Zkrocení zlého muže

 

Vejdeme do sálu a Len si zamyšleně sedne k jednomu stolku. Nejspíš na to rozhodně nezapomněl, jak si přál Aion. Nevím, jestli si mám přát, aby byli oba strážci, občas je to hodně o nervech, ale stejně jim to přeji.

"Perfektní práce," pochválí nás spokojeně velitel a pousměje se.

"Díky patří Lenyho příšerkám," pousměji se. Velitel jen kývne.

"Co tak jít oslavovat?" udělá na mě oči Dryse. Vážně není ošklivý, líbí se mi, ale copak můžu povolit, když ze mě má jen legraci? Určitě ne.

"Jak? Pověsit tě na desku a trefovat se do tebe noži?" nadhodím jednu z možností oslavy. Dryse si dá ruce v bok.

"Měl jsem na mysli spíš soukromou oslavu," podívá se na mě, Dryse dostatečně výmluvně, abych pochopil. Ledově se na něho podívám.

"Víš, co? Poradím ti, strč si pod peřinu pár živých ryb místo mě. Budou živější víc než já a navíc tě zchladí," usměji se a odkráčím středem s hlavou vztyčenou. Kdyby mi to navrhl v soukromí, možná bych si dal říct, ale jen možná!

 

"Dryse, alias náhradní máma to nevzal za dobrý konec, podle mě se mu měl spíš dvořit nebo ho dotáhnout před oddávajícího. Ne, to brát přes postel," zabručí vedle mě Ryuu.

"Spíš by ho měl pokaždé umlčet pěkně dlouhou pusou, to na něho platilo i u mámy," odporuji bratrovy.

"Anebo. Tohle začíná být už trapné a není se na co koukat," povzdechne si Ryuu. Musím s ním souhlasit.

"Pořád máme plán B našeho velitele," nadhodí Aion zamyšleně.

"Asi bychom s ním měli začít," míní Rise. Souhlasím s ním.

"Jenže jak to provést, aby to tátu netrklo, bohužel je v těchto ohledech až příliš bystrý. Ten snad slyší i list, co padá kilometr od něj," zavrčím zamračeně.

"Strýček by nám snad pomohl,"nadhodí Ryuu. Což o to, není to zlý nápad, ale jak se tam dostat bez dozoru dobrmana? Kouknu očkem na Aiona, který se v ten moment na mě otočí a varovně se zamračí. Vypláznu na něho jazyk a k Ryuovi bezradně rozhodím ruce. Je to bez šance.

"Na čempak jste se domlouvali?" zavrní mi do ucha Aion. Nadskočím leknutím.

"Neumíš si pořídit rolničky, aby tě aspoň bylo slyšet?" zamračím se na svého manžela. Pár lidí v sále se zasměje, což mě přiměje k ohlednutí. Ani jsem netušil, že jsme ve středu pozornosti.

"Ne na mě by to moc cinkalo, ale není to špatný nápad, asi ti nějaké pořídím. Pak budu pořád vědět, kde jsi," zalíbí se Aionovi můj nápad.

"Copak jsem kočka?" zavrčím. Půlnoc uraženě prskne.

"Promiň zlatíčko, to bylo myšleno na toho pakoně, co si říká můj manžel a chybí mu mozek," podrbu svoji kočku za ušima.

"Přestaň odbočovat od tématu a řekněte mi, na co jste přišli," zavrčí Aion. Asi se mu nelíbí, jak jsem se o něm lichotivě zmínil.

"Na nic, možná strejda..." nechám větu odejít do ztracena.

"... by vám nejspíš řekl, ať to necháte na babičce," dopoví za mě Aion. Ano, musím uznat, že tohle je hodně reálné.

"Jestli to pomůže, mám v pokoji knihu "Jak si namluvit kluka". Sice je to pro holky, ale myslím, že by to Drysemu pomohlo," nadhodí Ryuu. Nevěřícně se na něho podíváme a skoro vyprskneme smíchy, musím se otočit, aby to neviděl.

"Dobrý, myslím, že Dry si poradí i bez ní," ujistím ochotného bratra. Ai a Rise nejsou schopni hovoru, protože se snaží udusit smích.

