Přítel z Oceánie

 

 

 Nade mnou se objeví hlava, která má na tváři úsměv. Ten kluk, tedy myslím si, že je to kluk mě dost vyděsil. No jen si vezměte tvář sice lidská, ale místo uší má něco jako průsvitné ploutve, dlouhé, zářivě modré vlasy. Na krku jsem si všimnul něčeho jako žábra. Oči má také trochu divné, trochu jako ryba trochu jako člověk a čím déle je na souši tím víc se mění v to druhé.

"A jeje, jestli ti můžu poradit, rychle vylez z vody, nebo z tebe bude svačinky," zamrká ta hlava a natáhne ke mně ruce. Tak zrovna skončit nechci, tak se natáhnu, ale pořád zbývá víc jak deset centimetrů.  Pod sebou si všimnu útesu, stoupnu na něj a vymrštím se s jeho pomocí co nejvíc.

Kluk mě pohotově chytne a vytáhne nahoru. Právě včas, pode mnou naprázdno klapnou čelisti. Podívám se dolů a všimnu si, útesu.

"Od které doby má útes zuby?" zeptám se kluka, ten na mě vytřeští oči a začne se smát.

"Ty jsi snad ještě větší číslo než tvůj bratr. Na téhle straně ostrova útesy nejsou, to na co jsi stoupnul, byl hřbet triegoona, je to jeden z největších dravců a taky jeden z nejnebezpečnějších. Horší jsou už snad jen delfíni a žraloci. Jsem rád, že jsi sem také zavítal, jsem Asen,"podá mi ruku. Už vypadá skoro jako člověk.

"Těší mě Len," potřesu mu rukou a začnu si ho znovu prohlížet.

"Děje se něco?" zeptá se pobaveně.

"Jo, zmizela ti žábra," odpovím zaskočeně. Asen se znovu začne smát.

"To je jasné, jsme na ostrově, když jsme ve vodě, maskujeme se jako ryby, jsme tak rychlejší a navíc máme větší šanci na přežití. Ty takové maskování nemáš?" podívá se na mě.

"Ne u nás je víc souše," vysvětlím mu.

"Fakt? A o kolik?" podiví se Asen.

"O dvacet pět procent," odpovím mu. Vytřeští na mě oči.

"Jo to vlastně Ry říkal, nevěřil jsem mu, nemáte tam moc sucho?" zajímá se zvědavě. Nevšímám si ho.

" Kdo ten Ry ke všem čertům je?! Všichni mluví o tom, že je můj bratr, ale nikdo mi neřekne, jak se jmenuje doopravdy," zaskučím zděšeně.

"Měl hodně zvláštní jméno, špatně vyslovitelné Ryu? Tak nějak, říkal, že to v jejich řeči znamená Duše draka," zamračí se Asen. Bezhlesně otevřu pusu a zůstanu na něj zírat.

"Ten jeden křivácký parchant! Já ho pomelu do sardinek, hajzl jeden!" začnu zuřit.

"Ty se na něho zlobíš? Proč?"zeptá se zaskočeně Asen.

"Protože mi neřekl, že sem taky chodil, zmetek," zavrčím. Daleko víc mu nemůžu odpustit, že umí plavat líp než já. Když si ze mě v dětství utahoval, že plavu jako neohrabaný mrož, vždycky mi z toho bylo do breku.

"Kolikátý je tohle svět, který jsi navštívil?" zeptá se Asen.

"Třetí, do toho bludiště chodím jen krátce," povzdechnu si.

"Jestli chceš, vezmu tě domů, představit rodičům, určitě si tě oblíbí," usměje se.

"Proč ne, ale nebudete za to nějak oplatit?" zamračím se.

"Jen když nás chytnou, máš plavky?" zeptá se mě.

"Zrovna tady ne, jak je to daleko?" zeptám se podezřívavě.

"Moc daleko ne, po moři jen čtyři kilometry," usměje se na mě. Zděšeně vytřeštím oči. Jsem dobrý plavec, ale kdo dokáže tohle uplavat! Tedy kromě Asena. A bratra.

"Promiň, ale nemyslím si, že bych byl tak dobrý plavec," odmítnu s křečovitým úsměvem.

"Klid, Ry to zvládl taky a to se ze začátku uměl jen plácat na blátě," zasměje se Asen.

"Díky, je dobré vědět, že bratr někdy něco nezvládal," povzdechnu si. Nenapadlo mě vzít plavky, fakt ne.

"Mňau," ozve se Půlnoc. Podívám se na ni a vyvalím oči na uzlíček, který má u svých tlapek, jak to sem to kotě dotáhlo?

"Máš krásného průvodce," usměje se Asen.

"Co?" vytřeštím na něj oči.

