Žbluňk!

 

Ráno se probudím hodně brzo, nejspíš je to způsobeno tím, že jsem spal včera odpoledne. Nemůžu se ani hnout, to z toho důvodu, že mě Aion pevně tiskne k sobě. Zvednu k němu obličej a musím se usmát, ještě spí a ve spánku vypadá o dost líp než nějaký elf. Všimnu si pramene vlasů, který mu zabloudil do obličeje, a odhrnu ho.

"Dobré ráno, jsi vzhůru nějak brzo," zamumlá Aion a rozespale se na mě podívá.

"To bude tím, že jsem spal odpoledne," zabručím a podívám se na něj.

"Tak to jo, máte dnes něco v plánu?" zeptá se mě.

"Myslím, že Ryuu chtěl jít do Oceánie," zabručím.

"Do Oceánie? S tou nohou?" zamračí se Aion.

"Včera tu byl ten váš doktor a říkal, že noha je v pořádku," ohradím se.

"Tak fajn, umíš plavat?" zeptá se mě. Povzdechnu si.

"Asi tak, jako když ty používáš mozek. Táta nás to naučil, takže jo umím," zamračím se.

"Dobře, půjdu s vámi," rozhodne se Aion.

"On tě někdo zval? Ještě by se tě lekli," drbnu si. Aion si povzdechne.

"To si asi zasloužím, ale ... chci tě poznat," domluví Aion šeptem. Zatají se mi dech, myslí to vážně?

"Dají ti volno?" zeptám se tiše.

"Volno si můžeme udělat kdykoliv, ale stejně tak musíme kdykoliv do práce," pokrčí rameny. Kývnu a zavřu oči.

"Řekni mi jedno, proč se pokaždé tak ke mně tiskneš?" zeptá se.

"Hřeješ jako kamínka," zavrním s vysvětlením. Uslyším jeho tichý smích tak krásně se směje.

"Dám si to zapsat do doporučení," poznamená, tentokrát se uchichtnu já. Jak je to dlouho, co jsem byl tak uvolněný? Povídáme si a dobíráme si jeden druhého, dokud se bytem nerozduní nějaká rány.

"Co to bylo?" posadím se vyděšeně.

"Jde neohlášená návštěva," povzdechne si Aion a vstane. Postřehnu, že si obleče plavky a na to kalhoty a košilovou halenu. Já se výjimečně nasoukám do pláťáků a někde vyhrabu triko s nápisem, ničíš mi srdce. Aion triko přejede pohledem a nevěřícně zvedne obočí. Jen se na něho ušklíbnu a jdu spáchat hygienu.

"Co si dáš na snídani?" zavolá na mě.

"Ovocný koláč a kakao, je jedno jaký, hlavně ne třešňový," křiknu z koupelny. Když se objevím u snídaně, už je vše přichystané.

"Díky," usměji se na Aiona, který má podobnou snídani.

"S tím trikem ses trefil, takže půjdeme do Oceánie?" zeptá se brácha a vezme si koláč, málem mu urazím ruce, mám vážně hlad.

"To pořád bojujete o jídlo?" podívá se na nás Aion a Rise zpozorní.

"Jen když bere, co není jeho," odseknu a zakousnu se do koláče, je fantastický.

"Můžu já za to, že máš vždycky něco lepšího?" zamračí se na mě Ryuu.

"Protože snídám, na co mám chuť," odpovím mu a pohladím Půlnoc, která mi vyskočí na klín. Ryuu protáhne obličej a pohladí Mourka.

"Jak to vypadá s tím zkoumáním?" otočí se Ryuu na Riseho. Co je tady jen září a rozhodně to není tím, že může do všech světů a ke starým přátelům!

"No zatím našli jen starou belu, myslí si, že je tu extrémně silný kámen, pokusili se ho vhodit dynamitem, nepochodily," uculí se.

"Kdy tohle obléhání skončí?" zeptám se s plnou pusou.

"V sobotu, podle špionů," odpoví Aion. V sobotu konečně budu volný!

