Za Oiem

 

V pondělí jsem konečně v pořádku a můžu do školy, bože nikdy bych netušil, že se tam tak budu těšit. Naštěstí mě nikdo neotravoval a já v pohodě došel domů.

"Ty jsi nešel do bludiště?" zeptá se mě Ryuu.

"Ne, když si představím, že bych měl vidět JEHO tak mě chuť přejde. To není ono, když se nemusíš skrývat," zahučím a dám si na talíř jídlo.

"Mohli bychom jít za Oiem," nadhodí Ryuu. Zamyslím se. Jo Ryuu má pravdu musí mít strach.

"Občas ti to trošku myslí," usoudím a pustím se do oběda.

"Jak občas?" ohradí se Ryuu.

"No co jsem slyšel, sis nechal docela ochotně nasadit chomout i s tím druhým," ušklíbnu se a s pobavením pozoruji, jak nabírá rudou barvu.

"Od koho jsi to slyšel?" zaprská Ryuu. Takže je to pravda?! Já jsem jen hádal!

"Tajemství. Takže?" zajiskří mi oči.

"Všechno je lepší než červy," zahučí Ryuu.

"To je pravda, s tím bych souhlasil, ale to druhé?" podívám se na něj. Já jsem omluvu měl, byl jsem natolik mimo z těch červů a jak toho kluka požírají, že jsem svolil ke všemu i k svému znásilnění, tedy já to tak beru.

"No když... ehm..." začne Ryuu dělat okolky.

"Ty ses do něho zamiloval?!" vyjedu na bratra. Bože dej, ať se mýlím, jednou v životě... Ryuu přikývne a já třísknu hlavou do stolu, Ryuu totiž pohotově odsunul talíř s rajskou omáčkou. Zastenám bolestí.

"Fajn takže už zbývá, aby's mi řekl, že se krávě narodilo tele, které má dva předky a žádný zadek a já ti to zbaštím," povzdechnu si zničeně.

"Ono něco takového existuje?" podiví se Ryuu překvapeně. Jen obrátím oči v sloup a vysvětlím mu, že je to slovní hříčka. Dojím báječnou rajskou a zaběhnu se převléct do světlých džínů trika a přes ruku si přehodím džínovou bundu, v bludišti je chladno. Ryuu se obleče obdobně až na to, že volil tmavé barvy.

"Budeš jak čuně," podívá se na mě.

"Náhodou, slyšel jsem, že prasata jsou čistotná, ovšem nemohl jsem tušit, že na mě v lese nějaké zaútočí ne?" podívám se na Ryua jako andělíček. Ten vyprskne smíchy, ovšem smích jde i z obýváku a rozesmátý táta nás jde vyprovodit.

"Dejte na sebe pozor kluci," pousměje se táta a každému dá tyčinku. Vždycky nás rozmazloval.

"Jasně tati, před setměním jsme doma," usměje se Ryuu a vypadneme.

"Táta o tom ví?" otočím se po domově.

"Ty jsi zažil, aby někdy něco nevěděl?" zeptá se logicky Ryuu. Popravdě? Ještě nikdy jsem to nezažil. Rozbalím tyčinku a zakousnu se do ní. Mňam moje oblíbená hned ji sním a vyhodím prázdný obal, stejně jako Ryuu. Pak se rozhlídneme a zmizíme v houštině, už nás ani nepřekvapí, že nás čekají ob kočky u vchodu. Ryuu vytáhne provaz a mapu.

"Ten provaz tu nech, cestu znám už zpaměti. Jen se chci vyhnout jim,"poznamenám.

Ryuu kývne a poslechne, oblečeme si bundy a vnoříme se do tmy chodeb. Jsme v dobré půlce, když nám zatarasí cestu, kdo jiný než ti dva. Povzdechnu si.

"Ahoj, Lene, na vycházce?" zeptá se mě Aion.

"Ne na budoucí návštěvě," odseknu.

"Aha, a odkud jdete?" zeptá se mě Aion.

"Od tama," hodím prstem za sebe sebevědomě.

"Zajímavé a kam jdete?" zeptá se.

"Nejspíš tam," ukážu za jeho záda. To už Ryuu ani druhý strážce nevydrží a sesypou se smíchy. Aionovi zacuká obočí a počká, až se ti dva vysmějí.

"To jsem se toho tedy dozvěděl," pokárá mě Aion.

"Na víc ses taky neptal," usadím ho. Aion si povzdechne.

"Dočkám se někdy, že mi odpovíš na přímou otázku, přímou odpovědí?" zeptá se mě tiše Aoin.

