyprsknu smíchy. Deiron na tátu vyvalí oči, v dalším momentě ho popadne a rozběhne se s ním k východu.

"Co děláš, ty barbare!" vypískne táta. Se smíchem běžíme za nimi a tak nám neunikne tátův výraz, kdy letí ze skály do vody, jen to zabublá. Vyplave za okamžik s pěkným prskáním.

"Ty jeden stoický kreténe, kdy tě pustili z blázince?!" zavřeští táta.

"Náhodou, mě tam ani nevzali, prý jsem na ně moc velký blázen. Ale tebe by tam možná vzali, vřeštíš, jako kdybych tě měl připravit o panictví," založí si Dryse ruce před sebou. Táta zalapá po dechu a začne se hrabat z vody, jde mu to přímo skvěle. Pak se hrne k Dryseovi, jako tank na nukleární ponorku a s vražedným pohledem.

"Ai, musíš Drysemu pomoct..." otočím se na manžela, jen abych zjistil, že se proměnil v rosol a umírá smíchy, otočím se na Riseho a zjistím, že je v podobné pozici i s bratrem. Jsem tu snad jediný já normální?! Rozhlédnu se po něčem hodně tvrdém, abych knokautoval tátu, když něco najdu, běžím pro to, jen aby mi to smějící se Aion zabavil. S obavou se ohlédnu na tátu a oddechnu si, vypadá to, že ho Dryse zvládl, drží ho na zemi tak, že se nemůže ani hnout a jen drští nadávky až mě uši přecházejí. Dobrou tři čtvrtinu z nich jsem neslyšel, a že mám fakt rozšířený slovník, co jsem sem přišel. Tak například, suptornický kripl, ale to je staré, zato se dozvím, že kdyby idiotismus kvetl, tak Dryseho prodávají v květinářství a další lahůdky, nad kterými nestačím žasnout.

"Hrozně rád poslouchám, jak mě vychvaluješ do nebe, ale obávám se, že s tím budeš muset počkat do sálu, tady máme práci," uculí se Dryse a nečekaně ho pustí.

"Já myslel, že se tu hádají záškodníci a tu se zatím vášnivě hádají Dryse a Deiron, kdybych to byl věděl, tak si vezmu záznamovník, přišel jsem o hodně?" ozve se za námi neutrální hlas.

"O celou hádku, tamhle ti to neunesli, kromě Lena," pousměje Dryse se směrem k postavičce, kterou jsem původně považoval za shrbeného trpaslíka, ale kupodivu je to stařec s holou hlavou a s bystrýma očima. Pokožku má jako svraštělou kůru stromů. Musí mít hodně let.

"Jo jediný on se mě snažil zastat Ryuu!" obrátí se vyčítavě na bratra, který ještě má záchvat smíchu.

"Hmm, tati, já ten kmen měl na tebe, abys Drysemu neublížil," ozvu se nesměle. Ozve se nový výbuch smíchu a táta na mě vyvalí nevěřícně oči.

"To si děláš prdel ne?!" zasípe zděšeně.

"Ne, když on Dryse bude dokonalá matka," vyjasním své počínání, čímž si to vyliji i Dryseho. Vůbec nechápu, co jsem řekl špatně! Ai se z toho názvu rozesměje nahlas a že rozhodně není tichý. Trvá hodně dlouho, než se uklidní.

"Dryse je hiteršťan, tam ženy považují za podřadné bytosti a přirovnat je k nim, znamená největší urážku a pohanu. Normálně bys byl už mrtvý, ale má strach, že by se s ním Deiron už nebavil. No a jsem tu ještě já, takže si netroufne," vysvětlí mi Aion, když je schopný mluvit. Povzdechnu si a omluvím se Drysemu, který to přijme lehkým pokývnutím.

"Co vy dva jste vlastně za syny?!" prskne táta.

"Ti nejlepší, jaké máš! Jej promiň ty vlastně ani jiné nemáš, že," zamrká Ryuu. Táta jen obrátí oči v sloup a začne si z holínek vylévat vodu.

"Když jsi měl žízeň, stačilo zapísknout a nemusel jsi nám odnášet celé jezírko," zamrká na tátu postavička.

"Ještě ty mě štvi, druide! Nějaký poplach?" zavrčí táta.

