Atlantis

 

Ucítím, že mě něco budí a zabořím se hlouběji do tepla, přitom něco zavrčím.

"Lene, musím do práce, tak mě pusť," zaslechnu skrz mlhu Aiona. Zamumlám a konečně otevřu oči, hned si všimnu dvou do očí bijících skutečností. Nejsem ve sprše, kde jsem usnul a za druhé, držím se Aoina, jako klíště, to on tak krásně hřeje. Zamrkám a pustím ho.

"Děkuji a dobré ráno," políbí mě a vstane. S ním odejde i teplo. Povzdechnu si a zahrabu se do deky.

"Kolik je?" zaskučím.

"Ve tvém světě je asi pět ráno, ještě spi," usměje se Aion. Obrátím oči v sloup proč mě tak brzo budil? Já v sobotu vstávám ve dvanáct, protože mi vyhrožuje máma, že mi sní oběd.

"Co budeš celý den dělat?" zeptá se mě Aion.

"Nevím, asi se domluvím s bratrem a vyrazím do nějakého světa. Proč je tolik strážců? Naposled jsem jich napočítal snad dvě tisícovky," zívnu.

"To přeháníš je nás osmnáct set. Chodby jsou rozsáhlejší, než si myslíš, to co znáte je pouhý zlomek desetinky chodeb," pousměje se. Vyvalím na něho oči.

"No co koukáš?"zasměje se. Jen zavrtím hlavou.

"Vrať se brzy," zabručím, když otevře dveře. Divně se na mě podívá a odejde. Hned, jak vypadne, se o mě otře Půlnoc a přitulí se ke mně. Pohladím ji a za chvíli zase spím, dokud mě neprobere nějaký dement, co si říká můj bratr.

"Co chceš?" zeptám se ho otráveně.

"No chtěl jsem tě vzít s sebou, nevíš, kde mají jídelnu nebo tak něco?" zatváří se zoufale.

"Jo jasně," odhodím peřinu a protáhnu se. Bráchovi vystřelí obočí vzhůru a sjede mě pohledem, v očích má jasnou otázku.

"Pokud mě neznásilnil, když jsem spal tak ne," zabručím a vstanu. Obléknu se.

"Co by sis dal?" zeptám se bráchy.

"Míchaná vajíčka se sýrem a rajčetem," pousměje se.

"Taky bych si dal. A něco kočkám," pokývnu a dojdu do kuchyně, abych objednal, avšak už to tam je. S úsměvem poděkuji a dám žrádlo kočkám, s vajíčky odejdu za bráchou.

"Jak jsi to udělal?" zeptá se překvapeně a pustí se do nich. Na tváři se mu objeví výraz naprosté blaženosti. Vysvětlím mu princip, na jakém to pracuje. Ryuu kývne a dojíme.  Poskládám špinavé nádobí a odnesu to do kuchyně, pak skočím ustlat a trochu si urovnám svršky, poté vyjdeme s kočkami ven. Rozhodneme se jít napřed za Aionem a Risem.  Najdeme je u našeho vstupu. Nezdvořile se protlačíme dopředu.

"Děje se něco?" zeptám se šeptem. Aion se na mě podívá a kývne. Přiblížím se k němu a ke kameni, který blokuje vchod, když uslyším tlumené dohady. Uleví se mi, že jsem je nealarmoval zbytečně. Podívám se na Aiona, který se na mě usměje.

"Právě pustili jakési roboty, aby to prozkoumali," zaslechnu ze shora. Zvednu hlavu a uvidím půlku těla nějakého strážce. Stačí nám to, s bratrem se stáhneme zpátky a za námi přijde Rise.

"Kam máte plánované jít?" zeptá se nás. Tázavě se podívám na Ryua.

"Do Atlantisu," pousměje se. Rise se pousměje a vytáhne mapu. Ukáže mi, kudy se tam dostaneme. Kývnu, to bude hračka. I kdyby ne, máme kočky.

"Večer přijďte," usměje se  Rise a políbí Ryua. Otočím se k Aionovi a uvidím odmítavý pohled. Zase se z něj stal Aion studený čumák. Povzdechnu si a popoženu bratra, jsem na Atlantis zvědavý.

"Co Aion?" zeptá se mě Ryuu.

"Nestojí o to," zahučím a vyrazím vpřed. Díky mapě a značkám najdu Atlantis poměrně snadno.

