Tento díl patří mezi Kde je Ricj a Nerovný boj
Na poslední vteřinu uhnu beranidlu, které je zavěšeno nad lávkou po které jdu, zároveň s pěti dalšími, nechtěl bych jím dostat a to jen proto, že je doslova prošpikován tucty různých, ostrých zbraní převážně nožů, které jsou zasazeny tak, aby ostří se špičkou bylo venku.
Seskočím a ohlédnu se na opičí dráhu, kterou jsem právě překonal. Doufám, že jsem nevyšel z formy, na turnaji by to byla moje smrt. Nakonec udělám stojku na palcích a začnu dělat kliky, odpočítávám od kliky. Když jsem někde u desítky, přiběhne jeden z mladších mnichů, že si mám jít zabalit a ráno vyrážíme. Dodělám kliky, a rozběhnu se k ubikacím, netrvá ani okamžik než si těch pár hadříků zabalím.
Nemluvím tu s nikým, nejsou tak přátelští, jako když jsem tu studoval. Vím, že je jim proti srsti Američan, no spíš Japonec, který má bojovat s nimi a za ně. Nevšímat si jich je nejlepší řešení, proto trávím veškerý volný čas tréninkem.
Soustředil jsem se jen na něj a vyplatilo se to, teď potřebuji odpočívat, jak znám mistra, tak budíček bude asi hodinu před svítáním. Jen co odejdou na večeři, vyvalím se na postel a v okamžiku spím.
Jak jsem čekal, vzbudili mě ještě před rozcvičkou, které jsem se dobrovolně účastnil, jen co jsme se najedli, vyrazili jsme rozhrkaným autobusem na místo kumite.
V autobusu usnu ani nevím jak, vzbudí mě mistr. Vystoupím a jdu s nimi zapadlou uličkou na místo přihlášení. Mniši mají na sobě oblečení s odlišným vzorem, já mám na zápěstí potítko s barvou našeho týmu. Projdeme kolem dvou zlatých soch draka.
"O jednoho budeš bojovat je to taková odměna pro vítěze, ten se pak může chlubit hodností dračího mistra," podívá se na mě mistr a zavede nás k zápisu. Stejně jako spolubojovníci se, u zápisu, na mě dívají divně.
"Ten má nás vážně reprezentovat proti tomu Američanovi?" odfrkne si jeden ze zápisu.
"Kudlanka taky vypadá nevinně, když loví," zasměje se mistr.
‚Tak to vám musím poděkovat, nemám rád kudlanky nábožné,‘ zavrčím v duchu.
Ostatní se na mě pochybovačně podívají, ale už nic nekomentují a dají nám razítka a zavedou na ubytovnu. Večer to vypukne, uvidíme, kdo bude vítěz. Tři dlouhé dny zápasu. Bude to tvrdá zkouška a dnes uvidíme, kdo bude vítěz.
Nebo spíš kdo má na vítězství naději. Konkurence je hodně tvrdá, jestli se někdo o něco snaží tak o to zapsat se mezi shaoliny. Šaolinských chrámů je jen jedenáct do tuctu a každý přátelsky soupeří s každým. Moje spolubojovníky vítají vřele, mně nevraživě, ale nic nenamítají, spíš mě hodnotí, což u nich vyjde na stejno.
O půl páté pro mě přijde mistr a odvede nás na tribunu, která je vyhrazená pro bojovníky a pro mě. Cestu nám zastoupí jeden bojovník a udeří na mě.
"Ty si myslíš, že nás dokážeš zastoupit?" zasyčí mi do obličeje, vlastně do kutny, kterou mě donutil mistr nasadit. Nejspíš nechtěl, aby mě někdo zahlédl a poznal před turnajem nebo co. Nechápu to, ale neptal jsem se, bylo to zbytečné.
"Vzhledem k tomu, že nikoho jiného nemáte a vy jste příliš hrdi k tomu, abyste s tím Američanem bojovali, ti nezbývá nic jiného než mi věřit, nemyslíš?" zeptám se ho klidně.
"Nejspíš máš pravdu, ale zkus prohrát nebo nás zahanbit a nebude ti stačit vesmír, aby ses ukryl," varuje mě přátelsky bojovník z jiného chrámu a odejde.
"Dej si pozor kočko to je Chen-Chao vždycky splní, co slíbí," drbne do mě jeden ze spolubojovníků a použije při tom moji novou přezdívku.
"Tak to si nejspíš objednám rakev," zažertuji a sednu si na tribunu. Očima zaletím k místu hosta, které je poněkud bokem. Je stále prázdné tak zaměřím pohled na stadion a zábava může začít.