"Nemáte tu někdo silný provaz a injekci proti vzteklině?" zeptá se najednou Dryse frustrovaně. Do ticha síně to zazní jako bomba, a polovina síně se zhroutí smíchy, včetně velitele. Nedivím se. Právě při téhle větě mi před očima vyskočila scéna, jak dryse namáhavě svazuje tátu a pak mu do zadnice vráží... no injekci ne...

"Dryse, proč se zdržuješ tak dlouhým postupem, přehoď ho přes rameno a máš to," ozve se jeden brunet, kterému smíchy jiskří oči. Má v sobě něco aristokratického.

"Ale nesmíš zapomenout na náhubek, aby tě nepokousal," přisadí si pohotově Erik.

"Vaše babské řeči," odfrkne si Dryse a odkráčí po schodech nahoru. Nikdo mu právě není schopen odpovědět, protože jsme mrtví smíchy. Asi tu knížku bude potřebovat.

"Tak dost legrace a jde se na vážnější věci," ozve se velitel a rozdá práci. Aion s Risem dostanou také, takže nemáme co dělat. Ryuu někam zmizí. Povzdechnu si a jdu se zeptat nějakého strážce, kde mají knihovnu, pokud tu něco takového existuje.  Knihy, které jsem si přinesl ze Země, jsem už všechny přečetl. Navede mě do jedné chodby a po menším bloudění se dostanu do knihovny. Nad množstvím knih mi spadne brada. Jsou to minimálně čtyři poschodí, každé má na výšku dva a půl metru a rozlohu čtyř fotbalových hřišť. Kolem všech zdí se táhnou regály s knihami, u každé police jsou koleje a na nich posuvný žebřík.

"Přeješ si?" ozve se od stolu příjemný hlas. Otočím se k němu. Za stolem sedí starý elf a něco zapisuje do knihy. Jeho oči už toho viděli spoustu, ale i tak jsou mladé a jiskrné.

"Nemám, co číst," pokrčím rameny. Elfovi zajiskří oči smíchem.

"Myslím, že tu nouzí trpět nebudeš. Jak se jmenuješ?" zeptá se mě. Odpovím mu. Pousměje se a za chvíli mi podá kartičku. Vezmu si ji a jdu si najít knihu, se kterou se posadím do jedné z lenošek a začtu se. Vyruší mě až elf s tím, že mě shání Aion, dovolí mi si vzít knihu s sebou. V chodbě zabloudím, tady nejsou orientační body jako venku. Po chvíli zahnu do jedné z chodeb a rychle uskočím za roh. Nechci špehovat, ale to, co vidím, mě přesvědčí, že dnes slušné chování určitě vypustím. Před ostatními se popichují a stírají a tady, kde si myslí, že je nikdo nevidí, se líbají o sto šest. Ano, mluvím o tátovi a Drysem. A jak vášnivě se k sobě tisknou. Zalituji, že sebou nemám mobil s fotoaparátem, tohle mi Ryuu neodpustí. Nakonec se je rozhodnu vyrušit, protože za nimi uvidím nápis sál. Předpokládám, že Aion bude tam, nebo mi aspoň řeknou kde je.

Potichu se vydám kolem nich. Bohužel, mě táta uvidí a odstrčí Dryseho.

"Víš, že tě Aion hledá?" upře na mě ještě omámené oči.

"Jasně, že vím, právě mířím do sálu. Nedej se rušit tati, ale myslím, že to by bylo vhodnější za zavřenými dveřmi," uculím se na tátu a uhnu hravému pohlavku. V síni vletím přímo do náruče Aiona.

"Kde jsi byl?" zeptá se mě přísně.

"V knihovně," udělám na něho oči. Aion jen protočí oči.

"Tak pojď domů, už je pozdě," zívne.

"Kolik je?" zeptám se ho.

"Jedenáct v noci," odpoví mi. Neujde mi, že je unavený. Vezmu ho za ruku a jdeme k sobě, kde se navečeříme a jdeme spát. Navzdory tomu, že necítím únavu, usnu jen, co se hlavou dotknu polštáře.

