Prohraná sázka

---

 

Stojím u skříňky a schovávám si učebnice, které nebudu potřebovat na úkoly. Zbytek narvu do tašky a tu si přehodím přes rameno. Odpoledne mám ještě kendo. Hrozně mě baví a jsem v něm nejlepší, ale jeden kluk mi nebezpečně šlape na paty.

Jmenuje se Juri Hokaido. Nebyl by tak špatný, kdyby na mě nevrhal zamilované pohledy a neustále se mi nepletl pod nohy.

Zavřu skříňku, když se chodbou ozve řev a spěšný dupot nohou.

,,Saburo! Saburo, že neuhodneš co je nového?" vybafne na mě spolužák Gui Honodo.

,,To asi ne"usměji se a posunu si tlusté kostěné brýle na nose.

Čočky jsou z obyčejného skla, protože je nosit nemusím. Zrak mám dobrý ne-li vynikající. V optice se divila na co je chci, tak jsem jí namluvil, že ve škole pořádáme maškarní ples a já jdu za brouka. Nevím jak, ale skočila mi na to a nabídla mi brýle s normálními skly od dioptrických k nerozeznání. Skočil jsem po těch největších a nejošklivějších. Už mě přestávalo bavit obcházet tucty dívek, které omdlívali jen, co mě viděli, nebo jsem se na ně jen podíval.

No se světle fialkovými, skoro bílými vlasy, dlouhé po lokty. Jasně modré oči s nádechem do fialova, plné rty, srdcovitého tvaru v oválném obličeji. S vypracovanou postavou, vytrénovanou v kendo a jiných sportech. Úzkými boky a dlouhýma nohama (no s vysokou postavou). A když k tomu přičtu, že většinou chodím v sepraných džínech, v černém uplém triku s dlouhými rukávy a ve vyšisované džínsce. No škoda mluvit. Proto ty brýle. A taky jsem hodil do svých vlasů umyvatelnou škaredou barvu. Takže teď měli tuctovou barvu. Jen délku jsem si nechal. Holek jsem se zbavil a teď ještě musím toho dotěry. Vůbec nechápu proč na mě tak visí. Protože jestli na něco nejsem tak na kluky a pomalu nemine den, kdy by mě nepohladil po zadku, nedal rychlou pusu nebo se mě nepokoušel v máčknout do některého rohu. Kdyby nebyl větší (přesahuje mě dobře o půl hlavy) a silnější poradil bych si sním, ale takhle je to problém.

,,Se vsadím. Juri tě chce vyzvat na souboj. Jestli vyhraješ splní ti jednu podmínku a jestli on tak splníš jeho podmínku. Poslal mě za tebou, abych se tě zeptal jestli přijímáš."podívá se na mě zvědavě.

Vesele se zazubím. ,Vypadá to ,že se ho zbavím snáz než jsem si myslel´pomyslím si vesele. O svoji výhře nepochybuji.

,,To víš že přijímám. Klidně mu to vyřiď. Podmínky si stanovíme před zápasem." Rychle a nadšeně souhlasím.

 

,,Tak jestli mi Gui řekl ten tvůj vzkaz správně tak, jestli vyhraji splníš mi jedno přání. Tak ti ho řeknu hned." Stojím v tělocvičně a dívám se na moji noční můru, která stojí přede mnou. Na Juriho Hokaida.

,,Nebudeš mě pronásledovat, všímat a když půjdu naproti tobě tak přejdeš na druhou stranu. Prostě pro tebe přestanu existovat jasné?"zeptám se s úsměvem.

Přímo se tetelím nad tím, jak mu ztuhne úsměv ve tváři.

,,Dobře dohoda je dohoda a teď moje podmínky...." Souhlasí a začne, když ho přeruším

,,Tvoje podmínky mě absolutně nezajímají. Souhlasím se vším co navrhneš" Vyhrknu zbrkle.

,,Takže se vším souhlasíš dobrovolně a dobrovolně splníš jeho požadavky, ať jsou jakékoliv?"zeptá se mě mistr.

,,Ano souhlasím a přísahám na svou čest bojovníka"vyhrknu ještě zbrkleji.