"Dnes si zabojuješ, jsi rád?" zeptá se mě spolubojovník. Zrovna dělám stojku na hlavě asi metr nad zemí a musím se udržet na nataženém laně ještě asi dvě hodiny, jak mi doporučil mistr, když jsem zdrhl bez dovolení se nadýchat čerstvého vzduchu. Místo odpovědi zakomíhám nohama a znovu je dám do původní polohy.
"Nazdárek ve spolek!" zahaleká nový hlas a lano se roztřese, jak na něj někdo skončí. A tím někdo je...
"Lee okamžitě toho nech, víš, jak blbě se na tom drží rovnováha, když je lano v pohybu," zaprskám vztekle.
"Jo vím, proto jsem to udělal," zazubí se vesele na mě.
Protočím oči a čekám, až se lano ustálí.
"Ty budeš taky bojovat?" zeptám se ho klidně.
"Ne takový šílenec nejsem, přece jen jsem z formy, ale ty ses do ní nějak dostal. Co to tu máš bouli?"drcne mi do jednoho svalu.
Bezmocně se rozesměju, tohle mě šíleně lechtá!!!
"A tohle a tady a tady..." pokračuje dál.
"Ty demente, nech toho, to lechtá" vyhrknu mezi záchvaty, na laně se udržím jen stěží.
"Nevěděl jsem, že jsi lechtivý," překvapeně zamrká Lee a začne mě píchat oběma rukama. Mám toho tak akorát dost. Prudce švihnu nohou a Lee se válí pod lanem.
"To máš za to," zabručím dobrosrdečně a uculím se. Pak mě něco napadne.
"Lee, neznáš náhodou mého soupeře?" zeptám se ho na oko klidně.
"Vím, ale nepovím," vyplázne na mě jazyk a vyjde z pokoje. Povzdechnu si a po těch dvou hodinách se ho snažím sehnat zbytečně. Tohle bude nejspíš překvapení roku.
"Nechápu, proč tu jsme. Neříkal's, že náš dovedeš tam, kde je Rick?" zavrčí Niboru.
"Kde asi jsme, prostě si sedni na zadek a drž hubu," zavrčím rozladěně a sednu na svoje místo.
"Na nějakém turnaji," zavrčí v odpověď a lapne vedle mě.
Tohle je třetí den, co probíhají zápasy kumite a jsou vrcholem celého dění. Podle toho, co jsem se dozvěděl, tu jsou jen nejdůležitější osoby s celé Číny. Jsem napětím bez sebe, kdy ho uvidím. Nibory je na tom podobně, ale já mám o Ricka strach. Vím, kdo bude jeho soupeř a taky jakých dosáhl zrůdností.
Slovo Kung-fu se pro něj stalo symbolem zabíjení a je to mistr mezi Američany. Nejspíš proto a taky z nabubřelosti se rozhodl vyzvat Čínu a tím pádem Ricka. Modlím se, aby mu nakopal zadek. Zítra to budou přesně dva roky, co ho znásilnil. Chci, aby ho porazil a taky aby ho zesměšnil. Všimnu si mezi diváky i zástupce, co vyšetřovali Rickyho znásilnění. Kupodivu tihle byli, nestraní, ale ti pod nimi všechno zametli pod koberec. Zahlédnu i senátora, který znovu hodlá usednout do křesla a kamery, která bude zápas dávat živě přímo do televize. Musí být nenápadní, zde jsou kamery a všechno podobné zakázány pod trestem smrti.
Ozve se gong a dovnitř vstupují čtyři skupiny mnichů, kteří budou dnes zápasit, v jedné je i zahalená postava, pochopím, že to je Rick. Pak proběhne losování a všichni kromě dvou bojovníků si jdou sednout na tribunu, která je jim vyhrazena.
"Co se děje?" zeptá se mě šeptem Nibory.
"Teď proběhlo losování, a ti co tam zůstali, budou bojovat, pak se vystřídají s druhou skupinou, až zůstanou jen dva ti pak rozhodnou kdo z šaolinských klášterů ponese tento rok řád draka," vysvětlím Niborimu tiše.
"Kolik těch zápasů bude?" zeptá se klidně.
"Dva. Ti, kteří postoupí vyšlou své nejlepší bojovníky, půjde o čest," pousměji se. Tohle všechno jsem se dozvěděl od Edena i to kdo je jeho soupeř. Málem to se mnou seklo. Ze všech lidí zrovna on!
"Kdy bude bojovat Rick?" vyhrkne další otázku. Na tu mu neodpovím, všimnu si totiž, pár pátravých pohledů, které rozhodně nepatří mezi ty přátelské.
O postupujících se rozhodne celkem rychle asi za hodinu a půl pak nastoupí podmistři mezi svými. Ku podivu se mezi nimi nerozhodne, oba odpadnou ve stejnou chvíli. Podívám se na Niboriho a málem vyprsknu smíchy, tak vyvalené oči jsem ještě neviděl.
