DRuhý díl... jak jinak? :D

Koutkem oka uvidím, jak se z lesa vyřídí obrovský černý vlk. Zkontroluje situaci a skočí na krk jednomu lapkovy. Rychlostí blesku mu prokousne hrdlo a skočí na druhého. Obrátím se a vidím, jak Ayumi vytahuje kuš a míří na vlka. Varovně hvízdnu, i když se mi zdá, že to Kaito zpozoroval.

V poslední vteřině uskočí a šíp protne útočníka. Ayumi vztekle zasyčí a rychle vloží druhý. Kdo by neznal Ayuminu nenávist k vlkům, řek by, že jsou dokonale sehraní.

Kaito prokousne hrdlo dalšímu z nich a lehce dopadne na všechny čtyři. Dorazím toho posledního, když uslyším bolestné zakňučení. Prudce vzhlédnu a uvidím, jak vlkovy stéká po levém rameni krev.

"Zbláznila ses?"skočím k Ayumi a nabitou kuš namířím vzhůru. Shodou okolností instinktivně zmáčkne spoušť a šíp protne hrdlo lapkovy skovanému ve větvích.

"Ten vlk nám zachránil život," zaječím. Koutkem oka spatřím vlka, jak mizí v lese.

"To je mi jedno. Zabil nám rodiče a já zabiji jeho," vřeští.

,Téhle nány už mám po krk´pomyslím si vztekle.

"Už je klid?" vykoukne z mlází Kaito.

"Jo ty zbabělče. Můžeš mi říct, kde ses toulal a co máš s rukou?" sjede nepřátelsky Kaita Ayumi.

"V lese napadli mě tam dva lapkové a podařilo se jim mě zranit," odpoví zkroušeně.

"Ty vážně umíš bojovat jen, když není jiná možnost, blbče," prskne rozčíleně Ayumi.

Přejdu ke zkroušenému Kaitovi a začnu mu léčit ránu.

"Tak půjdeme. Kousek oddut je vesnice, kde si můžeme odpočinout. Navíc se stmívá," pronesu, když jsem hotov s léčením.

"Jdeme," potvrdí Ayumi a vydá se na cestu. Kaito se vleče za námi.

Zanedlouho dojdeme do vesnice a zamíříme rovnou do hostince.

"Prosil bych tři pokoje a večeři," objedná Kaito u hostinského.

"Večeře bude hned, ale pokoje máme jen dva," odpoví omluvným tónem hostinský.

"To nevadí. Stačí nám dva," ujistím ho rychle.

Kaito se podřídí mlčky a Ayumi po mě hodí, vzteklím pohledem. Hostinský mi předá klíč a jeden dám Ayumi. Jdeme na večeři, která se skládá z moučných placek a kusu masa. Každému nalije pohár vína. V momentě, kdy nikdo nedává pozor, hodím jeden prášek Kaitovy do vína. Nic se mu nestane, jen bude silněji spát.

Po večeři se vydáme do pokojů. Ayumi po mě hodí vášnivým pohledem a naznačí, ať přijdu. V pokoji si sundám plášť.

"Věděla jsem, že jsi nádherný," ozve se ode dveří. Prudce s obrátím.

"Na zemi spát nemůžeš. Čekám tě za půl hodinky u mě," zamrká řasami Ayumi a zavře dveře.

Rychle se svléknu a vlezu si ke Kaitovi do postele. Přitisknu se k němu co nejblíže a zaposlouchám se. Za hodinku uslyším kradmé kroky patřící Ayumi. Rychle odhodím peřinu a vklouznu mezi Kaitovy nohy. Vzrušený jsem až moc a tak do něj začnu vnikat.

Kaito prudce otevře oči. Rychle mu přitisknu svá ústa na jeho a zdusím křik, který se dral na povrch. Zároveň do něj prudce přirazím. Nezabráním přidušenému, bolestnému stenu.

