Honba

 

 Probudím se ve čtyři hodiny a podívám se, na teď už obvyklou zátěž, v podobě manžela. Nevím, co má Len za zvyk si ze mě pokaždé udělat polštář. Povzdechnu si a pohladím ho, už se chystám zavřít oči, když se ozve alarm. Zděšeně zasténám a Lena položím vedle sebe. Ten se s jistotou vzbudí.

"Někam jdeš?" zeptá se ospale.

"Jo máme pohotovost. Lene dnes nikam s bratrem nechoďte, jasné?" podívám se na manžela a zapnu si overal. Len překvapeně zamrká a kývne.

"Kdy se vrátíš?" zeptá se.

"Nevím, máme pohotovost, vezmu si sebou Půlnoc, jo?" odpovím mu a přehodím si přes ramena plášť. Lenovi to stejně nedá a vyprovodí mě až ke dveřím.

"Dej na sebe pozor," políbí mě. Zůstanu na něj chvíli nechápavě zírat, pak mu polibek oplatím.

"Dám. Nepouštěj sem ani bratra ano? Slib mi to," pousměji se, a když mi to slíbí, odejdu. Tenhle poplach mi dlužil samotný satan. Pravidelně ho vyvolává jen jeden druh hnusu. Měniči.

Kdyby se dostali do jednoho jediného světa, nastala by pohroma ve všech. Nikdo z nás vlastně neví, jak vůbec vypadají, odhalit je můžou průvodci nebo čmuchalové a neptejte se jak, já jejich čenich nemám. Pro svět, kde by se objevili, by to byla větší pohroma než Arichové. Kdyby se jeden vyměnil za Lena... ne nechci na to ani pomyslet. Ani já bych je od sebe nerozeznal. Dolů dorazím zároveň s Risem v náručí má Mourka.

"Jak jsi to vyřešil?" zeptá se mě.

"Požádal jsem ho," klidně.

"Takhle nevěřím ani Ryuovi, dal jsem mu jednodenní uspávadlo," zamračí se Rise.

"Len má draka musí se o něj postarat," odvětím tiše. Nic na to neřekne, oba dobře víme, že kdybychom draka svěřili elfům, byl by jak v bavlnce.

"Všichni? Pokud možno zabíjejte nebo označujte! Rozhod," zaječí vůdce rozprchneme se do všech koutů chodeb. Pustím průvodce na zem. Jako kotě by toho moc nechytil a tak se zvětší do velikosti vašeho pozemského tygra ussurijského, je jen nepatrně vyšší a z tlamy mu vylezou tesáky. Toto je dospělá verze průvodců, jako koťata vládnou dost velkou mocí, ale takhle jsou nepřekonatelní. Jen doufám, že Len nikdy nezjistí, co je jeho kotě zač, bál by se ho. Průvodci si bez problémů troufnou i na draka.

Je víc strážců, co mají průvodce, tak si rozdělíme jednotlivé regimenty a rozjedeme hru slepá bába, ve které jsme ti slepí my. Ani nevíme, odkud měniči pocházejí, jediné, co víme je, že stráví i kámen a rozmnožují se rychleji než krysy.

Snažíme se o nich dozvědět co nejvíc, ale je zoufale málo věcí, kterých se dokážeme chytit. Půlnoc je perfektní, nevím, jestli se k tomu narodili, ale zatím se před ni neschoval ani jeden měnič, zatímco čmuchalové kolem nich jen proběhli. Chodbami se rozlehl nepatrný třes na znamení, že síň a vše okolo ní je neprodyšně uzavřeno. Jestli se měniči nedostali do síní před uzavřením, je Leny v pořádku.

Napravo ode mě se něco pohne a ke mně doklopýtá Erik. Je těžce zraněný, už se k němu chci rozběhnout, ale Půlnoc mě předběhne a roztrhá ho. Zděšeně se dívám na umírající zbytky měniče. Tohle už není ani thriller!

Dotknu se ramenní vysílačky.