,,Přijímám tvou přísahu bojovníku"prohlásí mistr.

A je vše zpečetěno, už ani jeden nemůže couvnout. Podívám se do tváře soupeře a udiví mě jeho úsměv.

,,Abys věděl s čím jsi souhlasil. Tak můj požadavek byl abys se mnou chodil. Zkrátka polibky, držení za ruce na veřejnosti a samozřejmě sex. Málem bych zapomněl svatba se do toho také počítá. Takže když prohraješ budeš můj snoubenec a po datu, které zvolíme, budeme manželé, miláčku. Jo a měl bych tě varovat. Tvrdě jsem trénoval u většího mistra než jsi ty."rozšíří se mu úsměv.

Teď je řada na mě, aby mi ztuhnul úsměv. Kruci, jestli prohraji, tak jsem v háji. Trénoval u mistra lepšího než já. No abych, se nevychloubal je jen jeden takový. A to Saito Hokaido.

,,Tak dobře z podmínkami jste seznámeni a teď se jděte připravit"řekne mistr a my se vzájemně ukloníme.

Na šatně ze mě teče studený pot a nadávám si snad do všech sprostých slov, které znám.

,Ty pitomče to sis pěkně nadrobil. Jestli teď prohraješ budeš mít manžela o kterého nestojíš´pomyslím si sebekriticky.

,,Tys tomu dal Saburo. Ty a ta tvoje nedočkavá huba. To bude skvělí švagr"řekne Naoe, který stojí ve dveřích.

,,Tak to ti vážně děkuji bratříčku. Místo toho, abys mi pomohl, ta mi ještě sypeš popel na hlavu. Na to si stačím sám a teď vypadni, nebo ti pomůžu." Vytočím se.

,,Uklidni se takhle mu jenom nahráváš. Hlavně si pamatuj co jsem tě kdysi učil. Nepřítele máš sám v sobě." Řekne a odejde.

,,To ti fakt díky bráško moc mi to pomohlo" zavrčím podrážděně a ustrojím se na zápas. Nakonec vezmu do ruky helmu a vkročím do tělocvičny.

V publiku zahlédnu Naoa, který symbolicky pozvedne pěsti a pak ukáže někam do hlediště. Podívám se ukázaným směrem a strnu. V hledišti uvidím Saita Hokaida. Podívá se na mě, přeměří si mě pohledem a směrem k soupeři uznale kývne hlavou.

Juri se jen usměje a oči se mu rozzáří jak světýlka.

,,Ukloňte se navzájem"řekne mistr. Poslechneme.

,,A teď k pravidlům: neútočí se ze zadu, do citlivých míst a nechci vidět podvody a podobně, jestli něco s toho uvidím ten kdo se toho dopustil automaticky prohrává. Jinak se zápasí na tři body. Bod se dává za čistý zásah a nebo vyražení zbraně protivníka. Rozumíte?"zeptá se mistr.

,,Ano pane" odpovíme naráz.

,,Takže si nasaďte helmy a  nezapomeňte co jsem řekl." Počká, až si nasadíme helmy a zahájí zápas.

,,Zápas Saburo Karado versus Juri Hokaido začíná. Boj" zavelí a kousek ustoupí.

Začneme kolem sebe pomalu kroužit. Asi za minutu zaútočí a já ucítím dotek mistr to hned potvrdí: ,,Hokaido bod. Do výchozích pozic. A boj"

Další kolo a další zásah. Hokaido znovu zabodoval. Z hlediště se ozve šum a hlasité zasténání Naoa. To mě vzpamatuje.

Začínáme třetí kolo tentokrát se mi podaří útok Hokaida odrazit a zasáhnout ho.

,,Karado bod. Do výchozích pozic. Boj" potvrdí mi odhad mistr.

Za chvíli získám druhý bod a je vyrovnáno.

,Ted ještě jeden´pomyslím si.

Tentokrát boj trvá dlouho, oba nechceme prohrát a tak dáváme pozor. Udělám svůj nebezpečný výpad, se kterým pravidelně vyhrávám, ale on se mu s lehkostí vyhne a zasadí rozhodující bod tím, že mi vyrazí meč z ruky. To se mi v životě nestalo!

