Oslava narozenin

 

Probudí mě jemné polibky na krk a zavrním, hned se k nim přidám a podívám se na Aiona, který je nakloněný ke mně a líbá mě. Zavrním a odhodím ho, všimnu si totiž, že Aion spí vedle mě, drcnu do něj.

"Co je Lene," zamračí na mě rozespale.

"Jsi tu dvakrát," poznamenám a jsem zvědavý na jeho reakci. Moc to s ním nehne.

"Tomu se říká opravdová drzost," zavrčí a zamračí se na měniče. Jenže to už zareaguje jakási šavlozubá obluda a měniče roztrhá. Aion se rozespale zvedne a dojde pro sůl, aby tu obludu posolil, pak zavolá úklidovou službu a znovu si lehne.

"Ještě spí Lene jsou teprve dvě ráno," zabručí a přitáhne si mě do náruče. Podívám se na hodiny, které ukazuji o čtyři hodiny víc a uchichtnu se.

"Všechno nejlepší k narozeninám," políbím ho.

"Musíš mi to připomínat?" zasténá Aion zničeně.

"Co proti tomu máš náhodou, kolik že ti je? Sto osmdesát? Je krásný věk," zasměji se. Aion zvedne hlavu a podívá se na mě pěkně vytočeně.

"Tak pro tvou informaci, v mém světě je mi třicet a jsem v nejlepších letech," zavrčí Aion. No páni, on asi bude na svůj věk fakt citlivý!

"A jsi si tím skutečně jistý?" zavrním. Chvilku na mě mžourá a pak se na mě vrhne z lekrace ho plácnu kořeněnou solí a trochu vyvalím oči, když se začne tavit. Znechuceně to odkopnu a obleču se, pak vyjdu ven a sesype se na mě snad miska soli.

"To jsou blbé vtipy," zavrčím a začnu si sůl vytřepávat z vlasů.

"Pojď sem, museli jsme se přesvědčit, v noci jsme měli přepadovku a trochu se nám to tu zamořilo, dostali se snad do všech bytů," odpoví mi Aion, tentokrát ten pravý. Pomůže mi z vlasů dostat sůl.

"To je pěkné, jeden z těch hnusů ležel vedle mě v posteli," otřesu se.

"Byl aspoň dobrý?" zeptá se Aion s humorem. Podívám se na něj a pokusím se ho kopnout do slabin, se smíchem uhne.

"Na skoro dvou set letého stařečka se pohybuješ dobře," zahučím. Aion se na mě vrhne a začne mě lechtat, zmetek ani nevím, jak přišel na moje slabá místa, zkroutím se smíchem. Když přestane, přitulím se k němu. Teď se u něj cítím dobře. Aion mě obejme kolem pasu a přitiskne k sobě, nechám se.

"Kolik jich ještě je?" zeptám se.

"Asi patnáct," povzdechne si jeden.

‚Oprava jeden, je někde u vás,‘ ozve se z vysílačky. Hned se začneme rozhlížet. Kolem mě prožene ta černá bestie, tak tak stihnu strhnout Aiona bokem a do něčeho se pustí.

"Jsi v pořádku?" zeptá se mě Aion. Kývnu.

"Poslední zničen Půlnocí zkontrolujte to," nahlásí do vysílačky. O dvacet minut později se ozve potvrzení. Vytřeštím na Aiona oči, ta šavlozubá obluda je Půlnoc?! Obluda se na mě otočí a pak se pro mění na Půlnoc. Kdybych se v tu dobu neopíral o Aiona, tak mě nejspíš klepne. Takhle to rozdýchám a vezmu Půlnoc do náruče. Přitulí se a začne vrnět, otočím se na Aiona.

"Tys to věděl," uhodím na Aiona.

"Ano. Nechtěl jsem ti to říct, protože nevím, jak bys zareagoval," odpoví mi klidně. Dobře, nemůžu se mu divit, ale potřeboval by nakopnout! Trochu mě ta nedůvěra mrzí, i když ho celkem chápu.

"Fajn, aspoň vím, koho mám na tebe poslat, když mě budeš štvát. Druhá věc, jak to, že jsi mě ty Atlantiské pako nevzbudil?" vyjedu na něho. Pár strážců se zasměje.

"No dovol?! Kdo je u tebe Atlantiské pako? Jsem o třináct let starší než ty!" rozčílí se Aion.

"No, když se to přepočítá na moje roky tak je to o nějakých sto padesát tři ne? Dědulo," uculím se.