"Mění se i v nás, nejspíš dostali Erika, kdybyste ho našli v čas, zachraňte ho. Aktivujte si atvery, ty nejspíš nedokážou napodobit," promluvím do vysílačky klidným hlasem, i když je mi těžko a udělám, to co jsem radil ostatním. Atvery, jinak taky rozpoznávače, není možné, abychom se znali všichni, takže tohle musíme nosit, aby nás jiný strážce, který nás zrovna nezná, nezapíchnul.

Musím najít Erika, je něco jako můj bratr, jen ne tak otravný!

Dívám se okolo a snažím se rozeznat některé odlišnosti. Z jedné z chodeb druhé třídy zaslechnu zasténání, které bych poznal, i kdybych byl napůl mrtvý. Erik! Rozběhnu se tam. Najdu ho v jedné neutrální zóně, je zle pokousaný.

"Zabij mě," požádá mě. Vím, proč mě o to prosí, myslí si, že se mění jednoho v nich, ale to není pravda. Neutrální zóna do sebe nepustí nic, co je nebezpečné, dokonce ani průvodce.

"Eriku to je zbytečné, nedokáží nás nakazit, jen se umí přeměnit v cokoliv, s čím přišli do styku, nejsi nakažený, uzdravíš se," usměji se na něho. Zvedne ke mně tvář a já se zděsím, jeho oční důlky jsou prázdné. Vytáhnu šátek a zavážu mu oči. Pak mu zapnu atver a zvednu ho. Skoro celí se na mě pověsí. Mám trochu strach vyjít z neutrální zóny, když se tam objeví Půlnoc a další strážci.

"Aione?" podívá se na mě Rise. Usměji se a vyjdu s Erikem ven. Zděšeně polknou a doprovodí nás k ozdravovně, kde jsou připravené nosítka, na jedny Erika položím a nosítka zmizí.

"Tohle je pátý, chtějí nás vymítit. Nevšimnul sis něčeho?" zeptá se Rise s odvrácenou tváří. Něco se mi nezdá, proč nemluví na mě, vždycky to tak dělal.

"Rise, kde máš průvodce?" zeptám se ho.

"Jakého průvodce?" zeptá se Rise. Měnič! Blesku rychle vytasím meč, stejně jako dva ostatní a probodneme měniče zároveň, jenže tenhle má nějak tuhý kořínek, není vůbec lehké ho zabít. Zatraceně, kde je Půlnoc, když ji potřebuji?

"Ty zatracená chátro, jak sis dovolil změnit se na mě?!" zaslechnu Riseho typicky rozběsněný hlas, jako ostatně vždycky, když ho něco rozzlobí. Měnič ne okamžik ztratí svoji podobu a dá na sebe pravou, jak ho vykolejí, ten řev a točí se po hlase. Vypadá odporně! Představte si menšího dinosaura pohybujícího se po dvou, tak metr a deset centimetrů vysokého, sedí všechno až na hlavu, která vypadá jako lidská, má tam malinká očička na vrchu lysé hlavy, dvě dírky místo nosu a ústa tak velká, že lebku skoro půlí plnou dvaceticentimetrových zubů vypilovaných jako u žraloka nebo jako dýky.

Nejspíš Riseho považuje za větší hrozbu, aby ne, když má u sebe dva průvodce. Ta bestie má dokonce tolik drzosti, že se promění ve mně!

"No tak pojď Aione, aspoň tě konečně můžu zabít," zachechtá se šíleně Rise a vrhne se na měniče. To co nesvedli naše meče, jeho svede jako nic. Bestie se po zásahu doslova rozpustí!

"No tak to ti vážně děkuji," utrousím ironicky Riseho směrem.

"Neber si to osobně Aii," zazubí se Rise,

"Jmenuji se Aion," zavrčím. Nesnáším, když mi někdo likviduje jméno.

"Ale Len ti říká Ai," našpulí rty Rise.

"On může," odtuším. Podrobně si prohlížím mršinu.

"Ty zuby hned tak neschovají ne?" zamumlám a ignoruji uraženého Riseho. Vím, že se brzo odrazí.

"Jo to máš pravdu," pokývne hlavou Baise.

"Ty mě nemáš rád," zafňuká Rise.

"To máš pravdu, s tebou do postele bych vážně nešel," setřu ho a informuji jednotky o dalším objevu.

"Tak díky, právě jsi mi ušetřil život," ozve se z vysílačky. Bezva.