"V neděli přijedou naši, ráno máme být doma," zauvažuje Ryuu.

"Máte teprve úterý, týden času. Ze soboty na neděli tu se samozřejmostí zůstáváte," poznamená Aion a dívá se na mě. Nejspíš podle jeho očekávání, vyskočím jako čertík z krabičky.

"Ty mě nebudeš nařizovat, jak dlouho tu zůstanu..." podaří se mi říct, než mi zavře pusu polibkem. Překvapeně zamrkám a po chvíli se k němu připojím, trvá dlouho, než mě pustí.

"Chtěl jsi něco říct?" usměje se na mě. Bezhlesně zavrtím hlavou. Aion se na mě usměje a v klidu snídá dál.  Ledově se na něho zamračím a sáhnu po posledním koláči, který tam není, vražedně se podívám na bratra, který žvýká poslední kousek. Přistrčí mi svůj talíř, kouknu na třešně a zelený se vytratím.

"A jéje," povzdechne si. Do jídelny se vrátím, až když jsem si jistý, že ty koláče snědl.

"Ty máš alergii na třešně?" zeptá se mě Aion vážně.

"Jo od té doby, co jsem vypeckovával deset kilo na marmeládu, a v každé třetí byli červy," odpovím mu. Aion se na mě pobaveně podívá.

"Co jste provedli?" zeptá se mě. Při vzpomínce na rvačku se ušklíbnu a mlčím.

"Kdy půjdeme?" zeptám se bratra.

"Hned, můžeme se tam i najíst, máš plavky?" zeptá se mě. Kývnu a dopiji kakao. Odnesu nádobí do kuchyně na pult a vezmu si bundu. V chodbách je vážně chladno.

"Stačí nějaká lehká mikina," podívá se na mě Aion. Pokrčím rameny, něco takového tu nemám. Nejspíš to pochopí, protože zmizí v ložnici a za chvíli mi podá měkkou a lehkou mikinu, hned si bundu vyměním. Ryuu pozvedne obočí a pak vyjdeme ven. Kočky se za námi nijak nehrnou. Mourek najde nějakou kuličku a začnou si hrát. Seběhneme po schodech, k Ryuově velké nelibosti, a zamíříme do Oceánie. I když jsem tudy šel pouze jednou, cestu si pamatuji.

"Dej pozor, hned u vchodu do jeskyně je sráz," varuje nás Aion. Pootočím hlavu, kývnu a v dalším momentě se vezu dolů.

"Jako bych to neříkal," zavrčí Aion a v dalším momentě se uchichtne Rise. Ryuu totiž sklouzl hned za mnou.

"Zatraceně, co máte za blbý zvyk padat lidem na hlavy," začne někdo pode mnou láteřit. Pochopím, že nestojím na zemi a dám bokem nohy. Před námi se vztyčí Dru s hrozivým výrazem.

"My nemáme ve zvyku padat lidem na hlavy, to vy máte ve zvyku sedět na tom nejhorším místě, jaké existuje a to přímo v cestě, ale aspoň jsme se o tebe zastavili díky," bráním se chabě. Dru na mě vytřeští oči, podívá se na Ryua a vybuchne v smích. Ryuu také.

"Proč se musíte smát, jako když zebra hrká po schodech?" zeptám se nechápavě. Dru s Ryuu se na mě podívají, Dru hodně nechápavě, Ryuu jen proto, aby se v dalších křeči svalil na zem. Pak s ním skoro hodinu nemůžeme hnout. Nakonec se vysměje, svlékneme se do plavek a Dru jako první skočí do vody. Se samozřejmostí nás pozval k nim a to i strážce. Pak jdu já, protože se nikoho neptám a pak všichni ostatní. Plavání mě začne bavit a pomalu začnu závidět Druovi ploutve. Všimnu si, že Aion taky plave dobře i Rise, ale Ryuovi to dělá drobné problémy. Zavrtím nad tím hlavou a vynořím se na stejném místě jako Dru. Vyskočím na molo a čekám na ten zbytek. První se objeví Ryuu, který plave z posledních sil, za nimi oba strážci, kteří se jen baví.