,,Hokaido získává rozhodující třetí bod a vyhrává zápas, sejměte si helmy a ukloňte se navzájem."rozsoudí zápas mistr.

Poslechneme. Sundáme si helmy, ukloníme se mistrovi a sobě navzájem. Potom Juri přejde mezeru mezi námi a popadne mě do náruče.

,,Jsi můj miláčku"  s tím mě políbí na rty a usměje se. Jeho zelené oči září vítězstvím.

,,Tak jsi to dokázal bratříčku. Jsem rád, že ti moje hodiny k něčemu byli a můžu ti říct: Je kus.

Vážně skvělí výběr. Ty jsi měl vždy vkus. A měl´s pravdu je vážně skvělí. Jestli bojuje takhle i na soutěžích měl bych se začít bát, že přijdu o titul."zasměje se hlas za námi.

,,Ve skutečnosti bojuje líp. Teď byl trochu mimo."obhajuje mě Juri.

 Otočím se a myslím, že nejspíš špatně vidím. Za mnou stojí, a zřejmě mu i pomohl s výcvikem, Saito Hokaido. Teprve nyní mi dojde shoda jmen a hlavě ta divná podoba.

Oba mají černé vlasy, Juri je má delší, světle zelené oči a stejný úsměv. ,Ti dva jsou bratři!´dojde mi.

Po tomhle zjištění se mi zamotá hlava. Konečně se vymámím z Juriho náruče a uteču na záchod, kde se zavřu v kabince a složím hlavu do dlaní.

Pořád mi není jasné jak jsem ho mohl tak strašně podcenit. Když vyjdu konečně z kabinky a začnu si umívat ruce a obličej od slz, někdo mě obejme kolem pasu.

,, V pořádku miláčku? Byl jsi tam hodně dlouho. Stalo se něco?"zeptá se medový hlas Juriho.

, Jo stalo´zavrčím v duchu , ty ses mi stal´.

,,Ne nestalo. Co by se mělo stát? Jen je mi ze mě samotného úplně blbě! Můžeš mě konečně pustit?"zavrčím podrážděně a zavrtím se..

,,S tím vrtěním bych to nepřeháněl! Nevíš co se může stát!" zajede mi rukou do rozkroku.

Úplně ztuhnu. Náhle se ozve zaklepání na dveře.

,,Můžete vylézt, ať můžeme začít s obřadem? Rodiče už jsou tady!"ozve se podrážděný hlas Naoa.

,,Jak rodiče?! A s jakým obřadem?"vyhrknu zoufale a trhnu sebou.

,,Já ti říkal, že budeme zasnoubeni. Bude to tradiční japonský obřad. Naprosto zavazující, po něm může následovat jedině svatba." zašeptá mi Juri do ucha jemně mě do něho kousne.

,,To nemyslíš vážně? Já myslel, že půjde jen  o formální zasnoubení"snažím se potlačit hysterii

,,Tak to jsi myslel špatně. To si vážně myslíš, že když jsem tě tak těžko získal, nechám tě jen tak lehce vyklouznout? V tom případě mě znáš hodně špatně. Ale máš šanci mě poznat. Jsem ochoten počkat se svatbou dokud nevystuduješ školu, ale víc ode mě nečekej."řekne rozhodně.

,,Prosím tě anuluj to" zašeptám se slzami v očích.

,,To nepřipadá v úvahu"odmítne.

Nohou mi přisune tašku, která doteď ležela v koutě.

,,Tady máš oblečení na obřad, převlékni se. A ještě, celá budova je hlídaná, Tak se nepokoušej utéct"otočí se ještě ve dveřích a tiše za sebou zavře dveře.

Pomalu se zhroutím na zem. ,Tak tohle je můj konec´pomyslím si.

Pomalu se zvednu a obléknu se do tradičního kimona. Nemá smysl to prodlužovat, tak ať to mám co nejrychleji za sebou.

Obřad trvá dvě hodiny, po kterém se mi na prsteníčku skví jednoduchý, úzký, stříbrný prstýnek. Juri má naprosto stejný. Teď mám dva roky, abych se s tím a hlavně s ním smířil.