"Aione, na co ty hned nemyslíš, já netušil, že jsi tak nadržený, ale musí to být ten pravý, že," drbne si Rise.

"Zase sem taháš jídlo? Jestli se budeš takhle pořád cpát, tak tě ty nožičky neunesou soudečku," odfrknu si mimo téma. Tímhle ho vytáčím neustále, ale když mě to tak baví.

"O moji postavu se nestarej, starej se o své rezavé nádobí," odtuší nad věcí Rise. Ani se pořádně nenaštval, povzdechnu si.

"Já ho mám v pořádku," usměji se a vydám se dál prozkoumávat chodby sektor nesektor.

"To se divím, když si nevrzneš," odtuší Rise.

"Praví gentleman, o tom nemluví.  Jak je spokojený Ryuu?" zeptám se.

"Prý jsem jak včelička," pochlubí se polohlasně, tak abych to slyšel jen já.

"Taky píchneš a umřeš? To si s tebou moc neužije," popíchnu ho a rychle se schovám, protože v ten moment po mě střelí takovým pohledem, že přísahám bohu, byl bych na místě mrtvý.

"Tohle máš u mě jako v úschovně," slíbí mi klidně. A zatraceně, že já nedržel papulu. Tohle u něj znamená, že prozradí něco, co je hodně důležité jen pro mě a co on ví, jako například moje narozeniny, které mám za dva dny. Jestli o tom někde cekne, hodím ho červům!

Proběhneme vzdálené chodby, kde je klid, strážci se odtama se vracejí s nepořízenou. Jsme na půl cesty k síni, když se ozve volání o pomoc, pospícháme na místo a pustíme se do stvůr, největší úspěch má Riseho meč.  Takže místo toho, abychom se je snažili zabít, je prostě napíchneme a Rise je dodělá. Zraněným pomůžeme na ošetřovnu a pátráme dál. Už je všude klid, podívám se na hodinky a zasténám, půl šesté večer, celý den jsme zabili s hnusnými zrůdami, místo, abych Lena vzal do nějakého báječného světa. Uteklo to moc rychle. Znaveně se vracíme domů, nebudu schopný ani k milování, protože sletím do postele a usnu. Síň je stále uzavřená. Podivím se.

"Jedna ta stvůra pronikla dovnitř, pročesávají to," vysvětlí nám Archie unaveně. Zděšeně se podívám na Riseho a rozběhnu se k vězení, tam vede ještě jedna cesta do síně. Rise mě následuje v závěsu. Trvá půl hodiny, než nás tam pustí. Vrhnu se přímo ke schodům. Půlnoc na mě ani nečeká a letí přede mnou. Seshora se ozve rána, jako by něco bouralo kamennou zeď.

Ztuhnu v půlce kroku, jak mě ochromí strach, Rise do mě nevybíravě strčí, abych se pohnul. Víckrát mě nemusí pobízet. Místy beru schody i po čtyřech když zakopnu o nemožně dlouhý plášť, nejradši bych ho odhodil, bohužel to není obyčejný plášť, i když se to tak na první pohled zdá, je z látky, která je pevnější než brnění a zároveň tkaný z vody. Kde ho stařeček sehnal, se mě neptejte.

Tím stařečkem myslím věčnost, to on vybírá strážce do chodeb. Dorazíme do dvacátého patra úplně bez dechu a už se jen díváme, jak průvodci likvidují mrtvého tvora, kterému z hrudi trčí šíp. Stejně ohromeně se podíváme na rozdrásanou stěnu a na Lena, který na nás roztřeseně míří šípem. V jeho modrých očích je napsaná hrůza a děs. Nemám odvahu se pohnout a jen čekám, kdy se vzpamatuje.

 

 

Po tom, co Aion odejde, už nemám chuť jít spát a tak v kuchyňce požádám o kapučíno a jídlo pro draka. Kapučíno mám hned, ale s masem se objeví půvabná bytost, teď už vím, že se jedná o elfa. Nemůže z draka spustit oči a posuňky se mě na něco ptá. Po nějaké době pochopím, že se ptá na drakovo jméno.

