III

"Co mi chceš vysvětlovat? O tom kocourovi už vím, došlo mi to po tom, co jsem odešel od vás. Ani ses neobtěžoval se mi představit Nicholasi Laugharte a přitom, ty jsi mé celou dobu věděl. A mohl jsi mi říct rovnou, že s tím kocourem chodíš! A já pitomec jsem ti chtěl dát šanci!" trhá sebou.

"Když víš, že ten kocour je vlastně normální kluk, no celou věc to zjednodušuje. A teď za prvé, znám jen tvoje jméno, protože jsem si ho zapamatoval ten den před vánoci, jak ses přišel zeptat na brigádu, nemám ti za zlé, že sis mě nevšimnul. Co se týče Lukáše, tak se ten kluk jmenuje, chodí s Tomem a ten je schopný každého zkopat do kuličky a vystřelit na Mars jen za to, že se na Lukáše podívá. Takže s ním skutečně nechodím. A co se týče Adriana, chodí s Dominikem, to je Lukášův brácha, a já jsem rád, že ho našel, nebo spíš, se s ním srazil," udělám tečku za proslovem.

"Nevadí ti, že jsem vlastně pes?" zeptá se rozpačitě a kreslí botou v písku, který tu je místo štěrku.

"Ne nevadí mi to, jen bude trochu problém s Lukášem, sám jsi viděl, jak reagoval na Danteho a to si s ním před tím hrál," povzdechnu si.

"Bude z něj mít pořádný strach," zamračí se Simonuv táta.

"No právě," povzdechnu si.

"Něco už vymyslím, ale teď pojďte pozastavit vraždu," ozve se znovu jeho otec. Rychle zvednu ze země knihy s občankou, kterou si strčím do kapsy.

Následuji je, postaršímu muži, který se přímo třese na utracení.

"Ještě moment, možná jsme našli řešení. Jeden pán se na něho přijede podívat, má s podobnými psy zkušenosti," zadrží mu ruku.

"A kde je ten váš zázrak?" prskne veterinář.

"Právě přijel," ozvu se, když spatřím džíp s klecí pro problémová zvířata v zadu. Z auta vyskočí mladík, který vůbec nevypadá na to, že by krotil vzteklé psy.

Zamíří rovnou k nám.

"Dobrý den, slyšel jsem, že tu máte zabijáka na slovo," pozdraví. Zlatý Michael, přišel včas.

"Jo to máš pravdu, tohle mi udělal," kývnu k ramenu.

"Ahoj Míšo, dlouho jsme se neviděli," obejmu ho.

"Rád tě vidím Nicku, tohle je tvůj kluk?" obrátí se na Simona. Podívám se tázavě na Simona a pozvednu obočí. Já bych rád, ale co on?

"Jo jsem," odsekne nepřátelsky a já se ulehčeně pousměji.

"Dobrá volba," usměje se Míša a zaměří se na psa.

"On tě nechce?" zašeptá mi udiveně do ucha.

"Ne, on není ten praví," odpoví mu Michal a obrátí pozornost na jeho otce.

"Nemáte tu dobře oplocený větší výběh?"

"Jistě, pojďte za mnou," zavede nás za dům, kde je takový prostor.

"Perfektní a teď to slovo," otočí se na otce, který mu ho pošeptá a vejde do výběhu, po nějaké době se postaví před něj a něco zašeptá, nejspíš to slovo, usoudím, když se pes na něho vrhne. Netrvá ani dvě minuty, když se Michal ubrání a hlavu psa stiskne k zemi tak, že nemůže kousat. Nasadí mu kožený náhubek a přiváže na silné vodítko, pak s ním vyjde.

"Vezmu si ho, je dost zkažený, ale snad se mi ho podaří napravit," podrbe ho za uchem.

"To je proti pravidlům," vřískne veterinář.

"Máte nějaké oprávnění?" zeptá se policista, který přišel s doktorem, s nadějí v hlase. Michal mu podá papíry, které ho opravňují k chovu těchto psů. Vím to, protože táta ty papíry kontroluje pravidelně. Je jediný, který se odváží na jeho stanici.

"V pořádku. Jsem rád, že se ho někdo ujme, byla by ho škoda," vrátí mu s ulehčením papíry a usměje se.

"Byla," souhlasí Michal a odvede ho do auta. Zdravou rukou ulehčeně obejmu Simona kolem pasu, doufal jsem, že to tak skončí.

"Tohle vám neprojde. Věřte, že budete platit," vzteká se zvěrolékař.

"Věřte, že ne, tu jste skončil, máme nového zvěrolékaře," usadí ho Simonuv táta.

"Máte na něho vizitku? Budeme ho kontaktovat," ozve se policista. Jeho táta mu podá tu, kterou před chvílí dostal ode mě, policista poděkuje a odejde. Stejně jako naštvaný a vytočený doktor.

"Tak ještě vyřešit Lukáše," povzdechnu si a podívám se na Simona.

"Jdi domů, a jak se uzdraví tak zavolejte, nejlepší bude, když je seznámíme osobně," usoudí jeho táta. Nejspíš má pravdu, pokrčím rameny.

Den před valentýnem se setkáme u nás. Lukáš, už je celkem v pořádku, tedy pokud nepočítám polámané kosti, ale ty se pomalu hojí. Postavíme ho doprostřed pokoje a ustoupíme Simonovi a jeho otci.

Lukáš se začne, co nejrychleji belhat k nám za zděšeného mňoukání, trhá nám to srdce. Simon mu překříží cestu a lehne si před něj. Teď je strach vidět zřetelně, celý se doslova klepe. Pak Simon udělá něco, co překvapí, kromě mě a jeho otce, všechny. Promění se na člověka a pak zpátky na psa. Pokojem se ozve sborové zalapání po dechu, ale nejvíc mě pobaví Lukáš, který sedí před Simonem a kočičí oči má pomalu jako tenisáky.

"Simon je…" začne Tomáš.

"Ano správně, pes," odpovím pobaveně.

"Dominiku, ty se na nic neproměňuješ?" ozve se smutně Adrián.

"Ale jistě, že ano, lásko," uslyším Dominika.

"A na co?" zamrká brácha.

"Na únosce sladkých krtečků," zavrní Dominik a než se stačíme vzpamatovat, jsou pryč. Vyprskneme smíchy.

"Tak tohle se mu povedlo," uzná Tomáš, který si jako já utírá oči od slz smíchu.

"Tome," upozorním ho a kývnu k Lukášovi. Zrovna je u něj Dante a podobně jako Simon leží na zemi. Lukáš je mezi jeho tlapkami, trochu se třese, ale po chvilce se odváží trochu strčit do jedné packy, hned se svalí, protože zapomněl na svou zraněnou packu. Dante ho opatrně zvedne, ale na Lukyho už je to zřejmě moc, protože zamňouká strachem.

"Fajn. Tak já se změním na únosce sladkých kočiček," rozhodne se Tomáš a vzápětí se za nimi zavřou dveře. Podíváme se, se Simonem na sebe a na dveře.

"Máš něco v plánu?" a Simon zavrtí hlavou a zvědavě se na mě podívá.

"Jo mám, zítra si tě vyzvednu jako kluka," podrbu ho za ušima a vyjdu s ním ven, kde si ho převezme jeho otec.

Druhý den na něho čeká ve dveřích obrovské, plyšové, karmínově rudé srdce s nápisem Miluji tě a den plný překvapení začíná.