 

"To si jako děláš prdel!" zamračí se na mě Ryuu a zakousne se do bagety, kterou si dal k snídani.

"Nedělám, fakt jsem je viděl. Bohužel, jsem u sebe neměl mobil," povzdechnu si. Naberu si na vidličku vajíčka a strčím do pusy. Právě snídáme v sále a čekáme, až dojdou ostatní. Tedy na Aiona, Riseho a tátu s Drysem.

"Zatraceně, to je vážně pech. Myslíš, že ho Dry už dostal?" zapřemýšlí.

"Nevím, každopádně si myslím, že ho Dry přepadl a než se stačil ohradit, líbal ho. Mezi námi otec se moc nebránil," poznamenám, když spolknu vejce.

"O čem tu debatujete?" ozve se nad námi táta a sedne si k nám se snídaní. Má tam všechno možné, nechápu, jak to, že se ještě neválí jako balón. Na sobě má kožené kalhoty a bílou halenu.  Já a Ryuu jsme tradičně v džínech.

"O tom setkání včera, proč jsi proti Drysemu?" zeptá se přímo Ryuu. Jen se zaúpění protočím oči.

"Protože se mi nelíbí, jak na to jde. Nepožádal o mě rodiče a to jsme v mém světě byli několikrát a za třetí, neuškodí mu, když mu trošku splaskne kohoutek, je si sebou moc jistý," odpoví táta. Musím uznat, že na tom něco vážně je.

"Kolik ti je tati?" zeptá se Ryuu.

"Pozemských nebo Ertanských," chce vědět táta.

"Jaký je v tom rozdíl?" chci vědět.

"Dvacet pět let. Podle ertánského je mi šest, podle pozemského sto padesát let," vysvětlí táta. Zažiji šok. A bratr taky. Dokonce si zapomene kousnout do bagety.

"Jestli chcete vědět, tak Ertaňané se dožívají sto třiceti ertánského věku. Váš otec, je z pohledu Ertaňanů ještě dítě, dospělosti se dožívají ve dvaceti pěti letech," ozve se za mnou Aion a se snídaní si sedne vedle mně. K vajíčkům mu uzmu klobásku, vypadá lákavě. Aion mi zase vezme trochu vajec.

"Takže nám je..." začne počítat brácha.

"Ryuu, tobě je zhruba sedm měsíců, Lenovi šest," dopoví táta.

"Spíš bych řekl, že Lenovi je pět a půl měsíců," rychle počítá Aion.

"Máš pravdu," kývne táta po přepočítání.

"Ještě, že nemusím nosit plínky," zahučím s povzdechem. Ryuu se málem udusí bagetou. Na ramenou se mi protáhne Sin a ukradne mi z ruky nedojedenou klobásu. Zaškaredím se na něho a dám ho k misce, kde má připravenou snídani. Maso s několika kousky ovoce. Sní všechno a odběhne.  Jako poslední dojde Rise a ospale zívá na celé kolo.

"Dobré ráno," sedne si k Ryuu a dá mu pusu. Trochu bráchovi závidím, Aion je stále rezervovaný, co se týče projevování citu na veřejnosti. 

"Kdy vyrážíme?" zamrká škvírkami, které má místo očí.

"Jen, co se nasnídáš a probereš," zasměje se táta. Rise se zvedne a dojde si pro snídani.

"A na mě byste nepočkali," ozve se ublíženě Dryse a sedne si na poslední volné místo vedle táty.

"Ty jsi tu tak chyběl," povzdechne si táta.

"Já vím, proto jsem přišel," ujistí tátu Dryse. Táta jen protočí oči a upije kávy. Asi už chápu, co tím myslel.

"Ty bys vážně šel beze mě, i kdyby to tchán s tchýní nepřekousli?" vyvalí Dryse na tátu oči.

"Ano, šel," klidně odvětí táta. Dryse na něho dvakrát nechápavě zamrká a pak chvíli vypadá, jako uschlá kytka.