"Já už se tak těším," povyskočí Ryuu.

"Je to vidět, mimino," zabručím. Podívá se na mě s mírně pobaveným výrazem. Asi si myslí, že nevím, o co přicházím. Pak vyjdeme do světla a je na mě abych vytřeštil oči.

Pod námi se rozprostírá město, ale jaké! Všechny stavby jsou z bílého kamene, které svítí do dálky se stříbrnými střechami. Z téhle dálky je pouze vidět, jak je detailně propracované. V okolí města uvidím rozsáhlá pole se stejným podílem pastvin, kde se pasou našim koním podobná zvířata, jsou však jen nepatrně vyšší a štíhlé silné nohy dávají tušit vytrvalosti a rychlosti. Uvidím i dobytek. Tohle místo je tolik podobné a přece natolik jiné, než naše špinavá města. Podívám se vpravo a uvidím městský přístav, který se pohupuje na křišťálově čistém oceánu, moři či co to je, i přesto že je tak blízko.  Z jedné lodi zřejmě vykládají náklad.

"Jak tohle dokázali?" vydechnu překvapeně.

"Nejsou taková prasata a ví, jak mají jednat s přírodou. V celém Atlantisu narazíš jen na pět velkých měst, které berou dech. Jinak je tu asi pět set vesnic. Na téhle planetě je v celém počtu půl miliardy lidí. Počet kolísá buď v plusu, nebo mínusu o sto lidí. Nejsou jako my, nesnaží se planetu přizpůsobit sobě, ale oni se přizpůsobují jí. Najdeš tu víc zvířat než lidí," pousměje se Ryuu.

"Jsou chytřejší než my," pousměji se smutně.

"Na to jak dlouho jsi tu nebyl, sis to zapamatoval dobře," zavrčí mírně nepřátelsky nějaký hlas. Otočím se po něm a mám pocit, jako by mi do žaludku vrazili pěst. Vypadá jako zmenšená kopie Aiona!

"Asi ti dlužím vysvětlení," povzdechne si Ryuu.

"Asi‘?" pozvedne obočí člověk. Skutečně! Tady žijí lidé, vypadají stejně jako my nebo vy. Tomuhle vlasy sahají po pás a platinově září, stejné modrofialové oči, i když tyhle nejsou tak ledové jako Aionovi. Netuším, co si o tom mám myslet. I když Aionovi jsou nádhernější.

"Dobře, Tirasy vyhrál jsi," pousměje se Ryuu. Tak tohle je Tiras?

"Jeden jediný důvod Ry, jinak můžeš jít," zavrčí Tiras.

"Označili mě," odpoví Ryuu. Tiras se zarazí.

"Jak jsi prošel teď?" zeptá se, co nejklidněji. Ryuu vytáhne rukáv a ukáže náramek.

"Aha, to nám máš, co vyprávět. A tohle je Len?" obrátí pozornost na mě a usměje se. Do prkené ohrady! I ten úsměv má úplně stejný, jako má Aion, teda, když se uráčí usmát! Kdo to je?!

"Těší mě, jsem Tiras," podá mi ruku.

"Mě také, Len," potřesu mu rukou a snažím sám sebe přesvědčit, že to nemusí nic znamenat.

"Můžete mi to povykládat na moři, právě jsme se chystali vyjet na moře, když jsme vás zmerčili. Máte tu plavky?" zeptá se nás. Oba svorně zavrtíme hlavami.

"To jsem si myslel, tak pojďte," uchichtne se Tiras. Ryuu se rozběhne za ním, ale já mám nohy vrostlé do země.

"Lene, co se děje?" otočí se na mě Ryuu. Jen zavrtím hlavou a jdu za nimi jako spráskaný pes. Převleču se do půjčených plavek a jdu s nimi na loď, která po vodě vystřelí jako šíp. Nebýt Tirase, plavbu bych si užíval jak nikdy.

 

Podívám se na Lena, který sedí na levoboku a nevidoucně pozoruje moře. Dokonce ignoruje i delfíny, kteří co chvíli vyskočí z moře a snaží se upoutat jeho pozornost.

"Co mu je?" zeptá se Tiras.

"Já vůbec nevím, takhle divně se ještě nechoval. Asi je přepadlý ze svého manžela, chová se k němu jako ke kusu hadru," povzdechnu si.