Právě v ten moment se prudce otevřou dveře a v nich stane šokovaně Ayumi. Chvíli na nás nevěřícně zírá. Pak přirazí dveře, zaslechnu rychlý krok a zabouchnutí dveří vedlejšího pokoje. Stočím překvapený zrak na Kaita.

Koutkem oka si všimnu jak mi Hikaru něco hodí do poháru. Naštěstí tu stojí ještě jeden pohár vína. Obratně je vyměním. Pohár si hned někdo vezme, takže výměna projde bez povšimnutí. Po večeři vyjdu do pokoje a jen v kalhotách ulehnu do postele. Vzápětí vejde Hikaru a sundá si plášť.

"Věděla jsem, že jsi nádherný. Na zemi spát nemůžeš. Za půl hodinky tě čekám." Uslyším sestru a mám co dělat, abych nezaskřípal zuby.

Hikaru ke mně přijde a sundá mi kalhoty. Vleze si ke mně a přitáhne mě do náruče. Vím, že nespí a čeká, až přijde sestra. V momentě, kdy zaslechnu její kroky, se Hikaru přemístí mezi moje nohy a začne do mě vnikat.

Bolestí prudce otevřu oči a vzápětí se ke mně přitisknou jeho ústa, které pohltí výkřik. Hned do mě prudce přirazí a z úst mi unikne bolestný sten. Přestane se hýbat.

V tom momentě se rozletí dveře a já uslyším Ayuminino šokované zalapání po dechu. Vzápětí přirazí dveře a uslyším rychlí kroky a bouchnutí dveří vedlejšího pokoje.

Hikaru ke mně stočí překvapený pohled.

"Všimnul jsem si toho a vyměnil poháry," odpovím na nevyslovenou otázku.

"Měl jsem si to uvědomit" skloní se ke mně, aby mě políbil. Zároveň se pohne a já ucítím nevýslovnou slast. Zasténám. Hikaru víc pobídnout nepotřebuje a začne do mě přirážet. Chvilku před vyvrcholením mi sevře penis a tře ho v rytmu přírazů. Vyvrcholíme společně. Vyklouzne ze mě a stulí si mě do své náruče. Přehodí přes nás pokrývku. Vzápětí se vřítíme do Morfeovy náruče snů.

Ráno se vzbudím v posteli sám. Obléknu se a sejdu dolu. Už od schodů slyším hádku.

"Jak jsi to mohl udělat? Měl jsi milovat mě," ječí na Hikara.

"Pokud sis všimla. Tak jsem ti několikrát řekl, že mám partnera. To, že jsi to ignorovala je tvůj problém," usadí ji Hikaru.

"Jo to máš pravdu. Omlouvám se. Doufám, že vám to vyjde," usměje se na něho. Hikaru překvapeně zvedne hlavu od jídla a podívá se na ni. Vzápětí stočí pohled na mě.

"Pojď se najíst. Účet už je vyrovnaný. Hned jak se najíš, vyrazíme." Usměje se na mě.

Dojdu ke stolu a opatrně se usadím. Hikaru se ke mně nahne a dá mi polibek.

,,Dobrou chuť," přisune přede mě talíř s jídlem do kterého se hned pustím.

Za chvíli se po něm jen zapráší a my vyrážíme na cestu.

Po dvou hodinách chůze zastavím.

"Cítíte to také?" zeptám se.

"Spáleniště," nasaje vzduch sestra.

Podíváme se na sebe a rozběhneme se tím směrem. Za chvíli doběhneme do vypálené vesnice. Krom trosek a mrtvých těl tu nic není. Neušetřily ani děti.

"Kdo tohle mohl…" nedopoví zděšeně setra.

"Asi vím kdo," ucedí skrz zuby Hikaru.

"Vítám vás, přátelé," z domu vyjde mladík v bílém kompletu. Na pozadí spáleniště působí nepatřičně.

"To jsem si mohl myslet. Můžeš mi říct, co tu děláš a proč jsi to udělal Nori?" procedí skrz zuby Hikaru.

"To se pleteš bratříčku. Za tuhle spoušť nemůžu já. Přišel jsem před malou chvílí," ohradí se a posadí se na nedaleký vůz.