Po obřadu nastoupíme do auta a jedeme domů. Každý bude bydlet u sebe a budeme se navštěvovat. To byl jeho jediný ústupek.

Jakmile vstoupíme a zavřeme dveře, otec ke mně přistoupí a vrazí mě pár facek.

,,Když neumíš vyhrávat, tak by ses neměl sázet" řekne naštvaně a odejde do pracovny, kde se zavře.

,,Varoval jsem tě ať ho nepodceňuješ." Přidá se k němu brácha.

,,Po bitvě je každý generál, že jsi mi to neřekl rovnou, chytráku."zavrčím na něho.

,,Já si na rozdíl od tebe zjistil, kdo ho trénoval. Měl´s uvažovat mozkem! Je pardon já nevěděl, že žádnej nemáš!"řve na mě.

,,Já že žádný nemám! Ty bastarde, kdys byl hoden označení brácha, tak bys mě to řekl! Nemuselo by to takhle dopadnout! Pořád svaluješ vinu na mě, ale ty bys měl uznat, že bráchové si aspoň někdy pomáhají.

 Jestli se podle tebe chovají bráchové k sobě tak, že se nepodělí o informace, které by tomu druhému zachránili krk a pak ho ještě uráží, tak takového bratra nechci. Sedni si na ten svůj zadek a ke mně se nepřibližuj, protože já už žádného bratra nemám."řeknu mu do očí s ledovým klidem a odejdu k sobě do pokoje.

Slyším, že na mě volá. Ignoruji ho. Zabouchnu za sebou dveře, zamknu a praštím sebou na postel. Za chvíli zaslechnu bouchání na dveře a bráchův hlas jak se mi omlouvá i tohle ignoruji. Ani nevím jak, usnu.

 

Probudím se uprostřed noci. Aspoň si to myslím. Bolí mě hlava a mám podivnou pachuť v puse. V žaludku mi zakručí. Uvědomím si, že jsem od oběda nic nejedl a vstanu. Trochu se mi zamotá hlava, ale za chvíli to přejde a já dojdu ke dveřím, které  otevřu. Hned si všimnu lístku na dveřích, který mi psal brácha. Bez zájmu ho strhnu a hodím na zem. Pomalu dojdu do kuchyně, tam mě čeká vzkaz od mámy že večeři mám v troubě. Ohřeji si jídlo a hned se do něho s chutí pustím. Po jídle opláchnu talíř a vydám se zpět, abych se osprchoval. Před pokojem na mě čeká bratr s lístkem v ruce.

,,Promiň vážně jsem to přehnal. Máš naprostou pravdu, měl jsem ti to říct"omlouvá se a podává mi lístek ,,To je vzkaz od tvého snoubence."

Bez zájmu ho minu. Nejsem zvědavý na něho, jeho omluvy nebo vzkazy od Juriho. Zavřu za sebou dveře aniž bych si všiml, jak bratrova tvář posmutněla a ruka se vzkazem klesla. V koupelně se podívám do zrcadla. Levou tvář mám trochu oteklou, jak mě táta uhodil. Neřeším to jsem na to zvyklí. Osprchuji se a jdu si lehnout.

 

Druhý den se probudím s horečkou a oteklou tváří. Vůbec se mě nechce hýbat a tak nereaguji ani na mamčino volání, že je snídaně. Když nezareaguji ani na třetí volání přijde ke mně do pokoje.

,,Už po třetí..... Co se děje?" všimne si mé rozpálené tváře a hned mi sahá na čelo. Pak doběhne pro teploměr. Když ho vytáhne jen zamrká a jde k telefonu. Vezmu teploměr, abych zjistil proč. , No má úcta´pomyslím si, když zjistím stav 40,5'C.

Za okamžik je u mě doktor.

,,Je to jen nervová horečka, za dva dny by měla zmizet. Na tu tvář si dejte ledový obklad. Budete tam mít modřinu, ale rychle zmizí. Musíte ho nechat v klidu."konstatuje můj stav a rozloučí se. Ještě mi tam nechá recept na prášky na spaní. Nechápu proč, spím dobře. Jakmile odejde, máma mi namočí kapesník, který přitisknu na tvář, lehnu si na levý bok a usnu.