"Ty to nevíš? Kočky jsou průvodci po bludišti, ještě jsem nezažil, že někoho chytili, když byli kočky s ním," vysvětlí mi Asen.

"Já myslel, že průvodci jsou králici," odpovím zaskočeně.

"Prosím tě, jak bys ho stíhal?" podiví se Asen. To je vlastně pravda. Rozdělám balíček a objevím plavky a lístek. Rozdělám lístek.

Neutop se, Ry

 

Tak co teď, mám být bratříčkovy vděčný nebo ho rovnou uškrtit? Tohle dilema nechám na později a odběhnu se převléct. Když přijdu v plavkách Asen už je připravený.

"Odraz se co nejdál a prosíme, neskač na útes ano," cuknou mu koutka a nádherným skokem mi předvede jak na to. Zhluboka se nadechnu a následuji ho. Překvapí mě, že voda je příjemně teplá, rozhlédnu se, a když uvidím Asena, který vypadá spíš jako ryba, pustím se za ním. Je to už dávno, co jsem se naučil potápět s otevřenýma očima, respektive mě to naučil Ryuu. Plavu těsně za Asenem a okouzleně se rozhlížím po bohatém, podmořském životě, naše korálové útesy by jen záviděli a to dost těžce. Po pravé straně zahlédnu něco tmavého a zatahám Asena za ploutev. Otočí se tázavě ke mně.

Ukážu mu, že jsem něco zahlédl za jedněmi korály, má bystřejší zrak než já. Asen se tam chvilku dívá a pak vytřeští oči. Chytne mě za ruku a začne se mnou rychle plout k hladině. Už bylo na času, docházel mi vzduch. O okamžik později prorazíme hladinu a já se zhluboka nadechnu.

"Plav k té pevnině, co nejrychleji!" ukáže mi malý ostrůvek a zmizí pod hladinou. Zná to tu líp než já, tak ho poslechnu. Jsem skoro u ní, když přede mnou hladinu prořízne ploutev žraloka. Mm čím dál lepší den, opravdu. Zhluboka se nadechnu a ponořím se pod hladinu, ale mělce, jen asi půl metru. Pod sebou uvidím temný stín, který krouží kolem Asena. Rozhodně ho v tom nemůžu nechat, vydám se směrem k němu, když uvidím ten stín, co vypadá jako útes. Vážně nemám dobrý den!

Rozhodnu se toho využít a vrhnu se směrem žralokovi, jestli to klapne tak plánuji, ty bestie se pozabíjí navzájem. Když mě Asen uvidí, jen na mě nevěřícně vytřeští oči.

Když uvidí tu bestii, co mám za zadkem zesíná. To už si mě všimne žralok a vyrazí ke mně, asi si myslí, že budu snadnější kořist. Za chvíli se ocitnu ve svěráku přede mnou jedna bestie, za mnou druhá a řítí se ke mně velkou rychlostí, jestli nebudu dost rychlý, je po mně.

 V kritickém bodě, kdy jsou u mě obě bestie tak blízko, že nemůžou uhnout, mě něco prudce stáhne dolů.

Tohle bylo fakt za sekundu dvanáct! Asen mně chytne ra ruku a táhne mě pryč od místa, kde se bestie zakously za sebe. Když jsme dost daleko, tak se otočíme a vidíme, že se perou mezi sebou. Fajn, takže my zdrháme! Rychle se otočíme a hledáme, kde nechal ee vodouš díru.

Vynořím se na nadechnutí.

"Už to je jen kousek," mrkne na mě Asen.

"Jak velký kousek myslíš?" zeptám se ho zvědavě.

"Pár metrů," ukáže před nás. Je to fakt kousek, že se už ani nenamáhám potápět a vyrazím k ostrovu, který je očividně větší než ten, na kterém jsem se vynořil.

Když se vydrápeme na skálu, plácnu s sebou na zem a vydýchávám se.

"Ty jeden vypatlanče, co to tam mělo znamenat?" zaječí na mě Asen.

"Kde?" zeptám se zvědavě.

"Kde, kde no tam. To byla ta nejnebezpečnější, nejšílenější věc jakou si mohl udělat! Díky ti," usměje se a podá mi ruku. Stisknu ji.

"Nemáš za co, dřív jednám, než přemýšlím," uculím se.

"Aha, tak tomu se říká šílená hlava," zabručí Asen.

"Neříkej mi, že mě tu bráška pomlouval," zabručím.

"Ne, povídal mě, co jsi vyváděl, občas to fakt bylo směšné. Nejvíc se mi líbilo, jak ji ho strčil do laguny přímo před mládě žraloka," uculí se. Vzpomenu si, to bylo na dovolené na Malorce, když mi bylo deset.

"Nebyl tak velký, měl jen metr," bráním se.

