Nebezpečný svět

 

Druhý den po snídani se objevíme v čekárně s očekáváním.

"Ne, ještě se neprobral," povzdechne si zdravotník, když nás uvidí. On si očividně starosti nedělá.

"Tak ke všem ďasům něco dělejte!" zaječí Aion, podle mě, výstižně.

"A co tak asi můžeme dělat? Tělo se vzpamatovává s těžkého šoku, uvědomte si, že taky mohl upadnout do kómatu. Teď potřebuje hlavně klid a odpočívat, aby se uzdravoval, když něco bude, zavoláme vám. Kolikrát to máme opakovat? Takhle deptáte sebe i nás," mračí se zdravotník s rukama v bok. Neříkám, že nemá pravdu, ale...

"Jak asi máme vydržet, když nás neinformujete. Máme o něho strach, víte?"ozvu se.

"Neinformujeme vás, protože se nic nezměnilo. Jasně, že budete první, kdo se to dozví," zavrčí zdravotník.

"Chci jít za ním!" rozkřikne se Aion. Zdravotník nevypadá nijak nadšeně, ale předříká Aionovi pár pravidel, mezi nimi je i to, že po nich nebude řvát a podobně. Ten tu včera musel udělat čistku. Když to Aion s nelibostí slíbí, je vpuštěn dovnitř a my jsme posláni pryč. Jdeme pryč s nelibostí. Vrátíme se do sálu, kde jsou shromážděny tři skupiny a mluví s velitelem.

"Rise, Dairone, půjdete taky, aspoň přestanete znervózňovat zdravotníky a Dairon se trochu zase procvičí. Vedoucí je Dryse," zavolá na nás velitel. Povzdechnu si.

"Nemůžu jít s nimi?" zeptám se velitele. Nechce se mi tu zůstávat sám se všemi těmi myšlenkami.

"To ani náhodou! Nejdeme na procházku do růžové zahrady! Arwen je nebezpečný svět, stačí, když budu mít na krku jednoho mlíčňáka!" ozve se Dryse. Tátova tvář potemní.

"Nepřeháníš to trochu Dryse? Já byl strážcem o pár let dřív než ty a to, že jsem tu nebyl skoro dvacet let, neznamená, že jsem všechno zapomněl!" zahřmí táta. Dryse sebou trhne a pak povýšeně pohodí hlavou.

"Momentálně nemáš vyšší hodnost než záučňák," odsekne Dryse.

"To by stačilo Dryse! Dairon je stále mým nástupcem, aby bylo jasno. Možná trochu vyšel ze cviku, ale to neznamená, že nepatří mezi ty nejlepší, co tu máme. Jeho poslední testy včera byli lepší než tvoje, takže si ty narážky nech od cesty! A ještě někoho uslyším, že se naváží do někoho jiného, vyvodím z toho jisté důsledky tak ať neskončíš jako lektor, Dryse!" zařve velitel, až všichni nadskočí. Dryseho tvář plane jasnou červení, když se tátovi omlouvá, ten nad tím mávne rukou. Vůbec nechápu, co Dryse proti otci má, nehledě na to, že jako jediný mu odmítl říkat Deirone, za ty roky si táta na to jméno zvykl, naváží se do něj, kde jen může. Moje účast je nakonec schválena.

Když všichni dávají pozor a pak se rozběhnou pro věci, postřehnu, že se Dryse chvíli s bolestí díval za otcem, než také zmizel.

"Dryse se do tvého otce zakoukal, zničilo ho, když se Deiron na všechno vykašlal a odešel za tou ženskou. Úplně se od základů změnil, dřív býval veselý, teď je uzavřený do sebe," otočí se na mě strážce, kterého neznám.

"Ehm..." zamručím.

"Promiň Hoito, Dryseův bratr," podá mi ruku.

"Těší mě," usměji se.

"Mě taky. Tvůj otec je vážně kus. Promiň povinnosti," usměje se a ještě se dvěma strážci zmizí v chodbách. Jen nad tím zavrtím hlavou. Ale to také vysvětluje Dryseho zaujatost. Neměl by se snažit tátu znovu získat? Na tyhle jeho kyselé hrozny ho těžko naláká!

"Nad čím dumáš? Vezmi si tuhle bundu, ochrání tě líp než tvoje oblečení," podá mi Rise svoji bundu.

"Přemýšlím, jestli si Dryse uvědomuje, že na kyselé hrozny tátu neuloví," zabručím.

"Dryse mu nikdy neřekl, co k němu cítí. Tobě by to nevadilo?" podívá se na mě Rise. Takže si toho všimnul.

"Ne, proč? Táta je dospělý, a když to bude správný chlap... budeme jen rádi, když bude šťastný a myslím, že můžu mluvit i za bráchu," ujistím Riseho. Ten se jen usměje.