"No, ale jsem tu, takže to nevadí," usměje se najednou Dryse. Mám takový pocit, že není tak sebevědomý, jak si táta myslí, jen to obratně kryje.  Mrknu na bratra a usmějeme se na sebe, táta je jasný, jen to ještě nevidí.

"Tak jdeme ne?" zvedne se táta, když všichni dojí, zajímavé je, že počkal i na Dryseho. Pozvedáme se a vyjdeme ze sálu, u vchodu vezmu do náruče Sina, a ten se uvelebí, jako obvykle, na mých ramenou. Za klidného hovoru a mírného požďuchování mezi tátou a Drysem, dojdeme do Ertánie. Kousek od jeskyně na nás čeká strýc s povozem. Do vozu jsou zapřažení divní tvorové. Jsou o něco vyšší než koně, hlavu mají spíš ovčí než koňskou, mezi ušima, na každé straně jsou tři páry uší vějířovitě rozložené, trčí dva zkroucené růžky maximálně deset centimetrů dlouhé. Srst mají rovnou a dlouhou až na zem, takže jim nejsou vidět nohy, přesto je už na první pohled jemná a hedvábná. V celku to jsou fakt krásná, i když značně divná zvířata. Jeden z nich je bílý jak sníh, druhý je stříbřitě šedý.

"Tak jste tu, máma mi nakázala, abych tu na vás počkal," ozve se z jednoho balvanu strejda. Od té doby, co jsem ho viděl posledně, dost pookřál.

"Ahoj Kii," usměje se táta a obejme bratra. Pak se otočí k nám.

"Leny, tohle jsou sworně. Vypadají celkem divně na to, co jste zvyklí, ale pozemské koně v rychlosti strčí do kapsy. Jezdí se na nich skvěle," usměje se táta.

"Jsou krásní," kývnu a přejdu k tomu bílému, že si ho pohladím.

"Pozor, koušou," varuje mě strýc. Jde tomu těžko uvěřit, když se ke mně ten bílý lísá! Dokonce i šedý do mě strčí, abych ho pohladil, udělám to.

"Lene, dej jim to," nasype mi táta do ruky smaženou cibuli. Podivím se, ale rozdělím jim to spravedlivě, vrhnou se po pochoutce, div mi ty ruce vážně neukousnou!

"Jak tak pozoruji, tak Len po tobě zdědil tvoji schopnost," usměje se strejda Kii a vyžene nás na vůz. Jen co dosedneme sworně se dají do pohybu, jsou vážně rychlejší jak koně, i při jemném klusu krajina kolem nás utíká, jako kdybyste jeli tryskem na koni. Vesnice není daleko, ale teď jsme tam doslova rychlostí blesku.

"No vítám vás," rozzáří se babička, která vykoukne ze stavení, jen co strejda zastaví.

"Ahoj, babi," usměje se Ryu a seskočí jako první, následuji ho i s pozdravem. Babička jen září pýchou a hned nás zve dovnitř, kde už je několik hostů. Představí nás, ale nechtějte po nás znát jména! Zapomněli jsme je skoro hned. Na nás je, abychom představili své partnery. Táta se k tomu moc nemá a raději chroupe nějaká semínka. Babičce začne docházet trpělivost a Drysemu nejspíš také, protože se sám oficiálně představí a rovnou babičku s dědou požádá o tátovu ruku. Tomu zaskočí semínka do plic a nemůže je vykašlat, pomůže až Aionova pádná ruka.

 Táta chvilku nechce dát souhlas, ale když mu Dryse šeptem pohrozí, že jim řekne, že už spolu spali, souhlasí. S tátou jdeme na zahradu natrhat zeleninu na oběd. Je u toho vážně legrace, zaujme mě jedna rostlina, která se rychle zatáhne a vystrčí drápky, které vypadají vážně ostře, když do ní strčíte.

"Počkej, až jí dojde trpělivost a drápne tě," varuje mě táta. Pozdě, rostlině právě trpělivost došla. Bolí to tedy pekelně! A taky to pěkně krvácí. Táta mě dovede dovnitř, kde mi začne vymývat ránu.

"Co jsi dělal nemehlo?" povzdechne si Aion a začne mě ošetřovat.