"Možná až se sesype galaxie," utrousím.

"Ty jsi drzý," povzdechne si.

"To mě naučili okolnosti," utrousím. Aion se usměv a rozcuchá mi vlasy, zamračím se na něho, poničil mi pracný rozbuch!

"Ryuu, kam jdete?" zeptá se ten druhý nezdvořák bratra.

"Za Oiem," vysvětlí Ryuu. Zamračím se na toho zrádce.

"Lene, ty víš, kde je, že se tam tak ženeš?" zeptá se mě Aion. Ztuhnu, zatraceně, jasně, že ne.

"Ne nevím," povzdechnu si.

"Pojďte s námi, ukážeme vám, kam jsme je zavezli," pousměje se Aion. Lehce se zamračím.

"Ukážeme vám zkratku, tudy byste se ocitli úplně jinde a pár set kilometrů od místa, kde byli před tím. A ještě vám dáme čmuchaly, aby vás ochránili před těmi bestiemi," vysvětlí mi druhý strážce.

"Když víte, jak s nimi zatočit, proč něco neuděláte?" zeptám se ho.

"Protože, za prvé si za to můžou sami a za druhé, nemůžeme zasahovat do světů, přivodilo by to kolaps. Navíc tamní příroda si už poradila i bez našeho přičinění," vysvětlí mi Aion. Ten druhý důvod chápu a už se s nimi nehádám. Skloním se a vezmu půlnoc do náruče.

"Už zase máš tu zablešenou kouli chlupů?" zamračí se Aion. Půlnoc na za tu urážku zaprská.

"Nenadávej si, je roztomilý," zamračím se.

"Roztomilá, je to kočka," zabručí Aion a vezme si ji k sobě, k mému údivu Půlnoc ani neprotestuje.

"Tak pojďte," povzdechne si a vyrazí jinou chodbou, rozhodnu se mu věřit a jdu za ním, po mě jde Ryuu a průvod uzavírá ten druhý strážce. Netrvá dlouho a vyjdeme na podobném svahu, jako já poprvé, jenže v dálce svítí obvodové zdi, které se táhnou daleko.

"Jo, tak jsem to poprvé viděl," usměje se Ryuu. Aion se otočí a hlasitě hvízdne, za chvíli k nám přiběhnou zvířata, která vypadají jako kříženci vlků a šavlozubých tygrů z pravěku.

"Počkáme vás v síni," poznamená Aion klidně. Kývnu a odvrátím se od Ryuua, který dostane polibek. Aion se k ničemu takovému nemá.

"Tak pojď," drcne do mě Ryuu.

"Kdo to je?" zeptám se směrem ke strážci, kterého neznám.

"On se ti nepředstavil? Jmenuje se Rise," pousměje se Ryuu. Kývnu, že chápu a vyrazíme k městu. Rychle najdeme bránu, a když řekneme, za kým jdeme, pustí nás. Ještě nám poradí, kde ho najdeme. Čmuchalové se od nás oddělili už hodný kus před městem.

Po pár poptání se konečně dostaneme do místa, kde tohle město pěstuje své vlastí potraviny. Oie uvidíme hned u kraje, jak pleje něco podobného naší mrkvi.

"To je pěkné, to nás ani nepřivítáš?" spustím na něj. Oi se překvapeně narovná a v dalším okamžiku jsem v jeho železném sevření.

"Lene, ty žiješ!" raduje se opravdově.

"Jo, ale dlouho nebudu, když mě rozmačkáš," zachrčím a Oi mě rychle pustí. Pak se Oi obrátí k Ryuu a chvíli si ho prohlíží, než se mu rozjasní tvář.

"Ry, ty jsi vyrost, ani jsem netušil, že z takové zátky něco bude," obejme Ryua. Mě popadne chechtavá nemoc. Konečně si z něho můžu utahovat!

"No tak díky, Oii, ale ty ses taky pěkně vytáhnul. Jak ses měl a máš?" usměje se na něj Ryuu.

"Teď už dobře, ale pojďte ke mně, nebudeme se tu bavit na cestě," usměje se Oi a vede nás k nízké chaloupce na konci města a uvede nás dovnitř. Musím své mínění poupravit, ten domek je pěkně veliký. Oi nás posadí ke stolu a donese nám sklenice ze zeleného kamene a něco k jídlu.

"Co dělá Ai a ostatní?" zeptám se.