"Jen dva, ale jeden spustili vakly, které chtěli utéct a druhý procházeč, ale s tím zraněním se moc daleko nedostal, je v naší kobce," kývne druid a z  rukávu vyklouzne tenká ruka se třemi silnějšími prsty. Napřáhne ji ke Krakenovi, který si ho vůbec nevšímá, jen se rozhlíží.

"Netušil jsem, že se vám podařilo zkrotit suryko," poznamená druid.

"Nepodařilo, poslouchá jen Lena, je tu s ním," odpoví táta. Druid se na mě překvapeně podívá.

"Nevypadá, jako krotitel divé zvěře," poznamená nevěřícně.

"No Aiona dokázal zkrotit levou zadní, asi v něm něco bude," zapřemýšlí Rise.

"Jo kus pěkného dřeva, který se dokáže ztratit v lese o rozloze dvou hektarů," popíchne Ryuu.

"Od někoho, kdo se dokázal ztratit na louce, kde je tráva po kolena a je tam parádní přehled, to beru," nenechám se vytočit.

"Asi tu budeme mít nezvanou návštěvu," ukážu na Krakena, který se chová divně.

"Pusť ho," podívá se na mě Aion už vážně.

"Běž," pokynu Krakenovi a ten vyrazí, jako by ho někdo vystřelil z luku.

"Vy dva zůstaňte s druidem!" nakáže nám táta a s ostatními vyrazí za Krakenem. Povzdechnu si. Stihnul jsem jim říct, že jsem ho vycvičil tak, že když někoho zažene do úzkých, aby se od něj nehnul? Nestihnul.

"Půlnoci, jdi prosím tě za těma pakama, Rik tu zůstane," obrátím se na svou průvodkyni. Půlnoc jen mňoukne a zmizí tím samým směrem. Jen zavrtím hlavou.

Sednu si ke skále a rozhlížím se po okolí, zvednu nějaký větší kamínek a začnu si jím pohazovat. Snažím se ignorovat propalující pohled druida. Za chvíli ke mně přijde nějaké mládě a drcne mě do nohy. Sklopím zrak a dívám se na mládě podobné dost štěněti, jen má místo chlupů překrývající se šupiny zlatavé barvy a bystré hnědé oči. Po chvíli ho přestane bavit na sebe upozorňovat a vyšplhá se mi na nohy, kde usne. Je to roztomilé!

Neodvážím se na to sáhnout, vím, že matka by ho už nejspíš nepřijala, udělal jsem chybu, když jsem mu to dovolil. Za chvíli se vedle skály objeví stejné zvíře, ale neskonale větší, je mi asi do výše loktů a šupiny má šedozelené, a kráčí si to neohroženě ke mně. Podívá se na mládě, pak na mě a mládě vezme opatrně za kůži na krku do zubů a odejde. Chvíli se za nimi dívám a pak si znovu začnu pohazovat kamínkem.

 

"Zatraceně," zakleji, když se zastavíme na rozcestí, sbíhají se tu čtyři cesty v různých úhlech a po suryko ani stopy. Hlasitě hvízdnu a čekám, kdy přijde. Nic. Opakuji to, ale je to jako bych hvízdal na vodu, výsledek vůbec žádný. Jak ho tak Len mohl zkazit?!

"Mňau," ozve se pod námi Půlnoc, netušil jsem, že běžela za námi, a vyrazí po jedné cestě. Podíváme se na sebe a Lenuv otec vyrazí za ní. Následujeme ho, zbytečně bychom marnili čas. Žene nás do kopce a nakonec do hor. Klopýtáme přes kameny, abychom v půlce cesty k nějaké jeskyni, narazili na přeměnného Krakena, jak upírá vzteklý pohled někam ke stěně. Nakouknu mu vedle nohy a překvapeně se dívám na rodinku procházečů. Podívám se k té jeskyni," ozve se Deiron a vyrazí i s Drysem dál.

"Kolik vás je?" uhodím na ženu.

"My jsme všichni," brání se žena. Lže. Pokud je tu ona a děti, chtěli tuhle planetu osídlit. Začnu rychle mluvit do vysílačky na rameni. Díky bohu Kraken má dost vysokou pozornost, než aby si toho všimli. Chytré zvířátko.

"Ai!" vykřikne Rise. Uhnu včas, abych se vyhnul železné tyči, a tvrdě zaútočím. Ještě štěstí, že grokonové nejsou takové vazby, i když silní jsou. S tímhle národem byli vždycky potíže.