"Jak se jeho manžel jmenuje?" zeptá se zvědavě Tiras.

"Aion," odpovím. Tiras sebou trhne, vyvalí na mě oči a překvapeně se podívá na Lena.

"Aha," zamumlá a už si jeho chování nevšímá.

"Můžeš mi říct, co se tu děje?" zavrčím na Tirase.

"Ty sis té podoby nevšimnul? Len očividně ano," pousměje se Tiras. Zamračím se a začnu si ho prohlížet. Jistě je nepatrně podobný Aionovi, ale aby to takhle rozhodilo Lena?

Podívám se na bratra a všimnu si, že konečně delfíni uspěli. Jeho obličej se úplně proměnil. Oddechnu si, v poslední době jsem si myslel, že se zapomněl smát. Vidím na něm, že by se nejraději vrhnul do vody a plaval s nimi. Loď náhle zatočí do jedné z četných lagun a spustí kotvu.

"Tak tady si můžete plavat, jak je libo, budu potřebovat pomoct s lovem perlorodek a škeblí. Co říkáte?" zeptá se Tirasův otec.

"Když řeknete, co mám sbírat, nevidím v tom problém," zasměje se Len. Tirasův otec spokojeně kývne. Každý vyfasujeme síťový pytel a popis toho jak co vypadá a Len už se vrhá pod vodu. Téměř okamžitě se k němu připojí hejno delfínů.

"To snad není možné," žasne Tiras.

"Věř mi, že je. Jednou jsme ho hledali v lese, a nakonec jsme ho našli, jak spí pod stromem a kolem něj se pasou srnky. Jelen na nás dokonce zaútočil, no jako pohoda," zavrtím hlavou.

"Duše světla," pousměje se Tiras.

"Cože?" nechápavě se podívám na Tirase.

"Tak se u nás říká člověku, kterého se nebojí zvířata. U nás by Len byl kněží. A jestli ho uvidí v té situaci, jak jste ho viděli v tom lese, jsou schopni ho i unést. Aion si ho vůbec nezaslouží," pousměje se Tiras a vrhne se za Lenem. Zůstanu za ním zírat. Snad si dělá srandu! Chvíli pozoruji Lena, který objevuje svět moře a vrhnu se za nimi.

Už máme skoro hotovo, když se objeví žraloci. Doslova zpanikařím a začnu se ohlížet po Lenovi, který o nich nemá ani zdání. Tiras do mě žduchne a někam ukáže, napřed vyvalím oči a pak zavrtím hlavou. To by nemohl být Len, aby je nekrmil. Dodám si odvahy a doplavu k němu, abych mu naznačil, že musíme nahoru. Klidně kývne a odrazí se ode dna.

Jsme skoro u lodi, když si všimneme druhé lodi.

"Kněží," sykne zděšeně Tiras. Lena to tak překvapí, že se začne topit a vyvolá rozruch mezi žraloky. Ti se hned k nám vrhnou, takže to vypadá jako by na nás útočili. Kněží se chvíli baví, jak se v tom plácáme se žraloky, dokonce se objeví i krev. Kousli ho, nejspíš ve snaze mu pomoct. Nakonec nám s panikou pomůže Tirasuv otec. Když jsme všichni na palubě, otočí se ke kněžím.

"Měl jsem za to, že kněží mají pomáhat, nejspíš podám stížnost u nejvyššího z kněží," pronese rozzlobeně. Všichni tři sebou trhnou.

"Samozřejmě, to je vaše právo. Slyšel jsem, že tu jsou z jiných zemí. Zajímalo by nás, jak se sem dostali," poznamená jeden.

 

"Zajímat vás to může, ale nic vám do toho není," zavrčím a snažím se ignorovat bolest v noze. Moc to nejde.

"Máme právo se zeptat," ohradí se ostře další.

"To máte, ale my zase máme právo vám neodpovídat,"odseknu, co nejklidněji. Když zpozoruji, že mi brácha nese lékárničku, obrátím oči v sloup.

"Drží ti to lýtko?" zeptá se mě.

"Ne budu ho potřebovat sešít," zavrčím ironicky.