Ryuu se ztěžka vydrápe na molo.

"Teda brácho, jestli já jsem želva, ty musíš být suchozemská krysa," ušklíbnu se na Ryua pobaveně.

"Spíš naopak, lene, tebe bych pasoval na delfína, který plave skvěle, ale u nás fakt zabíjí jo, a Ry, tebe na želvu s těžkým revmatismem," poznamená Dru zlomyslně. Začnu se smát.

"Mě jen tak někdo neurazí," pohodí hlavou a zvedne nos, tak že nevidí na cestu. To se mu vymstí, narazí do pilířovitého sloupu a poroučí se k zemi, jsem mrtvý smíchy. Když se uklidním, tak zjistím, že se nepokrytě smějí i strážci a Dru taky, i když je viditelně ze strážců nesvůj, neodváží se jim nic říct.

"Tak už začínám chápat vaše rčení švihlí sloupem od stodoly," poznamená Dru. Pro smích se nemůžu ohradit proti špatnosti přísloví. Než se vysmějeme, uschneme a Aion mi podá složené pláťáky. Obléknu se a jdeme pozdravit hostitele. Ryuu je uražený.

Dojdeme tam v momentě, kdy se chystají na lov žraloka. Tady nejspíš jiné maso ani nemají, ale nevadí mi to. Lovit nepůjdu, zato Ryuu se k nim nadšeně přidá. Já se přidám k Asenovi a jeho sestře, kteří jdou na škeble. Aion se k nám připojí.

K mé nelibosti, i když... ušklíbnu se.

Vyrazíme k laguně a začneme hledat škeble, každý má jinak barevný sáček, i když nevím na co. Když do sítě o velikosti obří novice nenacpu už ani jednu zamířím zpátky. Pak uvidím stvůru, jakou jsem ještě neviděl, vypadá to jako naši delfíni, ale do roztomilosti to má sakra daleko, tlamu má se třemi řadami ostrých zubů, které jsou jako pilky, malé zlomyslné oči, na černé rohovité kůži má různé výrůstky, stejně jako na podlouhlých ploutvích, které prohrabávají dno.

Nevěřil jsem, že to kdy řeknu, ale proč jsem sakra nepotkal roztomilého žraloka?!

Daleko horší je, že se to sune směrem ke mně. Nejspíš hůř vidí, ale pravděpodobně vidí pohyb, horší je, že nevím do jaké míry. Je to skoro u mě, když za monstrem něco prudce vyrazí pryč. Stvůra zareaguje okamžitě, prudce se otočí a vystřelí za tím, rychle se skloním pro sak, který mi vypadl ze ztuhlých rukou, narvu tam vypadané škeble, posbírám těch pár, co vyhrabala stvůra a co nejrychleji mizím z místa střetu.

Kolem mě se začne objevovat krvavá voda, rychle narvu škeble do sítě, ani nevím, jak se tam vlezli. Vím, lepší by to bylo nechat tam, ale já se chci pochlubit úlovkem, je to marnivé, co? Šňůru si dám přes hlavu a přidám tempo, za mnou zaregistruji pohyb. Otočím hlavu a ztuhnu za mnou je ta stvůra, není moc dobře vidět, ale vím, že je to ona.

Otočím se zpět a začnu plavat rychleji, tedy pokusím se o to, když se přede mnou objeví Aion a chladnokrevně na mě zamíří. Vyvalím na něho oči a zamířím vzhůru, protože mě začne docházet vzduch, teď se vynořuji asi po páté za celou dobu, což není víc jak čtvrt hodiny nanejvíc dvacet minut. Za mnou se voda zelektrizuje, nadechnu se a znovu se potopím, abych viděl, co se stalo, ale to už mě chytne Aion a táhne mě pryč. Nechám se.