"Pobrali si je lidé, které mají děti a vychovávají je společně, já už jsem dospělý, tak mám svoji chaloupku," vysvětlí Oi. Usměji se. Pak mě oba baví historkami, které prováděl brácha, když tu byl na návštěvě. Řeknu vám, že mě tekli slzy smíchem. Po pár hodinách se zvedneme a musíme se rozloučit. Oi nás vyprovodí až k bráně.

"Rozhodně ještě musíte přijít," loučí se s námi.

"Jasně Oi, že přijdeme. Musím se přece podívat na tvého partnera," poškádlí ho Ryuu.

"Budu mít ženu," rozdurdí se Oi.

"Jasně, že jo, někdy v příštím století ne?" zasměje se Ryuu a uhne jeho ráně.

"Jděte, za půl hodiny bude noc," popožene nás. Naposledy se rozloučíme a rozběhneme se zpátky, díky svým orientačním smyslům najdu cestu zpět bez problému, když jsme z dohledu, připojí se k nám i čmuchalové, kteří se občas olíznou. Na úpatí kopce nás dožene noc. Nestihneme zklidnit dech, ale kupodivu na nás nic nezaútočí.

"Podívej se," otočí se Ryuu zpátky. Otočím se a vidím, jak nějaké zvíře táhne jednu z těch bestií, co skoro vyvraždili tuhle planetu. Podíváme se na sebe a pousmějeme se. Pak jdeme dovnitř.

Jdeme rovnou do sálu. Jen co se tam objevíme, vrhne se ke mně Aion,

"Vzal jsi něco z tamtoho světa?" zeptá se mě.

"Ne, ale zdálo se mi, že jsem o něco zavadil, dost jsme spěchali," odpovím zaraženě. Aion kývne a začne mě prohledávat. Jsem dost ponížený do doby, než vytáhne tři kuličky velké asi jako pěst.

"Co to je?" zeptám se zaraženě.

"Mláďata Arichů, nejspíš ti spadla do kapsy, když jsi o to něco zavadil, vrátíme je, ty zatím běž do kabinky, kde se svlékni jo?" podívá se na mě. Nechápavě se rozhlédnu.

"Pojď se mnou," pokyne mi jeden strážce, poslechnu ho, a jak řekl Aion, svléknu se a posadím se tam na židličku. Chvíli se cítím jako ozářený. Podívám se do místa, kde jsem odložil věci, ale ty tam nejsou tak zůstanu sedět, dokud nepřijde Aion a nepodá mi věci. Rychle se obléknu.

"Byl jsi o něco těžší, než když jsi podcházel, jinak tvůj bratr měl také dvě, asi se snažili zachránit rod, začínáme mít jinou definici, jak se tam dostali. Teď je všechno pořádku, pojď," pobídne mě Aion. Vyjdu za ním.

"A ty koťata?" leknu se.

"Ty jsou v pořádku, jsou to průvodci mezi světy a většinou dělají společnost nám," vysvětlí mi. Docela si oddechnu a připojím se k bratrovi, který si v klidu popíjí čaj u stolku. Aion mi podá šálek a sedne si k nám. Napiji se čaje, který mě záhadně uklidní.

"Už jsi klidnější?" zeptá se mě Aion. Kývnu.

"Jsem rád, že je v pořádku, ale nechápu, že nás stráže pustili bez problému do města," poznamenám.

"Řekli jsme jim předem, že se objevíte, přesnější informace dostali, než jste tam dorazili," vysvětlí Aion. Srozumitelně kývnu a už mlčím. Moc se mi nelíbí, že hlídají každý náš krok.

"Kde sis udělal tu bouli?" zeptá se najednou Aion s pohledem upřeným na moje čelo. Nechápavě se na něho podívám a začnu si prohmatávat čelo, skutečně tam je.

"Co? Kde? Jak?" zamumlám si pro sebe, zatímco strážci na mě nechápavě vyvalí oči Ryuu se začne řehtat jak střelený. Podívám se na něho a naráz si spojím oběd s boulí.

"To je tvoje vina," zavrčím na něho.

"Ne za to může stůl," opraví mě Ryuu pobaveně.

"Jak stůl?" zamračí se Aion a podívá se nechápavě na tu neškodnou věc mezi námi.

"No on ho praštil, já ne," hájí se Ryuu.

"Ale ty jsi k tomu dal podmět, takže je to tvoje vina," zafňukám. Ryuu obrátí oči v sloup a zašmátrá v kapse, dokud vyloví větší minci.

"Pojď sem, nemehlo," povzdechneš a stoupne si přede mě.

"Co chceš dělat?" zamračím se. Ryuu se jen usměje, přiloží minci na bouli a zatlačí, bolestí mi vyhrknou do očí slzy.