"My už je převezmeme, Aione, kde je Deiron a Dryse?" zeptá se velitel likvidační jednotky.

"Šli k jeskyni se podívat," odpovím a vyrazí s jednotkou k ní. Přece jen mám za Lenova otce zodpovědnost, i když je starší., dorazíme tam včas, abychom zabránili jejich vraždě. Jakmile vetřelci spatří útočnou jednotku, začnou se hrnout do jeskyně, kde je zastaví ostrý štěkot Aie a toho druhého, nějak si nemůžu vzpomenout na jméno. Super, vážně jsou užiteční," pousměji se a začneme jednoho po druhém svazovat. Nejdřív se brání, ale proměněná Půlnoc s Krakenem je přimějí k rozumu. Jestli nějaký utekl a roznese, že máme suryka, jen dobře pro nás! Nakonec pochytáme všechny, ještě prohledáme celou oblast třikrát a v rojnicích až k prvním vesnicím a i je. Je to úmorná práce, ale vyplatí se, chytneme další čtyři. Jsou odvedeny do chodeb a do vězení, kde je čeká neradostný osud. Neptáme se jich proč, je jasné, že by po nás začali řvát, že tam nemají jídlo, mají znečištěnou vodu, nemají žádné nerostné bohatství, práci, nemají se jak uživit. Bral bych to, kdyby si všechno nezničili sami, teď přepadávají planety, zabírají si je a ničí stejně jako svoji rodnou, obyvatelstvo si navíc zotročují. I suryka je berou jako škodnou.

Postupně pozavíráme všechny průchody, kromě toho, kterým jsme se m přišli a jdeme zpátky ke klukům. Kraken spokojeně běží vedle mě. Nažral se dost.

"Len ho musel vycvičit, aby hlídal ty, co zadrží. Těžko se mohl rozdvojit, a kdyby pro nás šel, utekli by," promluví tiše Dryse. Kývnu, má pravdu, tohle mě nenapadlo.

"Jak to dopadlo?" zvedne hlavu Len, který se opírá o skálu, podívám se, čím si to pohazuje a málem mě trefí šlak. On si jen tak pohazuje nevybroušeným padesáti karátovým diamantem, safírové barvy.

"Lene, víš, že to čím, si tak bezstarostně pohazuješ je jeden ze vzácnějších diamantů?" optám se ho řečnicky. Len chytne kámen a podívá se na mě.

"A neděláš si ze mě blázny? Kdyby to byl diamant, tak by tu přece jen tak neležel," ušklíbne se Len. Tak fajn nebudu ho přivětšovat, ať si to zjistí sám, tak jen pokrčím rameny a pokynu k východu. Spolu Deironem, nepostaráme o to, aby vchod byl neprodyšně uzavřený a nikdo se tam nedostal.

"Co se vůbec stalo?" zeptá se mě Len v chodbách.

"Chtěli osídlit Zales. Ta planeta je šíleně bohatá na nerostné suroviny a má jednu z nejúrodnějších půd z vesmíru. Však jsi viděl, jak to tam vypadalo. Nikde nemáš pouště, ani slaniska, sůl je jen v určitých dolech. I při hamižnosti by trvalo miliony let, než by tu planetu vysáli a zničili," vysvětlím mu. Zajatce viděl sám, odcházeli kolem nich.

"Proč teď, nebylo by to lepší, když byli průchody otevřené?" zamračí se len.

"Právě že ne. Pokud by se to stalo, když byli průchody otevřené, stačilo by nás zavolat a my bychom je zničili, ale za pět set let, kdy by měli klid na ničení národa a osídlování, nebyli bychom schopni určit, který národ, tam byl původně, pokud by ten původní nebyl zmasakrovaný a vybílený," zavrtím hlavou. Lenem to viditelně otřáslo. Sakra, takhle jen posiluji jeho vůli, aby se stal strážcem, uvědomím si.

"Zapomeň na to," otočím se k němu zády, aby ze mě nemohl mámit rozumy. Ale nejspíš to neměl v úmyslu. Pozítří jsou u Deirona dožínky, budu se jich muset zúčastnit jako Lenův manžel. Nenávidím slavnosti! Kvůli němu je překousnu, ohlídnu se letmo na zamyšlenou tvář manžela a sám sebe se ptám, jak jsem vůbec mohl mít takové štěstí.