 Jsem pět metrů od pláže, když se stvůra za námi ukáže znova. Začnu kopat nohami usilovněji, najednou mě Aion vymrští a já zjistím, že jsem se dobrých deset metrů sklouzl po molu a mám v sobě hromadu třísek, vzápětí se na něm objeví Aion, rozběhneme se k útesu, kde jsou naši hostitele.

Řeknu vám jedno, je to šílený pocit, když utíkáte po něčem tak křehkém, jako je dřevo a za vámi se desky lámou jako párátka jak vás pronásleduje něco, co vás chce sežrat. Pochybuji, že tu stvůru by zastavili železné pláty.  Konečně jsme u útesů a začneme šplhat nahoru, nejsem žádný horolezec, ale teď mi to jde přímo nádherně! Ti nahoře nás zachytí a stáhnou k sobě do zadu, právě v čas před námi se objeví stěna z černého masa. Hostitelé nezaváhají a vrhnou harpuny, proti té mase. Jako by to ztratilo pevnou půdu pod nohama, se stvůra zřítí na zbytek mola. Lovci seskákají a něčím podobným dlouhým mačetám do toho začnou sekat, jednotlivé kusy pak odtáhnou podél útesů na obrovskou pláž, kde ji nejspíš naporcují. Najednou zjistím, že mě nohy neunesou a spadnu na zem.

"Jsi v pořádku?" skloní se ke mně Aion.

"Definuj slovo v pořádku," vydechnu a začnu se vydýchávat, netušil jsem, že tajím dech. Po chvíli se zvednu a jdu dolů po stezce, která je vedle nás. Za chvíli jsme dole. K mému údivu, se tam vesele prodává monstrum. Překvapeně zůstanu stát.

"Dobrý úlovek Lene," zamává na mě Asen hrdě. Nechápavě se na něho podívám.

"Jaký úlovek, co to k čertu je za monstrum?" vyjeknu.

"Tohle je delfín, má nejlepší maso v Oceánii, ale nikdo si na něho netroufne. Máš zatracenou odvahu," zamrká na mě Asen. Nemám daleko k infarktu a přemýšlím, jestli nemám skočit Asenovi kolem krku a uškrtit ho, když za sebou uslyším výbuch smíchu. Vztekle se podívám na Aiona, který mě obejme kolem pasu a políbí mě. Překvapeně zamrkám.

"V tomhle světě, platí tomu, kdo ze sebe udělal návnadu, tedy jestli přežije, v tomhle případě jsi to ty, takž sis teď vydělal hotové jmění," uculí se na mě.

"Přesně tak. Zatím má vyděláno nějak kolem osmnácti tisíci grachů," kývne spokojeně Asen.

"To je ve vaší měně asi pět milionů jenů," pousměje se Aion. Jdu do kolen a to doslova za půl hodinky zůstane jen poslední kus delfína.

"Tohle je nejlepší, co zbylo, každý je ochotný za ten kus zaplatit kolem půl milionů grachů," dojde ke mně Dru spokojeně. Dojdou mi slova.

"Nechte si to vy," vydere ze sebe.

"Ale my tolik peněz nemáme," znejistí Dru.

"A kdo mluvil o placení?" pozvednu obočí. Jak Dru, tak Asen na mě vytřeští oči.

"To přece nemůžeš myslet vážně," vydere ze sebe Dru.

"Vidíš snad, že bych se smál?" zeptám se. Když se nemají k odpovědi, zajdu za jejich otcem a ten kus věnuji jemu, ten na mě sice vyvalí oči, ale pak jeho děkování nebere konce. Teď ještě to molo, zeptám se na to, a když mi řeknou, kolik by stálo, odpočítám peníze, tedy až po tom, co mi řeknou, co která mince znamená, že, a vstrčím je pro změnu Asenově dědovi s tím, že je to na molo a nechci o tom víc slyšet. Vydáme se domů i s pořádným nákladem, peníze odnesl Aion, že je uloží na pod kontě. Netušil jsem, že mají výplatu. Zeptám se na to Riseho, a ten mi potvrdí, že ano a všechno mi vysvětlí Aion.