"A boule je pryč, to bylo křiku," utrousí suše a posadí se do křesla.

"Nevytlačil jsi mi mozek?" zavrčím podezíravě.

"Ty nějakým takým orgánem disponuješ?" podiví se Ryuu. Hodím po něm sušenku.

"Díky, chtěl jsem ji ochutnat," poděkuje Ryuu. Obrátím oči v sloup a ignoruji ho. Pak se podívám na Aiona, který se i s Risem chichotá.

"Víš, že jsi mi sebral dvě knihy, které jsem, nečel?" zamračím se.

"Tak si pro ně pojď, už je mám přečtené. Jsou vážně skvělé, jak k tobě přijdu, tak si půjčím další," pousměje se a zvedne se.

"Děkuji," usměje se Ryuu. Aion kývne a zamíří ke schodům. Vyskočím a běžím výtahu, jestli si myslí, že budu vybíhávat dvacet pater schodů, tak se mýlí. Sice chvíli trvá, než sjede dolů, ale i tak jsem nahoře rychleji, potkám ho v nějakém sedmnáctém patře, kde mu zamávám. Chtě nechtě musím obdivovat jeho kondičku. Zrovna se rozhlížím po panelu, když kolem mě projde.

"Myslel jsem, že půjdeš se mnou," zabručí přes rameno.

"Jo došel bych asi tak za půl hodiny s jazykem na vestě, kondičku mám sice dobrou ale tak skvělou jako ty ne," zavrčím. Aion se pousměje a dotkne se panelu, který otevře dveře.

"Jak víš který to je?" zabrblám a vejdu dovnitř, kde mi do náruče skočí Půlnoc.

"Za chvíli je rozeznáš. Jak jí říkáš?" zeptá se Aion a ukáže na kočku v mé náruči.

"Půlnoc," odpovím.

"Pěkné jméno," pokývne hlavou. Kývnu a zvědavě přejdu k oknu, abych vyhlédl ven, jsem zvědavý, jak to tady vypadá. Očekávám, že budu hledět do skály, tak překvapením strnu, když místo skály uvidím galaktické spektrum s planetami, souhvězdími a tak.

"Klidně můžeš i na terasu," uslyším Aiona a pro mě neviditelná ruka, otevře tabuli, o které jsem si myslel, že je sklo.

Přejdu až k zábradlí a lehce se předkloním, pak o krok ustoupím.

"Ne abys spadnul," varuje mě lehce Aion. Opatrně pustím kočku na zem a znovu se zadívám do hvězdokupy.

"Kde to jsme?" zeptám se Aiona.

"Strážní věž stojí uprostřed nicoty. Vlastně to nevíme až tak přesně, ale to co nás obklopuje je nicota, místo, kde je naprosto všechno a přece nic," pousměje se Aion. Kývnu, to naprosto chápu.

‚Co by se asi stalo, kdybych tam spadnul?‘ pomyslím si.

"Stal by ses jednou z nových planet nebo hvězd, ale jako člověk bys přestal existovat," poznamená Aion. Trhnu s sebou, netušil jsem, že jsem svou myšlenku řekl nahlas. Otočím se na něj a zarazím se, dívá se nevidoucně do spektra, jako by něco hledal, natáhnu k němu ruku, když se vzpamatuje.

"Jdeme, už jsi viděl dost, musíš se vrátit," ozve se najednou příkře, trhnutím stáhnu ruku a vezmu do náruče půlnoc, v pokoji mi Aion do ruky strčí dvě knihy.

"Tu třetí ještě nemám dočtenou," oznámí mi suše. Kývnu, vezmu knihy a vyrazím z bytu na chodbu, kde se málem srazím s Ryuu.

"Stalo se něco lene?" zeptá se mě. Zavrtím se sklopenou hlavou a přivolám výtah. Proč se najednou ke mně začal chovat tak hnusně? Za sebou zaslechnu Aionovi kroky, vzhledem k tomu, že výtah ještě nedojel, prudce se otočím ke schodům a pustím se po nich, div se na nich nepřerazím, dokonce ignoruji i Ryuovo volání, chci být co nejdřív pryč. Cestou málem srazím pár strážců, díky tomu neběžím hloub po schodech a vyběhnu v síni, kterou proběhnu a pár chodbami se dostanu ven. Tam si sednu před vchod na trávu a hraji si s Půlnocí.

"Lene," zaslechnu Ryua po chvíli. Vezmu kočku knihy a vyrazím domů, bez toho abych se ohlédl a rozloučil se se strážci. Vážně Aionovo chování nechápu.