"Ty sis toho všimnul?" zeptám se.

"Správně by ta otázka měla znít, kdo si toho nevšimnul. Když se ti dva včera střetli, málem nás od jisker uškvařili," zachichotá se Rise. Vyprsknu smíchy.

"Ani jsem si nevšimnul," snažím se ovládnout.

"Jsme všichni?" ozve se jasně Dryseho hlas.

"Poslušně hlásím, že je nás jedenáct a půl strážce," zasměje se někdo ze skupinky.

"Fajn, takže tu půlku držte ve středu, ať se nám nepoztrácí," odtuší suše Dryse. Spadne mi brada, on umí i žertovat?

"Tak polovičko, drž se u mě a ve středu," plácne mě Rise po zadku a tak mě popožene.

"Nejde nás nějak moc?" rozhlídnu se po skupince.

"V Arwenu musíme být opatrní, teď se utvořili zvlášť pro tuhle misi jednotky po třech, takže jdou tři jednotky, plus tvůj otec a Rise," odpoví mi jiný strážce.

"Co je to za misi?" zeptám se. Na tohle mi asi neodpoví.

"Vyzvednout dva procházeče. Hlídky, co hlídají vchody zvenku, je zachránili na poslední chvíli a ještě ne všechny," odpoví mi.

"Hlídky?" zamrkám.

"Některé světy s námi spolupracují, hlavně proto, že nechtějí cizí návštěvníky. Jsou to hlavně ty, co dost zdecimovali nákazy z cizích světů," odpoví mi na další otázku.

"Nebo ty, co byli obyvatele cizími národy takřka vyhubeni. Co si pamatuji, zažil jsem jeden takový případ, kdy jsme museli nastolit pořádek. V praxi to znamenalo vyvraždit útočníky. Nebyla to pěkná zkušenost," zamručí další. Otřesu se, nechtěl bych to zažít. Začínám chápat, proč systém strážců chodeb vznikl.

"Kdy se to stalo?" zeptám se zvědavě.

"Asi před pěti sty lety," odpoví černovlasý strážce a otočí se na mě, přes pravou tvář se mu táhne hluboká jizva.

"To přece není možné," ujede mi.

"Je, tady v chodbách čas neexistuje. Já jsem tu jen něco kolem století. Velitel nejspíš sedm set let. Je jediný, kdo tak dlouho tady vydržel, většinou je to kolem třech čtyřech stovkách let," odpoví Rise.  Jde na tohle něco říct?

"Tvůj otec, ty a tvůj bratr, vy tři jste se zapsali na prvenství procházečů, nebylo možné vás chytit," zasměje se někdo jiný.

"Jo, Lenuv Fantomas. Takhle škádlit Aiona a ještě mu zdrhnou pětkrát přímo pod nosem," ozve se pobaveně další strážce.

"Tak tohle chci slyšet!" zaskučím.

"Řeknu ti to až doma, teď bychom se neměli smát, jinak vyřadíme jednotku," zabublá Rise.

"Já si to taky rád poslechnu," přidá se táta.

"Z Aionova pohledu to moc legrační nebylo, dost mu pošramotil pověst chytače," ozve se zepředu Dryse.

"Myslím, že Aionovi to moc neuškodilo," zabručí táta.

"To ne," souhlasí černovlasý.

"Ame, už dávejte pozor, jsme na konci," ozve se Dryse a všichni vytasí zbraně,

"Ryuu, jakmile ucítíš cokoliv, i kdyby ses třeba jen zachytil, nebo měl pocit, že se tě někdo dotknul, hned to hlas," podívá se na mě Rise.

"S dýkami a s noži zacházet umí,"ozve se táta. Černovlasí hned ke mně napřáhne ruku s dýkou, jejíž rukojeť září černými diamanty.

"Čepel je otrávená tak nikoho neřízni," varuje mě. Kývnu a opatrně si ji vezmu. Podle mě jsou podobné opatření zbytečná, ať se jedná o kterýkoliv svět. Za chvíli vyjdeme do zeleného světla. Všichni se neustále pečlivě rozhlížejí.

"Au," vykřiknu, když mě něco popálí na rameni.

"Odkud?" natočí ke mně napůl černovlásek.

"Shora," odpovím, i když jeho otázku částečně nechápu. Pár se jich podívá nahoru.

"Vlevo a hněte sebou!" zaječí jeden z nich. Rise mě popadne a za chvíli jsem ve středu obrané skupinky. Jediné, co zahlídnu je jakási kytka, která připomíná masožravku ve filmu, Adéla ještě nevečeřela, jen několikanásobně větší! Ze středu ji visí nějaké slizké pestíky, či co to je, dost se to kroutí a něco z toho kape. Když se tekutina dostane na zem, zasyčí a vyvalí se proužek dýmu.

Stonek s purpurově rudým květem se pohne a pak vyrazí k nám.