 Povzdechnu si, před obědem si ještě hrajeme na otevírání škeblí, každý si prý otevře svoji hromádku, prý tam bývají perly. Aionova hromádka je stejně velká jako moje. Zkusmo otevře škebli a ušklíbnu se nad zeleným hnusem, který z ní vyleze. Ryuu se mi směje, ale jen do té doby než vylovím perlu. Z mých čtyřiceti pěti vylovených má perlu asi dvacet. S kyselým výrazem čekám na Aiona. Vrátí se brzy a hodí mi měch na perly, nasypu je tam.

"Měl jsi štěstí," pousměje se.

"Jo u nás se říká: štěstí ve hře neštěstí v láce," zabručím. On tam má perel třicet.

"Tak to doufám, že to je jen pověra, nechtěl bych spáchat zplanetkování," zabručí Aion. Vyprsknu smíchy.

"Na co jsou ty mola?" zeptám se Asena, tohle mě zajímalo od začátku.

"Víš, souše tvoří jen ostrůvky a z jednoho na druhý vedou mola, aby se tam líp dostalo, někteří radši plavou a někteří radši využívají mola. Mola nevedou jen na ostrovy s průchody," vysvětlí mi. Aha, tak to jo. Konečně ten systém chápu, teď ještě nějak poškádlit Aiona.  Zaksichtím se a začnu přemýšlet.

Nakonec se příležitost najde u průchodu, kam zamíříme večer.

Stojí na kraji útesu a kouká se do vody, pomalu se za něj přiblížím a bafnu, podle očekávaní, se lekne a sletí tam. V dalším momentě nahoru vyletí doslova raketovou rychlostí, až to připomíná komiks. Rozesměji se, naštěstí už jsem oblečený. A Aionovi je mě líto tam takhle hodit. Chvilku se na mě dívá a pak si mě s heknutím přehodí přes rameno.

"Okamžitě mě pusť, ty gorilo!" zaječím na Aiona, který mě vesele ignoruje, kopat ho nemůžu, protože mi nohy drží, tak ho aspoň bouchám do zad, po chvíli toho nechám, protože si to očividně užívá.

"Už konec?" poznamená, když na něm zůstanu vyset jako pytel mouky, plesknu ho po zadku.

"To je zadeček, co?" zasměje se.

"Mám hezčí," odfrknu si.

"To se doma podívám," zavrní.

"Co? Ne!" zaječím, odpoví mě jen Aionův zlomyslný smích a chechot těch dvou inteligentů. Moje řvaní ignoruje, i když stoupá po schodech a všichni na nás hledí. Ignoruje je a vydupe schody do dvacátého patra a doma mě hodí na postel, váčky hodí na stůl a začne mě líbat. Jeho polibky jsou tak omamné, že se přestanu bránit a začnu si to užívat, procitnu až v momentě, kdy do mě strčí prsty, aby mě roztáhnul.  Zděšeně se stáhnu a s panikou ho začnu odstrkovat.

"Pšš, nebude to bolet," zašeptá Aion. Nevěřím mu, ale něco v jeho hlase mě donutí, abych se uklidnil, je fakt, že teď to nebolí. Zavřu oči a odevzdaně ho nechám, aby mě připravil. Po nějaké době ucítím větší tlak a než se stačím nadechnout ke křiku, je ve mně.

 Je to hodně nepříjemné a jen stěží potlačím vzlyk. Na rtech ucítím jeho rty a políbí mě. Otevřu oči a podívám se na něho. Další polibek mu oplatím. Aion se pohne a já překvapeně vydechnu, nejenže to nebolí, ale je to příjemné a hodně.

Zavzdychám a pohnu se proti němu, potom ho zkusmo pohladím po zádech. Tentokrát zavzdychá Aion. Za chvíli oba vyvrcholíme zároveň a mě mrzí, že to skončilo! Unaveně se k němu přitulím, ještě ucítím, jak nás přikryje a polibek než usnu. Dnešní den neměl chybu!