"Provokoval Juanitu," zasměje se táta.

"Zlatíčko, slyšel jsi to přísloví, že zvědavost zabila nejednu kočku?" povzdechne si Aion a zaváže mi to. Trochu na něho vyvalím oči, je to poprvé, co mi takhle řekl. Později mi dojde, že to řekl kvůli babičce a ostatním. Najíme se a pak vyrazíme na trhy. Je to stejné, jako u nás. Stánky, kde obyvatelé nabízí pečivo, ovoce a zeleninu nebo cokoliv jiného. Pak se mezi stánky začne stáčet had z obyvatel, objeví se divné kroje a začne se zpívat, do toho se ozve hudba. Dohromady je to tak nakažlivé, že se nemůžete neradovat. Aion mě po chvíli zavede na louku, kde jsou v řadě vyrovnáni sworně, na hřbetech mají jednu deku a teprve na ní sedí jezdec. Aion mě zavede na tribunu, která nejspíš byla postavena přímo na závody a posadí mě vedle Ryuua.

Sworně se rozběhnou, nejde z nich vidět nic, jen občas koutkem oka zahlédnete vlající srst. Za chvíli se nudím a koukám po všem možném. Zaujme mě podivné zvíře, natažené mezi dvěma větvemi, jak sleduje ten chumel. Pronikavý pohled se stočí na mě, rychle cuknu pohledem dolů zrovna v momentě, kdy skončil závod.

"Kdo vyhrál?" zeptám se táty.

"Ten černý, rychlejší zvíře jsem fakt neviděl, kolik by asi stál?" zapřemýšlí táta. Vyprsknu s Ryuu smíchem. Ono ho to ještě nepřešlo?

"Jestli mi tu potvoru přitáhneš domů, nadělám z tebe jelita," ozve se babička a táta sebou přistiženě cukne. Po chvíli sejdeme dolů do vesnice, kde se všude možně tančí, strhne nás to taky, ke všemu ještě popíjíme něco jako medovinu, takže když slavnostní trhy končí, jsem slušně připitý, stejně tak Ryuu, táta a další. Aionovi se také povážlivě lesknou oči. Jdeme k babičce, táta se muchluje s Drysem už po cestě. Do svého pokoje zapadnou s rozepnutými košilemi, uslyšíme klapnutí zámku. Uchichtnu se a s Aionem vejdeme k sobě. Jen co zamkne, začneme se líbat, díky alkoholu to všechno prožívám daleko víc než bez něj.

 

Ráno se probudím první s hodně bolavou hlavou a v Aionově objetí. Tedy myslím, že první.

"Dobré ráno," ozve se Aion.

"Musíš tak řvát? Dobré," zastenám a zavrtám se mu do ramene. Vymámí se z mého objetí a vrátí se s nějakou nazelenalou tekutinou.

"Vypij to," pobídne mě a hrnek mi přidrží u pusy, nemám sílu se s ním hádat. Je to pěkně hnusné. Ale po pár minutách začne bolest hlavy odeznívat. Po očku se podívám na Aiona, který je čilý jako rybička. ‚Zmetek,‘ zavrčím v duchu a vstanu.

"Dobré?" podívá se na mě Aion.

"Jo, jak to, že jsi to nepotřeboval ty?" zamračím se na něho.

"Na mě alkohol nepůsobí, pokud to moc nepřeženu," pousměje se Aion. Jen po něm vztekle loupnu pohledem. Obleču se a jdeme na snídani. Jsou tam všichni, kromě táty a Dryseho. Táta přijde, až když jsme skoro po snídani. A to hodně divnou chůzí, ještě opatrněji se posadí. Podíváme se s Ryuu na sebe a oba se snažíme skrýt smích. Chvilku na to přijde Dryse a sedne si vedle táty. Vypadá víc, jak spokojeně!

Po snídani se s babičkou rozloučíme a jdeme zpátky do chodeb.  Po očku se podívám na Aiona. Nevyznám se v něm. Chvilku přemýšlím, když se rozhodnu, že navštívím jeho rodiče. Doufám, že mi řeknou, co se odehrává v jeho palici.