"Připravte se na tři," upozorní nás Dryse a do ruky si připraví nějakou černou kouli. Rise mě chytne kolem pasu a na Dryseho pokyn se všichni vrhneme doprava a skryjeme se za stromy. Tam kde jsme před chvíli stáli, se ozve série výbuchů a po dvou minutách vše utichne.

"Co to k čertu bylo?!" vydechnu šokovaně.

"Uvítání na Arwenu, máš ještě tu dýku?" odpoví mi černovlasý a podívá se na mě. Zvednu ruku s dýkou, prostě mi kolem rukojeti ztuhli prsty a nejdou uvolnit.

"Dobrá práce já se s ní už loučil," zakření se černovlásek.

"Jste v pořádku?" ozve se nějaký hlas.  Vyjdeme ze skrýše a staneme před člověkem, nad jehož vzření mě zůstane rozum stát. je větší než dva metry, hodně svalnatý, oblečený jen do nějaké suknice. Co mě ovšem zarazí, je to, že kromě dvou očí, kterou jsou tam, kde máme my, spatřím oka, ještě na hřbetech rukou, ramenech, dokonce nohách a když se otočí tak i na zádech, které se neustále rozhlíží.

"Jo jsme Karwe, jen Ryuu je trochu popálený od kyseliny," odvětí Dryse a vyjde.

"To je dobře, je tu i Aion?" zeptá se a stiskne Drysemu ruku.

"Bohužel ne, je u svého manžela. Mám tu někoho jiného," zazubí se.

"Aion se oženil? To je tajnůstkař, přerazím ho hned, jak ho uvidím. A tohle je?" zaměří se na mě.

"Ryuu, bratr manžela Aiona a můj manžel," představí mě Rise. Karwemu jen vyrazí obočí nahoru překvapením.

"To jsou novinky. Koho tu máš?" otočí se na Dryseho, ale v dalším okamžiku sebou trhne, vytřeští skoro všechny oči někam za moje rameno a najednou se k nám rozběhne. Rise mě jen strhne z cesty.

"Đierene, tak dlouho jsem tě neviděl, co jsi dělal?" sevře tátu v náručí.

"Taky tě rád vidím," vyhekne táta. Jedno Karweho oko se zaměří na mě a Karwe si začne mnout bradu.

"Ten kluk je ti podobný," zahučí.

"Měl by, když je to jeho syn," zavrčí Dryse.

"No vidím, že nám máš, co vyprávět, tak pojďte, začíná se smrákat," pustí Karw tátu a vykročí směrem, kterým nejspíš přišel. Vydáme se za ní, vyjdeme z lesa bez větších nehod, když se Kwar zastaví. Cítím, jak mi ztuhnou svaly a chloupky na krku se naježí.

"Vzadu, půjde kolem nás ani se nehni," sykne černovlásek. Ztuhnu. Za chvíli slyším, jak se něco plazí. Neodvažuji se obrátit hlavu a za chvíli se vedle nás objeví hadí hlava. Je obrovský, skoro se může měřit s hadem, na kterého jsem narazil v zemi obrů. Trvá víc jak pět minut než se hadí tělo proplazí kolem nás. Pak v klidu pokračujeme v cestě. Už jsme na dohled hradiště nebo něčeho podobného, když se Karw znovu zastaví. Tentokrát kvůli psům podobným bestiím, i když s nimi nemají skoro nic společného snad jen tělo, které je na hřbetě, od hlavy k patě pokryté kostěnými hroty, trojúhelníková hlava končí jakýmsi zobanem a v čelisti jsou ostré špičaté zuby. Nohy jsou štíhlé, zakončené třemi silnými prsty zakončené drápy. Z předních ‚loktů‘ trčí další kostěný trn, který je silnější než na hřbetech. Nad čelistí jsou tyrkysově modré oči, připomínající korálky.

"Co to proboha je?" tiše zaskřehotám.

"Wyrim. Tihle nejsou nebezpeční, na to je jich málo a nemají sebou mláďata. Nejspíš hledají větší stádo. Stejně se vyplatí být před nimi na pozoru," zabručí Karw.

"Nevypadají zrovna bezpečně, i když, kdyby tady byl Len, nejspíš by měl dalšího mazlíčka do sbírky," zabručím si jen tak pro sebe. Ti co mě zaslechnou, se zasmějí.

"Aion by asi nebyl moc nadšený," poznamená táta.

"Nejen on, stačilo nám stádo slonů," zabručí strážce s bílými vlasy.

"Musí to být zajímavý kluk," zabručí Karw.

"Ani si nedělej naděje, Aion pro něho dokáže zabít. Běsnil by," ozve se vážně Rise. Karw se zamračí a neřekne ani slovo.

