Označený

 

Jen co se osprchuji a seknu s sebou do postele. Do mojí pohodlňoučké postýlky s navoněnými polštáři a břichem plným k prasknutí, třísknou dveře. Zvednu hlavu a čekám otce, ale místo něj je tam bratr.

"Co se stalo? A nesnaž se mi nakecat, že ses ztratil, ještě jsem neviděl nikoho, kdo by měl lepší smysl pro orientaci,"zavrčí brácha. Povzdechnu si, jemu bych stejně bulíky na nos nevěšel.

"Chytili mě," přiznám. Bráchovi z obličeje vyprchá barva.

"Neměl jsem tě tam pouštět. Měl jsem jít sám," zesíná a sedne si na postel.

"Ty za to nemůžeš, využili Oie," povzdechnu si.

"Co? Jak?" vyvalí na mě oči. Řeknu mu, co se tam stalo.

"Myslíš, že slib splnil?" zeptá se mě. To co se stalo po tom, co mě osvobodili, nekomentuje.

"Myslím, že jo," kývnu.

"Doufám, že s ním budeš šťastný, přece jen, je to lepší úděl než červy. Promiň, že jsem tě do toho uvrtal," podívá se na mě smutně.

"Oi je i můj přítel Ryuu, kdybych nechtěl, nedostal bys mě tam," upozorním ho na tu drobnost. Ryuu se usměje a kývne, popřeje mi dobrou noc a odejde k sobě. Já zavřu oči a spím. Přiznám se, málem jsem zaspal soudný den. Probudil jsem se v neděli odpoledne.

"Ha šípková Růženka se nám probudila, kdo byl ten kouzelný princ?" otočí se ke mně Ryuu.

"To bys chtěl vědět, skřete," vypláznu na něj jazyk.

"Kdo je u tebe skřet, ty... ty... hadrová čarodějnice," zavrčí na mě.

"Nic lepšího nevymyslíš? Kdy ti zkolabovali buňky?" ušklíbnu se a vytáhnu z trouby, zapečené brambory, hned si naložím vrchovatý talíř a začnu se jimi ládovat bez ohřívání. Bráchu, který trucuje, protože si ho nevšímám, ignoruji.

"Proč si to neohřeješ?" zeptá se mě táta, který vejde do kuchyně, aby zjistil, co se děje.

"Protože mě to zdržuje v mé činnosti, kterou teď provozuji," odpovím tátovi a narvu si do pusy další brambory. Táta obrátí oči v sloup a odejde, aby se nemusel dohadovat. Rozumná volba. O nohy se mi otře Půlnoc a vzápětí vyskočí na desku stolu, aby mi sebrala bramboru z talířku.  Úplně mi zaskočí, když zjistím jak je hubená.

"Vůbec nechtěla žrát, domů přišla sama a vyhlížela tě," odpoví mi na nechápavý pohled Ryuu. Nechám jí nějaké brambory a hlavně kabanos na kraji a dojím svoji maxi porci. Jen co dojí, opláchnu talířek a vezmu ji do náruče, přitiskne se ke mně a drápky mi bolestivě zaboří do kůže.

Hladím ji a utěšuji, když se uklidní, začne se drát dolů, pustím ji a dívám se jak, běží ke spíži, kde mají kapsičky, dám ji hned dvě a podám ji to levou ruku. Půlnoc se na ruku podívá a drápky si ji přidrží, pak moji ruku pustí a dá se do jídla. Já se vypotácím do zahrady, kde se vyvalím na trávu, a sladce zavřu oči.

Chvíli tak odpočívám, když v další chvíli na mě něco skočí a začne mě lízat," začnu se se smíchem bránit, konečně se mi to něco podaří odtáhnout a posadit se. Světe div se, v ruce mám štěně německého ovčáka.

"Ty jsi pěkný," zavrním a začnu ho hladit. Vedle mě dotčeně mňoukne Půlnoc a začne se mi dobývat do náruče, nechám ji.

"Je váš, na vás dvou bude, abyste ho vychovali a vycvičili," informuje nás táta a jde do domu. Překvapeně se na sebe s bratrem podíváme a usmějeme se.

"Myslíš, že ví, co se stalo?" zeptám se Ryuua.

"Určitě, celou noc u tebe seděl a něco do tebe lil. V jednom kuse se díval na ten náramek a pak přemýšlel. Nakonec to vzdal," pokrčí rameny Ryuu.

"Jak jsi našel chodby Ryuu?" zeptám se bratra.