"A to ti mám věřit? Neděláš nic jiného než problémy," zavrčí Hikaru.

"Odkud to známe?" střelí po mě sestra pohledem.

"No tak bratříčku nepředstavíš mě svým přátelům a hlavně tady dámě?" zeptá se a přejde k nám.

"Ne. Ještě bys je otrávil," odsekne Hikaru a stoupne si před nás.

"Nemusíš hned vyskakovat. Já nedělám problémy, oni si najdou mě. Je mi ctí madam,"

obejde Hikara a ukloní se sestře.

"Jdi někam jinam a nás nechej na pokoji," skočí před Ayumi Hikaru a vytasí meč.

"Ale vždyť je jen zdvořilý," namítne Ayumi.

"Do toho se nepleť a běžte se schovat," křikne na nás Hikaru.

"Tak to teda ne," odseknu.

"Snad si nemyslíš, že proti mně s tímhle uspěješ? Víš, jak to dopadlo posledně ne?" cvrnkne do špičky meče a obrátí se na sestru.

"Omlouvám se za nepříjemnost, ale je strašně tvrdohlavý." Povzdechne si.

"Říkal jsem, ať zmizíte," zavrčí Hikaru. Popadne sestru a hodí ji do stodoly, nedaleko lesa, která jako zázrakem stojí. Totéž udělá se mnou a zabouchne vrata. Asi na ni použil magii, protože nejdou otevřít.

"Zůstaň tady, já mu jdu na pomoc," houknu na sestru a vykopnu pár prken. Vzniklým otvorem se protáhnu a zmizím v lese, kde se proměním. Pak se rychle dostavím na místo začínajícího boje. Netuším, že sestra mou proměnu viděla.

"Už zase chceš dostat? Víš, že jsem silnější a schopnější než ty. A nechci s tebou bojovat. Jsi nudný," projde si Nori prsty vlasy.

"Tak to máš smůlu. Nejsem stejné nemehlo jako dřív," odhodím plášť.

Jako první zaútočím mečem.

"Pomalí, jsi nemotorný jako vždy bratříčku," uskočí hladce ráně.

"Možná, možná ne," sevřu pevněji meč v ruce.

"Tak to už je vážné," zasměje se.

"Podcenil´s mě," ušklíbnu se a seknu. Na tváři se mu objeví krvavý šrám.

V očích se mu blýskne.

"Asi ano, ale mýlím se jen jednou," ušklíbne se a vytasí svůj meč. Chvilku měříme své síly a snažíme se najít skulinu v obraně. Norimu se to povede. Jedním švihnutím mi vyrazí meč z ruky a chytne mě pod krkem. Silou mě odhodí, až narazím na zeď za sebou. Koutkem oka postřehnu černého vlka, který zaútočí na Noriho.

V poslední chvíli skočím do cesty meči, který mířil na vlka. Rukou mi projede ostrá bolest. Vlk zavrčí a snaží se dostat na Noriho. Dělá mi problémy ho udržet. Za sebou uslyším zasténání a polekaně se otočím. Norimu trčí z ramene šíp.

"Vyhlašuji příměří," zvedne zdravou ruku.

" To je v pořádku Kaito. My takhle bojujeme normálně," snažím se uklidnit vlka. Vrčet nepřestane, ale aspoň sebou tak nemele. S obavami se podívá ke stodole a zakňučí.

Sleduji jeho pohled a uvidím otřesenou Ayumi držící nenabitou kuš. Hned mi dojde, odkud ten šíp přiletěl. Nevěřícným pohledem se dívá na vlka a po tvářích jí stékají slzy.

Kaito se mi vymaní z náruče a zmizí v lese.

"Kaito," vyskočím na nohy a ženu se za ním. Zbytečně, zmizel jako by se pod ním země propadla.

Vrátím se a vztekle se obořím na jeho sestru.

"Co si o sobě myslíš? Co chvíli mu předhazuješ, že ho zabiješ. Tenkrát vám možná zachránil život a to i včera." Ječím na ni.

