"Ty ho vidíš?" zeptám se mírně mimo. Lžu, pořádně mimo.

"Teď se ptám já, kdo jsi?" zaútočí na mě prstem. Poznám, kdy je marné zapírat. Chytnu ho za ruku a vtáhnu do kuchyně, kde ho posadím na židli a zavřu dveře.

"Už jsem se představil ve škole Sin. Dřív se nám říkalo Bojovníci soumraku," odpovím a dívám se přímo do jeho očí. Následující ticho protne facka, která přistane na mojí tváři. Pootočím hlavu k oknu a zarazím se, venku je tma jako v pytli a nikdo z městečka se neodváží ani do stínu natož do tmy. V ten samý moment zasyčí Razid.

Prudce od Juna odskočím a zapnu plné světlo. Nic.

Stvůra, která si všimla, že jsem ji prokoukl, začne nabírat jiný tvar. Pohybem si přivolám meč a hned zaútočím. Zasáhnu ji, ale stvůra se hned přemění do jednoho ze stínů v kuchyni.

Pohledem zavadím o nouzové volání, kdybych se tak k němu mohl dostat. Kouli teď nedokážu přivolat, na to jsem ještě moc oslabený a riskoval bych, že mě stvůra spolkne a získá tak moji sílu. To nesmím v žádném případě dopustit.

"Copak? Nechceš přivolat bratříčky?" zavrčí mi do ucha slizký hlas.

"Na co? Na tebe stačím i sám," seknu naslepo za své záda a v dalším momentě se ozve zvuk, jako by se někdo dusil vlastní krví. Pootočím hlavu a nedokážu uvěřit tomu, co vidím.

Stvůra se skroutila do jakési formy člověka s vyvalenýma očima a pomalu se začíná rozpadat i bez světla. Natahuje ke mně ruku. Odskočím od toho a popadnu jeden nůž na lince. Mrštím jim po postavě a zasáhnu kříž na krku. Všimli jsme si toho už před tím, ale netušily jsme, co znamenají. Proto je pro mě překvapení, když se to začne rozpouštět a kuchyň zalije jasné světlo, zároveň městečkem, proletí strašný řev bolesti. Další půlminuty nedokážu pochopit, co se vůbec stalo.

"Ty jsi to zabil, Bezejmený," zašveholí dráček.

"Cože? Jak?" vyrazím ze sebe a dívám se, jak zbytky monstra hoří ve světle, které se rožnulo.

"Krátkovlasý?" ozve se v komunikátoru.

Ztěžka se zvednu a dotknutím se spojím.

"Jsem v pořádku, jen jsem měl nezvanou návštěvu," zabručím ztěžka.

"Jsi v pořádku?" zeptá se mě bratr.

"Jo jsem," odpovím a řeknu jim události posledních několika minut.

"Teď nám podrobnosti jak tohle zabít neříkej, ten kluk může být v nebezpečí," křikne zelenovlasý.

Ztuhnu. Na tohle jsem nepomyslel. Rychle popadnu nouzovku, meč a cestou ke dveřím se přeměním do bojového. Razit se mi drží těsně za ramenem.

"Najdi ho," křiknu na Razida, jen co se dostaneme z domu, kde mám byt. Razit se rozletí směrem k okraji městečka. Následuji ho, jak nejrychleji to jde. A jde to hodně rychle, to mi věřte. Za ty tisíciletí jsme se dostali na takovou hranici, že jen tak něco nás neunaví.

Razid míří přímo ke skladišti, zrychlím a najednou vidím Stína, který krvácí z docela vážného poranění a ještě něco táhne. Vsadil bych krk na to, že je to Juno. Mrkneme s Razidem na sebe a jako jeden zaútočíme. Stín se ani nesnaží bránit, prostě kořist pustí a prchá. Zírám nevěřícně za ním.

"Nestůj tady jako blb! Vezmi ho a pryč, může se vzpamatovat každou chvíli," zaječí na mě Razid. Vzpamatuji se a přiskočím k ležící postavičce. Je to Juno, opatrně ho vezmu do náruče a přitisknu k sobě. Ten moment si Stín vybere a zaútočí. Než se stačím vzpamatovat, kolem mě proletí šedý blesk a zaútočí na Stín.

"Zmizni, překážíš, otravo," zavrčí na mě.

"Ty rudé kříže, to ho zabíjí, musíš je zasáhnout," křiknu na něho.

Do mě se zabodnou ledově modré oči a na okamžik spatřím tak vzácný úsměv, kterým šetří, kde se dá, v dalším okamžiku se v jeho ruce zablesknou stříbrné nože, které hodí. Zřetelně vidím, jak tři z pěti zasáhnou cíl, a ze zranění se vyvalí mazlavá hmota. Jeho krev.