"Ještě žádné nemá, dnes nejpozději zítra mu ho vyberu," usměji se. Elf kývne a podá mi misku s masem, právě včas. Dráček se probudí a hned se na maso vrhne. S úsměvem ho krmím. Dráček spořádá maso a začne se rozhlížet po bytu. Nechám ho a vezmu do ruky knihu, dlouho jsem nečetl, tady na to prostě není čas. Očkem dávám na dráčka pozor, když se dívá z balkonu. Pak přeťapká ke mně, vydrápe se mi na klín a dívá se, co čtu.

Neodolám a začnu mu předčítat. Myslím, že ho to baví, protože za chvíli usne. Hladím ho po hladkých šupinkách, ten dotek mě celkem i uklidňuje. Ve dvě přijde elf a posuňky se mě zeptá, jestli by si mohl dráčka půjčit. Nekývnu, podívám se na dráčka, který mě sleduje, rozhodnutí nechávám na něm. Když to pochopí, nakloní hlavičku jako by přemítal a skočí elfovi na rameno, ten zmizí jako pára nad hrncem. Znovu se s úsměvem skloním ke knize. Podle mého názoru neuškodí, když se trochu poohlídne po chodbách. V pět hodin se ozve zabouchání a mnou projede děs.

 Když se dlouho nic neozve, znovu skloním hlavu ke knize.

"Lene, pojď mi otevřít, nesu pár časopisů," ozve se bratrův hlas, vyskočím a rozběhnu se ke dveřím, kde se zarazím. Určitě to není Ryuu, ten ví, že časopisy nečtu.

"Kdo je tam?" křiknu.

"No přece Rai," ozve se netrpělivý hlas.

"Já žádného Raie neznám," odtuším a vrátím s do křesla, myslím, že mi dá klid, ale najednou se ozve rána, jako by někdo chtěl ten kámen vylomit. Nepotřebuji mít u sebe Půlnoc nebo draka, aby mi intuice hlásila poplach. Seberu zbytky odvahy a začnu prohledávat byt. Nejraději bych se schoulil, někam, kde mě nikdo nenajde a čekal na Aiona. Jenže mé druhé já mi to nedovolí, prostě převrátím naruby byt, než najdu nádherný luk a toulec se šípy. Nejspíš mi to bude k hovnu, ale aspoň budu mít zdání důležitosti. Ta jedna hodina lukostřelby, kdy jsem nenatáhl ani tětivu, mi bude nejspíš k ničemu. pokusím se natáhnout tětivu i s šípem, ten mi vypadne ze ztuhlých prstů a spadne do něčeho bílého, konec luku mi zavadí o stůl. Dobře to asi nebyl ten nejlepší nápad. Zvednu šíp do roztřesených rukou a stoupnu si naproti dveří. Znovu natáhnu tětivu a tentokrát se mi to dokonce i povede! Ve dveřích se objeví trhlina a jakési drápy.

"Co to u všech rohatých může být?!" zaječím v duchu a čekám, až se to objeví. V trhlině se objeví oko a o moment později vejde... vejdu já! Všechno je naprosto stejné! Tedy kromě luku, který držím v ruce. Mé druhé já se na mě zle usměje a rozběhne se ke mně. Vypustím šíp, ani si nejsem vědomý, že jsem to udělal, prostě ten šíp vyletí z luku a zabodne se mě přímo do místa, kde by ta stvůra měla mít srdce. Odhodí ji to až ven na zábradlí. Zle se na mě ušklíbne a jde zpátky, v panice popadnu další šíp a vložím do tětivy, vůbec nevím, kde se ve mně bere ten ledový klid. Další šíp už není potřeba, stvůra se v půlce kroku zarazí a začne se potácet dozadu.

Zaslechnu zběsilý dupot, jak se někdo přibližuje. Objeví se Aion v závěsu s Risem a s ostatními strážci. Překvapeně si přeměří stvůru, která se rozpouští na odpočívadle a pak na mě. Zarazí se a čeká, až si uvědomím, kdo to je.

