Oslava narozenin II

 

Jen co dorazíme do bytu, dám dráčka odpočinout, a zapřemýšlím, kam mám dát rostliny. Aion mi podá ošatku.

"Vy jste byli v Drakenu?" zeptá se překvapeně. Dám rostliny do ní, není jich zrovna moc, ale snad mu to na chvíli bude stačit.

"Drakenu? Ve světě draků," odpovím mu poněkud zmateně.

"To myslím. Je dobře, že jsi mu něco donesl, nemám moc času tam lítat, a starat se ještě o jednoho draka bude náročné, když budeš pryč," povzdechne si Aion a pohladí Arvela. Zesmutním, nechtěl jsem mu přidělat starosti.

"Omlouvám se," zamumlám smutně.

"Za co? Elfové mi pomůžou," usměje se a dotáhne mě do obýváku s lanovně prostřenému stolu, jídlo už je nachystané, ani pořádně netuším, co to je, ale po prvním ochutnání rozhodně nelituji. Je to skvělé!

Najíme se a zjistím, že si mě Aion prohlíží.

"Děje se něco?" zeptám se ho a podívám se na sebe. Uvidím špinavou košili, takhle bych na jeho rodiče rozhodně dojem neudělal. Zasténám a běžím se převléct. Zároveň se podívám na kupu špinavého oblečení, máma nebude nadšená.

"To špinavé, patří tam," ukáže mi na jakýsi otvor ve stěně. Popadnu to a zanesu to tam, ujistím se, že je tam všechno a Aion něco zmáčkne.

"Myslím, že vyrazíme, ať máme tu šaškárnu za sebou," povzdechne si Aion. Arvel se mi hned stočí ramenou.

"Můžu si ho vzít sebou?" ukážu na dráčka. Chvíli mám pocit, že chce souhlasit, ale nakonec zavrtí hlavou.

"Bude lepší, když ho necháš doma a Půlnoc taky. Jestli tě můžu o něco požádat, předstírej, že se zvířat bojíš, ano?" podívá se na mě.

"Proč?" nechápavě se na něho podívám.

"U nás jsou lidé, kteří rozumí zvířatům, dokáží pouhým dotekem zkrotit rozběsněnou šelmu, a většinou se stává, že je často následují. Ty k těm lidem patříš. Kdyby to zjistili, uvěznili by tě a vymyli mozek. Už bys nikoho z nás neviděl, nemohl by ses volně pohybovat. Všichni tomu říkají náboženství, já tomu říkám sekta. Radši bych tě zabil, kdyby ses k nim měl přidat," podívá se na mě Aion vážně. To poslední mu skutečně věřím, už dávno si myslím, že mu spíš překážím, jak pomáhám nebo vyhovuji.

"Co jsou ti lidé zač?" zeptám se Aiona.

"Říká se jim Duše světla, ale to označení si vůbec nezaslouží," odpoví Aion.

"Proč jsi na ně zatrpklý?" zeptám se ho. Aion ztuhne a chvíli si myslím, že neodpoví.

"Zabili mi nejmladší ho bratra. Dostal u nich zápal plic, začali ho léčit bylinkami, které nepomáhaly. Kdyby k němu pustili doktora, jak jsme je žádali, přežil by," odpoví mi.

"Omlouvám se," zašeptám a skloním pohled.

"Pojďme nebo máma vyšle pátrací skupinu," zvedne se. Mlčky jdu za ním, ale ještě před tím zavolám Quna, elfa, který mi ukázal venek a svěřím mu Arvela. Sice se to Arvelovi nelíbí, ale chápe mě. Elf je v sedmém nebi a Arvela odnáší jako poklad.

Mlčky jdu za Aionem, který u kontroly v sále vytasí dokumenty, co nese do Atlantisu.

"No vidíš, že to jde," zavrní strážce a potvrdí je.

"Zatracení byrokrati, nenávidím papírování," zavrčí Aion.

"Proto to za tebe pokaždé odskáče Rise. Divím se, že mu to nevadí," podívá se na Aiona strážce.

"Ryde, já papírování zbožňuji, původně jsem chtěl vyřizovat papíry. O papírování jsme se porvali, jako starší to měl na starosti on," zazubí se Rise.

"Tak to potom jo. Aione, dej na Lena pozor, jestli se mu něco stane, osobně se postarám a o tvoji novou mrtvolu, kterou z tebe udělám," zabodne do Aiona pohled Ryd.