"Já se omlouvám," zašeptá zdrceně.

"Mně se neomlouvej a pohni zadkem, musíme ho najít," zaječím.

"Jestli mě vyléčíš, půjdu s vámi. Zdejší kraj znám líp jak ty," ozve se Nori.

Vztekle mu vytrhnu šíp a ránu zahojím.

"Dík víc to bolet nemohlo," řekne sarkasticky.

Obdařím ho takovým pohledem, že radši zmlkne.

Pomalu propadám zoufalství. Hledáme Kaita už týden a nikde ani vidu ani slechu. Nikde neviděli vlka s černou srstí, ani člověka toho jména.

Znovu procházíme lesem, kde zmizel. Ani jeden z nás si nevšimne vlčích očí, ukrytých za keřem.

"Vždycky to byl nezodpovědný mamlas, já ho snad přetrhnu, až ho najdu," zavrčí vztekle asi po tisící Ayumi.

"Můžeš za to ty," odseknu zoufale. Chybí mi čím dál víc.

Najednou se z lesa vyřítí černý vlk a porazí mě. Předními tlapami si mi stoupne na prsa a s obavou sleduje Ayumi.

Poznám ho okamžitě a přitisknu si ho na sebe.

"Kaito, konečně jsme tě našli," zašeptám se zoufalstvím v hlase.

"Vy jste našli mě nebo na opak?" ozve se udivený hlas.

"Asi ty nás. Můžeš mi odpustit bratříčku?" ozve se Ayumi.

"Jo," zašeptá.

"Kde jsi vůbec byl?" zeptám se ho.

"Našel jsem si práci nedaleko. U jednoho sedláka hlídám ovce," vysvětlí.

Chvilku na něho nevěřícně hledíme a pak se dáme do smíchu.

"Co je tu k smíchu?" zeptá se uraženě.

"Ví ten sedlák, koho si pustil ke stádu?" zeptá se mezi smíchem Ayumi.

"Ne jinak by mě nedal hned první večer skopové," usoudí Kaito.

"Mám problém. Jeho dcera si na mě políčila," řekne zkroušeně.

Okamžitě mě přejde smích.

"Tak to ji rychle rozmluvím," zavrčím vztekle.

"Pojďte, přespíte u něj,"pozve nás.

Vykročíme. Unaveni jsme dost, abychom přespaly i na zemi.

"Kaito, Kaito, kde se touláš? Za chvíli bude večeře a ty nemáš ovce doma," rozlehne se volání.

Za stromy se objeví silueta dívky. Rychle přitisknu Kaita ke stromu a začnu ho líbat.

"Kai…" nedořekne hlas.

Pomalu se odlepím od Kaita a s rukou pod košilí mu začnu lát.

"Miláčku proč jsi včera nepřišel? Víš, jak jsi mi chyběl? Ovce se přece o sebe postarají," nenechám ho ani odpovědět a znovu ho políbím. Rukou přejedu po bradavce, až slastně zasténá.

Za námi se ozve hlasitý vzlyk. Pomalu od něho odtrhnu ústa a otočím se. Stojí tam dívka asi Ayumina věku a zděšeně nás pozoruje. Pak se prudce obrátí a s pláčem uteče.

Pustím ho a pomůžu mu zahnat ovce.

Ve dveřích nás přivítá hospodář.

"Myslím, že tvoje služby už nebudu potřebovat. Sbal si věci a odejdi." Zabouchne dveře.

Kaito pokrčí rameny a jde si sbalit. Za okamžik se vrátí.

"Tak kam půjdeme teď?" zeptá se Ayumi.

"Ty si běž, kam chceš, ale já ukážu Kaitovi náš domov," odvětím s úsměvem.

"Co tím myslíš?" zeptá se Kaito zmateně.

"Tím myslím, že půjdeme domů a tam tě uvážu na řetěz, abys mi už nikdy neutekl," zavrčím a začnu ho líbat.

Cítím, jak mě obejme kolem krku a začne polibky oplácet.