"Tak to bychom se měli obrátit k pevnině, těšilo nás," ukloní se ironicky Tirasův otec. Rychle spočítá úlovek a některé vyhodí přes palubu zpátky do moře, poté vytáhne plachty a rozjedeme se zpátky. Po cestě nás zastaví ještě nějaká kontrola, která poctivě zkontroluje počet úlovku a porovná to s papíry. Dají na to nějaké razítko a zase nás pustí. U Tirase doma mi zkontrolují nohu, kde je jen kousnutí, anebo otisku zubů a pořádně mi ji zavážou.

"Dobře si je setřel, ale budou nás pozorovat, jestli neprocházíme," zamumlá Tiras.

"Tak zlé to snad nebude," zabrblám. Nikdo mi neodpoví, jen se tváří až moc vesele. Povzdechnu si, všude kam šlápnu, něco pokazím.

Za chvíli na to zapomenu a začnu se bavit. Jsme zrovna v nejlepším, když se bez klepání otevřou dveře a dovnitř vletí rozzlobený Aion s ustaraným Risem, kterému se hned uleví.

"Ptáčátko, kdy jsem řekl, že máš být doma?" zeptá se Rise předstírajíc rozzlobení, vůbec mu to nejde.

"To už je tak pozdě?" zamrká překvapeně Ryuu, který vypil pár hrnků medoviny, či co to je.

"Ne je skoro deset, tedy u vás, copak jsi bumbal?" usměje se Rise a dojde si pro něj. Ryuu vstane a hned se opírá o Riseho, který ho na poslední chvíli zachránil od pádu.

"Já nevím, ale bylo to dobré," zauzluje se mu jazyk.

"Ty taky na něho nemůžeš dohlédnout?" sjede mě zle Aion.

"A co bych na něho dohlížel? Plnoletý je tu on," odseknu a vyskočím na nohy, když došlápnu na zraněnou nohu, zapotácím se, ale rovnováhu udržím.

"Co se ti stalo?" zeptá se mě příkře, jako by ho to obtěžovalo.

"Vůbec nic," zavrčím vztekle a dopotácím se pro bundu.

"Nevěřím svým vlastním očím, jaký se z tebe stal hulvát," najde slova Tirasova matka.

"Mami nestarej se o to," promluví Aion. Trhnu s sebou tak, že skončím na zadku a to doslovně.

"Jak nestarej se o to?! Až dnes jsem se dozvěděla, že jsem tchýně, protože vlastní syn mi nebyl schopen to přijít oznámit. A jako by tohle nebylo málo, ke svému manželovi se chováš hůř než k odpadu. Co se s tebe stal strážce, jsi naprostý blbec, že já ti to dovolila!" rozčílí se žena.

"To jsem zase měl někam vejít. Ukážu se doma a hned dostanu vynadáno," zahuhlá Aion.

"Dost, že jsi vůbec našel cestu domů bratříčku. Jen jsem netušil, že místo mého bratříčka vejde naprostý kretén. Svého manžela bys měl nosit na rukou,"ozve se Tiras sarkasticky.

A už toho mám dost. Co nejrychleji vykulhám z domu, aniž bych se rozloučil a ženu se k chodbám.

"Lene, počkej!"zaslechnu za sebou Ryua a jeho rychlé kroky. Zastavím se.

"Myslím, že má o tebe strach a proto se tak chová," snaží se mi vysvětlit udýchaný Ryuu. K mému údivu vystřízlivěl nějak rychle. Neodvážím se otočit, aby neviděl moje slzy.

"Jo a tomu mám věřit? Ráno, ráno to byl skvělý člověk, ale pak je z něj tohle. Prostě nevím, co si o tom mám myslet. Proč mě vůbec zachraňoval, když jsem mu tak na obtíž?!" podívám se na Ryua, ale ten, kdo stojí za mnou, není Ryuu, ale Rise a za ním stojí s bledým obličejem Aion, který jemně podpírá Ryua. Tak tady už mám opravdu dost. Otočím se na patě a zdrhám.

Do bytu Aiona se dostanu jako první, sice u toho někoho překvapím, ale je mi to jedno. Jako smyslu zbavený se vrhnu k balkonu a stoupnu si na nejspodnější příčku zábradlí, avšak v dalším okamžiku mě nějaká ruka strhne pryč, odtáhne dovnitř a zajistí dveře. Ani se nemusím otáčet, abych věděl, kdo to je. Prudce se otočím a vrazím Aionovi jednu liskanou. Podle mě si to víc, než zaslouží.