Stín se téměř hned srazí o víc jak pětinu velikosti a s nelidským řevem zmizí. Nože nechá na zemi. Ty se následně zvednou a zmizí. K majiteli se vrátí, až se vyčistí.

"Díky šedovlasý už jsem myslel, že je to má poslední minutka," oddechnu si.

"To já taky, místo, abys ho popadl tak stojíš jako tvrdé Y s měkkým dohromady. Pak bychom se s ním nevypořádali nikdy. Toisai prosím tě obhlídni to tu," obrátí se na svého dráčka, který hned zmizí.

Mezitím se rozejdeme ke mně.

"Bezejmený tam už nebydlíme. Naše věci byly přeneseny do jiné ulice, nasedni, zanesu tě tam," zašveholí mi Razid do ucha.

"To by mě zajímalo proč," zavrčím a v obavě, že na nás čeká něco horšího, ho nechám, aby se zvětšil, a opatrně dám Juna na jeho hřbet, pak se na něj vyšvihnu já.

"Půjdu za ostatními, ty se mezitím postarej o svého hosta a nikam ho nepouštěj jasné," zabodne do mě ledový pohled.

"Copak jsem idiot, mezuláne?" zavrčím vztekle.

"Právě jsi mi svou inteligenci předvedl," podívá se na mě ironicky a vymrští se do vzduchu, kde ho zachytí jeho drak a zmizí nám z dohledu.

Razit se mocně odrazí a vzlétne. Nasměruji ho nad opuštěné skladiště a zkusím něco odpozorovat. Zpozoruji něco, co se mi moc nelíbí.

"Razi domů," zašeptám a drak vyrazí k domkům. Přistane na dvoře jednoho většího domu. Vezmu Juna do náruče a seskočím na zem. Razid se hned zmenší a ovine se mi kolem ramen. S obtížemi otevřu oči a vejdu dovnitř.

"Tohle je úplně něco jiného, Razi. Víš, kde je můj pokoj?" zeptám se dráčka a on mi ocáskem začne ukazovat cestu, když vejdu do pokoje, který zařízen úplně stejně jako ten v mlhách, pousměji se.

Položím Juna na postel a začnu ho svlékat. Stáhnu mu košili a Jun, se probudí.

"Co? Kde to jsem?" posadí se.

"U mě doma. Napadl tě stín," odpovím mu.

"Stín? Co je to?" zeptá se zmateně.

"Ta stvůra co tě táhla ke skladu," odpovím.

"Ne, Shadow by mi neublížil. On mě chránil," začne mi odporovat.

Mlčky se obrátím ke komunikátoru, který je zapnutý a zírá z něj pět obličejů.

"Počkej, když to nebylo tohle, co na ty lidi útočí?" zasáhne šedovlasý.

"To nevím, bylo to i na nádraží, když jsme přijeli," odpoví Jun.

Zamračím se. Na nádraží jsem něco skutečně viděl, ale co to ke všem čertům bylo? Začnu vzpomínat, jasně jsem viděl chapadla Stínu, ale něco bylo jiné.

Ale co? Co bylo tak jiné?

"Krátkovlasý?" podívá se na mě rudovlasý.

Ty chapadla! Na nádraží ty chapadla měly…

"… trny," vykřiknu.

"Co? Jaké trny?" vyvalí na mě oči Jun.

"Ten na nádraží měl trny, ten v parku ne. Je tu další bestie a ta zabíjí," obrátím se na komunikátor.

"Určitou logiku by to mělo. Ještě že jsem to nezabil. Zítra bude pršet, to by mohlo posílit bestii tak nevycházejte," napomene nás šedovlasý a zmizí, ostatní ho následují.

Nevím, jestli mě má za takového idiota nebo za co, ale tohle si mohl odpustit.

Otočím se zpátky na Juna a pousměji se na něho. Doufám, že nebude pokládat otázky typu, jak se jmenuješ…

"Jak se jmenuješ?" zeptá se Jun a já protočím oči. Zase je tu to trapné vysvětlování.

"Říkej mi…" začnu

"Jo to vím, ale já chci to pravé jméno," zaboří do mě oči.

"Nevím," odpovím tiše a uslyším jeho zalapání po dechu.

"Každý zná své jméno," vyhrkne zděšeně.

"No já ne. Za ty desetitisíce let jsem ho zapomněl, stejně jako ostatní, protože nás jménem nikdo nikdy neoslovil," vyjedu bezdůvodně na něj a prásknu za sebou dveřmi od koupelny.