"I ty Brute? A nechceš se postavit do fronty? Už je tam každý koho znám i neznám v čele s Lenovým bratrem.  A ten se masakruje o první místo s mým bratrem," zavrčí  Aion.

"Hned se zapíšu, díky za upozornění," uculí se Ryd. Z Aionova sarkasmu si nic nedělá.

"Lene jdeme, nebo se ještě nakazím idiomem," zavrčí Aion a vyrazí.

"Nákaza hrozí spíš od tebe, ne?" zařve za ním Ryd. Odpovědí je mu jen vzteklý pohled.

"Jen závidí," usměji se na Aiona a vezmu ho za loket, cítím, jak je jeho tělo napnuto vztekem, nakonec se otočí a prudce vyrazí do chodeb. Jestli ho takhle provokuje každý, ani se nedivím, že mě nenávidí!

"Nedělej si s tím hlavu," ozve se přede mnou. Zvednu oči a uvidím Aiona jak se usmívá, jeho tvář je úplně proměněná. Usměji se na něho a vezmu ho za nabízenou ruku. Otočím se na bratra a uvidím ho, jak se líbá s Risem. Jemu to skutečně muselo vyjít.

"Jestli se vy dva hodláte sníst, tak napřed napište potvrzení, že to bylo dobrovolné," zavrčí Aion dost hlasitě, aby ho slyšeli. Odtrhnou se od sebe a doběhnou nás. Podívám se na Aiona, jeho tvář zdobí jemný úsměv. Těžko říct jestli je to kvůli příteli nebo kvůli tomu, že jde domů.

"No konečně, čekal jsem na vás snad věčnost," podívá se na nás Tiras s úsměvem. Musí tu čekat hodně dlouho.

"To si myslíš, že netrefím domů?" zamračí se Aion.

"Posledních třináct let o tom pochybuji, vlastně čtrnáct, bratříčku," usadí ho Tiras. Aion něco zavrčí.

"Ty máš vždycky moc práce. Když se máš u nás ukázat, radši si vezmeš směny navíc, jako by nestačil Aven," zavrčí Tiras. Aion sebou nelidsky škubne a skloní hlavu.

"Nebudeme se tu hádat, máma už na tebe čeká. Jako každý rok," pousměje se Tiras a postaví se. Doteď byl opřený o stěnu.

"To do něj musíte rýt zrovna teď?" zavrčím na Tirase.

"Omlouvám se, teď skutečně není vhodná doba. Jsem rád, že jsi zase zpátky, aspoň na chvíli," obejme Aoina Tiras.

"Díky," usměje se Aion a opětuje obětí. Povzdechnu se a postrčím Aiona k východu, mám pocit, že trochu couvá. Zamračím se na něj a drcnu do něj. Podívá se ke mně a s nádechem vejde do svého světa, následuji ho. Tiras se na Aiona podívá a znenadání se usměje.

"Áááááá," zaječím, když se leknu, jak kolem mě něco proletí. Ono by to ani nebylo hrozné, kdyby se mi to nezapletlo do vlasů. Nejspíš netopýr, ale v zájmu Aionovi žádosti...

"Počkej," opatrně mi něco vymotá z vlasů. Zahlédnu drobného netopýra. Moc rád bych si ho prohlédl, ale už zahlédnu kněží, kteří k nám míří. Dívají se na mě.

"Co chcete?" zeptá Aion ledově kněžích.

"Chceme mluvit s ním," ukáže na mě.

"On s vámi mluvit nebude," promluví ledově Aion.

"On snad nerozumí? Je pro nás dost vzácný, že může procházet chodbami. Může tak hledat další naše zástupce," promluví jeden z nich, má roucho olemované zlatem.

"Může procházet jen z toho důvodu, že se mnou spí, jinak ne," usměje se krutě Aion. Zalapám po dechu. Tak teď mě ještě označil za kurvu, no to je vrchol, aspoň vím, co si o mně myslí. Kněží ztuhne a podívá se na mě, snažím se tvářit co nejklidněji.

"V tom případě je to jiná," ztratí o mě zájem kněží.

"Tvého bratra je mi líto Aione. Nebyla to naše vina," podívá se na něj kněží.

"Ne, až na to, že by mu doktor pomohl, ale to byste ho museli pustit dovnitř! Jste jen vrazi nic víc!" rozčílí se Aion.

"Já jsem tvého bratra miloval," ohradí se kněží.

"Zřejmě ne dost, abys u něj udělal výjimku," odsekne Aion. Kněz skloní hlavu, jasné prokázaní viny.