 Nakonec se bez dalších problémů dostaneme do tvrze. Uvidím tam pár dětí a taky ženy. Pár'lidí‘ se na mě podívá tak, že radši chytnu Riseho za ruku. Stiskne ji a Karw nás vede k vůdci. Dryse se pustí do drsné hádky o zajatce. Vypadá to dost zle, když se vyplatí Dryseho trpělivost, neústupnost a trochu diplomacie, už vím, proč vedl skupinu. Dotáhnou zajatce, dva vyděšené malé kluky, kteří se zděšeně rozhlížejí. Tihle určitě naschvál nelezli do chodeb.

"Kolik jich bylo?" zeptá se Dryse.

"Sedm, zachránili jsme jen tyhle dva," odpoví vůdce. Jeden z kluků zavrtí hlavou.

"Lháři, mám se tam jít osobně podívat?" skoro zavrní Dryse.

Vůdce se na něho podívá a pokyne rukou, kolem nás se začne svírat kruh. Rozhlídnu se a vedle mě zaujme nějaký špagát, který vede od stropu k podlaze, napadne mě, že bychom mohli zajatce svázat a strážci by tak měli volné ruce. Chytnu špagát a přiložím k němu dýku, stane se něco nečekaného.

"Zadrž, dám vám je všechny! Jen nech ten špagát!" zaječí vůdce. Kruh se zastaví a všechny oči se strnule zastaví na mých rukách. Dojde mi, že ten špagát je nějak důležitý.

"Zaječím," na dav kolem nás. Mému rozkazu je hned uposlechnuto.

"Tak už můžeme vyjednávat?" zazubím se na vůdce, který jen skřípe zuby, ale kývne.

"Dobrá práce Ryuu, jak řeknu, tak řež," zazubí se Dryse a obrátí se k veliteli. Během chvilky, máme všechny zajatce a vůdcovo čestné slovo, že se nám až do chodeb nic nestane. Je vzteky bez sebe.

Na Dryseho pokyn špagát pustím a ve středu se zajatci vyjdeme ven. Je vidět, že nikomu z nich nevěří, jsou obráceni k nim a ti vzadu, jdou pozpátku. Trochu si oddechneme až za hradbami.

"Tak tohle bylo o fous," zavrčí černovlásek a jukne na mě.

"Vy už jdete? Tak jsem vás nestihnul, máte všech sedm zajatců?" zahlaholí na nás někdo. Zprva k nám přijíždí jezdec s velkou skupinou. Zvířata, na nichž jedou, jsou bytosti mezi obrovským psem a koněm. Tedy pokud by se to tak dalo nazvat.

"Jo nebyli jsme moc vítáni," zabručí Dryse.

"Já Aghase zabiju. Promiňte, nemá vás moc v lásce, nejradši by loupil v jiných světech," povzdechne si.

"V pořádku Ghame, dáme si na něho pozor," zasměje se Dryse. Gham dá pokoj a ze zvířat seskočí asi deset jezdců.

"Doprovodí vás k chodbám, teď tu bude nebezpečno," pousměje se Gham. Pak zmerčí tátu a je po loučení. Zkusí nás přemluvit k další návštěvě s hodinou. Dryse využije veškeré diplomacie k odmítnutí.

Pak se vydáme na zpáteční cestu. Jsem docela rád, tohohle světa mám plný zuby. V lese je to nejhorší. K otravným rostlinám, které se na vás lepí, jak jen můžou a když se dotknou holé pokožky, urvou vám kus masa, se přidají hnusy podobni naším komárům, ale nespočetněkrát žíznivější. Konečně doklopýtáme do chodeb a já se doslova vrhnu dovnitř.

"Sakra, ty jsi zřízený, budeme muset hned k lékařům," zabručí Rise, který nemá ani škrábnutí.

"Jej, ty jsi jim nějak chutnal," zachichotá se táta.

Vztekle se na něho podívám.

"Vážně k smíchu," zavrčím.

"Ty sis nedal, grahamu?" ukáže mi kousek rostlinky.

"Ne nikdo mě to totiž neřekl," zavrčím ještě víc.

"No tak ber to jako křtění světem," plácne mě černovlásek po spáleném rameni, zařvu. Tentokrát je smích přejde a Rise hned zjišťuje jak na tom rameno.

"S tím musí, co nejrychleji, běžte, my to tu zvládneme," zamračí se Dryse. Rise kývne a táhne mě do nějaké chodby, projdeme ji a ocitneme se u zdravotníků, ti se zděsí jen, co mě uvidí. Risemu pěkně vyčistí žaludek. Nelituji ho ani v nejmenším. Nevím, co na rameno použijí, ale za pár hodin jdu za Risem úplně zdravý. Tedy jen se zavázaným ramenem.

"V pořádku?"zeptá se provinile Rise.

"Jistě miláčku," zavrním a v dalším momentě ho pošlu pěstí k zemi, " teď je to v pořádku!"