"Kdybych dnes neměl narozeniny a neslíbil si, že mě nic nerozháže, tak tě přehnu přes koleno," zavrčí Aion. Lidičky, pomsta je sladká! Dívám se jak se Aionova obličeje zmocňuje zděšení, když si uvědomí, co vyžblechtl.

Strážci se toho hned chytnou a dají mu pořádného hopla.

"A za to, že ses pokusil zatajit takovou veledůležitou událost, dobrovolně povinně se zúčastníš slavnostní snídaně s dortem a se vším, co k tomu patří," ušklíbne se na Aiona jeden strážce. Aion zničeně zaskučí.

"Tak ti Lene vážně děkuji," podívá se na mě vztekle Aion.

"Nemáš za co, to máš jako výraz díků za to, že jsi mě nechal spát, když se kolem potloukali ty hnusy, srdíčko," usměji se na něho.

"Příště tě radši vzbudím," ujistí mě.

"Budu ti vděčný," zasměji se.

"Za trest se toho humbuku zúčastníš se mnou," zavrčí Aion.

"Za trest? A myslel, že za odměnu," směji se a běžím se převléct. Tentokrát se obleču tak, abych mu nedělal ostudu, černé džíny, volná krémová košile a je to. V postýlce zakňourá dráček. Ta postýlka byl Aionův nápad a musím uznat, že se skutečně osvědčil. Dráček nespí nikde jinde, a když povyroste, jde do určitého stupně zvětšit i postýlku. Nakrmím ho a vynesu ho ven. Aion tam už čeká s Půlnoci ve větší formě, vypadá, že je ráda, že se může proměnit i do své větší formy. Pohladím ji.

"V našem světě se nezměnila," poznamenám a nechám dráčka, připojit se k ostatním.

"Tam nemůže. Mění se ve všech, ale ve vašem nemůže, nikdo neví proč," poznamená a přitáhne si mě na klín. Zrůžovím, to je poprvé, co tohle udělal na veřejnosti.

"Umí aportovat?" napadne mě z ničeho nic. Aion se zasměje.

"Leny, tohle není čmuchal," zašeptá mi do ucha. Moc rád se nechám hýčkat, dokud si nevšimnu, že se Alver snaží utopit v míse masa. Vypísknu a spěchám k němu. Mezi ostatními to vyvolá chichot, kterého si nevšímám a nakrmím dráčka. Jakmile je plný, Aion se zvedne a jdeme do jídelny, kde jsem byl včera s Erikem. Je narvaná k prasknutí a Aionovi tečou nervy, jen tam vkročí, přitom mi vyhrožuje smrtí. Jen se uculím a dívám se, jak mu každý blahopřeje a zasypává ho dárky. Musí je otevřít hned a občas se zkroutit smíchy, některé dárky jsou obdobné žertovným kondomům u nás. Ovšem píšťalku na mě, asi leckdo nedostane, u toho umírám smíchy. Ovšem, dorazí to Erik, který je mimochodem autorem dárku, který Aiona začne poučovat, jak na ni má hrát, abych podle ní skákal. Aion ho píšťalkou přetáhne po hlavě.

"Myslíš, že teď to bude fungovat líp? Mimochodem na Lena bych spíš potřeboval klec než píšťalku." Odfrkne si Aion.

"Tak to příště, nebo klec dáme Lenovi, až bude mít narozeniny on, ovšem na tebe," ozve se další ze strážců. Živě si  Aiona v kleci představím, jak se tam kroutí, a jdu k zemi. Oni se mě snad rozhodli zabít smíchem.

"Lee, to by chtělo spíš skleničku, klec je pro Aiona moc vzdušná," ozve se někdo jiný. Už nemůžu, vypotácím se z jídelny a odskočím si. Když se vracím, všimnu si, že se na mě každý dívá přátelsky. Rychle nasadím úsměv a vrátím se do jídelny, kde se připojím k Aionovi. Hned mě obejme a políbí. Zavrním a kolem vypukne hukot.

"Jdeme na dort zlatíčko," zavrní Aion a dovede mě k třípatrové nádheře. Musím ho rozkrojit spolu s ním, vůbec nereaguje na námitky, že je to jeho dort. Tohle nesnáším ani u nás. Dostanu obrovský díl napůl s Aionem. Oni snad čekají, že mě bude krmit!  Pak rezignuji a půlkou nakrmím Aiona a druhou půlkou Aion mě. Ten dort je skvělý!

"Aione půjdeš do Atlantisu?" zeptám se ho.

"Odpoledne, máma by si pro mě došla klidně i sem," posměje se Aion.

"Hmm," zavrním a upřu pohled do stěny. Aion hned í, co se mi honí hlavou.