"On je tvůj manžel, že. Znám tě Aione, ty by sis nikoho nevydržoval z tak směšných důvodů. Měl by ses k němu chovat jinak, nebo ho jednou nevratně ztratíš. Tak jako já," otočí se kněz a odejde. Podívám se na Aiona. Vypadá dost zaskočeně.

"Bratříčku," zavrčí Tiras. Aion se k němu otočí a v zápětí odletí ke stěně s krvavým nosem jakou mu Tiras střelí.

"Jak jsi starý, tak jsi blbý, měl by ses mu omluvit, tohle si nezaslouží," zavrčí Tiras.

"To je dobré, aspoň vím, co si o mě myslí," pokrčím rameny a vydám se k moři, potřebuji se uklidnit.

"Můžu se přidat?" zavrčí Ryuu. Otočím se a vidím, že se snaží vytrhnout Risemu, který se vzteky taky jen tak tak drží. Na Aiona se ani nepodívám.

"Lene, tak jsem to sakra nemyslel, jen jsem je chtěl odradit, přísahám," podívá se na mě naléhavě. Když to myslí vážně, tak proč přísahá? Kývnu a pokusím se o úsměv, než skloním hlavu, ocitnu se v Aionově náručí, překvapí mě to a konečně si přiznám skutečnost.

Já se do toho dementa zamiloval.

"Omlouvám se," zašeptá mi do vlasů. Jen kývnu a políbím ho na bradu, dál fakt nedosáhnu, Možná když stoupnu na špičky, ale to se mi nechce. A to jsem si myslel, že jsem vysoký. Aion se s úsměvem skloní a políbí mě. Pak mi ukáže toho netopýra. Je krásný, celý stříbrný až na černá křídla.

"Jedno si poranil," všimnu si.

"Jestli dovolíš, převezmu ho," ozve se klidný hlas a někdo mi vezme netopýra z rukou. Tiše si povzdechnu. Aion mě vezme za ruku a dojde k moři, kde se opláchne u fontánky se sladkou vodou.

"Tak pojď, čeká nás ještě jeden karambol," povzdechne si a vede mě k nim. Ostatní nás čekají u chalupy a Aion si povzdechne.

"Jednu ti dovolím, jak dorazím do chodeb, ano?" podívá se na Ryuu.

"To si piš," zavrčí Ryuu a vytrhne se Risemu. Naštěstí se o nic nepokusí. Tiras vejde do domu a Aiona vtáhne dovnitř, ten vtáhne dovnitř mě. Musím se zasmát, když jeho máma spráskne ruce.

"To je dost, že se ukážeš aspoň na své narozeniny, to tě sem dotáhnul Leny, že? Je to moje zlatíčko," usměje se jeho máma.

"Jo prsty v tom má. Donutil mě vykváknout před ostatními, že mám dnes narozeniny, tak jsem radši utekl, protože tam je to děsný, tu aspoň je klid," zavrčí Aion.

"Však říkám, je to zlatíčko. Sedněte si, hned vám nachystám oběd," pousměje se máma.

"Mami, jedli jsme doma," povzdechne si Aion.

"Tak se najíte ještě tady, jsi jak vyžle a o Lenym to platí to samé," zahromuje a odběhne. Musím se pousmát, zasloužila by si vnoučata.

"A to jsem si myslel, že tu bude klid," povzdechne si a sedne si ke stolu. Určitě má hlad, jinak by tak dobrovolně nesedl. Připojím se k němu a v dalším momentě přijde máma s dvěma talíři a odběhne pro další dva.

"Dobrou chuť," popřeje nám. Trochu zaraženě se podíván na korýše, kus masa, škeble spolu s něčím podobným našemu zelí s chlupatým knedlíkem. Zkusím to a zápětí se na to vrhnu, je to vynikajíc. Koutkem oka postřehnu, že Aion ani nezkoušel, na obličeji se mu objevil blažený výraz a po tom co to snědl, se vrhnul do kuchyně. Odkud se rázně ozvala jeho máma. Stejně neposlechl, když už utekl odtama s knedlíkem a masem v ruce. Z toho usoudím, že je to jeho oblíbené jídlo, jindy se tak nepřecpává. Netušil jsem, že má takové slabé místo. V zápětí se spokojeně vyvalí do židle a mlaskne.

"Kdybych věděl, že vaříš tohle, tak jsem tu už ráno," pousměje se.