"Náhodou, utíkal jsem před jednou partou, která mě honila, a vběhnul dovnitř, myslel jsem, že jeto nějaká jeskyně a tak jsem šel dál, víš, že všude s sebou nosím takovou malou baterku. Nakonec jsem zjistil, že to jsou chodby. Příští týden jsem se vrátil a pak jsem se tam vracel, kdykoliv jsem měl nějakou volnou chvilku. Pak jsem objevil jeden svět a pak další, chodil jsem si tam hrát," pousměje se brácha.

"Který svět byl tvůj první?" zeptám se.

"Atlantis, moc rád bych se tam zase jednou podíval," povzdechne si brácha a než se stačím zeptat, odejde. Pokrčím rameny a jdu do pokoje, bůh ví, proč jsem zase unavený. Štěně nechám na zahradě a Půlnoc také, ti dva si začali rozumět. Osprchuji se a za chvíli spím.

 

Vzbudí mě v pondělí Ryuu a když mu dostatečně vynadám, jdu na snídani a jdeme do školy. Tam přežiji hodiny, dopisování a domů si odnesu, aniž bych to věděl nemoc. Ani nevím, že jsem z chodeb přišel oslabený. Ve večeři, na kterou nemám ani chuť, se jen povrtám a v noci to začne. Napřed průjem a pak zvracím, i když jsem skoro nic nesnědl, nechápu to.

Ranní zvracení ke mně přiláká tátu.

"Myslel jsem si to, lehni do postele, dám ti k ní kýbl," zažene mě a po tom, co ho poslechnu, mi pod paži dá teploměr. Po pěti minutách ho vytáhne.

"Pěkné, takže zůstáváš doma, jelikož máma už zase chodí do práce aspoň na zkrácený úvazek, tak s tebou zůstane bratr. Ležet a potit se, doktor přijde sem." Oznámí mi.

Jen zasténám, ani se mi nikam nechce. Táta odejde oznámit celou věc bratrovi a pak je klid. Doktor mi zjeví, že mám střevní chřipku, což znamená jen horký čaj a rohlík nebo piškot. Bratr to vyřeší následovně, místo toho, aby byl v pokoji a lítal sem a tam jako superman, dovleče si dolů notes a začne datlovat. Za chvíli ho přestanu vnímat, vlastně všechno, kromě toho když mě vzbudí na prášky, nebo do mě namačká rohlík jako huse.

 

"Něco se stalo," přecházím po společenské místnosti sem a tam, jako lev v kleci.

"Co by se mohlo stát, Aione? Třeba má domácí vězení," podívá se na mě pobaveně Rise.

"Myslíš, že by to moji Myšičku zastavilo? Doufám, že nejsi tak naivní," ušklíbnu se pobaveně.

"Taky pravda. Proč mu říkáš pořád Myšička? Myši máme ve vězení. Ale jak se jedna na tebe nalepila," uculí se Rise. Otřesu se hnusem, když si představím ten hnus, když se na mě nalepil jeden vězeň a dobýval se mi do kalhot, však taky hned skončil v červech.

"Neopovažuj se ty parazity přirovnávat k Lenovi," upozorním Riseho a zamířím do bytu, abych se převlékl. Chvíli nad tím uvažuji a místo obvyklé kombinézy a pláště na sebe navleču džíny a černou košili. Vlasy stáhnu na šíji a můžu jit. Před bytem čeká Rise.

"Kdybys viděl moji Myšičku, dej mi vědět," pousměje se a podá mi signálek. Abych to přiblížil, má to stejnou funkci jako u vás pager. Strčím si ho do kapsy a vyrazím ke schodům a do Lenyho světa. Pohledem na postavení slunce zjistím, že je sotva poledne. Drcnu do prstýnku na prstě a nechám se vést za signálem náramku. Dojdu k patrovému domu s plotem, který mi absolutně nedělá žádné problémy.

Za ním mě překvapí mládě nějakého tvora, bafá na mě a snaží se zaútočit a při tom utíká. Zasměji se a podívám se po oknech, přejdu k nim a nahlédnu do něj. Len leží v posteli a někdo do něj něco cpe.  Rozrazím okno a skočím dovnitř, agresorovi zkroutím ruku, a když se svalí na zem, stoupnu mu na krk.

 

Propadám se znovu do spánku, z kterého mě bratr vytrhnul, aby do mě nacpal prášky, když zaslechnu jeho zděšený výkřik. Prudce se posadím a rozhlédnu se. Ryuu je zkroucený na zemi a někdo ho u ní drží tak, že mu přišlápl krk a ten někdo je...