"Klidně můžete vyrazit, pokud budete do dvanácti doma. Vyhněte se výstražným trojúhelníkům a značte si cestu a průvodce sebou," poučuje mě a podá mi vysílačku.

"Kdyby se vám něco nelíbilo, aspoň si vyzkoušíte práci hlídačů," pousměje se.

"Na jaké frekvenci?" zeptám se.

"Už nastavená prostě začni mluvit a zkuste se neztratit," usměje se. Dám mu pusu a vyběhnu z jídelny, zamířím do síně, kde najdu Riseho s Ryuem.

"Proč nejste na oslavě?" podivím se. A sednu si k nim.

"Bude až do oběda žádný spěch," usměje se Rise. Je to trochu smutný úsměv, hned pochopím, o co jde.

"Budeme tu tak často, až vám polezeme krkem, mimochodem, půjčím si tvého manžela. A ne neznám. Ryuu, zavolej si mourka, vyrážíme za dobrodružstvím," usměji se na bratra, kterému se zableskne v očích. Rise si povzdechne a schytám druhé kázání. Zděšeně si povzdechnu a rychle Ryuu odtáhnu. Na prvním rozcestí roztáhnu mapu, kterou jsem tajně čmajznul Aionovi. Ukážu na jeden zajímavý znak. Znázorňuje draky.

‚Lene, chvilku počkej, taky se tam chci podívat,‘ zaslechnu Arvela, vrátím se pro něj a vezmu sebou i Půlnoc s Mourkem. Chvilku mi trvá, než najdu, co hledám na stěnách a pak jdu podle nich.

"Jsi si jistý, že jdeme správně?" zeptá se Ryuu po nějaké době.

"Už jsem se někdy mýlil?" zeptám se bratra a projdu další rozcestí, všimnu si i značky strážců. U vchodu do posledního tunelu se rozhlídnu po stěnách, jestli tam není trojúhelník. Není tak zamířím dovnitř. Namátkově si posvítím pod nohy a zakleji.

"Co se děje?" podívá se na mě

"Podívej se dolů," povzdechnu si a posvítím mu na jemný písek, který je na skále. Je ho tam hodně. Ale není soustavný a jsou tam jasné otisky. Někdo pytlačí na dračích vejcích. Půlnoci se to taky nelíbí a zvětší se. Vytáhnu vysílačku.

"Je tam někdo?" zkusím nejistě.

‚Někdo tu je, kdo tam?‘ ozve se pobaveně.

"Leny," odpovím.

‚Aha a co potřebuješ Leny, ztratili jste se?‘ ozve se zpátky.

"Ne jsme tam, kam jsme chtěli, ale v chodbě jsme narazili na písek a nějaké otisky. Nejsem si jistý, jestli jsou lidské," odpovím nejistě.

‚Hm, kde jste? Nahlas mi číslo chodby je pod znakem drobnějším písmem," ozve se z vysílačky vážněji. Najdu číslo, vážně je hodně drobné a navíc má skoro stejnou barvu jako podklad, takže na něho musím posvítit pod určitým úhlem, a nahlásím ho.

‚Šikulka, počkejte nás tam a dejte si pozor, ještě tam můžou být,‘ varuje mě strážce ve vysílačce.

"Máme sebou draka a průvodce," pousměji se.

‚Jestli můžu radit, draka schovej, nebo zaútočí,‘ ozve se ve vysílačce. To mi přijde jako rozumný nápad, Arvelovi nejspíš taky, protože se mi pokusí narvat pod triko. Ryuu mi hodí bundu, což je pro oba pohodlnější. Každý se opřeme o stěnu na jiné straně, aby zloději museli mezi námi projít, a čekáme. Netrvá moc dlouho, než zaslechneme spěšné kroky ze spleti chodeb. Z jedné odbočky se vynoří strážci ve svých pláštích.

"Tady jste," pousměje se jeden, co nás poprvé provázel do Risenie. Pozdravím ho. Jen kývne a začne si prohlížet písek a stopy.

"Máte pravdu, nelegální a nejspíš tam ještě jsou. Jste učenci?" podívá se na nás. Svorně zavrtíme hlavami.

"Je to škoda, byli by z vás dobří strážci," pousměje se.

"Co bys čekal? V jejich žilách koluje krev strážců i procházečů, aspoň z jedné poloviny," usměje se další.

"Tak to je jejich povinností se strážci stát," kývne první. Dva nás vezmou stranou, abychom se jim nepletli do cesty.

"Můžeme si půjčit vaše průvodce?" otočí se na nás jeden.