"Kdybys to věděl, tak nic neuvařím," odvětí jeho máma a znovu odběhne, vrátí se s trojpatrovým dortem, ale neskutečně nádherným.

"Mami, neměla sis s tím dělat hlavu," pousměje se Aoin.

"Když jsem ti neudělala na svatbu, tak máš velký aspoň teď," nedá se máma.

"Nemohli jsme čekat, Len byl odsouzen jako nelegální procházeč," povzdechne si Aion.

"A chytal jsi ho ty, ne?" pousměje se máma.

"Jo, ti co procházeče chytnou, mají přednostní právo. Jeho otec mi zachránil život," promluví tiše Aion. Má smůlu, že mám dobrý sluch, jen netuším, jak mu můj táta zachránil život, když tu nebyl. Je fakt, že o chodbách věděl, ale jak mu mohl zachránit život?!

 Nakonec to nechám být a bavím se. Dokonce se dozvím něco z Aionova dětství. Byl to pěkný divoch, jen co je pravda. Bavíme se spolu až do noci, kdy se vydáme domů. Já si nesu ještě pěkný kus dortu,  byl skvělý. Ryuu u chodeb dá Aionovi pěknou do zubů,. Téměř okamžitě Aionovi vyskočí rudá skvrna, která se pěkně začíná vybarvovat. Aion ani nemrkne a jdeme dovnitř. V síni na mě vyskočí Arvel a přitulí se ke mně, je to zlatíčko a fakt mi chyběl. Poděkuji Qunovi, který se smutně s dráčkem rozloučí a odběhne.

"Aione, co se ti stalo?" zeptá se někdo.

"Spadl jsem na čísi pěst," odvětí Aion a strčí mě do výtahu, který se vzápětí odkodrcá vzhůru.

"Sedni si," ukážu Aionovi na křeslo, ani se neptá proč a poslechne mě, donesu lékárničku a dám se do ošetřování rány.

"Ten tvůj bratr má větší ránu než můj," zaskučí Aoin.

"To je možné, trénoval si to na mě a na dřevě," odtuším a donesu mu led.

"Proč na tobě?" zeptá se Aion.

"Rádi jsme se rvali, a rádi se rveme i teď, když do toho nezasáhne táta, tak vždycky vypadáme jak malovaná vejce," uchichtnu se. Aion jen převrátí oči v sloup a nekomentuje to.

"Fajn, aspoň vím, že tě nesmím nasrat až bys tloukl," povzdechne si a s vděčností přijme ledovou drť.

"Hm. Zatím jsem se udržel, ale občas to bylo na hraně," zabručím. Neřeknu mu, že od něj zraňuje všechno daleko víc než od ostatních, měl by to vědět sám.

"Půjdeme si lehnout?" zeptá se Aion.

"Ještě pro tebe něco mám," usměji se a vstanu. Aion zvědavě pozvedne obočí a sleduje mě, když jdu pro sošku, kterou jsem vyhádal na elfech.

"Neměl jsi mi nic kupovat, nezasloužím si to," vydechne Aion.

"Já jsem taky neřekl, že si to zasloužíš, jen to, že je to dárek," sejmu ho s úsměvem.

"Já asi zkusím vážně tu píšťalku," zahučí Aion, začnu se smát. Usměje se na mě a rozbalí dárek, v zápětí mu ztuhne úsměv na rtech a nepříčetně vytřeští oči.

"Jak jsi to od nich získal?" vydechne nevěřícně.

"Nelíbí se ti?" zarazím se.

"Právěže líbí. Snažil jsem se to od nich dostat celou věčnost. Neskutečně se mi to líbí," vydechne Aion nevěřícně.

"No, celou tu dobu, co jsem tam byl, jsem jim kreslil obraz," pokrčím rameny. Překvapeně se na mě podívá a pohladí samotářského vlka po hřbetě.

"Mockrát děkuji, je to to nejkrásnější, co jsem kdy dostal," usměje se a podívá se na mě s dojetím. Potěší mě to, fakt mě to potěší. Aion položí sošku na stůl a přitáhne si mě k sobě.

Nechám se a políbím ho, hned mi to oplatí a za chvíli zapomeneme na svět kolem. Jako na potvoru začne zvonit zvonek, že máme návštěvu. Aion vztekle zavrčí a zmáčkne nějaké tlačítko, ale dveře neotevře, pak mě vezme do náruče a zanese do ložnice, kde pokračujeme ve slavení ve dvou a rozhodně příjemnějším způsobem než s někým dálším.