"Aione, tvůj ksicht, je vážně to poslední, co jsem potřeboval vidět, můžeš mi říct, co to provádíš mému bratrovi?" zavrčím na svého manžela z donucení. Fakt je mi strašně špatně na to abych se s ním dohadoval.

"No promiň, že si o tebe dělám starosti. Tohle je tvůj bratr?" zeptá se mě Aion a podívá se na hromádku u nohou.

"Jo a byl bych rád, aby to tak ještě chvíli zůstalo, mám ho docela rád, víš?" zamračím se na Aiona.

"Co do tebe cpal?" zavrčí Aion.

"To jsi u výzvědné služby nebo ses dal k mimozemšťanům?" zeptám se zvědavě.

"Myšičko, pojem jako mimozemšťan neexistuje, to je jako by vás elfové nazývali mimoelfáky," poučí mě Aion. Udělám jedinou rozumnou věc, na kterou přijdu, vezmu polštář a vší silou ho hodím Aionovi do obličeje. Trefím se! Aiona to tak překvapí, že se i zapomene bránit a pustí bratra ze sevření, který toho využije a vypadne z pokoje.

Aion si z obličeje sundá polštář, hodí mi ho na postel a sedne si ke mně.

"Měl jsem to vědět, tvoje tělo bylo trošku oslabeno, tak jsi schytal první nemoc, která tě našla. Ještě, že jsem vzal naše vitamíny," povzdechne si a přejede mi rukou na čela, ani trochu se mi to nelíbí. Zamračím se.

"Lene oběd a doufám, že mi řekneš, kdo je ta tvoje gorila," vrazí do pokoje Ryuu s rohlíky a čajem. Nad tím oslovením vyprsknu smíchy a vezmu si čerstvý rohlík. Mňam, zbožňuji je.

"To snad není možný, i strava v našem vězení je lepší než tohle," hodí zhnusený pohled na rohlíky. Kopnu ho.

"Ty si jez, co chceš, ale já kvůli tobě nebudu zvracet jen proto, že se ti to nelíbí. Nic jiného v žaludku neudržím," zavrčím na Aiona.

"Jak to?" zazmatkuje, Aion.

"Má střevní chřipku," oznámí mu bratr klidně. Podívám se na Aiona, který je najednou bledý jako stěna.

"Tady už ta nemoc nezabíjí," zabručí Ryuu.

 

Podívám se na jeho bratra, jestli to myslící vážně, viděl jsem až spoustu světů, včetně tohoto, které tahle nemoc kosila jako nic.

"Tohle je asi po třetí, co ji má," přisadí si jeho bratr. Podívám se na Lena, který jen kývne.

"Jak dlouho tuhle nemoc má?" zeptám se jeho bratra, stále ještě nepřesvědčen.

"Tohle je třetí den a druhý den, co nezvrací a nemá průjem," pousměje se křivě jeho bratr. Oddechnu si, tohle skutečně vypadá, že se s toho dostane. Podívám se na Lena, který snědl rohlíky a rozhlíží se po dalším. Jeho bratr si toho taky všimne.

"Víc už jich není, jen piškoty nebo sušenky," poznamená.

"Sušenky," povzdechne si Len. Když mu je bratr donese, vrhne se na ně, usměji se, vypadá, že je zase při chuti. Pak nechám Lena Lenem a zaměřím se na jeho bratra, něco mi na něm nesedí, příliš se snaží být ode mě dál, než je nutné.

Najednou se vymrštím, přitisknu jeho bratra ke stěně a strhnu mu košili z ramen, nezajímá mě, že se po pokoji rozletí knoflíky. Pak strhnu náplast, kterou má na rameni a vítězně se usměji.

"Dvě toulavé myšičky v jednom vrhu, to je zajímavé," usměji se.

"Můžeš ho pustit? Nic neudělal," zaječí na mě Leny.

"Nic, až na to, že je to taky nelegální procházeč, jenže neměl štěstí jako ty, označili ho," vysvětlím Lenovi, který na mě vytřeští oči a pak vstane. Trochu se zakymácí, tak ho druhou rukou zachytím a přitáhnu k sobě, aby viděl, co mám na mysli.

 

On si musí dělat srandu, pomyslím si a vstanu, trochu se na nejistých nohách zakymácím, ale Aionova paže mě včas zachytí a přitáhne k sobě. Opřu se o něj a podívám se, co to má Ryuu na levém rameni na zádech, je to nějaké oko, které má přes sebe dva prsty, takže se dívá jakoby škvírou, pod tím je nějaký znak. Oko najednou začne svítit a Ryuu se zhroutí bolestí.