"Jo a já jsem ho pak nemohl dostat do vody, když uslyšel, že tam jsou žraloci, to bylo na tomhle místě. Jenže musel domů, tak jsem ho tam prostě strčil. Plácal se tam docela pěkně," zasměje se.

"Tak tady jsi, Asene, máma vzkazuje, že máš jít domů, za chvíli už bud noc," ozve se za námi vysoký vytáhlý muž, se žábrami na krku.

"Jasně Dru může u nás Len přespat? Zachránil mě před žralokem," zamrká Asen.

"Před žralokem? A donesli jste z něj něco?" zeptá se zvědavě. Asen si povzdechne a rychle začne mluvit, nestíhám mu. Nechám to tak a podívám se kolik je hodin, zbývá mi tu ještě patnáct hodin, což mě překvapí, myslel jsem, že bude míň. Pak poslouchám ty dva a usychám, nakonec se domluví a větší kluk se na mě podívá.

"Jsem Dru, kolik máš ještě času?" zeptá se mě. Patnáct hodin, tedy jestli se ty hodinky nepokazili," odpovím. Dru se na ně podívá.

"Trošku se zpožďují, děda se na ně podívá, ale i tak odhaduji, že máš víc jak deset hodin, tak pojď, půjčím ti kalhoty Ry. Nevíš, proč sem nejde?" podívá se po mně.

Zavrtím hlavy s pokrčením rameny.

"Jen doufám, že ho nedraply strážci," zavrčí.

"To ne, je doma, ale pořád nosí triko, nevím proč," pokrčím rameny.

"Tak to je ještě horší. Ase, ať se oblékne, já jdu něco ulovit, abychom mohli pohostit hosta," usměje se Dru přes rameno a skočí do vody. Chci se zeptat Asena, o co jde, ale ten už mi do ruky strká oblečení a je ve tváři zasmušily. Tak to nechám být a obléknu se, pak vyrazím za Asenem, který mě vede po úzkém mostě, na jejichž konci nás čeká Dru s rybou větší než je on sám.

"Nechceš s tím pomoct?" zeptám se zaskočeně.

"Proto na vás čekám," uculí se Dru a hned nás zapřáhne. Za chvíli jsme u něj doma. Zprvu mě nepřijmou moc s nadšením, ale když se dozví, kdo jsem a co jsem udělal, přivítají nás s nadšením. Asenuv děda se podívá na moje hodinky a za chvíli mi je vrátí. Když se na ně podívám, mám tam zbívající čas devět hodin.

"Za dvě hodiny jsme u přechodu, doprovodíme tě," uklidní mě jeho máma. Dvě hodiny? Jak to může trvat dvě hodiny, když sem nám to trvalo bez mála pět? Zeptám se na to Asena.

"Protože plaveš hůř než želva," setře mě Asen.

"ˇříkal jsi, že plavu líp než Ryuu poprvé," nafouknu se.

"Taky že ano, když jsem se Ry vedl, trvalo nám to dvanáct hodin, zpátky jsem ho musel vzít na zádech," ujasní mi Dru. Představím si to a složím se s míchy. Ta vidina je fakt k popukání.

"Jsem nadšený, že mu to můžu předhodit," uculím se na vysvětlenou. Pak jim musím vyprávět různé historky, co jsem s bráchou zažil. Občas byli vážně skvělé!

Po několika hodinách se zvedne jejich děda.

"Už je čas, cestou si ještě něco ulovíme, a musíš nás přijít navštívit," usměje se Děda povzbudivě.

"Určitě, je tu nádherně," zvednu hlavu k obloze, která je poseta miliony hvězd,

"Vidíš tu modrou vedle měsíce?" zeptá se Dru.

"Jo, ta se mi líbí nejvíc," kývnu.

"To je Země, odtud pocházíš ne?" usměje se Dru.

"Ty si ze mě děláš prdel!" vyhrknu.

"Nedělá, když procházíš tunely, zároveň procházíš i mezi dimenzemi, je to velice nebezpečné. Když zůstaneš uvězněn v chodbách, čeká tě jedno, smrt. Zvlášť když tě drapnou strážci, to tě čeká soud a poprava, co jsem slyšel, není nijak příjemná. Prý tě zaživa hodí do jámy plné červů a ty tě sežerou, když tam budeš, dávej si velký pozor," upozorní mě Děda.

"To se nemusíte bát, už jsem s nimi měl co dočinění, nebýt Půlnoci tak už je nejspíš po mě," odpovím klidně.

"Tak to nám příště popovídáš," pozvedne obočí Asen.

"To víte, že jo," usměji se. A skočím s nimi do vody. Opravdu mě rychle dovedou na ostrov, kde trpělivě čeká Půlnoc. Převléknu se, rozloučím se s novými přáteli a s Půlnocí vejdu do jeskyně. Shýbnu se k provazu, a jak se zděsím, když zjistím, že provaz je ten tam!