Sedím na posteli a připadám si jako největší idiot pod sluncem. Mělo mi to dojít v ten moment, kdy se představil ve škole jako Sin. A taky podle toho, že se nezeptal na moje jméno, i když to byla ta nejlogičtější věc na světě. Zeptat se na jméno toho s kým sedím.

Dráček se na mě vyčítavě podívá a pohne se směrem ke dveřím.

"Budu hlídat," oznámí mi a hbitě zmizí.

"Jak to, že ho vidíš?" zeptá se Sin, který stojí ve dveřích koupelny. Překvapeně se otočím, za takovou chvilku přece nemohl… Mohl, jak zpozoruji podle mokrých vlasů. Stojí tam do půl těla nahý, jako nějaká antická socha. Nejhezčí exemplář muže, jaký jsem kdy viděl. V momentě mi vyschne v krku a já se rozhlédnu po sklenici vody.

Uvidím ji na stole a dojdu k ní. Vypiji ji na jeden zátah a pak proklouznu kolem něj do koupelny. Začnu se svlékat a jeho ignoruji.

"Na něco jsem se tě ptal," popadne mě za paži a obrátí mě k sobě.

"Nevím, vidím i duchy naprosto normálně. Vnímám je od malička," odseknu drze.

"Aha," zabodne oči do mích kruhových jizev.

"Co je tohle?" přejede po jedné jizvě prstem.

"Jizva," poučím ho. Zabodne do mě rudý pohled.

"Kdo ti to udělal?" zeptá se ledově.

"Fotr, říkal, že jsem zrůda, když…" odmlčím se.

"Když, co?" zeptá se mě. Místo odpovědi ho políbím. Trochu trhavěji se nadechne a polibek mi oplatí. Rychle mě svlékne a než se vzpamatuji, jsme oba pod sprchou a jeho rty mám všude. Je to tak příjemné, že začnu vdychat.

Vezme do rtů mou bradavku a jemně za ni zatahá, mimoděk vykřiknu a přitáhnu si ho sobě. Pustí ji a rty sjíždí dolů na bříško a začne ho zasypávat polibky. Prohnu se k němu.

"Prosím," zašeptám tiše.

"O co prosíš, zlatíčko," zašeptá a vezme mě do úst. Vykřiknu a prohnu se k němu. Po chvíli přestane a znovu se přemístí na mé rty a přímo ignoruje mé roztažené nohy.

Netrpělivě zavrčím a přetočím se s ním, takže je pode mnou. Rozhodnu se ho chvíli provokovat a tak každé místečko začnu mapovat svým jazykem. Bradavkám věnuji zvláštní pozornost a každou z nich jazykem a jemnými stisky zubů provokuji k nepříčetnosti. Jeho sténání a lapání po dechu mi dělá dobře a vzrušuje mně. Přemístím se na bříško, které provokuji jemnými stisky zubů. Tentokrát vykřikne. Spokojeně vzdychnu a vezmu ho do rtů. Další výkřik.

Chvíli jeho penis laskám, a když ho pustím, bez varování na něj nasednu. Aniž bych bral ohled na bolest, která mnou projede, dosednu a přestanu se hýbat, abych si na něj zvyknul. Stěží zadržím výkřik bolesti. Po chvíli se začnu pohybovat, už necítím bolest, ale záchvěvy rozkoše.

Sin mě přetočí pod sebe a vláčně se začne pohybovat. Obejmu ho nohama kolem pasu a odpovídám jemnými pohyby a sténáním. Zrychlí a začne hladit můj penis. Do stanu se do extáze a v momentě, kdy ucítím jeho horké vyvrcholení v sobě, vyvrcholím také.

Vyjde ze mě a já sténáním zaprotestuji, chci to znovu. Přitisknu se k němu a znovu ho začnu líbat, po chvíli se nechá strhnout a znovu se, se mnou pomiluje, teprve potom spokojeně usnu v jeho náručí s vědomím, že prostě patříme k sobě.

Nevěřícně se dívám na spící postavičku ve svém náručí a teprve teď mi dojde, že mě svedl. Kdyby jen jednou, ale dvakrát po sobě? Pousměji se. Poprvé ho to nemuselo bolet, stačilo prostě počkat, ale jak vidno byl netrpělivý. Pohladím ho po tváři a v náhlém impulzu mu navléknu na krk řetízek s přívěškem dráčka. Rychle prozkoumám okolí a spokojen, že nehrozí žádné nebezpečí, usnu.

Probudí mně jemná sprška vody hozená do obličeje. Prudce otevřu či a instinktivně sáhnu po noži.

"Nech toho, počkáme tě v kuchyni," zasyčí tiše šedovlasý a stejně tiše odejde.