"To se ptáte nás? Oni mají svoji hlavu, tak se zeptejte jich," rozhodím ruce. Další strážce se zasměje.

Ryuu si jen odfrkne a pohodlně se opře o stěnu. Podívám se na něj a ztuhnu, za jeho ramenem se objeví postava a než ho stačím varovat má na krku nůž. Doslova vidím, jak se mu zlostně zableskne v očích. Jen si povzdechnu a doufám, že toho drzouna jen přizabije.

 Postava nestačí ani otevřít pusu, a jestli tak zaskučení, když mu Ryuu vrazí ruku do žeber, zároveň mu vykroutí ruku s nožem a třískne s ním o stěnu, takže se sesype jako domeček z karet.

"To bylo pěkné," uzná jeden strážce, sváže bytost a pověsí ji na stěnu. Pak se vydají pro zbytek. Trvá jim dobrou hodinu, než je přitáhnou, zajatci se snaží vykroutit, ale bezúspěšně.

"Za chvíli dorazí eskorta, nevzdalujte se moc od jeskyně," upozorní nás jeden strážce. Kývneme a vydáme se do průchodu.

"Jaký je rozdíl mezi námi a jimi?" dožaduje se vysvětlení jeden procházeč.

"Jednoduchý, oni mají povolení a vy ne. Navíc nekradou vejce," zaslechnu, jak je setře jeden ze strážců. Pak už je neposloucháme a jdeme k východu. Tam prostě strneme úžasem.

Jme v horské krajině, nad kterou se prohánějí stovky draků nejrůznějších druhů a velikostí. Ti nejmenší mají velikost kolibříka, ti největší jako hory.

"Tohle by chtělo kameru," vydechne ohromeně Ryuu. Srdečně s ním souhlasím. Podívám se na stezku a začnu s ní zbíhat, Alver vykoukne a jen co stojím na pevné zemi, vyskočí mi s pod bundy. Přiblíží se k nějaké rostlině a začne ji požírat. Leknu se, jestli to není jedovaté.

"Buď v klidu, tahle rostlina drakům prospívá," usměje se na mě strážce, který vyjde s půlnocí s poza křoví.

"Byl jsem vrátit vejce, co se pokusili ukrást," vysvětlí nám. Kývnu a podrbu Půlnoc za uchem, přitulí se ke mně. Podívám se na Ryua a začnu se smát, tak pitomě nechápavý výraz umí nasadit jen on a to ještě málo kdy.

"Musím tě přejmenovat," vyjde z něj nakonec.

"To bys měl," souhlasím.

"Půjdeme? Bude skoro oběd," zeptá se strážce. Natrhám nějaké rostliny, co žvýkal Arvel a s ním na rameni se vydám k průchodu. Půlnoc jde vedle mě.

"Proč mu prostě neříkáš Rik?" dojde mi trpělivost s jeho mumláním.

"Ty ale vůbec nejsi blbý," otočí se na mě.

"Říká někdo kdo má nižší IQ než já," bavím se. To že jde o zanedbatelný bodík, zamlčím a Ryuu se urazí. Požďuchuji ho celou cestu do síně.

Když tam vejdeme, uvidíme tam zajatce, překvapí mě to, myslel jsem, že půjdou hned do vězení. Ke mně vyrazí Aion a políbí mě, pak mě hned odtáhne k výtahu a strčí mě tam, vecpe se za mnou a k nám se přidají i Rise s Ryuem.

"Co se děje?" zeptám se nechápavě.

"Bude rovnou poprava, pár strážců je poznalo, jsou to pašeráci, přenášejí z jednoho světa do druhého. Máte pořádný úlovek a to nejste strážci," pousměje se Risu. Otřesu se, mělo mi dojít, že jsou celkem dost otrkaní na to, aby byli procházeči.

"A taky pořádně nebezpečný, do prdele, co kdy vás přepadli ze zálohy?!" rozčiluje se Aion vztekle.

"Jsme v pořádku," namítne Ryuu.

"Ty rozhodně v pořádku nejsi! Máte štěstí, že tam ostatní byli tak brzo," vyštěkne Aion.

"Chováš se hůř jak řeznický pes, co tě tak vydráždilo?" pozvednu obočí. Vím, co ho vydráždilo a řeknu vám, nic mě nemohlo potěšit víc. Měl o nás strach. Obejmu ho kolem pasu a Aion zavrčí.

"Najíme se a půjdeme do Atlantisu. Risu zvu vás," pousměje se Aion.

"Děkuji, přijímáme," usměje se Risu. Všimnu si, že Ryuu drží za ruku. Aspoň jeden z nás je bezvýhradně šťastný.