 

Čekám u vchodu do školy a nervózně se dívám na hodinky. Už tu měl dávno být. Místo něho se u školy objeví jeho bratr Naoe. Bez povšimnutí kolem mě projde a zamíří do školy. Za pár minut vyjde a opět mě mine bez povšimnutí.

Podívám se na hodinky a s povzdechem zamířím do třídy. Tam si přesunu věci do jeho lavice.

Po zvonění přijde učitel, zapíše chybějící žáky a začne učit. Po hodině za ním zajdu a dozvím se, že Saburo onemocněl.

Po vyučování jdu přímo k němu domů. Jeho matka mě beze slova pozve dovnitř a ukáže jeho pokoj. Vejdu a rozhlédnu se po něm. Je opravdu pěkně ladění do béžové a tmavě jantarové. Tmavý nábytek se světlými doplňky. Na stole počítač a urovnané sloupce knih. Po pravé straně a přes celou místnost až ke dveřím se táhne knihovna. Zvědavě k ní přejdu, samé thrileri, záhady, fantasty, kriminálky a podobné témata. Vynikající vkus.

 Konečně složím tašku u dveří a přejdu k posteli, kde leží Saburo. Všimnu si kapesníku pod tváří a opatrně ho vytáhnu je suchý. Jemně pootočím tvář abych zjistil, proč ho tam měl. Vzteky sevřu rty k sobě. Levou tvář má lehce naběhlou a začíná se mu dělat modřina. Namočím kapesník a opatrně mu ho dám zpátky na tvář. Vděčně něco zamumlá a spí dál, musí ho to hodně bolet. Ještě zavolám bratrovi, aby mi přinesl učebnice a oblečení na druhý den.

Pak si k němu lehnu a přivinu si ho do náruče. Konečně mu jsem za celí den nablízku.

 

"Teda ty si užíváš" ozve se pobavený hlas Saita o hodinu později.

Zamračím se na něho a kouknu na Sabura, jestli se nevzbudil. Otočím se zpátky.

,,Moc ne spí."zašeptám.

Všimnu si, že kapesník má znovu suchý a opatrně ho vytáhnu. Zvednu se a odejdu do koupelny ho namočit. Když se vrátím Naoe, který právě přišel, se snaží uklidnit Sabura, který se zmítá na lůžku. Beze slova ho odstrčím a lehnu si k němu. Okamžitě se ke mně přitulí a zklidní se. Opatrně mu na tvář dám obklad. Jen spokojeně zamručí a spí dál.

,,Tak to se divím." Uslyším Naoa zašeptat. Nechápavě se pootočím, ale on už vychází ze dveří.

,,Vážně byl na zápase mimo nebo ses mě to snažil namluvit?"zeptá se Saito.

,,Mluvil jsem vážně. Nikdy jsem ho neporazil. Však jsi viděl jak bojoval, když jsem dostal ty dva body. To bojoval doopravdy, protože už věděl, že si nedělám legraci."zasměji se potichu.

,,Už se bojím o titul"zabručí pod nos.

,,Hezky se o něj starej"dodá hlasitěji a odejde.

Já se jdu osprchovat a zalezu zpátky pod peřinu. Přitáhnu si ho k sobě a tak usnu.

 

 Vzbudí mě o půlnoci, když sebou začne házet. Je bez vrchního dílu pyžama a na druhé straně postele. Snažím se ho zachytit, než spadne. To se povede, ale nedaří se mi ho uklidnit. Strhá ze sebe i kalhoty od pyžama a začne mi sundávat oblečení. Je úplně mimo. Ne, že bych si nedal říct, ale teď toho nechci zneužít. Chci, aby to bylo při plném vědomí. Chytnu mu ruce a zkroutím mu je za záda. Vztekle zařve a s neskutečnou silou mě odhodí. Pak se na mě vrhne a pokračuje v sundávání pyžama. Než se stačím vzpamatovat, tak jsem bez něho a Saburo mě líbá po těle.

 Rychle se s ním přetočím a zalehnu ho. Trochu se uklidní a přejíždí mi rukama po zádech a po pozadí. Snaží se mě políbit na ústa.