S Aionem jsem si víc než jistý, ale prostě mě nejdou spustit ruce z luku! Nedokážu pohnout ani malíčkem. Z oka mi steče slza a Aion se dá do pohybu, pomalu dojde až ke mně a jemně mi vypáčí luk s šípem z rukou. Pak jako by pominula veškerá strnulost, zřítím se mu přímo do náruče. V dalším okamžiku mě pohltí tma. Proberu se skoro hned, probudí mě zuřivé jektání zubů, vůbec nevím, kdo to je.

"Aione, je v pořádku?!" ozve se někdo.

"Jo, jen se dostal do šoku, bude v pořádku," ozve se Aion klidným hlasem, o chvilku později do mě něco nalije. Je to hnusné, ostré a pálí to, odporem se rozkašlu, ale pomůže, to jsem schopen jakž takž vnímat.

"Co to, ke všem čertům, bylo za hnus," zasípu zděšeně.

"Čtvrtka slivovice na podobné šoky zabírá nejlíp," ujistí mě jeden strážce.

"Fajn, tak příště mě radši zastřelte," požádám ho a snažím se zahnat slzy.

"Kdo tu stvůru dostal?"zeptá se velitel, který si prohlíží zbytky slizu.

"Leny," usměje se Aion.

"Šíp by na to nezabral," zabrblá velitel.

"Lene, ty jsi ten šíp do něčeho namočil?" zeptá se Aoin.

"Ne spadlo mě to do toho bílého na stole, neměl jsem čas zjišťovat, co to je," zavrtím hlavou. Strážce, který mi dal slivovici, projde kolem nás a zkusí, co je na talířku.

"Sůl," oznámí nám překvapeně.

"Ehm, veliteli, rád bych požádal o několika denní výjimku z dozoru," spustí rozpačitě Rise.

"Proč?" obrátí se velitel na Riseho.

"Musím si nechat ošetřit meč, vypadl mi z ruky do soliska, no do slané vody, stačil jsem ho vytáhnout," okamžitě dodává.

"Tak proto!" zpozorní  Aion. Nechápavě se na něho podíváme.

"Ty stvůry ničí sůl, naše meče s nimi nic nesvedli, ale když se do nich pustil Rise svým osoleným, tak je to zabilo," vysvětlí Aion.

"Aspoň jedna dobrá zpráva," kývne hlavou velitel a Risemu dá výjimku. Aion se také hned ozve a tak dostane dovolenou do neděle, kdy odcházíme domů.

"Co se tu děje?" vyjde Ryuu ze svého a Riseho bytu. Zívá na celé kolo, on to snad všechno zaspal!

"Aione, hned sem pošleme opraváře, zřídil to tu pěkně, budou mít radost, jsem zvědavý, co ke všemu přidají, zatím jdi k někomu na návštěvu... sakra, co tu dělá ten drak?!" zaječí velitel, když nad ním proletí můj dráček.  Okamžitě se ke mně přitulí a cosi ševelí, pochopím, že má o mě starost a uklidním ho.

"No, Len si ho nějak ochočil," pokrčí Aion rameny.

"Zatraceně, ještě mi řekni, že kdybych sem dovedl tyranosaura, tak si ho Len omotá kolem prstu," zaskučí velitel.

"Nejspíš by to tak dopadlo," utrousí suše Aion.

"Já to myslel, jako vtip," ujistí ho velitel.

"No já ne," ujistí ho Aion klidně.

"Já o tom nic nechci vědět," zasténá velitel a chytne se za hlavu.

"Zítra bude hotový, kovář mi sdělil, že poškození není velké," vejde Rise. Ryuuovi se zúží zorničky.

"Rise? Můžeš mi vysvětlit, proč jsem spal do teď?" zeptá se svého manžela, když si zjistí čas. Risemu nezávidím!

"No dal jsem ti takovou pilulku na spaní," zamumlá Rise potichu a usměje se na Ryua.

"Aha," vyjádři se Ryuu a v dalším momentě Risemu jednu ubalí, že se mu určitě před očima roztančili hvězdičky. Každopádně má na tváři rudý obtisk.

"No tak vás nejspíš zveme k sobě," otočí se Rise na Aiona, který vypadá pobaveně. Kývnutím pozvání přijme a jdeme na návštěvu, kde jsme svědkem Ryuova uraženého mlčení vůči Risemu. Je to docela zábavné!