Překvapeně zamrkám a vyčítavě loupnu pohledem, kde tuším Razida.

"Já tě budil, není můj problém, že spíš jak řezané dřevo," zašveholí pobaveně Razid a přemístí se na mé rameno.

"Vypadá to, že tě zmohl, bylo vás slyšet až dole," začne se pochichtávat, hmátnu po něm, ale v tom momentu je u stropu a směje se. Začnu po něm házet všechno, na co dosáhnu, aniž bych vzbudil Juna.

Zdařile uhýbá a chechtá se tím víc.

"Proč nepřestaneš s těmi blbostmi a nejdeš do kuchyně?" ozve se otrávený hlas modrovláska.

"Vystřel, ať se můžu obléct," zavrčím a bratrovy vyletí obočí nahoru, pak se podívá na Juna v mém náručí a sevře rty. Vytratí se stejně tiše, jako přišel.

Opatrně Juna přesunu na polštář a políbím ho, pak vylezu a začnu se oblékat do džinů.

"Razide, zůstaň u Juna a až se probudí tak ho zaveď do kuchyně," poručím mu. Pak vyklouznu potichu z pokoje a jdu do kuchyně.

Ve dveřích mě přivítá zatnutá pěst, které nestačím uhnout a tak poodlétnu ke schodům.

"Ty demente, měl´s ho chránit ne s ním spát," zaječí na mě bratr.

"A co je ti po tom s kým spím? To, že jsi můj bratr, tě ještě neopravňuje k tomu, abys mi poroučel, s kým mám spát, kdy jíst a spát. Chůvu nepotřebuji už pěkných pár tisíciletí. Nejsem mimino, abych nevěděl, co můžu nebo co ne," odseknu co nejklidnějším hlasem.

"Promiň," sklopí hlavu modrovlasý. Kývnu a začnu si dělat snídani.

"Tak povídej na, co jsi přišel," ozve se zelenovlasý, jen co sednu ke stolu s namazaným chlebem.

Mezi jednotlivými sousty jim to vyklopím.

"Hm. Vypadá to divně. Říkáš, že na nádraží ty chapadla měli trny?" zeptá se zadumaně černovlásek.

"Na nádraží, v té ulici a ve škole. U mě v bytě byl přeměněný, nechápu, proč jsem to nedokázal poznat už ve dveřích," praštím se do hlavy.

"Protože myslíš tím, co máš v kalhotách," neodolá a rýpne si brácha.

"Já tam aspoň něco mám, o tobě trochu pochybuji," vrátím mu s úšklebkem smeč. Jen prskne, zatímco ostatní se snaží udusit smích.

"Dobré ráno," ozve se ve dveřích. Otočím se a usměji se na Juna.

"Dobré ráno," stáhnu si ho k sobě a políbím ho. Nejenže se nechá, ale dokonce mi polibek oplatí.

Ozve se zvonek, překvapeně zvednu hlavu a obrátím se ke dveřím, ostatní tasí zbraně.

"Démon," zavrčí šedovlasý.

"Je to učitel," odporuje Jun, který se koukne kukátkem.

Projdu do chodby a otevřu dveře. Učitel- démon se v kaluži krve zřítí na zem, hned ho zatáhnu dovnitř a magii zavolá zbraň, zároveň přivřu dveře, které se následné otřesou pod děsivou ránou. Dovnitř: se prodere chapadlo porostlé trny. Zarid hned na to vychrlí oheň a městečkem se opět prožene děsivé zařvání. Vyběhneme ven a dáme se do boje, nakonec, po více než čtyřech hodinách boje se nám bestii podaří jen oslabit. Pak nám uteče.

"Zatracená práce, tohle je děsný," zavrčí vyčerpaně zelenovlásek.

"Kluci, nezdá se vám, jakoby se nás snažil odlákat?" zeptá se černovlásek. Do jednoho na něho vytřeštíme oči a rozběhneme se zpátky.

Bylo to tak. Ostnaté chapadla se rvou v zápase s hladkými, neváháme a začneme trnité odsekávat, zbraně nám prokluzují skrz, jako by narážely pouze do vzduchu. Vztekle zakleji a snažím se dostat k živé podstatě bestie.

Asi to uhodně, protože se mně snaží chapadly odhodit, co nejdál. Kolem mě proletí šedovlásek a proklouzne skulinou. Nejspíš se to podaří zranit, protože s příšerným řevem nás odhodí daleko a blesku rychle se stáhne.

"Tak tohle začalo být naší prioritou," oznámí nám černovlasí udýchaně. Proti tomu nikdo nic nenamítá, vrátíme se do domu a začneme se věnovat zraněním.