"Jestli je na jejich úrovni tak se mám co zlepšit," uslyším ho.
"Podceňuješ ho, Rick je lepší," usadím ho a podívám se na další bojovníky, tentokrát to jsou samotní mistři chrámů. Tohle je už jiná podívaná, používají i chvaty, které samy vyvinuli, aby zaskočily protivníka. Nakonec tam zůstane ten starší a se ctí převezme draka. Normálně by to tak stačilo, ale tentokrát jakmile mniši odejdou z ringu, nahrne se tam vyzyvatel a pyšně se rozhlíží kolem, i když je vidět, že mu kohoutek trošku splaskl. Nedokáže se rovnat mistrům ve svém oboru.
Rozhodčí oznámí výzvu. Vyzyvatele nepředstaví, aby vyjádřil pohrdání nad tímto činem, pak se zeptá, jestli je někdo ochoten bojovat proti tomuto muži. Nikdo se nepřihlásí, mniši se dokonce zvednou a otočí se j Jackovi na minutu zády. Tohle je nejhorší pohrdaní ze všech.
Rozhodčí rozhodnutí přijme a zavolá bojovníka z cizí země.
"To je nepřípustné, přišel jsem bojovat s mistrem shaolinu," ozve se rozčíleně Jack.
"Tento bojovník v shaolinu studoval. Buď to přijměte, nebo odtáhněte s ostudou," odsekne rozhodčí. Jack se nakonec podrobí, ale je vidět jak to v něm vře.
"Co je to za kreténa?" ozve se vedle mě hlas a vedle nás se posadí nějaký člověk.
"Promiňte, nepředstavil jsem se, Lee. Rickuv spolubojovník,"podá nám ruku.
"Don, Rickuv brácha," potřesu si s ním rukou.
"Nibori, jeho snoubenec," představí se Nib.
"Že se nepochlubil, tajnůstkař," zazubí se Lee.
"Abych odpověděl na vaši otázku. Ten kretén se jmenuje Jack a je to ten, co Ricka nechal znásilnit," odpovím v klidu. Nibori vyprskne limonádu, které se právě napil.
"To snad..." zasýpá vyděšeně.
"Bohužel..." zatvářím se zkroušeně.
"Má to spočítaný," usměje se Lee a pohodlně se opře.
"Už bojoval?" přiběhne k nám máma, div se nepřizabije.
"Ještě ne mami, jsi tu včas," usměji se a pustím ji na místo. Ozve se gong a z tribuny sejde zahalená postava. Bez zaváhání se rozejde k tribuně. Zastaví se před soupeřem a trhne sebou, jen já vím, že právě zažil šok, soupeř podle jeho úšklebku si to vyložil jako strach.
"Drž se Ricku," vyklouzne mi ze rtů.
Po vyzvání se proberu a sejdu z tribuny, jdu pomalu jako by mě to nudilo, ve skutečnosti se dívám pod nohy, abych nezakopl, byl by to trapas. Konečně jsem na místě a podívám se na soupeře. Na šok, který v ten moment zažiji, mě nikdo nepřipravil. Tělem mi projede starý strach a nenávist se dostaví v plném rozsahu. Musím se držet, abych ho nezabil na místě.
"To jste mi sem podstrčili někoho, kdo padne při první raně?" zeptá se s hnusem Jack.
"Na tebe nepotřebuji ani ruce, nádhero," ušklíbnu se a sundám si plášť.
Jack na mě vypoulí oči a po tom, co se vzpamatuje, se rozesměje. Tohle je poslední věc, kterou kdy někdo před bojovníkem udělá.
"Hele jestli prohraješ, budeš mi zahřívat postel do konce života," ušklíbne se.
"A jestli prohraješ ty, budeš mi ulizovat cestu přede mnou do konce života a vlastním jazykem," zasyčím nenávistně, " jo a nahý."
"Platí," zasyčí, jistý si svým vítězstvím.
A pak začne boj. Snažím se odhadnout jakou má sílu, rychlost úderů, styl a tak podobně. Nechám do sebe bušit a udělám pár marných výpadků, aby to nevypadalo tak blbě. Nakonec sebou praštím a hned jsem na nohou.
"Ty párátko, víš, čeho lituji nejvíc? Že jsem si tě tenkrát nevzal jako první, prý jsi byl skvělí, ale dívat se taky nebylo špatné. Šel jsi se mnou jako ovečka, debile. Měl jsem tě plné zuby, jsi jen děvka nic víc," zasyčí Jack.
Vyjeveně se na něho podívám, to je skutečně takoví idiot, že se přiznává přede všemi? Kvůli smíchu, který se snažím utajit, se zvedám jen pomalu, ani mě nenechá postavit a Jack do mě kopne tak surově, že zůstanu ležet a přemáhám pocit na zvracení, při tom si všimnu, že má okované boty. Hajzl!