"Osprchuj se a jdi si lehnout," oznámí mi Aion a vypadne. Ušklíbnu se. Pak si to rozmyslím a jdu se osprchovat. Natáhnu na sebe pyžamo a začnu hledat ještě jednu deku, dokonce najdu i polštář. Obojí vezmu a hodím do rohu vedle balkonu, kam není tak dobře vidět, ještě si vyčistím zuby a zkroutím se na tvrdé podlaze. Netrvá dlouho a přiběhne ke mně zmateně Půlnoc. Obejmu ji a za chvíli spím.

 

Opřu se o zábradlí na vyhlídce, která se nachází, o dost výše než můj byt na samotné špici věže.

"Nechceš spáchat zplanetkování, že ne," ozve se za mnou Rise. Když se otočím, vrazí mi do ruky sklenici s brandy.

"Ne, neboj," pokusím se pousmát.

"To se mi ulevilo, doufám, že mi řekneš, co ti přeběhlo přes nos, že se tak debilně chováš Lenovi. Má víc rozumu než Ryuu. A to je Ryuu starší," zasměje se Rise.

"Já to vím," povzdechnu si.

"Fajn, tak to mi i odpovíš, že," zaironizuje si Rise.

"Pamatuješ si na toho, kdo mi udělal tu jizvu?" zeptám se ho tiše.

"Myslíš Trena, který ti zblbnul hlavu, pak navedl k lidojedům, jen aby se tě zbavil a mohl jít za milencem? Když mu to nevyšlo a ty jsi je nachytal, pořezal tě na tváři, hodil ti do obličeje všechny možné hnusárny a hodil červům, z kterých tě zachránil Lenův otec a kterého jsi pak za trest hodil do nicoty, protože sis myslel, že červy nejsou dostatečným trestem? Jo pamatuji, co s ním?" zeptá se Rise a napije se.

"Já jsem na něho zapomněl. Zapomněl jsem na všechno, co mi provedl v momentě, kdy jsem uviděl Lenyho. Neuvědomoval jsem si to do té doby, dokud nevyšel na balkon. Šel jsem za ním a tam jsem spatřil, co se stalo z Trena. V tom momentě jsem si na všechno vzpomněl a dostal jsem strach.

Strach z toho, že se to bude opakovat. Všimnul sis, jak vypadá? Je nádhernější než on a já mám strach z toho, že ho jednoho dne ztratím. Když se tak dlouho nevraceli, myslel jsem, že šel za milencem, pak jsem ho našel doma a Ryua opilého a prostě mi praskli nervy. Nepřežil bych, kdybych ho měl ztratit,"

promluvím tiše. Rise na mě chvíli zůstane zírat.

"A do háje. Aione, ty ses do svého manžela zabouchl," vydoluje ze sebe Rise ohromeně.

"Ne, miloval jsem Trena..." začnu se bránit.

"Hovno, ty sis myslel, že ho miluješ, jen se ti líbil. Zamiloval ses do Lenyho, proto se chováš jako naprostý dement. Jestli ho nechceš ztratit Aione, zapomeň na Trena. Zapomeň, že kdy byl a už úplně zapomeň, že by někdy Len byl jako on. Ti dva jsou po tátovi a jejich táta je perfektní chlap. Jestli svoje chování nezměníš, Lenyho nakonec ztratíš. Ale jen svojí vinou, ne cizí. To ti říkám jako tvůj přítel. Naprav všechno, dokud je čas, protože už ho moc nemáš," podívá se na mě Rise a odejde, cestou si mumlá něco o nějaké sázce. Nevšímám si ho.

Je skutečně možné, že by měl Rise pravdu? Po nějaké době toho nechám a jdu dolů. Vejdu do ložnice a okamžitě zpanikařím, protože tam Len není. Začnu ho hledat po celém bytě, dokud si nevšimnu Půlnoci, která se na mě vyčítavě dívá. Jdu k ní a pak si všimnu Lena, schouleného v rohu, třesoucího se pod slabou přikrývkou. Je to jako by mě někdo bodl přímo do srdce. Opatrně ho zvednu a odnesu do postele, kde se k němu o pět minut připojím. Hned se ke mně přilepí jako lepidlo a zamumlá něco o kamínkách. Usměji se a s ním v náručí usnu.