,,Saburo nech toho!" snažím se ho probrat a znovu se mi podaří chytnout ruce, které mu přimáčknu vedle hlavy.

Znovu sebou začne házet a prudce otevře oči. Jsou od horečky úplně skleněné. Prudce se posadí, čímž mě ze sebe shodí. Skončím na zádech a on se na mě hned položí a začne líbat. Okamžitě se přetočím zpátky na něho a v nestřeženém okamžiku vyskočím z postele. Saburo se skroutí do klubíčka a začne pofňukávat.

V tom okamžiku se rozletí dveře a v nich stojí rozzuřený Naoe.

"Co jsi mu udělal!"zaječí.

Saburo se rozvlíká víc. S povzdechem si k němu lehnu. Skulí se mi do náruče a usne.

Naoe nevěřícně zírá na naši nahotu, než přes nás přehodím deku. S rudým obličejem potichu zavře dveře a podle kroků odejde do svého pokoje, kde práskne dveřmi. Saburo se přikrčí, ale spí dál. Za chvíli také usnu.

 

,,Co jsi to udělal?"zaječím nepříčetně. No je to šok. Mám horečku a druhý den se vzbudím v obětí svého snoubence, no spíš by se dalo říct na něm, a nahý jak prst.

Škubne sebou a začne se probírat. Na poslední chvíli si vzpomenu na brýle a přeběhnu ke stolku, kde leží. Rychle si je nasadím. Právě včas. Otevře oči. Ospale zamžourá a podívá se na mě.

, Bože proč musí být tak roztomilí´pomyslím si, když ho vidím jak se protahuje.

Černé vlasy rozcuchané, nádherné zelené oči ještě zamlžené od spánku, a ta hra svalů. Zatřepu hlavou, abych ho vyhnal z mysli. Bezradně si prohrábnu vlasy.  

,,Dobré ráno, miláčku" zavrní a natáhne se ke mně.

Nechápavě zamrkám a tak si včas nevšimnu ruky, která mě chytne a stáhne zpátky do postele.

,,ááááááááááá ty........." zaječím a než stačím zanadávat tak jeho rty překryjí moje. Jeho ruka mi sjede po boku. Vyvalím oči a snažím se z pod něj dostat.

,,Ale no tak broučku. V noci jsi byl tak vášnivý a teď se chceš bránit?" zašeptá mi do ucha a olízne ho.

,V noci?´projede mi hlavou.

,,Co se stalo v noci?" Vyhrknu zděšeně.

,,Ty jsi to nepamatuješ?"zašeptá mi do ucha a políbí ho. Přitom ruka, která mi ležela na boku, se přesune na moje pozadí a prstem mi sjede do rýhy mezi půlkami a přejede po dírce. Zděšeně vykřiknu, prudce ho ze sebe shodím a vletím do koupelky. Než stačím zamknout tak silou rozrazí dveře a zamkne za sebou. Snažím se dostat ke dveřím, ale chytí mě a pevně sevře v náručí. Přitiskne mě ke stěně a znovu začne líbat. Zatímco mě líbá, sundá mi brýle. Pak se ode mě odtrhne a táhne mě ke sprchovému koutu. Snažím se bránit, ale marně, je silnější. Brýle opatrně položí do umyvadla a spolu se mnou se vmáčkne do sprchy.

 Otočí mě čelem ke kachličkám a pustí vodu. Pak mě začne umývat. Pomalu mi přejíždí rukama plnýma mýdla po těle a po břiše. Tak mě pomalu celého namydlí a opláchne. Na ramenou ucítím polibky. Přitiskne mě k sobě a polibky zasype krk. Rukama mě hladí v oblasti třísel. Jednou rukou mě přejede pomalu po penise. Ucítím jak se mě pomalu zmocňuje vzrušení. Snažím se nevydat ani hlásku, ale když mě podruhé přejede po penise, neudržím se a zasténám.