" Co jsi mu to udělal?" zaječím na Aiona, který se jen dívá a nic nedělá.

"Já nic neudělal. Pokud se oko odkryje, začne reagovat, to znamená, že procházeče znehybní a zavolá toho, kdo ho označil. V tomhle případě je to Rise," odvětí Aion.

"Proč je vůbec zakázáno procházet?" zajímám se.

"Jsem rád, že ses zeptal. Dovedeš si představit tu spoušť, kdyby všichni procházeli?  Jednotlivé dimenze by se zhroutili a vzájemně zničili. Skvělý příklad je Grimm, to je ten svět, kde jsem tě chytil, jeden odtamtud nedodržel pokyny a prolézal světy, z jednoho si dovezl dvě mláďata Arichů, to jsou ty bestie, co chodí v noci. Naneštěstí šlo o samce a samici. Potravy tam měli dost tak rychle rostli a rozmnožovali se, co z toho vzniklo, viděls. Naprosto zničený svět, který se k normálu už nikdy nevrátí. Ještě chceš vědět, proč je průchod mezi světy zakázaný?"podívá se na mě chladně Aion. Vlastně si nepamatuji, že by se někdy na mě podíval jinak. Sklopím hlavu a zavrtím jí. Svět Oie mě varoval dost.

"Ještě jsou legální procházeči, vlastně zatím je jen jeden, ty," ozve se za námi. Trhnu s sebou a prudce se obrátím, to má za následek dvě věci, obrátí se mi žaludek a začne se mi točit hlava, takže jdu k zemi.

"Trdlo jedno," zaslechnu Aiona a za chvíli přistanu na posteli.

"Co mu je?" zeptá se druhý strážce, zatímco se snažím rozdýchat nevolnost.

"Střevní chřipka, už je skoro v pořádku, jen se prudce pohnul," vysvětlí Aionův hlas. Z ničeho nic se postel vedle mě prohne a jeho ruka mě pohladí po tváři, jsem překvapený, že je tak jemná.

"Aha, dobře," kývne druhý, konečně se mi přestane točit hlava a nevolnost přejde.

"Proč jste nikomu nedali povolení?" zeptám se.

"Dali, tobě," podívá se na mě Aion.

"Nepředstírej dementnost, ty víš jak to myslím," zavrčím na něho. Zaslechnu uchichtnutí a pak dušený smích.

"Nikomu jsme nevěřili a nebavilo nás kdekoho prohlížet," vysvětlí mi Aion s přivřenými víčky.

"Aha, ty jsi vlastně pohodlný zmetek, měl jsem to tušit," povzdechnu si a lehnu si na břicho. V dalším momentě mě na zadnici přistane ruka.

"Auu, já vím, že mi závidíš můj zadeček, když ty ho máš tak kostnatý, ale plácat mě nemusíš!" obořím se na Aiona.

"To bych ti měl co závidět," zavrčí Aion.

"Já to vím," vypláznu na něj jazyk a podívám se na druhého strážce, který v sobě dusí smích. Neúspěšně. Konečně se vzpamatuje a přiloží ruku na bratrovo rameno.

"Dobře, já si odvedu myšičku a vy se tu zatím mějte," neodpustí si poznámku a sváže bratrovi ruce, pokusím se mu jít na pomoc, ale jedna Aionova ruka stačí, aby mě udržela v peřinách.

"Nedovolím, aby Len tady zůstal sám s tímhle," sekne Ryuu pohledem po Aionovi.

"No dovol, myslím, že se o SVÉHO manžela postarat dokážu," zavrčí vztekle Aion. Na to nemá bratr co říct a nechá se odtáhnout pryč.

"Co s ním máte v plánu?" zavrčím na Aiona.

"Nemyslíš, že bys ke svému manželovi měl mít větší úctu?" podívá se na mě vytočeně Aion.

"Moji úctu dostaneš, až mě přesvědčíš, že si ji zasloužíš, a teď jsem se tě na něco ptal," zaprskám. Každou vteřinu čekám, že mě prostě profackuje, ale k ničemu se nemá, podívám se na něho a vytřeštím, oči. Představte si, on se usmívá!

"Můžeš být klidný, za chvíli máš svého bratra doma. Nejpozději do pěti hodin, Rise si ho vezme a teď spi, potřebuješ odpočívat.

"Fajn, Aione můžeš pro mě něco udělat?" zeptám se ho. Aion kývne a podívá se tázavě na mě.

"Rozpust si vlasy, takhle vypadáš jako kripl," zavrčím a zavřu oči. Do snů mě provází tichý smích a lehký polibek.