Prudce mě obrátí k sobě a začne mi plenit ústa. Zatímco mě líbá, vtiskne mezi mé nohy své koleno a jeho ruka mi klouže po zádech k půlkám,až za chvíli ucítím, jak mi do zadní dírky vniká jeho prst. Je namočený v nějakém gelu. Snažím se ho odstrčit,ale on se na mě přilepí ještě víc a ještě intenzivněji mě začne líbat. Mezi tím přidá ještě jeden prst. Jazykem mi zkoumá vnitřek úst. Začnu se prát. Není mi to nic platné. Vytáhne ze mě prsty a v máčkne do rohu. Poté mě nadzvedne, roztáhne nohy a začne do mě opatrně zasouvat svůj penis, zatímco mě opírá o kachličky a nadlehčuje si mě tak. Bolí mě to. Trhnu sebou a tím pohybem se nabodnu na jeho penis celý.Okamžitě se přisaje ústy a pohltí můj výkřik bolesti.

,,Blázínku neměl jsi se hýbat. Zbytečně tě to bolelo" zašeptá mě do úst a začne slíbávat slzy, které mě vyhrkly bolestí do očí. Po chvilce se znovu připije k mým ústům a pohne se. Když vidí, že mě to nebolí, začne přirážet. Nejdřív pomalu, ale postupně zrychluje. Jeho pohyby a tření o můj penis mě dovádějí do extáze. Začnu sténat rozkoší. Něco takového jsem ještě nezažil. Vyvrcholíme současně. On do mě a já mu na břicho. Políbí mě a vyklouzne ze mě. Když poodstoupí, tak zavrávorám, jak se mi podlomí nohy. Okamžitě mě zachytí a pod stále tekoucí vodou nás opláchne. Pak zastaví vodu a vezme mě do náruče. Nebráním se, nejsem ve stavu udělat krok. Odnese mě do ložnice a položí na postel. Odejde do koupelny a za chvíli se vrátí i s mými brýlemi, které položí na stolek vedle postele. Lehne si vedle mě, přisune si mě do náruče a přikryje nás.

,,Spi miláčku, jsi unavený."zašeptá a políbí mě do vlasů. Rád ho poslechnu.

 

Bylo to lepší než čekal. Byl tak nádherně úzký a jak mu skočil na to, že spolu v noci spali! Neudrží se a zasměje se. Sasburo se v jeho náručí zavrtí. Honem se ztiší a přitáhne si ho do náruče, když se ujistí že spí tvrdě tak se opatrně vymámím z jeho náruče.

Obléknu se a sejdu dolů, a tam uvidím Saita, jak se snaží svádět Naoa. Na souboji jsem si všiml, že ho po očku sledoval ale až na konci. Jsem zvědavý, jestli Naoe odolá jeho šarmu.

,,Ahoj. Jedu pro tebe. Budeme mít návštěvu" všimne si mě Saito.

Naoe se otočí a sjede mě pohledem. Pořád nemůže zapomenout na to, jak nás nachytal v noci. Otočí se a  odejde. No odešel by, kdyby ho Saito zezadu nechytil a nepřitáhl si ho do náruče.

,,No tak miláčku, kam chceš jít?"zašeptá mu do ouška.

,,Někam daleko od zvrhlíků a sexuálních maniaků!"vymámí se z jeho náruče a se vztyčenou hlavou odejde.

,,To jsem zvědavý, co bude Saburo dělat, až zjistí, že to vlastně byla svatba."zasměje se.

,,Ani na to nechci pomyslet"chytnu se za hlavu. ,,Kdy přijede?"

,,No příští víkend" odpoví.

 

 

Z postele se vyhrabu až v pondělí ráno.Obleču se a vyrazím do školy.

Můj snoubenec mě čeká před bránou a zatáhne do průchodu, kde mě přitiskne ke zdi a začne mě vášnivě líbat. Než se stačím vzpamatovat a odstrčit ho, tak přestane a s pískáním odejde.

U skříněk narazím na Guie.

,,Tak, jak dopadl souboj?" zeptá se zvědavě.

,,Mno, jak pozoruji, tak jsi prohrál"pozoruje pobaveně můj krk.

Nechápavě se na něho podívám a tak si poklepe kousek pod ucho. Chytnu se za to místo a vletím na záchody.

,,Ten zatracenej parchant...." Vyjede ze mě  vztekle při pohledu do zrcadla.